0:01 - 0:05
Zveme vás, abyste si vychutnali toto
intimní spontánní povídání s Moojim. ¶
0:05 - 0:09
Je to ukázka z "Nových sérií Satsangů",
které budou spuštěny v dubnu 2014
0:09 - 0:12
Pro více informací:
www.mooji.org/talks0:13 - 0:17
Osvoboď své srdce
0:25 - 0:27
(Mooji:) Musíme si přečíst kapitolu v knize
0:27 - 0:29
"Dokonalost ve vědění ničeho."
0:33 - 0:35
"Dokonalost ve vědění ničeho."
0:36 - 0:40
Protože... pouze v takovém stavu
0:40 - 0:46
je tento mír, který tam je, tak uklidňující,
0:46 - 0:49
tak, tak... naprosto
0:52 - 0:56
spokojení - natolik spokojení, abyste byli v klidu.
0:57 - 0:59
A já ani nevím, jestli to je, víte...
0:59 - 1:00
Ten klid je tam.
1:00 - 1:02
Spokojenost nepřinesla klid.
1:03 - 1:04
(Pauza)
1:21 - 1:22
Občas jsme si povídali,
1:22 - 1:25
že Pravda je jednoduchá a tak.
1:25 - 1:27
Ale občas se ptám na toto -
1:27 - 1:29
jestli se díváme špatným směrem,
1:29 - 1:30
když takhle mluvíme -
1:30 - 1:33
že Pravda je jednoduchá nebo složitá.
1:33 - 1:37
Možná je tohle také rodový pohled,
1:37 - 1:40
protože je to za hranicí jednoduchosti nebo složitosti.
1:40 - 1:42
O tom to není.
1:42 - 1:46
Není to v kategorii vzájemných rozdílů.
1:47 - 1:49
Rozumíte? Tohle je velmi důležité, myslím -
1:49 - 1:51
to, co teď říkám.
1:51 - 1:53
Protože, víte, někdy říkám,
1:53 - 1:55
je to velmi jednoduché, vše je to velmi jednoduché.
1:55 - 1:58
A možná, vzhledem k tomu, jak mysl funguje,
1:58 - 2:00
přemýšlí takto: "Mooji řekl jednoduché,
2:00 - 2:03
takže tak to prostě funguje.
2:03 - 2:08
Ale Pravda nefunguje. Prostě jen je.
2:09 - 2:13
A není ani složitá ani jednoduchá, víte?
2:13 - 2:15
Nezapadá do způsobu,
2:15 - 2:18
kterým funguje lidská mysl, což je...
2:18 - 2:21
že mysl je jako nástroj
2:21 - 2:27
pro interpretaci a pro měření změn nebo rozdílů
2:27 - 2:30
a pro spekulaci.
2:30 - 2:33
A o čem já mluvím, jako vědomí,
2:33 - 2:35
není v žádné kategorii.
2:35 - 2:38
Mysl je sama o sobě kategorie.
2:38 - 2:42
Mysl sama...a osoba,
2:42 - 2:45
ten pocit osoby, oba jsou propojeni dohromady.
2:45 - 2:50
A vědomí není součástí téhle
2:51 - 2:54
atomové struktury - není to struktura.
2:58 - 3:00
(Tazatel:) Tak, Mooji, když řekneš "jednoduché",
3:00 - 3:03
pro mysl to vždy znamená nic nedělat.
3:03 - 3:06
Takže si myslím, že pro mne by bylo užitečné
3:06 - 3:08
nepouštět se do komplikovaného myšlení...
3:08 - 3:09
(Mooji:) Prosím, zopakuj to, neslyšel jsem.
3:09 - 3:14
(Tazatel:) Když řekneš "jednoduché", mysl to pochopí takto:
3:14 - 3:15
"Nemusím dělat nic."
3:15 - 3:17
Takže by mi pomohlo, kdybys
3:17 - 3:20
vysvětlil rozdíl mezi složitým a jednoduchým.
3:20 - 3:24
"Jednoduché" pro mou mysl znamená:
3:24 - 3:25
"Nemusím nic dělat."
3:25 - 3:27
a to je to, na co chceš poukázat, ne?
3:27 - 3:27
(Mooji:) Ano.
3:27 - 3:30
Ale vidíš? To je začátek dotazování.
3:30 - 3:33
Protože, i když řekneš,
3:33 - 3:36
že: "Má mysl nemusí nic dělat."
3:36 - 3:37
nebo cokoli, ne?
3:39 - 3:43
Dotazování není vlastně cíleno na tvou mysl, ale na tebe.
3:43 - 3:46
Kdo jsi ty, kdo mluví a stejně tak říká "má mysl" ?
3:47 - 3:49
Když mluvíme o mysli,
3:49 - 3:50
okamžitě, pro mne,
3:50 - 3:53
mysl sama o sobě je jev.
3:58 - 4:01
Když mluvím o "mé mysli", pozornost okamžitě směřuje
4:01 - 4:04
ke slovu "má" ... podle mě více než k mysli.
4:05 - 4:07
Rozumíš?
4:07 - 4:09
Mnohokrát... lidé říkají: "Víš, má mysl..."
4:09 - 4:12
a směruje to k mysli, abychom tu mysl našli,
4:12 - 4:13
kam se mysl ubírá.
4:13 - 4:14
Ale když řekneš "má mysl",
4:14 - 4:16
můj zájem směřuje přímo k "tobě".
4:16 - 4:18
Kdo jsi "ty"?
4:18 - 4:20
Protože cokoliv mysl je,
4:20 - 4:22
bere si slova od tebe.
4:23 - 4:25
Tak kdo jsi ty?
4:26 - 4:29
To, co říká: "Má mysl okamžitě,..", víš,
4:29 - 4:32
"má pocit jako, že nemusím nic dělat."
4:32 - 4:34
Tak kdo je potom "já"?
4:35 - 4:38
A protože nejsme zvyklí
4:38 - 4:42
se nějak dotazovat na ono "já",
4:43 - 4:45
vždy se spíše ptáme
4:45 - 4:48
co si "já" myslí nebo co si "já" představuje,
4:48 - 4:49
nebo co "já" chce,
4:49 - 4:52
což je druhotné k tomuto "já".
4:53 - 4:57
Vidíš, tohle všechno jsou skutečně
4:59 - 5:02
základní otázky... Ani dokonce nevím,
5:02 - 5:05
o čem všichni tito lidé mluví,
5:05 - 5:08
na tomhle světě. Víte?
5:09 - 5:12
"Jasně, víš, a Ježíš přichází,
5:12 - 5:14
a udělá všechny tyhlety věci."
5:14 - 5:15
A já si říkám, wow,
5:15 - 5:17
já tuhle mysl znám.
5:17 - 5:19
Znám tyto světy.
5:19 - 5:21
Znám tyto světy. Jsou částmi...
5:21 - 5:25
jsou částmi úžasného typu matrice
5:25 - 5:29
duchovního druhu, jako proudu, víš?
5:30 - 5:33
Protože Muslimové mají
5:34 - 5:36
vztah s Bohem
5:36 - 5:38
a Křesťané mají vztah
5:38 - 5:40
s Bohem skrze Ježíše Krista
5:42 - 5:45
Buddhisté mají svůj vztah
5:45 - 5:46
s Buddhou a
5:46 - 5:51
Hindové... skrze Krišnu
5:52 - 5:55
a uctívače Višny
5:55 - 5:58
a uctívače Šivy.
5:58 - 6:01
A všichni mají tyhle věci, které jsou skutečné
6:01 - 6:04
a lidé mají zážitky
6:04 - 6:05
a sedí s Šívou
6:05 - 6:07
a prochází všemi temito věcmi,
6:07 - 6:08
a setkání s Ježíšem,
6:08 - 6:10
který mluví o všech těch věcech a...
6:10 - 6:12
Kde se tyto světy střetly?
6:12 - 6:13
Kde mají vchod?
6:13 - 6:15
Kde se setkávají...jako jeden?
6:15 - 6:16
Protože vypadají více...
6:16 - 6:21
dokonce i proroci vypadají, že se dohadují
6:21 - 6:23
s jinými proroky v myslích lidí
6:23 - 6:25
a je to jako, víte, je to neargumentovatelné.
6:25 - 6:26
Kam jdete?
6:26 - 6:28
A já se musím vrátit a říct,
6:28 - 6:30
ale kdo jsi TY?
6:32 - 6:35
"Ježíš mě vzal, abych tě spatřil" - jako koho?
6:35 - 6:37
Kdo jsi, koho Ježíš rozpoznal?
6:38 - 6:40
Jak tě Ježíš rozpoznal?
6:40 - 6:42
Tebe jako co Ježíš rozpoznal?
6:44 - 6:47
Může tě rozpoznat jako něco jiného než
6:47 - 6:49
způsobem, kterým rozpoznal sám sebe?
6:51 - 6:54
Mám na mysli - jsi z jiného materiálu?
6:55 - 6:58
že on si myslí, "Já jsem syn Boží",
6:58 - 7:00
ale ty jsi něco jiného? Ty půjdeš do pekla." ?
7:01 - 7:03
Chci říct, mohl by Ježíš opravdu...
7:03 - 7:05
v jakém vztahu je s tebou Ježíš?
7:07 - 7:09
Jakým způsobem prorok Mohammed -
7:09 - 7:12
jakým způsobem se k tobě vztahuje?
7:12 - 7:15
Nebo jak tě Krišna oslovuje?
7:16 - 7:18
Ty nazýváš sebe něčím, takže tohle je...
7:19 - 7:20
O můj Bože.
7:21 - 7:22
(pauza)
7:31 - 7:33
Jak se dostat z tohohle snu -
7:33 - 7:36
probouzejícího se snu a spícího snu?
7:37 - 7:41
Snem míním představu tvoření,
7:41 - 7:43
představu živoucí síly,
7:43 - 7:45
představu existence -
7:46 - 7:50
v čase - jako budoucnost, minulost a současnost -
7:50 - 7:54
a identitu, víte.
7:54 - 7:57
Musí za tím něco být, něco,
7:58 - 8:00
kde jsou tyhle věci viděny.
8:00 - 8:03
Protože, kam musíš jít, abys
tyto věci dokázal?
8:03 - 8:05
Právě dnešek je dost dobrý.
8:05 - 8:07
Kde je dnes včerejšek?
8:08 - 8:10
Kde je dnes včerejšek?
8:12 - 8:15
A když přijde zdánlivý zítřek,
8:15 - 8:18
kde tam bude tento okamžik?
8:19 - 8:23
Kde jsou obrazy dneška, zítřka?
8:23 - 8:26
Kde jsou včerejší obrazy v tobě dnes?
8:27 - 8:30
Včera, stejně tak, byl tu okamžik,
8:30 - 8:32
který byl velmi stručný
8:32 - 8:34
nebo velmi jemný nebo hluboký,
8:34 - 8:35
nebo velmi agresivní, nebo něco takového -
8:35 - 8:39
měl jistým způsobem dopad na tvé bytí,
8:39 - 8:41
víš? Kde je to teď ?
8:41 - 8:44
Kde to je? Kde je včerejšek?
8:44 - 8:46
Jaký je čas? Třičtvrtě na devět.
8:46 - 8:48
Co je třičtvrtě na devět včerejška?
8:53 - 8:56
Mluvíme o minulosti - odkud to přišlo?
8:56 - 8:58
Kde si uchováváš svou minulost?
8:58 - 9:02
Kde je ta minulost, které dáváme tolik
9:02 - 9:05
důležitosti a důvěryhodnosti?
9:07 - 9:11
Myslím, že když se lidská bytost
začne dotazovat trošku tímto způsobem,
9:11 - 9:15
musí na konci tohoto dotazování převládnout jasnost.
9:18 - 9:19
Víte?
9:19 - 9:21
Říkám tyhle věci pořád dokola.
9:21 - 9:23
Nevím, jestli jsem jen neúspěšný misionář
9:23 - 9:25
nebo co, protože
9:28 - 9:32
jsem nepřišel z těchto kruhů, zvláště,
9:32 - 9:36
ve svém náboženském kostýmu.
9:38 - 9:41
Nebyl jsem myslitel. Nejsem myslitel.
9:42 - 9:45
Víte? Nevyrostl jsem mezi debatami a myšlením
9:45 - 9:47
a průzkumem svého nitra a meditacemi.
9:47 - 9:50
Nikdy bych to nedělal... Byl jsem spíše sportovec.
9:55 - 9:58
Nikdy jsem nečetl knihy -
9:58 - 10:00
Velmi jednoduchý typ.
10:00 - 10:03
Sledovat filmy, číst komiksy a
10:03 - 10:04
dělat hlouposti,
10:05 - 10:08
dělat spoustu sportů a tak.
10:11 - 10:16
A jak radikálně se tento život změnil,
10:17 - 10:21
že o těchto věcech můžeme mluvit.
10:22 - 10:27
A tak... myslím si, něco se tu stalo.
10:29 - 10:32
Kráčíte směrem na sever a skončíte na východě.
10:32 - 10:34
"Co se ti stalo?"
10:34 - 10:36
Řekl jsem: "Víte, vlastně ani nevím."
10:36 - 10:38
Ale něco se odehrálo,
10:38 - 10:40
něco tady uvnitř
10:40 - 10:45
přeorientování směru.
10:45 - 10:48
A já teď mluvím o těchto věcech.
10:48 - 10:49
Nesedím tu a nemluvím o bojových uměních
10:49 - 10:52
nebo umění, nebo žádném z umění
10:52 - 10:55
nebo žádné filosofii.
10:56 - 10:59
Jen prostě nějak
11:03 - 11:06
přináším uvědomění, pozornost k tomuto,
11:07 - 11:09
co jsem našel, ze všech tě rozdílných subjektů
11:09 - 11:11
v lidském království,
11:11 - 11:14
toto je převládající:
11:15 - 11:18
Co je vaší nezbytnou podmínkou?
11:22 - 11:25
Protože vše bylo tímto ohněm spáleno.
11:33 - 11:34
Víte.
11:42 - 11:46
A vy musíte být silní,
abyste mohli být na tomto...
11:46 - 11:48
Když řeknu, že musíte být silní,
11:48 - 11:51
abyste mohli být na tomto světě,
o jakém světě to mluvím?
11:51 - 11:54
O světě, který se žije v mysli,
11:55 - 11:59
světě, který je světem lidských bytostí
11:59 - 12:03
které mají vztah s jinými lidskými bytostmi v životě
12:03 - 12:08
a ideologií a jejich osobní mytologií
12:08 - 12:11
a identitě - tato interakce, která se děje
12:11 - 12:13
na burze, zvané existence.
12:13 - 12:17
To je to, co říkám. Je to velmi komplexní.
12:23 - 12:27
Protože kdo nás poslal právě sem?
12:29 - 12:30
Víte.
12:31 - 12:35
Když nás čekali naši rodiče -
12:35 - 12:37
když s vámi byla matka těhotná -
12:37 - 12:39
očekávala dítě,
12:39 - 12:42
ale očekávala konkrétně vás?
12:45 - 12:47
A kdo přesně jste vy?
12:49 - 12:50
Stále se měníte.
12:51 - 12:53
Někdy jste modří, někdy zelení,
12:53 - 12:57
někdy žlutí, někdy bez světla,
12:57 - 13:02
někdy hnědí, někdy růžoví.
13:02 - 13:05
Kdo jsme - dítě našich rodičů?
13:12 - 13:16
Ani neumíme zůstat v klidu. Nemůžeme být klidní.
13:18 - 13:21
A něco stále vaří, stále se hýbe.
13:21 - 13:26
Ale je tu to, co to také nějak pozoruje,
13:26 - 13:30
ten měnící se aspekt - proměnlivost -
13:30 - 13:33
a sleduje to z místa neměnnosti.
13:33 - 13:35
Jinak by měnící se nemohlo být
13:35 - 13:37
vnímáno jako měnící se,
13:37 - 13:41
ne pro neměnné.
13:44 - 13:46
Když někdo takto uvažuje,
13:47 - 13:49
všechny subjekty, všechny rozdíly,
13:49 - 13:51
opravdu všechny se vytratí.
13:52 - 13:54
Protože sem přijít nemohou.
13:56 - 13:58
Je tu místo, kde se svět zastaví.
13:58 - 14:00
Za tuto bránu se nemohou dostat.
14:03 - 14:06
Je tu místo, kde se člověk zastaví.
14:06 - 14:09
Za tuto bránu nemůže jít.
14:10 - 14:11
A vy jste tady.
14:12 - 14:14
(Pauza)
14:24 - 14:27
Ale když řeknu, že musíme být silní pro tento svět...
14:30 - 14:32
Jsme v našich osobních světech,
14:32 - 14:35
ale také jsme svým způsobem ve společném světě.
14:35 - 14:37
Protože všechny individuality - jak říkám,
14:37 - 14:40
je to ten stejný člověk, ten stejný svět,
14:40 - 14:44
vnímán v každém trošku jinak.
14:44 - 14:47
Ale je to jako když jsi
14:47 - 14:49
v anglicky mluvícím světě
14:49 - 14:52
a můžeš mluvit s každým, kdo mluví anglicky.
14:52 - 14:53
Můžeme si dopisovat.
14:55 - 14:58
Víte? Můžeme si povídat.
14:58 - 14:59
A když najdeme tlumočníka,
14:59 - 15:00
můžeme se domlouvat s lidmi
15:00 - 15:02
také v jiných jazycích.
15:02 - 15:03
Příjdete na to, že jsou stejní -
15:03 - 15:05
je to ten stejný člověk.
15:09 - 15:13
Ale potřebujete kód, abyste s ním mohli pracovat.
15:22 - 15:23
Nevím, proč tyto typy diskuzí
15:23 - 15:25
produkují tolik radosti.
15:25 - 15:27
Možná je to jejich smysl.
15:32 - 15:35
A odkud ta radost přichází?
15:35 - 15:38
Z nepřítomnosti osoby.
15:38 - 15:42
Opravdové pozorování Pravdy odstraní osobu.
15:42 - 15:45
Když je osoba odstraněna, je tu čistá radost.
15:45 - 15:47
A tam, kde je čistá radost,
15:47 - 15:49
tam jste v přítomnosti Boha,
15:49 - 15:50
v samotné svatosti.
15:52 - 15:54
Protože radost je Boží vůně.
15:55 - 15:56
Mír je Boží vůně.
15:57 - 15:59
Láska je Boží vůně.
16:00 - 16:01
Takže když je osoba pryč,
16:01 - 16:03
ta smradlavá malá osůbka,
16:04 - 16:07
tehdy jste ve vůni svatosti.
16:08 - 16:09
Vidíte?
16:10 - 16:12
Chytili jste ho.
16:12 - 16:13
(Pauza)
16:29 - 16:30
(Tazatel:) Mooji?
16:30 - 16:31
(Mooji:) Hmm?
16:33 - 16:37
(Tazatel:) Poslední dny, možná včera a dnes,
16:37 - 16:39
se něco cítí být trošku rozhozené.
16:39 - 16:41
A dotazování, zkouší...
16:41 - 16:45
Zkouším něco chytit, ale je to jako...
16:45 - 16:46
ten okamžik je...
16:48 - 16:51
něco je chyceno a opravdu drženo
16:51 - 16:54
a rozptyluje a je tu mír.
16:57 - 16:59
Je to, jako když něco utíká a já nemůžu...
17:00 - 17:02
je to velmi zdánlivé a nějak se to
17:02 - 17:04
ukazuje v různých podobách a....
17:04 - 17:07
(Mooji:) Ale pro mě, okamžitě -
17:07 - 17:10
okamžitě něco utíká a znovu se objevuje
17:10 - 17:11
v různých zdánlivých...
17:11 - 17:14
O nic z toho se nestarám.
17:15 - 17:16
Co s tím mám co dělat?
17:16 - 17:19
Chce to pobíhat? Nech to pobíhat.
17:19 - 17:21
Co si to ode mne vezme?
17:21 - 17:22
Co si to vezme od tebe?
17:22 - 17:24
Vůbec nic. Co si to od tebe vezme?
17:26 - 17:30
(Tazatel:) Pozornost a nakonec znovu víru...
17:30 - 17:32
(Mooji:) Ale jak si tohle může vzít? Nemůže.
17:33 - 17:36
Může o to žádat, ale nemůže si to vzít.
17:37 - 17:40
Jsi to ty, kdo tomu věnuje pozornost,
17:40 - 17:41
jen ze zvyku.
17:42 - 17:43
Musíš uznat svou sílu.
17:43 - 17:46
Nemůžeš prostě jen stále věci odkládat a říkat:
17:46 - 17:48
"Protože se objevila tahle věc,
17:48 - 17:50
znamená to, že jsem roztržitá."
17:50 - 17:52
Ne, kvůli tomuhle nejsi.
17:57 - 18:00
Proč odmítáš svou sílu
18:00 - 18:02
uznat sama sebe?
18:02 - 18:04
Uznáváš vše ostatní -
18:04 - 18:05
něco mimo, externího.
18:05 - 18:06
"Podívej na tohle, tohle se teď děje.
18:06 - 18:08
Proč se to děje, Mooji? Proč se tohle děje?"
18:08 - 18:09
Já říkám: "Co?"
18:09 - 18:10
"Tohle, Mooji."
18:10 - 18:13
Mě to ale nezajímá.
Co ty? Chci vidět tebe.
18:13 - 18:15
Ne ukazovat mi tuhle věc nebo tam tu,
18:15 - 18:17
slyšet o tomhle a tamtom.
18:17 - 18:18
Na světě je tolik věcí,
18:18 - 18:21
proč se musím dívat na tuhle?
18:21 - 18:22
Ale chci potkat tebe.
18:24 - 18:27
Protože Bůh se zjevil v tomto těle.
18:31 - 18:32
Zdá se, že tu něco brání.
18:32 - 18:35
Já říkám: "Proč?"....
Jak by něco mohlo bránit Bohu?
18:36 - 18:38
Pak vidím, že síly byly použity špatně,
18:38 - 18:42
když věnuješ pozornost věcem, které jsou opravdu
18:48 - 18:50
ve své podstatě malé hodnoty.
18:50 - 18:53
Mají jen hodnotu, která je jim dána.
18:53 - 18:55
Může mít věc hodnotu sama o sobě?
18:55 - 18:56
Má zlato hodnotu samo o sobě?
18:56 - 18:59
Kdyby tu nebyla lidská bytost, mělo by zlato hodnotu?
19:01 - 19:01
Hm?
19:03 - 19:05
Tvrdilo by snad zlato: "Víš,
19:05 - 19:08
jsem 22 karátové zlato. Ty jsi jen 18 karátové.
19:08 - 19:10
Ha ha ha! Jsem nad zlato?"
19:11 - 19:14
Ne. Pro koho? Jste to vy, kdo mu dáváte hodnotu.
19:19 - 19:21
Cokoli si ceníte, cokoli chcete,
19:21 - 19:23
tomu dáváte hodnotu.
19:25 - 19:27
První průzkumníci chodívali do jedné země,
19:27 - 19:31
kde zjistili, že mají zlato a směňují zlato za co?
19:32 - 19:35
Za spoustu jiných drobných zbytečností.
19:36 - 19:39
Dají ti zrcadlo. "Podívej, můžeš vidět svůj obličej."
"Ách!"
19:39 - 19:40
"Vezmu si tvé zlato."
19:40 - 19:42
"Jasně, jasně. Vezmi si ho, vezmi!"
19:42 - 19:44
"Mockrát díky."
19:47 - 19:49
Smějící se: "Podívejte na ně, podívejte."
19:50 - 19:54
"Ó, můj Bože, dal mi něco mystického!"
19:55 - 19:57
Jaký to hlupák. Vzal si všechno mé zlato
19:57 - 20:00
a dal mi tohle. Úžasné!
20:00 - 20:02
Wow! Chtěl bych vědět, jestli je tu místo,
20:02 - 20:04
kde toho můžeš získat víc."
20:05 - 20:06
A pak víc a víc přichází.
20:06 - 20:08
"Ó, podívejte. Zrcadla."
20:08 - 20:11
"Ha! Zlato - vemte si všechno zlato, co chcete.
20:12 - 20:15
Vy si vážíte tohohle. Oni si váží tamtoho.
20:17 - 20:19
Má ta věc hodnotu sama o sobě?
20:19 - 20:21
Ne, ta hodnota je v tobě.
20:30 - 20:32
Jestli jste to opravdu pochopili,
20:32 - 20:35
všechny vaše otázky a pochyby by zmizely.
20:35 - 20:38
Je to tak? Proč byste se chodili ptát:
20:38 - 20:39
"Víš, někdy má mysl..."
20:39 - 20:42
Nemuseli byste. Je to skončené. Je to skončené.
20:43 - 20:46
Když jste našli to, co nezabere ani jednu...
20:46 - 20:49
ne jednu minutu, ne ani jednu sekundu.
20:49 - 20:51
Nevezme to ani jednu sekundu.
20:52 - 20:55
Neslyšel jsem o tom nikoho mluvit.
20:55 - 20:58
(Tazatel:) Jen, jako by tu byl
20:58 - 21:01
doznívající zmatek, že tak nějak...
21:01 - 21:03
(Mooji:) Řekněme, že nemáte čas být zmatení.
21:03 - 21:04
Co nevezme žádný čas?
21:04 - 21:06
Není tu žádný čas pro zmatek.
21:07 - 21:09
(Tazatel:) Odpověděla bych: "Ticho."
21:09 - 21:10
(Mooji:) Prosím?
21:10 - 21:12
(Tazatel:) Odpověděla bych: "Ticho."
21:12 - 21:15
(Mooji:) Proč by ses obtěžovala s odpovědí?
21:20 - 21:25
Víte, možná jen začínáte být se mnou
21:25 - 21:27
trošku obeznámení.
21:29 - 21:31
Možná, že jsme v rozdílných časoprostorech.
21:32 - 21:36
Protože já jsem tu pouze teď.
21:37 - 21:38
Rozumíte?
21:41 - 21:43
Nemohu odpovědět pro pozdější moment.
21:44 - 21:46
Mí nejbližší, víte -
21:46 - 21:49
někdy se mě stále ptají: "Co bude zítra?
21:49 - 21:50
Co budeš chtít dělat v průběhu dne,
21:50 - 21:52
nebo co bys chtěl..."
21:52 - 21:54
Říkám: "Jste se mnou celou dobu
21:54 - 21:55
a stále nevíte,
21:55 - 21:56
že o těchto věcech nic nevím.
21:56 - 21:57
Nevím nic o zítřku.
21:57 - 22:02
Nikdy jsem ho neviděl. Neznám ho.
22:04 - 22:07
Takže více toužím vědět,
22:09 - 22:13
kde je vrchol této hry právě teď?
22:13 - 22:14
Nechci o tom vědět zítra.
22:14 - 22:17
Zítřek pro mne neexistuje.
22:17 - 22:19
Jestli existuje, musí to být tady a teď.
22:19 - 22:23
Chápete? Jste alespoň trochu na mé vlnové délce?
22:23 - 22:26
Protože zbytek je pro mne pouze výmluva.
22:26 - 22:27
Pouze výmluva,
22:27 - 22:31
protože nechcete být tím, co je.
22:31 - 22:34
Jsme vždy pouze na cestě k tomu, co je.
22:34 - 22:37
Nejste nikdy dostatečně to, co je.
22:37 - 22:39
Tak proto potřebujete čas.
22:39 - 22:41
Takže čas (lusknutí) vám to dá.
22:41 - 22:42
Chcete něco od času?
22:42 - 22:44
(Lusknutí) Vemte si trošku tohohle.
22:44 - 22:45
Ale co nevezme čas?
22:45 - 22:48
Říkáte: "Ale je tu něco, co vytváří zmatek."
22:48 - 22:50
Nemám čas být zmatený.
22:52 - 22:54
Nemám čas být zmatený.
22:54 - 22:56
Abyste byli zmatení, potřebujete nějaký čas.
22:57 - 22:59
A potřebujete nějakou věc.
22:59 - 23:00
Já nemám nic.
23:03 - 23:05
A nechápejte mě tak, že vykládám
23:05 - 23:07
nějaký druh hříčky nebo nějakou hádanku
23:07 - 23:08
nebo nějakou novinu.
23:08 - 23:10
Mluvím k vám tak upřímně,
23:10 - 23:13
jak slova mohou vyjádřit...mou pravdu.
23:16 - 23:19
Takže z toho důvodu na vás musím čekat.
23:19 - 23:22
Proč na vás musím čekat?
23:23 - 23:27
Všichni mi říkáte, že na vás musím počkat.
23:31 - 23:33
Proč nemůžeme být společně v přítomnosti -
23:33 - 23:35
nebo bez času, společně?
23:37 - 23:40
"Já-já-já... cítím tolik..." Vidíte?
23:42 - 23:45
Jednoho dne můžeme dorazit společně,
23:45 - 23:47
můžeme tu jen společně být.
23:47 - 23:48
Můžeme tu být společně?
23:48 - 23:50
Naše těla jsou spolu ve stejném čase,
23:50 - 23:54
ale jsme i my společně ve stejném čase, nebo
bezčasovosti?
23:54 - 23:57
Já musím čekat na každého.
23:58 - 24:01
Jen když jste prázdní, nemusím na vás čekat.
24:02 - 24:04
Chápete nebo ne?
24:04 - 24:05
(Tazatel:) Ano.
24:08 - 24:11
(Mooji:) Takže vodítkem je, jací jste ve svém životě.
24:12 - 24:14
Na něco čekáte.
24:15 - 24:16
A když na něco čekáte,
24:16 - 24:18
nejste přítomní.
24:20 - 24:22
A ta věc, na kterou čekáte -
24:22 - 24:24
čeká i ona na vás?
24:34 - 24:36
Chcete s něčím něco udělat.
24:36 - 24:39
Já nemusím dělat nic s ničím.
24:53 - 24:56
A co říkám? Potkejme se.
24:58 - 25:02
Potkejme se. Ale potřebujeme snad domluvit schůzku?
25:03 - 25:08
Schůzka znamená "Teď ne." Rozumíte?
25:09 - 25:11
Potkejme se.
25:12 - 25:14
Vy řeknete: "Kdy?"
25:14 - 25:18
Já řeknu: "Teď." To nepotřebuje žádnou schůzku.
25:19 - 25:21
Schůzka znamená "později".
25:23 - 25:25
Celý váš život je "později".
25:26 - 25:28
Čekání na něco, co se stane.
25:29 - 25:33
To, na co čekáte, že se stane, se samo o sobě stát nemůže.
25:34 - 25:38
Čekáte na něco, co se nemůže stát, že se stane.
25:39 - 25:41
Takže kdy se to stane?
25:45 - 25:48
Tohle bude jedno z mých nej videí na YouTube.
25:49 - 25:51
Pro toho, kdo
25:54 - 25:58
má oči, aby to viděl, mysl, která to vidí.
26:03 - 26:06
I když se pokusíte soustředit, už je pozdě.
26:08 - 26:10
I když se snažíte soustředit na to, co říkám,
26:10 - 26:14
zkoušíte porozumět, už je pozdě,
26:15 - 26:18
protože vaše snaha je již spatřena
26:18 - 26:21
v TOM, co je věčné.
26:21 - 26:24
A TEN, který vidí vaši snahu
26:24 - 26:26
se o vaši snahu nezajímá,
26:26 - 26:27
dokonce ani o vás.
26:32 - 26:35
A teď, jsou tato slova urážlivá?
26:36 - 26:38
Někdo by se jimi cítil uražený.
26:42 - 26:46
Protože mysl chce konat: "Tak co budu dělat?"
26:47 - 26:50
Řekl jsem, že dělání vezme čas, bejby.
26:55 - 26:57
Co nevezme čas?
26:59 - 27:03
Co je to, co nemusíte dělat, nebo vrátit zpět?
27:12 - 27:14
V Anglii Angličané říkají:
27:14 - 27:16
"Jak se máte?" (Doslova: "Jak děláte?")
27:16 - 27:17
Já nedělám.
27:18 - 27:21
(Smích)
27:25 - 27:27
(Pauza)
27:41 - 27:43
Tak okamžitě -
27:44 - 27:48
víc okamžité než okamžité - je co?
27:50 - 27:54
No tak. Víc okamžité, než okamžité.
27:58 - 28:01
Žádný čas na vztah.
28:04 - 28:05
Žádný čas na rozchod.
28:08 - 28:10
Žádný čas na setkání.
28:14 - 28:16
Žádný čas na setkání!
28:18 - 28:22
Co pak? Co teď?
28:24 - 28:28
Musíte mě odmítnout nebo příjmout.
28:30 - 28:31
(Tazatel:) Já tě přijímám.
28:32 - 28:33
(Mooji:) Už to tak je.
28:34 - 28:39
Vidíš, TO mne nemůže příjmout ani zamítnout.
28:39 - 28:40
Že je to tak?
28:40 - 28:43
Snažím se vám ukázat, kde jsme se nikdy neoddělili.
28:50 - 28:52
Máte rádi rychlost?
28:54 - 28:56
Protože, když takhle mluvím, najednou vidíte -
28:56 - 29:00
"Můj Bože. Jsem tak pomalý. Jsem tak pomalý,
29:00 - 29:03
protože vše, co se mě týká, vezme nějaký čas.
29:03 - 29:06
Vše, co se mě týká, zabere čas.
29:06 - 29:10
Abych potkal Boha, to vezme snad ještě víc času.
29:10 - 29:11
Můj Bože, potřebuji spoustu času."
29:11 - 29:13
Lidé říkají: "Potřebuji víc času.
29:14 - 29:16
Potřebuji víc času."
29:17 - 29:19
Co nevezme žádný čas?
29:23 - 29:26
Čas je území ignorace.
29:35 - 29:38
A nezkoušejte a nic nedělejte,
protože to už je špatně.
29:38 - 29:40
To, co zkoušíte udělat, vezme čas.
29:41 - 29:43
Co nezabere čas?
29:49 - 29:53
Je tu již velmi silný reflex, že možná
29:53 - 29:55
jakmile si řeknete, že jakmile takhle konverzace skončí,
29:55 - 29:58
což nemění nic na tom, co je,
29:59 - 30:02
sklouzne to zpět do: "Jo, jasný, víš...dobře.
30:02 - 30:04
Uf, můžu znova dýchat,
30:05 - 30:07
protože jsem zpět v ignoranci."
30:09 - 30:11
Vrátíte se zpět do časoprostoru, protože
30:11 - 30:14
jsme si na čas zvykli. Je to pohodlné.
30:14 - 30:17
"Jo. Kdy chceš zítra vyrazit, Mooji?
30:17 - 30:19
V sedm? Ok, budu tady za deset sedm."
30:19 - 30:23
To je náš život. Slečna "Za deset sedm."
30:26 - 30:28
Ale co nevezme čas?
30:30 - 30:35
Buďte v tom, jako to, co nevezme žádný čas.
30:36 - 30:38
A teď, copak uděláte s mými slovy,
30:38 - 30:40
když to řeknu?
30:43 - 30:46
Kdo přijímá tato slova?
30:48 - 30:50
Kdo na ně reaguje?
30:59 - 31:02
Pouze jen odrážejí něco,
31:02 - 31:04
co není čas.
31:06 - 31:09
Otevírají něco, aby vám ukázala, co není čas.
31:09 - 31:12
Ale není to od vás oddělené.
31:13 - 31:15
To je ta záhada.
31:20 - 31:24
V jakémkoli kruhu, ve kterém teď sedíte, ve vesmíru,
ve světě,
31:24 - 31:26
lidé diskutují, bytosti diskutují tyto věci.
31:27 - 31:30
To, o čem tu právě mluvím.
31:30 - 31:33
To je to, co musíte slyšet. To vám říkám.
31:34 - 31:36
Přemýšlím, jestli o tom máte ponětí nebo ne.
31:37 - 31:41
Ano. To, co nevezme čas.
31:42 - 31:44
Ostatní: " My chceme dělat tohle
31:44 - 31:46
a my to musíme dělat a zkusit se to do toho dostat
31:46 - 31:48
a zkusit to a prozkoumat, co je uvnitř atomu."
31:48 - 31:50
Vy? Sbohem!
31:58 - 32:00
Vy jste časoví investoři.
32:04 - 32:07
Sdílení času. Ne, ne, ne.
32:08 - 32:11
Co nevezme čas?
32:23 - 32:26
Tohle jsou dobré zprávy, to vám říkám.
32:26 - 32:28
Tohle jsou dobré zprávy.
32:28 - 32:32
Osvoboďte své srdce. Osvoboďte své srdce.
32:33 - 32:38
Dostaňte se z toho ven...této místnosti utrpení
32:39 - 32:44
a projekcí, fantazie a deziluze.
32:49 - 32:51
Co nevezme čas?
32:56 - 32:59
Když na to příjdete, jste již v lásce.
33:00 - 33:02
Není třeba čas k lásce.
33:04 - 33:06
Láska neví o čase nic.
33:10 - 33:14
Mír. Mír neví o čase nic.
33:15 - 33:18
Radost. Radost neví o čase nic.
33:20 - 33:23
Moudrost. Nic o čase.
33:24 - 33:28
Božství. Nic o čase.
33:29 - 33:32
"Bezčasový, věčný" říkají.
33:34 - 33:38
Ale kdo se zhroutí v tom, co říkám?
33:48 - 33:50
Něco ve vás tomu okamžité rozumí, vidíte to?
33:50 - 33:54
Když k vám mluvím, něco ve vás již okamžitě rozumí.
33:54 - 33:56
Nemusí se vůbec nic učinit, pravda?
33:56 - 33:59
Něco okamžitě ví, o čem mluvím.
33:59 - 34:02
Víte? A má v sobě radost.
34:03 - 34:04
Může říkat po stovky let:
34:04 - 34:07
"Zkouším to propustit mému já."
34:12 - 34:15
Ale dnes je tu dostatek milosti,
34:15 - 34:18
abych mluvil a slyšel sám sebe ve stejný čas,
34:19 - 34:25
abych mluvil a slyšel sám sebe okamžitě, bez zpoždění.
34:29 - 34:32
Jakmile jste to jednou zaslechli ve vašem srdci,
34:32 - 34:35
nemůžete být ošáleni časem.
34:35 - 34:37
Nemůžete být ošáleni časem.
34:37 - 34:40
To je důvod, proč pokaždé, když slyším lidi mluvit:
34:40 - 34:41
"Mooji, ty problémy..."
34:41 - 34:44
Už jsi v časoprostoru, zlato.
Nemám na tebe čas.
34:45 - 34:47
Jsem tu s tebou na krátký čas,
34:48 - 34:50
abych tě představil věčnosti.
34:53 - 34:56
Jednoho dne odejdu. Nevím, kdy ten den nastane -
34:56 - 34:59
může to být jeden den ve věčnosti - odejdu.
34:59 - 35:01
Opustím časoprostor.
35:06 - 35:08
Dokud máme trošku času, neplýtvejte jím.
35:08 - 35:10
Využijte ho, abyste našli věčnost.
35:13 - 35:14
(Dlouhá pauza)
35:47 - 35:47
Vidíte,
35:47 - 35:49
toto musíte zaznamenat jako ten nejdůležitější rozhovor,
35:49 - 35:52
jaký může lidská bytost mít,
35:52 - 35:56
ale pouze, když je mu porozuměno.
35:57 - 35:59
Jen když je mu porozuměno
35:59 - 36:01
a když je pochopeno uvnitř srdce.
36:01 - 36:04
Je to ta nejvíce hluboká věc, kterou uslyšíte
36:04 - 36:06
v lidském království.
36:10 - 36:13
Kdo rozumí tomu, co říkám, uvnitř srdce?
36:13 - 36:14
(Tazatel:) Já
36:14 - 36:15
(Mooji:) Velmi dobře.
36:20 - 36:23
(Tazatel:) Má to v těle tolik reflexí.
36:23 - 36:24
(Mooji:) Prosím?
36:25 - 36:28
(Tazatel:) Má to v těle tolik reflexí.
36:28 - 36:28
(Mooji:) Ano.
36:31 - 36:35
Bude to mít velký dopad a spoustu účinků,
36:36 - 36:38
protože,když je to pochopeno,
36:39 - 36:43
Pravda žehná všechny aspekty vyjádření
36:43 - 36:45
ve světě forem -
36:45 - 36:47
ten dopad.
36:51 - 36:56
Protože já vidím ten zbytek. Když jsi jednou takto prozřel,
36:56 - 36:59
zbytek je trik, je to trik mysli.
36:59 - 37:01
Když si v mysli vytvoříte postoj,
37:01 - 37:03
musíte hrát podle pravidel mysli
37:03 - 37:05
a pravidlo mysli je čas,
37:05 - 37:08
snažení a identita.
37:09 - 37:12
A pak se motáte v kruhu na tom kolotoči...
37:12 - 37:15
není to vlastně kolotoč,
37:15 - 37:18
pro docela malou chvíli.
37:18 - 37:23
Protože to vytváří čas, produkuje čas, prodává čas,
37:24 - 37:30
prodává snahu, prodává víru, prodává koncepty,
37:31 - 37:36
prodává dualitu, prodává vzdálenost,
37:36 - 37:40
prodává oddělenost, prodává sliby.
37:41 - 37:44
Zkouší prodat Boha, prodat pravdu.
37:47 - 37:52
Ale já ukazuji přímo na to, co není v bublině
37:52 - 37:55
této deziluze.
37:57 - 38:01
Takže "Co bychom teď měli udělat?"
s tím nemá nic společného.
38:03 - 38:05
Neni to něco, co se dělá.
38:09 - 38:12
Nyní, slyšíte to ve své hlavě, ve svém srdci,
38:12 - 38:16
nebo ve všem - ve všem, o čem můžete říci,
že jste to vy?
38:16 - 38:18
Do jaké části to směřuje?
38:18 - 38:19
(Tazatel:) Všude.
38:19 - 38:21
(Mooji:) Všude. Děkuji.
38:21 - 38:23
Všude.
38:31 - 38:32
O něčem jsme si povídali.
38:32 - 38:35
Někdy si trošku povídám s Arjunou.
38:35 - 38:36
Někdy jsme používali
38:36 - 38:39
kousek dřeva, které kupujeme
38:39 - 38:44
a povídá se, že se mu říká talanizové dřevo.
38:44 - 38:47
Poprvé jsem se naučil tento termín v Anglii.
38:49 - 38:50
Talanizové dřevo.
38:50 - 38:52
Je to dřevo, které vypadá jako každé jiné dřevo.
38:52 - 38:56
Takto ho koupíte, ale dáte ho do země a ono neshnije.
38:57 - 39:00
Žádný hmyz tam nedokáže žít, ano?
39:00 - 39:04
Jen to prostě neshnije, ano? - říkají.
39:05 - 39:07
Jak je to možné?
39:07 - 39:10
Protože dám obyčejný kousek dřeva
39:10 - 39:12
a talanizové dřevo dohromady
39:12 - 39:14
a pak to první, když ho dáte do země,
39:14 - 39:16
po roce a tak
39:16 - 39:18
ho můžete prostě vzít a zlomit rukou.
39:18 - 39:21
Ale talanizové je stále stejné.
39:21 - 39:23
Pak jsem slyšel o procesu výroby -
39:23 - 39:25
nevím, jestli je to pravda.
39:25 - 39:27
Možná je tu někdo, kdo je víc technicky
39:29 - 39:32
znalý tohoto procesu, než já.
39:32 - 39:34
Ale říkají, že dají dřevo,
39:34 - 39:36
obyčejné dřevo, do komory,
39:36 - 39:40
jakoby do velké trubky.
39:42 - 39:46
A potom tahleta trubka, vytvoří...
39:46 - 39:48
vysají všechen vzduch.
39:48 - 39:51
Vyvolají... prostě vysají všechen vzduch.
39:51 - 39:55
Takže byla-li ve dřevě jakákoli vlhkost,
39:56 - 39:59
když to zesílí, jde to ven (zvuk sání)
39:59 - 40:00
a vysává vše ven.
40:00 - 40:04
A tehdy je uvnitř ohromné napětí,
40:04 - 40:06
uvnitř tohoto vakuua.
40:07 - 40:11
A pak, na druhém konci, vypustí tuto kapalinu
40:12 - 40:14
a když ji vypustí (zvuk sání)
40:14 - 40:17
Nahradí to vše, co bylo prve vysáto.
40:17 - 40:19
Tak nějak.
40:19 - 40:20
A to je vtaženo zpět
40:20 - 40:23
společně s touto speciální chemikálií,
40:23 - 40:28
která dělá to dřevo...dává onu dlouhověkost.
40:29 - 40:31
A všechny ty roky nazpět...
40:31 - 40:34
zasáhlo to něco v mé mysli.
40:35 - 40:38
Jo. Modlil jsem se k Bohu: "Talanizuj mě."
40:38 - 40:40
(Smích)
40:40 - 40:43
Rozumíte? Rozumíte této modlitbě?
40:43 - 40:44
(Obecenstvo:) Ano.
40:44 - 40:46
(Mooji:) Jo. Talanizuj mě.
40:48 - 40:52
Dej mne do svého vakuua. Vysaj všechny mé hovadiny. Ano?
40:52 - 40:54
(zvuk sání)
40:54 - 40:56
A propusť Sebe. (rychlý zvuk sání)
40:56 - 40:58
(smích)
40:58 - 41:00
Talanizuj mě.
41:01 - 41:05
Mnoho, mnoho let zpět. Takový to mělo dopad.
41:08 - 41:09
Jak dlouho to potrvá?
41:17 - 41:20
Aby byl člověk talanizován,
41:20 - 41:24
je to opět jev. Hmm?
41:25 - 41:28
Protože pravda nepotřebuje nic talanizovat.
41:29 - 41:31
Rozumíte? Ona je.
41:31 - 41:33
Talanizování zabere nějaký čas.
41:34 - 41:38
I kdyby sekundu - microsekundu - je to konec.
41:39 - 41:41
Pravda tohle nebere.
41:42 - 41:43
Proč?
41:43 - 41:47
Protože je to již všude stejné.
41:50 - 41:52
Proto vám říkám,
41:52 - 41:58
že když můj mistr promluvil - okamžité probuzení.
42:01 - 42:06
A pak vám říkám já.... dokonce ani ne okamžité.
42:12 - 42:14
Co nevezme čas?
42:15 - 42:21
Takže můžete říci, porozumění možná vezme nějaký čas, trošku času.
42:21 - 42:27
Okamžitě, aby byl rozpoznáno věčné, je to tak?
42:27 - 42:32
Okamžitě, aby byl rozpoznán Věčný.
42:34 - 42:36
A kam to pak zapadne?
42:37 - 42:41
Vývoj, námaha a utrpení.
42:41 - 42:44
A "Prosím pomoz." ...a tyhlety věci.
42:45 - 42:46
Má to nějaké místo?
42:48 - 42:50
Říkám: "Ano, má to své místo."
42:50 - 42:53
Je to také hra dynamického vědomí,
42:53 - 42:56
které se projevuje také jako čas
42:56 - 42:59
a změna, identita -
protože tohle potřebuje identitu.
42:59 - 43:02
Jen identita se v čase může vyvíjet.
43:03 - 43:06
Mohla by proběhnout evoluce, kdyby nebyla entita?
43:08 - 43:12
Musí tu být jistá forma
a pak můžete mít evoluci.
43:13 - 43:15
Tohle je ta forma.
43:15 - 43:20
A tato forma, možno říci, se vyvíjí
skrze přirozený biologický proces růstu a rozkladu.
43:21 - 43:24
Mysl se vyvíjí, také vývojově,
43:24 - 43:28
skrze inteligenci, zážitky a učení se, atd.
43:29 - 43:31
Ale ten nejniternější, vyvíjí se nějak?
43:32 - 43:34
Ten Dokonalý?
43:36 - 43:39
Ale jak víte, že existuje Dokonalý?
43:40 - 43:42
Možná je to také jen koncept.
43:42 - 43:46
Jak můžete dokázat, že je Dokonalý?
Dobře, zapomeňte Dokonalého.
43:46 - 43:52
Prostě řekněme, že vše, co vidíte je nedokonalé.
43:55 - 44:00
Co vám dává schopnost vědět, že je to nedokonalé?
44:00 - 44:03
Protože je to předmětem změny.
44:03 - 44:05
Když je vše předmětem změny,
44:05 - 44:09
neměli byste ani koncept změny.
44:10 - 44:11
Není to tak?
44:12 - 44:16
Můžete pouze vnímat to, co se mění,
44:16 - 44:20
protože je tu TO, co je neměnné.
44:23 - 44:25
Ale neměnné nemůžete spatřit.
44:26 - 44:29
Můžete to pouze vědět,
díky uvědomí toho, co je proměnlivé.
44:31 - 44:32
Když víte, co je proměnlivé,
44:32 - 44:36
okamžitě je tu to, co je neměnné.
44:40 - 44:43
Možná je toho pro dnešek dost.
44:43 - 44:47
Více než tohle dnes nepotřebujete slyšet.
44:48 - 44:49
(Tazatel:) Díky.
44:49 - 44:50
(Mooji:) Hmm?
44:51 - 44:52
(Tazatel:) Děkuji.
44:52 - 44:54
(Mooji:) Děkuji. Děkuji.
45:06 - 45:07
(Dlouhá pauza)
45:17 - 45:19
Příliš mnoho lásky, hm?
45:19 - 45:22
Spousta lásky, spousta míru, spousta prostoru,
45:22 - 45:24
spousta radosti, spousta světla,
45:28 - 45:30
spousta svatosti
45:33 - 45:36
spousta dokonalosti, spousta Boha.
45:37 - 45:39
Spousta, spousta, spousta.
45:41 - 45:42
To je to, co musím říci.
45:48 - 45:53
Když se mne zeptáte, jaké je mé vnímání:
Spousta, spousta, spousta.
45:53 - 45:55
Je to spousta pravdy, spousta štěstí,
45:55 - 45:58
spousta spokojenosti, spousta světla, spousta míru,
45:58 - 46:01
spousta radosti, spousta věčnosti.
46:02 - 46:04
(Tazatel:) Cítíme to.
46:04 - 46:06
(Mooji se směje)
46:07 - 46:12
(Mooji:) A infikuje vás to -
46:14 - 46:18
odstraní "vás" a nechá pouze věčnost.
46:19 - 46:24
Zanechá "vás" jen trošku.
Proč si trošku "vás" neužít...a také i trošku "vás"?
46:24 - 46:27
Proč trošku nemít? Žádná újma.
46:31 - 46:34
Vy bez "vás" a vy s "vámi".
46:35 - 46:37
Dříve jsem říkal vy bez "vás".
46:37 - 46:39
Nejdříve dosáhněte vás bez "vás"
46:39 - 46:42
a pak můžete mít "vás" zpět.
46:43 - 46:45
Nechte ho se projet.
46:45 - 46:49
Vy bez "vás" a vy s "vámi"...jestli chcete.
46:50 - 46:52
Žádná újma.
46:55 - 46:57
Spousta.
46:59 - 47:01
Spousta štěstí.
47:04 - 47:06
Slyšeli jste někdy někoho takto mluvit?
47:06 - 47:10
"Spousta štěstí, spousta radosti, spousta lásky" ?
47:14 - 47:15
(Přítel:) Ano.
47:15 - 47:16
(Mooji:) Ano? Koho?
47:16 - 47:17
(Přítel:) Tebe.
47:17 - 47:19
(Mooji:) (směje se) Pojďme, celý svět.
47:19 - 47:22
Celý svět může vypít tolik radosti,
47:22 - 47:25
tak mnoho štěstí, kolik jen chce.
47:26 - 47:29
Ale musí být nejprve trošku prázdný,
47:29 - 47:32
protože nemůžete naplnit plný pohár.
47:36 - 47:38
Plno radosti.
47:48 - 47:52
Dnes, když jsem četl dopis od toho člověka,
47:52 - 47:54
který psal o... někdo psal o...
47:54 - 47:57
ó, museli vidět naše videa na YouTube nebo co
47:57 - 47:59
a cítili se velmi zasažení a chtěli mluvit...
47:59 - 48:02
ó, poslali všechny ty biblické zprávy,
48:02 - 48:05
které našli ve Zjeveních
48:07 - 48:09
a nějaké gospely atd.
48:09 - 48:12
odsuzující zprávy - víte -
48:12 - 48:15
o tom, že půjdeme do pekla - "Půjdete do pekla"
a podobné věci.
48:16 - 48:19
A někdy cítím bolest v mém srdci.
48:22 - 48:25
A řekl jsem, dobrá. Dobře.
48:27 - 48:31
Jestliže bych se mohl mýlit -
48:31 - 48:33
jestli se mýlím
48:33 - 48:38
a pak také vedu ostatní do této nesprávnosti,
48:40 - 48:44
pak to zastavte
48:45 - 48:49
a obraťte každého na správnou cestu,
jestli se mýlím.
48:50 - 48:52
Musím to podat takto: " ... jestli se mýlím."
48:54 - 48:59
A já vám tu povídám: "Spousta radosti, spousta míru,
48:59 - 49:02
spousta lásky, spousta radosti,
49:02 - 49:04
spousta svobody,
49:06 - 49:08
spousta soucitu,
49:08 - 49:12
spousta všeho, spousta života,
49:13 - 49:17
spousta věčnosti, spousta nekonečnosti.
49:17 - 49:18
Spousta, spousta.
49:27 - 49:31
Protože, co jiného mohu říci, než tyto věci.
49:31 - 49:32
Nemohu říct nic jiného.
49:32 - 49:34
Nevím, jak říct něco jiného.
49:35 - 49:37
Jak mohu říci něco jiného?
49:39 - 49:40
(Přítel:) Proč bys měl?
49:40 - 49:41
(Mooji:) Hm?
49:41 - 49:42
(Přítel:) Proč bys měl?
49:45 - 49:48
(Mooji:) Někdy mohu, proč ne? Proč to nezkusím?
49:55 - 49:58
Někdy to zkusím a mluvím o něčem jiném,
49:58 - 50:01
ale všechno to "něco jiné" je to samé.
50:01 - 50:03
(Smích)
50:06 - 50:09
Protože to není to něco jiného -
není tu nic jiného.
50:12 - 50:13
Není žádné "jiné"
50:14 - 50:16
(Dlouhá pauza)
50:28 - 50:30
Pak tak nějak,
50:30 - 50:33
když jsem tady ve společnosti...
50:34 - 50:36
vaší společnosti v Sanze,
50:37 - 50:39
tehdy to miluje...být tu.
50:40 - 50:42
Miluje to svou vlastní Sanghu.
50:44 - 50:49
Když to nalezte ty, jež to uctívají -
50:50 - 50:51
- kteří mají lásku pro pravdu,
50:52 - 50:54
pro Nejvyššího...
50:54 - 50:57
...tehdy nezná žádné hranice,
50:58 - 51:01
ale pouze je zalévá láskou,
51:02 - 51:04
protože má dokonalou výmluvu, aby tak činil.
51:05 - 51:06
(Smích)
51:11 - 51:12
Nevím.
51:15 - 51:19
A chodí ve všech formách - všech formách.
51:19 - 51:23
Vidím lásku Boha, sílu Ducha Svatého,
a věcí,
51:23 - 51:27
které pracují v tolika různých vyjádřeních.
51:32 - 51:38
Ale.... dodává svou milost spousty různými způsoby,
51:38 - 51:42
ve formách zázraků a mnoha způsoby.
51:48 - 51:50
A jsou dobré. Vše je dobré.
51:53 - 51:58
Ale tento způsob je velmi krásný -
52:01 - 52:03
všeobjímající,
52:06 - 52:11
cesta prázdnoty a ne bytí něčím.
52:11 - 52:12
Protože, kdekoli je něco,
52:12 - 52:14
tam bude soutěživost,
tam bude srovnávání,
52:14 - 52:17
tam budou přednosti,
tam budou odmítání,
52:17 - 52:20
tam bude válka,
tam bude konflikt.
52:23 - 52:26
Ale, když je tu ta svatá prázdnota,
52:28 - 52:33
pak může plnost...ta opravdová plnost...
52:33 - 52:37
....se může sama ukázat, protože nebude poskvrněna
52:38 - 52:42
deziluzemi ega. Nemůže to udělat,
52:45 - 52:47
jestli to tak můžete říci.
52:57 - 52:59
A vy jste tak plni radosti,
52:59 - 53:00
že se vám ani nechce do postele.
53:00 - 53:02
Nemůžete spát, i když je vaše tělo unavené.
53:02 - 53:06
Nevědíce, co to znamená,
že je tělo unavené nebo "jsem unavený."
53:06 - 53:07
(Dlouhá pauza)
53:37 - 53:41
Aaaach. Ano, ano, ano, ano, ano.
53:49 - 53:52
Nevím, kdy toto tělo zemře,
53:53 - 53:55
ale někdy...
53:57 - 54:02
cítím, že trošku více času v něm by bylo oceněno,
54:02 - 54:07
abych prodloužil tuto radost ve sdílení tohoto poukazování.
54:09 - 54:10
Ale
54:15 - 54:18
to na mně nezávisí -
54:21 - 54:23
jestli to tak mohu říci.
54:23 - 54:25
(Dlouhá pauza)
56:07 - 56:11
A vy víte, že tohle vše je pouze hra, nebo ne?
56:12 - 56:14
Musí to být hra.
56:18 - 56:21
Každý den svěží - kdo píše tuto hru?
56:23 - 56:25
(Tazatel:) (Nesrozumitelné).
56:25 - 56:28
(Mooji:) Hm? Tuto hru... Onen Nekonečný.
56:29 - 56:31
Každý den se tato hra hraje
56:32 - 56:34
a každá postava v ní má svou roli,
56:34 - 56:36
dokonce i viry mají svou roli.
56:38 - 56:42
Dokonce i červi. Když půjdete do břicha Země,
najdete tam tvory,
56:42 - 56:46
a každý z nich hraje svou roli dokonale.
56:53 - 56:56
Každý, dokonce i hovnivál,
56:59 - 57:01
dokonce i tasemnice,
57:11 - 57:13
blecha, všechno.
57:14 - 57:18
Každý má roli, kterou hraje
v této veliké hře.
57:18 - 57:22
Veliké hře vědomí,
velikém snu vědomí.
57:24 - 57:28
Žádné zkoušení. Na první dobrou.
57:36 - 57:38
Napoprvé.
57:45 - 57:49
A protože tu nejsou žádné zkoušky, můžete jen relaxovat,
57:49 - 57:53
protože cokoli, co děláte, je již součástí té hry.
57:56 - 57:59
Líbí se vám to? Je to moc pěkné, že?
58:01 - 58:05
Nemůžete udělat nic špatně.
I vaše mysl je v té hře.
58:05 - 58:07
(Tazatel:) To je taková úleva.
58:07 - 58:10
(Mooji:) Ano. I vaše mysl je v té hře.
58:10 - 58:13
Jediná věc je, že to musíte vědět.
58:18 - 58:20
Je tu něco, co v té hře není,
58:20 - 58:22
ale i vaše mysl je v té hře.
58:27 - 58:30
Takže můžete jen relaxovat, nechte ji hrát.
58:30 - 58:32
Jediná věc - neidentifikujte se s ní.
58:32 - 58:37
Pamatujte, jste jen poslední pozorovatel toho všeho.
58:44 - 58:46
Kdo je na balkóně, sledující tohle všechno.
58:46 - 58:49
Nejvyšší Pán vesmíru.
58:54 - 58:56
A vy.
59:05 - 59:09
On ví, co říkám.
(ukazuje na někoho)
59:21 - 59:22
Vy všichni víte,
59:27 - 59:30
ale nyní to bylo velice ujasněno.
59:37 - 59:39
Obojí - vaše tělo i vaše mysl
59:39 - 59:40
a vaše emoce -