arikiran píše:mysl není nečistá povahou, ale možným obsahem, který sme do ní chuděrky sami narvali
...vxl...
reseek. píše:Jana píše:Nejde o to mysl popírat, jde o poznávání Skutečnosti, kým jsme. Kým jsme, když mysl utichne.
Přijde na to, co člověk chápe pod pojmem utichnutí.
Když se po očištění od změn mysl stává průzračnou jako křišťál, pak "zobrazuje vše v pravé podobě". Je zřejmě tichá v tom smyslu, že neslouží jako nástroj osobnímu já (které se předtím snažilo pomocí mysli uspokojovat svoje žádosti, vzniklé ulpíváním na mentálních představách). A aby mysl mohla ´zobrazovat všechno v pravé podobě´, musí být dál funkční - coby nástroj nekonečného prostorového Vědomí. To je její funkce po Probuzení.
Kdykoliv je mysl zcela nečinná, není tu ani vnímající, ani nic vnímaného, je to stav "Vědomí bez pohybu": Vědomí si neuvědomuje ani Sebe Samo.
vostálník píše:Zbaví-li se Vědomí osobních připoutaností,
bude pak nadále vyjadřovat univerzální připoutanosti UV,
což jsou pak ty pozitivní činnosti osvícených guruů,
což je takový přechod z louže pod okap, jenže se projevuje duchovním zblbnutím dotyčného....
Jana píše:reseek. píše:Jana píše:Nejde o to mysl popírat, jde o poznávání Skutečnosti, kým jsme. Kým jsme, když mysl utichne.
Přijde na to, co člověk chápe pod pojmem utichnutí.
Když se po očištění od změn mysl stává průzračnou jako křišťál, pak "zobrazuje vše v pravé podobě". Je zřejmě tichá v tom smyslu, že neslouží jako nástroj osobnímu já (které se předtím snažilo pomocí mysli uspokojovat svoje žádosti, vzniklé ulpíváním na mentálních představách). A aby mysl mohla ´zobrazovat všechno v pravé podobě´, musí být dál funkční - coby nástroj nekonečného prostorového Vědomí. To je její funkce po Probuzení.
Kdykoliv je mysl zcela nečinná, není tu ani vnímající, ani nic vnímaného, je to stav "Vědomí bez pohybu": Vědomí si neuvědomuje ani Sebe Samo.
Je tady takový paradox, který je pro popis dost velkým oříškem.
Takhle vzniká iluze ega. Jsem něco jiného, než Ty, protože mé tělo je jiné, má mysl je jiná, můj domov je jiný.
reseek. píše:Takhle vzniká iluze ega. Jsem něco jiného, než Ty, protože mé tělo je jiné, má mysl je jiná, můj domov je jiný.
Ano. Nevnímám to ale jako vynětí z existence a přesun Vědomí do vědomí osoby, spíš jako záměrné Sebeomezení nekonečného Vědomí pomocí Hry na připoutanost k iluzi časoprostorové omezenosti osobního vědomí - Sebeztotožněním s konkrétním tvarem. Ztotožněný aspekt Vědomí jako by zapomněl, čím Je,
ale současně Nekonečné neomezené absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozoruje jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.
Vědomí jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.
Jana píše:ale současně Nekonečné neomezené absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozoruje jako pohyb všetvořícího Prázdna v Prázdnu, jako Svoje vlastní pohyby.
Tak s tímhle nemůžu sloužit.
Spíš bych řekla, že takové místo, kde by absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozorovalo, neexistuje.
reseek. píše:Tak s tímhle nemůžu sloužit.
Spíš bych řekla, že takové místo, kde by absolutní Vědomí všechny ty Své hry na jedince nezúčastněně v Sobě pozorovalo, neexistuje.
Jj, není to místo. Je to nekonečná neomezená prázdnota. Prázdné Vědomí z ní v Sobě všechno dění nezúčastněně pozoruje. Je to podobné nebo spíš analogické tomu, co se děje při lucidním snění: když se Ti v noci zdá sen, Tvoje osoba i ostatní osoby se tam zúčastní nějakého děje, ale Ty nejsi tou Janou, která jedná; jen se dění ve snu a jednání všech osob včetně Jany pokojně pozoruje neosobním, ničím neomezeným vědomím, jako snové pohyby všech jednotlivých postav (protože při usnutí vědomí nezmizelo, podobně jako při hlubokém lucidním spánku, o kterém občas píšeš).
Rozdíl je v tom, že při zkušenosti probuzení z bdělého stavu do Vědomí je to nesrovnatelně intenzivnější než při lucidním snění (kdysi jsem tomu říkala "probuzení o patro vejš") a nikdy se už na to nedá zapomenout, i když se pak zas vědomí vrátí zpátky do těla.
Stává se to někdy lidem, když potkají Probuzeného a začnou s meditacemi; je to Milost, možná se zaktivovala nějaká zkušenost z minulých životů, no a optimální je, když během života pak v míruplné odevzdanosti dochází k rozpouštění všech vyvstávajících ulpělostí neosobním pozorováním. (Napadlo mi, že tohle asi dělal Mahariši těch dvacet let po své zkušenosti, když odešel z domova a seděl celou tu dobu sám v jeskyni...)
Jenže dokud tohle člověk neví, může se po té zkušenosti začít ze všech sil snažit "dosáhnout toho napořád" a vybudovat si tak docela macaté duchovní ego
Když mu to konečně po řadě let dojde, jako mně, je toho k rozpouštění o hodně víc - holt si takovou cestu návratu Vesmír v tomhle Svém tvaru vybral
Krása je pravda, pravda krása – to jest vše
Vše, co víš na zemi, a vše co vědět potřebuješ.
T: Mohl bys to rozvést?
RS: Náš zjevně objektivní prožitek se skládá z myšlenek, pocitů a vnímání – tj. mysli, těla a světa.
Když na sebe Vědomí vezme formu myšlení, zdá se, že se stává myšlenkou. Když zaujme formu cítění, zdá se, že se stává tělem, a když ‚zaujme formu vnímání‘, zdá se, že se stává předmětem, druhým nebo světem.
Když myšlení ustane, jeho zjevně objektivní část (myšlenka) zmizí, ale jeho podstata, Vědomí, přetrvává. V tomto nadčasovém momentu (nadčasovém, jelikož mysl zde není přítomna) se Vědomí může poznat takové, jaké je, nepoznamenané zdánlivou objektivitou myšlenky. Tento prožitek se nazývá Porozumění.
Když ustane cítění, jeho zdánlivě objektivní část (pocit či část těla) zmizí, nicméně jeho podstata, Vědomí, přetrvává a vnímá sebe sama jako Lásku a Štěstí.
A když ustane vnímání, jeho předmět, druhý či svět zmizí, ale jejich podstata, Vědomí, přetrvává, nezahaleno předměty. To je prožitek nazývaný Krása.
Jinými slovy, Porozumění, Láska, Štěstí a Krása jsou jinými jmény pro jeden a ten samý prožitek, přítomnost Vědomí, vnímání našeho Bytí.
Zkus to popsat trochu líp, byl neosobně pozorovaný projev všech bytostí naráz v celém časoprostoru, byly pozorované všechny představy, myšlenky všech bytostí, které kdy existovaly, byly v Tobě vědomé všechny vjemy všech bytostí?
Jak se to dál vyvinulo? Co se změnilo?
reseek. píše:Zkus to popsat trochu líp, byl neosobně pozorovaný projev všech bytostí naráz v celém časoprostoru, byly pozorované všechny představy, myšlenky všech bytostí, které kdy existovaly, byly v Tobě vědomé všechny vjemy všech bytostí?
Žádné samostatné bytosti neexistovaly - všechno tvary byly vymodelované z Prázdnoty, pozorované nekonečným všetvořícím Vědomím jako jeho tvary v pohybu, a nebyl tu žádný "někdo", kdo by to pozoroval. Beze stopy zmizela osoba, která do té doby byla "mnou", včetně jejích myšlenek - byly to tvary živoucího vědomí, stejně jako ostatní členové rodiny, nábytek, domy, krajina, atd. Existovala jen živá Celistvost. Ve srovnání s tou Celistvostí je všechno utrpení - dokonce i blaženost. Bylo zřejmé, že odjakživa nic ´doopravdy´ neexistovalo. Že všechno stvořené je snová iluze, vytvářená a modelované z prázdného nekonečného Vědomí.
Ten skok z běžného vnímání do nekonečné Prázdnoty, která byla naprosto živá, nastal po meditaci sám od sebe a pokračovalo to při všech denních činnostech i při komunikaci s okolím, až do večerního usnutí. Pouhé všetvořící Prázdno, které bylo vším (nic jiného neexistovalo) bylo daleko reálnější než celý dosavadní život - (podobně jako každý člověk ráno po probuzení ze snu najednou vnímá, že momentální bdělý stav je mnohem reálnější, než byl jeho noční sen, který během snění vnímal jako naprosto reálný.)
Druhý den ráno po probuzení se objevilo obvyklé ztotožnění s tělem. Bylo to překvapivé - bylo přece naprosto jasné, že nic ve skutečnosti neexistuje, a ten pocit "jsem tvar a ti ostatní jsou taky tvary" s tím absurdně kolidoval.Jak se to dál vyvinulo? Co se změnilo?
Po té zkušenosti se objevila nesmírná touha, aby zmizelo všechno, co brání, aby to tu bylo pořád. Protože úplně všechno kromě bytí Bytím se najednou vnímalo jako utrpení. Začalo pronásledování té mizerné mysli s jejími závislostmi... a trvalo desítky let. Než konečně začalo být nad slunce jasné, že je naprosto jedno, čím si Absolutno vytváří svou iluzorní identitu tím, že na něčem ulpívá. Třeba i na odmítání mysli a jejích závislostí.
Pak začalo přijímání toho, co je. Postupně se rozpoznávají i jemnější, dosud neuvědomované podvědomé emoční doprovody myšlenek... a to je všechno. Je tu spokojenost s tím, co je, i s nespokojeností, když se objeví.
Pozorováním se rozpustí... až do příště
arikiran píše:A ted si myslim, ze je cas na zopakovqni a pokracovani...
...vxl...
arikiran píše:Ale praxe duvery a odevzdanosti je tezka
V kazdodennim zivote je mnoho okamziku,
Ktere zatim pojednavam s neduverou a neodevzdane
Coz jo...brani finalnimu procisteni
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků