Rupert Spira - Jiný pohled na teorii karmy, hluboký spánek a smrt
Klasická představa o karmě a reinkarnaci je, že čas je základní realita našich zkušeností, celá naše zkušenost se odehrává v čase, vesmír se odehrává v čase a prostoru. Svět se objevuje ve vesmíru. A pak se v určité fázi rodíme jako tělo do tohoto světa. V tomto těle je mozek, ve kterém je mysl a v této mysli je vědomí. Je to běžný pohled na věc a proto, jako ústupek v náhledu na tyto věci učení praví, že v závislosti na svých myšlenkách a aktivitách, když zemřete, vše, co se stane, je, že vaše tělo umírá a celá zásoba nevyčerpaných energií ve vaší mysli dále krouží dokola, není tak docela jasně řečeno, kde, ale protože dosud nikdo neviděl takový druh nevyčerpaných energií kroužících v čase dokola, OK, vytvořme prostor zvaný bardo. To by mohlo docela vyhovovat. Takže tu některé nevyužité energie plují napříč bardem a v určité své etapě, aby mohly "využít" samy sebe, potřbují tělo, prostřednictvím kterého by tyto energie byly uvolněny. Takže si vezmou další tělo. Pokud mají štěstí a chovaly se dobře, měly ty správné myšlenky, reinkarnují se v Kalifornii. Pokud takové štěstí nemají, však víte. Shropshir (anglické hrabství) je jen pro úzkou elitu, která se chovala naprosto bezúhonně. potom to tak nějak zdokonalí, mají krásné myšlenky, říkají, co je třeba, umírají. 3.16
Rupert Spira - Náš původní stav otevřenosti a radosti
T: Víš, včera tvá slova a hudba přinesla pocit širé, širé otevřenosti. A cítila jsem velkou radost vyjádřenou zvoláním "haleluja!" A pak v mysli vyvstala otázka: proč to provází ono: ´sláva, sláva, haleluja´? Proč je ten radostný pocit přirozeností Vědomí? Víš? Proč láska a radost, když Vědomí je vše? Mohlo by to být cokoliv jiného. Proč je prožitek Pravdy pociťován jako ´haleluja´?
S: Důvod, proč je to provázeno pocitem haleluja je, protože jsme byli tak dlouho zvyklí žít jako fragment. Vzpomněl jsem slova: "stíny vězení počaly se uzavírat nad chlapcem rostoucím" (je to z básně Williama Wordswortha). Takže my jsme dovolili, aby tato úplná otevřenost, kterou jsi popsala, byla limitována, omezena, definována. A s každým pocitem omezení přichází pocit ztráty. William Wordsworth o tom napsal: "v našem dětství nebe se kolem nás rozprostírá". Tohle nebe, které se kolem nás rozprostírá, je úplná otevřenost. Radost. S každým zavřením, omezením, s každým vnitřním stažením, když se cítíme zranění, odmítnutí, nemilovaní. S každým stažením se, to, co jsme se smrskne, aby se chránilo a stahuje se hloub a hloub do těla. S každým stažením se to, co jsme, smrskne , aby se chránilo a stahuje se hloub a hloub do těla. A s každým smrsknutím se, se vrozená radost, vrozený pocit pohody, míru a naplnění, víc a víc přerušuje. Takže to já, kterým se nakonec cítíme být, se cítí zranitelné, vystrašené, nehodné lásky, neschopné se otevřít lásce. Potřbujíce se stále bránit a povyšovat se nad druhými ve vztazích. Takže, když nastane to otevření, které jsi popsala a cítila, je to odpadnutí tohoto břímě omezení, oddělenosti a smutku. Takže první vyjádření tohoto odpadnutí břemena, je pocit radosti, popisovaný jako ´haleluja!´ Protože jsme se vrátili do našeho původního stavu míru, naplnění a důvěrnosti (se vším). Nebudeme samozřejmě chodit kolem a stále volat haleluja, zvykneme si na tento nový stav. Otevřenost se postupně prosadí. Stane se novou normou. Ale začíná to tím, že tam je jisté vstupování a vystupování. Ale víc a víc se ta otevřenost stává normou, stejně jako předtím byla normou tenze, sevření a odpor. Takže jenom....Měla jsi ochutnávku té otevřenosti. Znáš ji, je tvá. Jsi to ty. Toto první rozpoznání nevymaže hned všechny staré návyky k uzavírání se, k vyčleňování se, k uzavírání se důvěrnosti nebo vztahům, návyk být defenzivní. Toto rozpoznání hned nevymaže staré vzorce chování, protože ony jsou hluboce vetkané do těla. Takže vracej se do té otevřenosti. A odpočívej v ní. Dělej cokoliv potřebuješ dělat, co ti pomáhá spočívat v ní. A když jsi tam, řekni haleluja, díky.... a odpočívej tam. Všechno, co potřebuješ dělat, je odpočívat v ní. A pak ten smutek, pocit, že jsi nemilovaná, pocit bránění se.... vezmi to a jen to nabídni té otevřenosti. Nesnaž se to zpracovávat. Nezkoušej zlepšovat sebe, nepotřebuješ zlepšování. Jen vezmi to, cokoliv to je, co se zdá být omezením té otevřenosti. Vezmi to a nabídni to otevřenosti, řekni: "Postarej se o to. Ty milá otevřenosti, se postarej o tato rezidua a staré sklony resistence a uzavřenosti." A ve svém čase se tato rezidua zjemní. Otevřenost postupně transformuje všechno v sebe samu. A ve tvém světě a životě, ve vztazích, se začne zrcadlit toto nové založení. Všechno kolem ti bude zrcadlem. Otevřenost, kterou v sobě začneš pociťovat, se začne projevovat novou kvalitou přátelství a novým způsobem bytí ve světě.
"Vědomí je poznáním sama sebe. Být si vědom toho, že si jsem vědom, je jedinečným zážitkem. Je to jediná skutečnost, která se nevyskytuje ve vztahu subjekt a objekt. To Já, které je poznáváno, Slunce, které svítí, je i Slunce, které je osvětleno. " Rupert Spira