Mezi tebou a kteroukoliv živou bytostí není žádný rozdíl"
všichni se podílíme na okolním vesmíru, všichni jsme zažili zkušenost utrpení.
Úvaha o utrpení tvorů vede k soucítění se všemi, a soucítění není nic jiného, než láska.
Pokud jsi opravdu zvítězil nad lpěním na příbuzných, rodičích, přátelích a těch několika bytostech na nichž záviselo tvé štěstí, jsi nyní schopen milovat každého tvora vesmíru.
Když mluvíme o lásce, míníme tím obvykle lásku mezi rodiči a dětmi, manželem a milenkou, příbuznými, přáteli.
Tím, že závisíme na pojmech "já" a "moje", je tato láska uvězněna ve lpění a diskriminaci. Lidé chtějí milovat pouze své vlastní rodiče, vlastního manžela, manželku, vlastní děti, vnuky, vlastní příbuzné, přátele. Proto je láska chycena v síti lpění, strachu, zla, jimž jsou milované bytosti vystaveny a jimž jsou milované bytosti vystaveny ještě dřív, než opravdu nastanou. Pak, když neštěstí přijde, je utrpení o to větší. Láska založená na diskriminaci plodí předsudky nebo lhostejnost či dokonce nevraživost ve stycích s těmi, koho vylučujeme ze své lásky. Lpění a diskriminace jsou příčinou utrpení pro nás i pro druhé. Ve skutečnosti ale to, k čemu všechny živé bytosti směřují, je všeobjímající láska.
Nyní už tedy chápeš, že lpění na několika živých bytostech nebylo opravdovou láskou.
Vyžadoval jsi, aby tě i oni milovali.
Pravá láska, právě proto, že v ní není žádné lpění, s sebou nenese žádné požadavky.
Od těch, koho miluješ, nic neočekávej.
Nebude pro tebe důležité, jestli o tvé lásce vědí, nebo ne.
(107)