Nevědomost

Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. dub 2015 18:48:39

NĚKDY, KDYŽ POZORUJI LIDI, JAK HRAJÍ STÁLE STEJNÉ, STARÉ HRY, MOJE OČI ZESTÁRNOU A ROZESMUTNÍ SE A MOJE SRDCE JE UNAVENÉ A CYNICKÉ. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE JE TO PROTO, ŽE VIDÍM STÁLE ZŘETELNĚJI SVÉ VLASTNÍ HRY A ÚSKOKY A SLYŠÍM TVŮJ HROZIVÝ HLAS V MÝCH UŠÍCH, KTERÝ RADÍ: "TO JE V POŘÁDKU - NYNÍ SE MUSÍŠ NAUČIT PŘIJÍMAT SEBE A MILOVAT SE. POTOM NENASTANE ŽÁDNÝ PROBLÉM." NYNÍ???! MÁM POCIT, ŽE POKUD VYSLOVÍŠ OPĚT TO SLOVO, ZAČNU KŘIČET. NEBYL JSEM ŠŤASTNĚJŠÍ, KDYŽ JSEM SI MYSLEL, ŽE TO JE CÍL?

TATO OTÁZKA JE OD MA DÉVA ÁNANDY. Je to otázka velmi významná. Zasahuje vlastně každého, kdo tady sedí. Naslouchejte. Je to otázka, která jednoduše zobrazuje situace, kterými musí hledající projít.
Nejprve Ánando říká: "Někdy, když pozoruji lidi, jak hrají stále stejné, staré hry, moje oči zestárnou a rozesmutní se a moje srdce se stane unaveným a cynickým."

Nepozoruj, prosím, jiné lidi - to není tvůj úkol. Pokud se rozhodli, že budou hrát své staré hry, chtějí-li tyto hry hrát, a jsou-li šťastní při hraní těchto her, kdo jim do nich může zasahovat? Kdo může soudit tyto hry?

Odstraň tu neustálou touhu někoho posuzovat. Nikomu to nepomůže. Uškodí ti to, jedině ti to ublíží. Proč by jsi se měl trápit? S tebou to nemá nic společného. Je to radost jiných, chtějí-li zůstat stejní a touží se pohybovat ve stále stejně vyježděných kolejích, v obvyklých postupech. Dobře! Je to jejich život a mají nezadatelné právo žít svůj život po svém.

Nějak nechceme dovolit jiným lidem žít život, jak ho cítí. Proto je stále posuzujeme. Někdy řekneme, že jsou nemocní, jindy, že jsou na cestě do pekla, že jsou takoví nebo onací - zločinci. A až se tohle všechno změní, začneme situaci hodnotit novým způsobem. "Jsem unaven" z jejich stále stejných her. Proč bys měl být unaven z jejich her? Ať se unavují svými hrami, pokud si to přejí. Nechtějí-li, je to také jejich volba. Nesnaž se, prosím, pozorovat ostatní.

Veškerá tvoje energie by měla být soustředěna na tebe. Možná odsuzuješ jiné lidi, že hrají staré hry proto, abys lstivě odvrátil svou pozornost od vlastních her. Je to normální. Jde o psychologický podvod. Projektujeme své vlastnosti na ostatní. Zloděj si myslí, že všichni lidé jsou zloději - je to pro něj naprosto přirozené. Je to způsob, kterým chrání své ego. Má-li pocit, že celý svět je špatný, cítí se v tomto srovnání dobře. Vrah si myslí, že celý svět obývají vrazi - proto může v tomto stavu vědomí žít a cítit se dobře. Vyhovuje mu myšlenka, že všichni lidé jsou vrazi. Potom se může stát vrahem a necítí žádnou vinu, nepociťuje osten svědomí.

Tak projektujeme své vlastnosti na jiné, pokud nechceme vidět sebe. Nedělej to, prosím! Jsi-li skutečně unaven starými hrami, pak je to stará hra - ta NEJSTARŠÍ. Hrál jsi ji po mnoho životů. Promítal jsi SVOJE nedokonalosti na ostatní a cítil jsi se dobře. Samozřejmě musíš přehánět, musíš zveličovat. Jsi-li zloděj, musíš zvýraznit vlastnosti jiných lidí tak, aby se jevili jako větší zloději, než ty. Potom se cítíš dobře. Ve srovnání s nimi se cítíš daleko lepším člověkem.

Proto lidé čtou noviny. Noviny ti velmi pomohou. Každé ráno ještě, než si připravíš čaj, chystáš se číst noviny. Noviny však nepřináší nic, než zprávy, protože se vlastně neděje nic nového. Je to stejně stará mizerná věc. Ty se však cítíš skvěle. Někde byl někdo zabit, někde se stala aféra Watergate, jinde se přihodilo něco jiného, někdo něco ukradl, jinému utekla manželka s někým jiným… a tak dále, a tak dále. Když čteš tyto zprávy, cítíš uvolnění. Říkáš si: "Nejsem tak špatný - celý svět jde ke dnu. Já jsem daleko lepší člověk. Ještě jsem neodešel s manželkou svého souseda. Nikoho jsem přece nezabil, i když jsem o tom přemýšlel. Myšlenka však není zločinem tam, kde lidé tyto věci skutečně dělají." Cítíš se dobře. V okamžiku, kdy jsi spokojen, zůstáváš ve starých kolejích.

Nesleduj, prosím, ty ostatní. Využívej svou energii, svůj rozhled, pro sebe.

Na sebepozorování je něco ohromně transformujícího. Pozoruješ-li se, věci se začnou měnit. Začneš-li sledovat svůj hněv, jednoho dne náhle zjistíš, že zloba nemá energii proto, aby se projevila. Vznětlivost z ní zmizí. Něco v ní prostě zemře. Pokud se začneš pozorovat, zanedlouho uvidíš, že negativní projev ustupuje a zvýrazňuje se pozitivní projev. Z tvého života zmizí trápení a vstoupí do něj štěstí. Budeš usměvavější, budeš se i bez důvodu usmívat. Vstoupí do tebe humor - budeš-li se sledovat - staré vzory zeslábnou a zamračený obličej zmizí. Zrodí se smysl pro humor. Začneš svůj život více vnímat jako hru. Vážnost ztratí svůj význam. Staneš se nevinnější, důvěryhodnější a jistější.

Netvrdím, že bude tvoje důvěryhodnost vždycky respektována. Nikoli, to není hlavní cíl. Můžeš být více podváděn, protože pokud důvěřuješ, je snazší tě podvést. I když jsi však podváděn, nebude tím tvoje důvěra narušena - ve skutečnosti se její úroveň zvyšuje. Začneš si myslet, že i když jsi podváděn, někdo ti například vezme peníze a podvede tě, že jsi pod ochranou něčeho mnohem hodnotnějšího, pod ochranou důvěry. A něco tak bezcenného, jako jsou peníze, zmizí. Mohl jsi peníze zachránit, ale důvěra by byla nenávratně ztracená. Byla by to daleko vyšší ztráta, protože v penězích ještě nikdo štěstí nenašel. Důvěra však umožňuje lidem žít jako bohové na zemi. Lidé s důvěrou se radují dokonale ze života a jsou za všechno vděční bohu. Důvěra v život je požehnání. Peníze ti obvykle poskytnou trochu pohodlí, ale nikdy radost. Důvěra ti nenabízí pohodlí, získáš však velké štěstí.

Zvolit si pohodlí na úkor štěstí je hloupé. Život v pohodlí není nic jiného, než pohodlná smrt. V pohodě můžeš žít, v pohodlí zemřeš, skutečnou chuť života však okusíš, pokud prožíváš přiměřeně a naplno štěstí, hoří-li tvoje pochodeň z obou stran současně. Možná jen na okamžik… ale intenzivně, dokonale a celistvě! To se může stát jen při sebepozorování.

Sledování sebe je jednou z nejsilnějších transformačních sil. Začneš se pozorovat. Neplýtvej svou energií na pozorování jiných lidí - protože NIKDO nemá rád, je-li sledován. Každý člověk chce žít svůj soukromý život. Ať je dobrý nebo špatný, hloupý nebo moudrý. Proč se jim do něj plést? Nedívej se na ně kradmým pohledem, nenahlížej do jejich klíčových dírek. Je to JEJICH život. Chtějí-li hrát staré hry a milují to, nech je být!

První věc: přestaň, prosím, sledovat jiné lidi. Obrať veškerou svou energii na sebe.

Za druhé říkáš: "Předpokládám, že je to proto, že vidím stále zřetelněji svoje vlastní hry a úskoky a slyším v uších Tvůj vzteklý hlas, který nabádá: To je v pořádku - nyní se musíš naučit přijímat sebe a milovat se. Potom nemůže nastat žádný problém."

Odpovím ti: Není to žádný problém. Nikdy jsem neřešil žádný skutečný problém - nikdy až do současnosti. Musel jsem si však vyslechnout tisíce lidí a jejich tisíce nesnází. Přesto jsem ještě sám nenarazil na žádný problém. Myslím si, že všechno se někdy stane - protože skutečné problémy neexistují. "Problém" je vytvořený pojem. Nastávají situace, problémy nejsou. Nesnáz je váš výklad situace. Stejná situace může být pro jednoho člověka problémem a pro jiného nikoli.

Všechno závisí na vás, zda si nesnáz vytvoříte nebo nevytvoříte, protože problémy neexistují. Nesnáze nejsou v bytí, jsou součástí psychologie člověka.

Příště si prohlédni a pozoruj svoje klopýtnutí a doprovázející problém. Zůstaň stranou a pozoruj problém. Je skutečný? Nebo jsi si ho vytvořil? Prohlédni si ho hlouběji a náhle zjistíš, že se nezvětšuje, ale slábne. Je stále menší a menší. Čím vložíš více energie do jeho pozorování, tím menší bude. Potom nastane okamžik, kdy úplně zmizí….a ty se tomu jen zasměješ.

Kdykoli budeš mít problém, pozoruj ho. Problémy jsou smyšlené, ve své podstatě neexistují. Prohlédni si problém ze všech úhlů - jaký může být? Je to duch! Přál jsi si ho, proto je tady. Požadoval jsi ho, proto se objevil. Pozval jsi ho, proto se zviditelnil.

Lidé však nemají rádi, když jim řekneš, že problémy nejsou - nemají to vůbec rádi. Cítí to velmi špatně. Jestliže nasloucháš jejich problémům, začnou se cítit skvěle. Pokud jim řekneš: "Ano, je to velký problém", jsou šťastni. Proto se psychoanalytici stali v tomto století nepostradatelnými. Psychoanalytik nepomůže nikomu - možná sobě, nemůže však pomoci nikomu dalšímu. Lidé k němu však stále chodí a platí peníze. Jsou šťastni, protože naslouchá jejich problémům. Ať sdělíš psychoanalytikovi nejabsurdnější problém, vyslechne ho velmi upřímně a seriozně, jako kdyby existoval. Převezme ho za předpokladu, že velmi trpíš. Začne na něm s tebou pracovat a analyzovat ho. A to trvá několik let!

Ani po několika letech však není problém vyřešen, protože nikdy neexistoval. Kdo ho tedy může vyřešit? Po několika letech psychoanalýzy se unavíš a skončíš se starým problémem. Začneš řešit novou nesnáz. Jednoho dne potom řekneš: "Ano, nemám už žádný problém. Všechno je vyřešeno," a poděkuješ psychoanalytikovi. Byl to jednoduše čas, který ti pomohl, který tě vyléčil, nikoli psychoanalytik. Je však stále mnoho lidí, kteří nechtějí jednoduše čekat a pozorovat.


Přivedeš-li do zenového kláštera zuřivého člověka, mniši ho jednoduše dovedou do kouta malé chatrče daleko od kláštera. Nabídnou mu jídlo a řeknou mu: "Zůstaň tady a zklidni se." Nikdo s ním nebude chtít hovořit. Dostane zásoby jídla, nabídnou mu přiměřené pohodlí, ale nikdo si s ním nebude dělat starosti. Co s tímto člověkem psychoanalytik provádí tři roky, to s ním zvládnou mniši během tří týdnů. Během těchto tří týdnů člověk vyjde ven a řekne: "Ano, problém je vyřešen."

Za tři týdny zapomeneš na svou nesnáz - jak se můžeš zbavit akceptace problému? Není ti poskytována analýza, nejsi rozptýlen, ani zneklidněn. Psychoanalytik tě rozruší! Podstata problému může zaniknout během tří týdnů, s podporou psychoanalytika však neskončí a trvá tři roky, nebo i déle. Závisí to na tom, jak jsi bohatý. Jsi-li hodně majetný člověk, budou tě problémy provázet celý život. Vše závisí na tom, kolik si jich můžeš dovolit.

Chudí lidé se netrápí kvůli problémům. Bohatí prožívají takové utrpení, na jaké mají. Nemajetný člověk si hru nemůže dovolit a nemůže si ji vychutnat.

Objeví-li se další problém, prohlédni si ho, pronikni do něj HLOUBĚJI. Nepotřebuješ žádnou analýzu. Neanalyzuj ho, protože analýza tě odchýlí od podstaty problému. Začneš-li problém analyzovat, přestaneš ho pozorovat. Začneš se ptát: Proč? Odkud? Jak se to stalo? - příčina je v dětství, ve vztahu s matkou, nebo otcem? Myšlenky tě zavedou na scestí. Neuvidíš podstatu problému. Freudova psychoanalýza je ve skutečností hra s myslí. A hraje se na vysoké odborné úrovni.

Nezabývej se příčinami! Není to nutné, protože příčiny neexistují. Nevracej se do minulosti, protože tě to odvádí od současných problémů. Nazírej do současného stavu a do něj vstup. Nepřemýšlej nad příčinami a následky. Pozoruj problém takový, jaký je v současnosti.

Budeš překvapen, jak se hlubším průnikem začne rozpouštět. Pokračuj v jeho nazírání a později zjistíš, že se ztratil.

PROBLÉMY NEEXISTUJÍ. Vytváříme si je, protože nemůžeme bez nesnází žít. To je jediný důvod, proč si je tvoříme. Mít problém znamená, zaměstnávat mysl. Člověk se cítí dobře. Něco se musí řešit. Nemáš-li problémy, cítíš se velmi osaměle, prázdně - co udělat v dalším okamžiku? Všechny problémy zmizely.

Právě mě napadla myšlenka: jednoho dne se objeví bůh a řekne: "Nikdy více nebudou problémy - všechny jsou skončeny!" Co uděláš? Budeš o tom dni přemýšlet. Lidé rádi ulpívají. Začnou se na boha velmi zlobit. Namítnou: "To není požehnání! Co tedy nyní navrhujeme udělat? Zůstaneme bez problémů?" Energie pak náhle přestanou proudit a ty máš pocit stagnace. Problém u tebe spočívá v tom, že nevíš, jak se dál pohybovat, jak pokračovat, kam směřovat. Jaké jsou tvoje naděje, přání a sny. Problém nabízí mnoho podob zaměstnávajících mysl.

A stav nezaměstnané mysli nebo mysli, která je schopna dosáhnout prázdnoty, nazývám meditací. Prázdná mysl, která miluje okamžik prázdnoty, je meditativní mysl.

Začni milovat okamžiky vyprázdněné mysli. I když problém zůstává - cítíš, že je tady. Já říkám, že není, ale ty ho cítíš - odlož ho stranou a řekni si: "Počkej! Život je zde, celý život je tady. Vyřeším tě. Nyní mi však nechej alespoň malý prostor pro bezproblémový stav". Začni si vytvářet okamžiky nezaměstnané mysli. Jednou je budeš mít rád a uvědomíš si skutečnost, že si problémy děláš sám, protože se nedokážeš radovat z okamžiků vyprázdněné mysli. Tak problémy vyplňují mezery.

Nerad se pozoruješ? Sedíš v místnosti a pokud nemáš co dělat, zneklidníš, cítíš se nepohodlně, jsi nepokojný - zapneš si rádio nebo televizi, začneš číst noviny, které jsi od rána třikrát přečetl. Nebo pokud nemáš jinou možnost, jdeš spát, aby se ti zdály sny a opět zaměstnáš svou mysl. Začneš kouřit. Pozoruješ to? Kdykoli, kdy nemáš co dělat, je pro tebe těžké být, jen tak existovat.

Řeknu to ještě jednou: Problém neexistuje, Ánando. Nahlédni do skutečnosti, že v životě neexistuje ŽÁDNÝ problém. Chceš-li ho mít, je to tvoje potěšení - dávám ti k tomu své požehnání. Ale pravdou je, že problém neexistuje.

Život není vůbec žádný problém - žít a radovat se ze života je mysterium. Problémy si vytváříš sám, protože se bojíš radovat ze života a máš strach žít život. Problémy tě ochraňují - PŘED životem, před radostí, láskou. Můžeš se sám sebe zeptat: "JAK se mám radovat? - Mám tolik problémů. Jak se mám radovat, když mám tolik nesnází. Jak mám milovat muže nebo ženu? Mám tak mnoho problémů, jak mám tancovat a zpívat? - To je nemožné!" Najdeš mnoho důvodů proto, abys nezpíval a netancoval. Tvoje problémy ti dávají možnost vyhnout se radostem.

Nahlédni do problémů a zjistíš, že jsou iluzí.

I když máš problém a cítíš, že je skutečný, řeknu ti, že je to v pořádku. Proč ti říkám, že je to v pořádku? Protože okamžikem, kdy pocítíš, že je vše v pořádku, problém zmizí. Jakmile se vyslovíš k problému, že je vyřešen, přestaneš mu věnovat energii. Přijmeš ho! V okamžiku, kdy si plně uvědomíš nesnáz, přestává být problémem. Problém je stále problémem, dokud ho odmítáš, dokud tvrdíš, že by to tak být nemělo…a je to tak. Potom se problém zesiluje.

Proto ti to říkám. Lidé ke mně přicházejí s velkými problémy a já jim říkám: "To je v pořádku, je to dobré, přijmi to." Radím jim: "Nyní ho musíš přijmout a milovat se." Chápu, proč Ánando řekl: "Je hrozivé, že tvůj hlas neustále tvrdí,"To je v pořádku… to není žádný problém." "NYNÍ???!"

A Ánando říká: Myslím si, že uslyším-li to slovo znovu, začnu křičet."

Křičel jsi celý život - jestli křičíš nebo ne, není důležité - křičel jsi celý život. Ještě jsi do tohoto okamžiku nic neudělal. Křičel jsi, někdy hlasitě, jindy potichu. Tak vidím lidi - křičící lidi, jejich srdce křičí, jejich existence křičí. Já jim však nepomůžu. Můžete křičet, to však nepomůže.

Snaž se raději pochopit, než křičet. Pokus se vidět, co ti říkám. A to, co ti říkám, není teorie - je to skutečnost. Říkám to, protože jsem to poznal. Jestliže jsem pochopil, že problém neexistuje, proč by jsi to neměl pochopit ty? Uchop tuto výzvu! Já jsem stejně obyčejný člověk jako ty. Nemám žádné zvláštní zázračné schopnosti.

Jsem naprosto obyčejný člověk jako ty. Jediný rozdíl mezi námi je ten, že ty nechceš přijmout svou osobnost a já jsem se svou osobností naprosto ztotožněn. To je jediný rozdíl. Stále se snažíš zdokonalovat. Já se však o to nepokouším. Chceš se zdokonalovat. Na rozdíl od tebe já přijímám svoje nedokonalosti. To je jediný rozdíl.

Proto nemám žádný problém. Pokud pochopíš svou nedokonalost, odkud by mohl přijít problém? Ať se stane cokoli a ty řekneš "To je v pořádku", ODKUD pak může problém přijít? Přijmeš-li svoje omezení, jak můžou vzniknout problémy? Problémy vznikají tvým nepřijetím. Nepřijímáš sám sebe, proto ty nesnáze. Pokud se nikdy nepřijmeš takový, jaký jsi, problém vždycky zůstane. Umíš si představit situaci, kdy se jednoho dne přijmeš, naprosto takový, jaký jsi? Pokud si to umíš představit, proč to teď neuděláš? Proč čekáš? Kvůli komu? Kvůli čemu?

Přijal jsem se takový, jaký jsem a v tom okamžiku se všechny problémy rozplynuly. Právě tento okamžik všechny starosti rozpustil. Nikoli to, že jsem se stal dokonalým, ale že jsem začal mít potěšení ze svých nedokonalostí. Nikdo není dokonalý - protože dokonalost, znamená absolutní smrt. Dokonalost není možná, protože život je věčný. Dokonalost je nemožná, protože život stále plyne - nikdy nekončí.

Tak JEDINOU možností, jak z těchto takzvaných problémů vystoupit, je přijetí tvého života, kdy zjistíš, že žiješ správně, že ho prožíváš, raduješ se z něho a těšíš se z něho. Příští okamžik bude radostnější, protože vychází z prvotního okamžiku. A další bude o to radostnější, protože zanedlouho budeš stále šťastnější. Tvoje štěstí nespočívá v sebezdokonalování, ale v prožívání okamžiků.

Zůstáváš nedokonalý. Vždy budeš cítit omezení a vždy, když se dostaneš do situace, ve které budeš chtít vytvořit problémy, okamžitě je vytvoříš. Pokud je nebudeš chtít vytvářet, nevzniknou. Chceš křičet, ale to nepomůže. To je vše, co jsi dokázal - to nepomůže.
Dokonce ani základní terapie nedokáže více pomoci. Lidé při ní stále křičí - ano, je prociťována o něco lépe, jedná se o tantrickou terapii. Umožní ti zvracet. Prociťuješ ji o něco lépe, protože máš pocit alespoň malého odložení nákladu, malého odlehčení, jenže po několika dnech euforie zmizí. Opět jsi ve stejné situaci, opět se vše zkoncentruje. Musíš zase navštívit základní terapii - potom se cítíš po několik dnů skvěle… a opět se vracíš do stejného stavu jako na počátku.

Jestliže nepochopíš, že musíš UKONČIT tvorbu problémů, budeš dál pokračovat v jejich vytváření. Navštívíš terapeutickou skupinu, podstoupíš základní terapii. Tak budeš navštěvovat tisíce dalších skupin a po skončení každého kurzu se budeš cítit šťastný, protože odložíš něco, co jsi měl v hlavě -NEODLOŽÍŠ VŠAK MECHANISMUS, KTERÝ VYTVÁŘÍ PROBLÉMY. Zanechal jsi něco, co jsi měl, ale neopustil jsi zcela továrnu, která pokračuje v tvorbě problémů. Opět je budeš vytvářet. Nebudeš však tak zaměstnán. Nabídne ti odklad, oddech.

Pokud však SKUTEČNĚ pochopíš postatu věci, poznáš, že musíš zastavit vytváření problémů - jinak budeš cestovat od jedné skupiny k druhé, od jednoho psychoanalytika k jinému, od jednoho psychiatra k dalšímu, od jednoho způsobu terapie k jinému typu….každá z těchto zkušeností ti nabídne krátký oddech, odpočinek. Potom však budeš muset stejně pokračovat dál.

Moje úsilí je plně zaměřeno na zasažení jádra tvorby problémů. Nevytvářej problémy, prosím, protože nejsou, neexistují.

A jako poslední myšlenku Ánando říká: "Nebyl jsem šťastnější, když jsem si myslel, že to je cíl?"

Ano, byl jsi šťastnější, ale také jsi byl smutnější, protože tvoje štěstí spočívalo v naději. Nebylo to pravé prožívání štěstí. Proto říkám, že jsi byl šťastnější, ale také jsi se cítil být nešťastnější. Smutek cítíš v přítomnosti a štěstí vidíš v budoucnosti - jak však můžeš být v budoucnosti? Cílem je dosažení budoucnosti.

Neštěstí jsi pociťoval zde, štěstí cítíš tam. "Tam" neexistuje - všechno je tady. Je to VŽDY tady.Všude je tady! Termín "tam" existuje jen ve slovnících. Je spojen s termínem "potom". Vždy prožíváš přítomnost - nyní. "Potom" neexistuje. Ano, byl jsi šťastnější, když jsi snil o svém cíli, o krásnější budoucnosti. Proč však člověk sní o své budoucnosti? - protože se v přítomnosti cítí nešťastně. Já nepřemýšlím o šťastnější budoucnosti. Nevymýšlím situace, které by mohly být šťastnější! Jak by mohly být šťastnější, než právě tento okamžik? Jak může být budoucí existence lepší a radostnější, než je tato chvíle? Podívej - jak můžeš být v budoucnu šťastnější a radostnější? Je to trik, opět je to úskok mysli. Abychom se vyvarovali přítomnosti, přemýšlíme o budoucnosti, protože nechceme vidět přítomnost. Přítomnost je však tady.

Máš pravdu - byl jsi šťastnější, šťastnější ve svých snech. Nyní jsem rozbil všechny tvoje sny. Být šťastnější v naději - snažím se nyní všemi způsoby u tebe vytvořit stav beznaděje tak, aby veškeré tvoje naděje skončily. SNAŽÍM SE TĚ PŘIVÉST DO PŘÍTOMNOSTI. Cestoval jsi v budoucnosti. Já tě vracím zpět do přítomnosti. Je to velmi složitá činnost. Pokud ti začnu brát tvoje cíle vně, cítíš zlobu. Občas se na mě velmi rozzlobíš. Beru ti tvoje naděje, sny, nebo zkouším, jak na nich ulpíváš. Oddáváš se jim tak, že si začneš dělat naděje i přes mou osobu.

Začneš si myslet: "Osho udělá to." Tento člověk však neudělá nic. Začneš si dělat naděje: Teď jsem s Oshem, nemusím si dělat žádné starosti. Dříve nebo později se stanu Osvíceným." Zapomeň na všechno! OSVÍCENÍ NENÍ NADĚJE. Není to touha, neexistuje v budoucnu. Začneš-li žít správně v tento okamžik, staneš se Osvíceným. Snažím se, aby jsi dosáhl Osvícení každý den a ty řekneš: "Zítra." Potom, jak uděláš něco….zítra se však nic nestane. Stane se to buď teď a nebo nikdy!

Staň se Osvíceným právě teď! A můžeš se stát, protože jsi… jednoduše klamán, ty si myslíš, že nejsi Osvícený.

Tak se neptej jak na to. Jakmile se zeptáš jak na to, spustíš proces naděje. Neptej se jak a neříkej "Ano, stanu se." Také to neříkám. Tvrdím, že jsi. Soméndro!…nevědomost je pryč. Nevědomost nikdy nebyla uvnitř. Člověk musí být bdělý právě teď. Právě dosažení současného okamžiku bdělosti, šok, a jsi svobodný.

Každý den se snažím o to, abys dosáhl Osvícení, protože vím, že JSI Osvícený. Pokud však chceš pokračovat v hraní her sansáry, můžeš v tom pokračovat.

Šťastnější jsi určitě byl v minulosti - a také nešťastnější. Vzal jsem tvoje štěstí, protože si nemůžeš dělat další naděje. Pokud mi dovolíš o něco více, vezmu si i tvoje neštěstí. Nejdříve však musí skončit tvoje štěstí, protože neštěstí je stínem naděje ve štěstí.Tak nejdříve musí skončit naděje ve štěstí, pak teprve zmizí stín.

Můžeš křičet, chceš-li křičet, já však budu tisíc a jedenkrát opakovat: Ánando, nejsou žádné problémy. Musíš se přijmout a milovat se právě teď - ano, NYNÍ!
Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod petr-m » čtv 02. dub 2015 19:45:54

:yes:
díky!
petr-m
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 07. pro 2015 16:26:19

Osho: Hry nadřazenosti a podřazenosti

Milovaný Osho,
mluvil jsi o dialektice nadřazenosti a podřazenosti jako o základu autoritářských a fašistických vztahů. Jedním ze zázraků bytí s tebou je, že navzdory tomu, že jsme byli neustále přesvědčováni o naší bezcennosti našimi rodiči, učiteli a kněžími, ty jsi schopen vrhnout světlo na naše nevědomé návyky, aniž bys v nás vytvořil jakýkoli pocit viny. Způsob, jakým nám umožňuješ být si vědom svého potenciálu osvícení v nás nevytváří pocit nadřazenosti. Zároveň v nás nevytváříš ani pocity podřazenosti z toho, že nejsme osvíceni. Na skupinách a ve tvé přítomnosti v sobě můžeme odhalit představy podřízenosti. Ale protože jsi tady a prostě bez této egoistické hry na nadřízenost a podřízenost, nemůžeme se stát závislí a duchovně zotročení. Co se ale děje ve skupinách, kde přítomen nejsi? Pokud má terapeut pozůstatek ega, neobjeví se nevyhnutelně tento druh psychologického fašismu?

Amrito,
spatřil jsi něco tak významného, co by si měl každý uvědomit. Je jen jediná možnost pro existenci zdravého rozumu ve vztazích, aby se nezměnily na hry nadřazenosti a podřazenosti, aby se nestaly sadomasochistickým mučením. A ta je jediná možnost je přítomnost bezpodmínečné lásky. Láska je největší alchymie. Transformuje obyčejné kovy ve zlato. Vaše ingredience jsou stejné - vrah nebo Gautama Buddha se neliší, pokud jde o jejich ingredience, o jejich vnitřní potenciál. Je to tím, že člověk není jednorozměrný stroj. Člověk nemá jeden rozměr, jinak by celý jeho svět byla naprostá nuda.

Lidské hledání je v podstatě být zajedno s existencí - oddělenost bolí. V našich dalších milostných vztazích, v menším měřítku, hledáme tu samou jednotu. V lásce k ženě, v lásce k muži, v lásce k příteli, v lásce k nějaké tvořivé činnosti - tanci, hudbě, poezii - se snažíme mít jistou synchronicitu s existencí.

Naše situace je jako situace malého dítěte v lese, které ztratilo svou matku a hledá v lese bez ponětí, kam jít. Tato situace láká mnoho vykořisťovatelů... tato bezmocnost je využita těmi, kdo vládnou, těmi, kdo mají peníze. Bezmocnost je použita k tomu, aby jsi byl přeměněn na otroka, na závislého.

Proto všechna náboženství vyvinula speciální programy. Začínají s Bohem, ale s Bohem vaše vztahy nemohou být ničím jiným než tím, co existuje mezi loutkou a loutkařem, mezi otrokem a pánem. Od Boha nemůžete více čekat, protože on je ten tvůrce; on vás stvořil - může vás také v kterýkoli okamžik zničit. Ani se vás nezeptal, jestli jste chtěli vstoupit do života, ani se vás nezeptá, jestli souhlasíte se zničením světa. Všichni bohové všech náboženství jsou diktátoři. Jsou fašisté.

Já nemám žádného Boha, proto pro vás nemám žádný program, v kterém byste byli pomalu transformováni na otroky. Jsem naplněn - nic víc nelze přidat k mé zkušenosti. Proto se lidé, kteří jsou se mnou, nebudou cítit jakkoli podřazeně.

Nikdo není podřazený. Lidé mohou být v různých prostorech, ale nikdo není podřazený a nikdo není nadřazený. Všichni jsou stvořeni z téže látky, které říkáte Bůh. Jak může být někdo nadřazený nebo někdo podřazený? Patříme té samé existenci, naše kořeny jsou vyživovány tou samou existencí.

Existence nedělá rozdíly, žádnou diskriminaci mezi hříšníky a svatými. Můj přístup je existenciální. Proto zde není nikdo podřazený a nikdo nadřazený. Přirozeně, zničením tohoto komplexu nadřazenosti a podřazenosti odstraňujeme samotnou příležitost pro jakýkoli druh fašistické mentality, fašistické osobnosti. Pro mne je nepochopitelné, že by fašisté mohli být někdy zbožní. A všichni vaši takzvaní zbožní lidé jsou více či méně fašističtí fanatici. Oni nehledají pravdu, myslí si, že ji už našli - ve svých písmech, která jsou mrtvá, ve starých pověrách, o kterých dokonce vědí, že nejsou založeny na realitě.

Pouze jasná vize rozptyluje všechnu temnotu, ze které se rodí všechna strašidla. Tady se mnou, jestli jsi muž nebo žena, jestli jsi bílý nebo černý, je to jedno, nikdo si toho dokonce ani nevšimne. Stačí, že jste lidské bytosti. Je vaší svobodou vybrat si svůj vlastní životní styl; je vaším základním právem, jak chcete rozkvést. Ti, kteří vás milují, mohou pomoci pečovat o zahrádku, ve které vyrůsáte - zavlažovat vaše kořeny, zalévat svou vřelostí.

Bylo teď vědecky dokázáno, že i květiny vědí, kdo jsou jejich přátelé a kdo jejich nepřátelé. Vyvinuli něco jako kardiogram, který je připevněn ke stromu, a pokud člověk přijde s myšlenkou uřezat větev stromu nebo vyvrátit strom z kořenů - má jen tuto myšlenku - graf, který tvoří kardiogram, začne náhle vibrovat. Ztrácí rytmus, který měl... Teď můžete pozorovat, jak strom dokáže pociťovat strach.

A pamatujte si, že strom má telepatické schopnosti; jinak by se nemohl dozvědět o myšlence v hlavě člověka. On nic neučinil - viditelně se nic nestalo. A ve chvíli, když přišel zahardník se svou láskou, se svou vřelostí, graf se náhle velmi zharmonizoval. Teď už se strom nebojí, strom je nesmírně blažený.

Teplo lásky není jen poetický jev. Je to skutečnost ohromného významu. Teď budou květiny větší, ovoce šťavnatější, strom bude reagovat. Kromě člověka není v celé této existenci větší nevděk. Strom nedokáže dát více - nemůže dát peníze, nemůže dát zlato, ale milujícímu srdci může dát krásné květiny, velké jak jen to půjde. Může dát šťavnatější ovoce. Láska nebyla nikdy považována za jídlo, ale je to velmi jemná forma jídla. Nyní psychologové došli k závěru, že pokud dítě dostane vše nezbytné - všechny chemické prvky, všechny hormony, jídlo, cvičení, čerstvý vzduch, odpočinek, vše, co je nezbytné pro život, přesto ve třech až šesti měsících zemře, pokud s ním nebude někdo, z koho vyzařuje láska. Bude cítit, že život bez lásky nemá smysl, prostě se sevře a umře. A v tisících laboratořích po celém světě zemřelo při podobných pokusech mnoho zvířat.

Obecně se věří, že experimenty jsou prováděny nejprve na zvířatech, a dokud nenalezneme bezpečné postupy, neaplikujeme je na lidských bytostech. Tohle byl názor převládající mezi masami. Dokonce i profesoři medicíny - lékaři, doktoři - tomu věří také. Ale pravda je úplně jiná.

Jen před pár dny... Téměř dva roky pátrala skupina senátorů v Americe po určitém množství peněz... ne malém množství, v knihách je zapsáno dvěstě miliónů dolarů, ale kde se utratily, kam přišly? Kabinet začal zapírat, že by o něčem vědel, prezident začal zapírat. Bylo podezdření, že vláda dnešní Ameriky je ten největší terorista. A peníze jdou k teroristům do malého státu ve střední části Ameriky, mezi Severní Amerikou a Jižní Amerikou. Stejně jako Kuba se další malá země stala komunistickou. Je to jejich právo, ať mají pravdu nebo ne. Nikdo jiný o tom nesmí rozhodovat. Jestliže chtějí žít špatným způsobem života, mají absolutní svobodu to žít, jen by neměli nikomu jinému ubližovat. Neměli by zasahovat do životů jiných.

Dvěstě miliónů dolarů bylo dáno partyzánům, teroristům, aby zničili malou zemi Střední Ameriky, protože padla do rukou komunistů. A po dvou letech nepřetržitých bojů, jedině teď prezident uznal: "Ano, peníze šly k teroristům." A celý svět je potichu, nikdo to nekritizuje! Vlády jsou od toho, aby chránily lidi před terorismem, ale zde vlády dodávájí teroristům peníze a zbraně a jídlo. A pak lžou...

Díval jsem se do písem všech náboženství, díval jsem se do ideologické literatury všech politických stran a jsem ohromen: vrství na sebe jednu lež za druhou. A celé lidstvo spí - nejen že nikdo nic nenamítá, ale nikdo ani nic netuší. Zde se mnou se shromažďďujete za zvláštním účelem: hledat pravdu, hledat tu nejčistší formu lásky, hledat život, který je tancem čiré radosti. Nikde jinde na světě se lidé ze stejných důvodů neschází. Schází se za účelem vytvoření více nenávisti, schází se za účelem vytvoření více válek, více destruktivních aktivit v lidském životě. Přirozeně, máme nemocný svět, šílený svět. Zde je nemožné pocítit jakoukoli nadřazenost nebo podřazenost.

Snažil sem se ze všech sil vás přesvědčit jen o jediné věci: že osvícení je vaše přirozenost; že to není něco získaného, přinesli jste si to se svým narozením. Všechno, co musíte udělat, je nevytvářet to, ale pouze otevřít skryté tajemství vašeho života. Ve chvíli, kdy začnete cítit své vnitřní světlo, začne se měnit celá vaše perspektiva. Budete více soucítit s lidskými bytostmi, i když dělají hloupé věci. A budete se cítit nesmírně šťastni, oslavující, i když nebudete mít co oslavovat. K oslavování není nic potřeba - jen výmluvy... mé narozeniny jsou jen výmluva! Ale když chcete oslavovat, najdete si ticíc a jednu výmluvu.

Je to váš život a cokoliv se z něj stane, je to váš výtvor. Pamatujte, jsou na něm skryté podpisy. Nemůžete se oddělit od toho, co jste vytvořili, od způsobu, jakým žijete, jakým reagujete. Jakmile jednou přetékáte láskou a blažeností, pak se nemůžete ani ve snu chovat způsobem, který je ponižující ke druhému. Protože ten druhý už není ten druhý, je to prostě část nás samotných. Jsme jedno vědomí naplňující celý vesmír. Ale malý zážitek pomůže... a pak začnete vidět stejné světlo v ostatních. A vidět světlo v sobě a světlo v ostatních je žít celý rok obklopen festivelem světel.

V okolním světě jsou lidé, kteří chtějí dominovat, a lidé, kteří chtějí, aby jim někdo dominoval. Odpovědnost není jednostranná. Existují lidé, kteří chtějí být zotročeni, protože na otroctví je jedna věc: snímá z vás veškerou zodpovědnost. Pak má veškerou zodpovědnost váš majitel. Jste jen nástroj - cokoli řekne, uděláte, ale necítíte žádnou tíhu. Takže mnoho lidských bytostí hluboko uvnitř touží zůstat otroky.

Otroctví v náboženství znamená, že zůstáváte hindem, mohamedáncem, křesťanem. A také se bojíte, protože vaše zotročení je založeno pouze na vírách. Takže každý se snaží ochránit své stádo před stykem s ostatními. Před nedávnem jsem dostal zprávu od přátel z Německa. Německý parlament schválil usnesení, že nesmím vstoupit do Německa. Sanjasinové proti tomu protestují, protože je to absolutně proti německé ústavě, proti německému právu. Neexistuje jediný precedens! Ne jenom v Německu, ale po celém světě neexistuje jediný případ zakazující vstup člověku, který nikdy předtím do té země nevstoupil. Jak můžete usuzovat, že bude nebezpečný? Oslovili tedy pětset světově proslulých a uznávanych zástupců inteligence z nejrůznějších oblastí - profesory, vědce, básníky, malíře, tanečníky, herce. Do této chvíle obdželi stopadesát dopisů silné podpory, abolutní protest proti vládě. Dostali také pár dopisů, které podporují vládu. Pár bodů v těchto dopisech bylo tak legračních, že mi je poslali. Jeden bod byl: jeden protestantský vysoce postavený kněz podpořil vládu, protože si myslí, že jsem katolík a Německo musí být před katolickou církví uchráněno. Takový strach poukazuje na hluboké pochybnosti. Nejste si jistí svou protestantskou teologií; obáváte se, že by někdo mohl způsobit trhliny v bublině vaší víry.

Tady v mé přítomnosti je náboženská vůně, ale ne náboženství jako takové. To vám dává naprostou svobodu. Umožňuje vám to být na sebe hrdí a vděčni za všechno, co pro vás existence udělala. Pamatujte, hrdost není ego. Ego je něco bez obsahu. Například muž, který nedokáže nakreslit ani rovnu čáru si myslí, že je velký malíř - to je ego, není zde žádný obsah. Ale pokud si Picasso myslí, že je velký malíř, je to prostě fakt, a pokud je na své nadání hrdý, není na tom nic špatného. Ve skutečnosti by mělo být lidem umožněno najít si ve své individualitě nějakou hrdost, protože tahle hrdost rozzáří jejich oči, rozjasní jejich tváře; tato hrdost je udělá jedinečnými individualitami bez dalších otázek k nadřazenosti a podřazenosti.

A za druhé, každý, kdo je hrdý, je také vděčný. Protože genialita Picassa nebo Yehudi Menuhina není jejich vlastní; oni jsou pouhými prostředky. Je to to neznámé, co přichází skrze ně - v hudbě, v tanci, v malování, ve vědeckém výzkumu, v poezii, v ticících způsobech, ale skutečný génius si bude jistý, že to přichází z neznáma. Je hrdý, že byl vybrán, není hrdý, když se s tebou srovnává. Ego je srovnání: ty jsi větší, ty jsi nadřazenější, je tam srovnání. Nemůžeš být nadřazený, když žiješ osamocený v lese - nadřazený komu? Nemůžeš být ani podřazený - podřazený komu?

Člověk hrdosti má hluboký pocit vděčnosti, že ho existence vybrala, ačkoliv toho není hoden. Je to zvláštní jev. Čím více jste hodni, tím více cítíte, že nejste dostatečně hodni. Bylo vám tolik dáno a vy to nemáte jak vrátit.

Zde budou lidé s hrdostí. Chtěl bych, aby mí sanjasini byli hrdí, už jen pro ten fakt, že jsou sanjasini, že byli dostatečně odvážní postavit se proti všemu ortodoxnímu, proti všem tradicím, konvencím, všemu, co je shnilé a vstoupili do toho čerstvého, mladého, nového. Jste požehnaní. Ale vaše požehnání bude plné vděčnosti. To je ten rozdíl mezi egem a hrdostí.

Já ničím ego a tvořím hrdost. Ego je něco jako rakovina, která žere vás a žere ostatní. Hrdost, sebeúcta je tvořivý jev. Napňuje to váš vlastní potenciál a také sdílí se světem všechny poklady, které jste na svět přinesli. Takže zde je situace úplně odlišná. Rád bych, aby to tak bylo na celém světě, ale oni se tak bojí. Jejich strach, že mohu zničit jejich morálku, jejich náboženství. Jejich minulost je naprosto jasným znamením, že jsou již ze své minulosti vykořeněni. Jenom zoufale doufají, že budou moci nějak unést všechen ten odpad. Protože jsme si ho vážili jako zlato po celá staletí. Zahodit ten odpad na kraji cesty zraňuje ego, protože to znamená, že se ego mýlilo celá staletí.

Sanjasin potřebuje odvahu, aby odložil strach, protože dokud nezahodí strach, nemůže být opuštěno ego. A bez opuštění ega se musí nést celý ten náklad, celé to zavazadlo, vše shnilé. Celá vaše energie je vyplýtvána na nesení mrtvol. Jen si představte sami sebe, jak nesete svého otce, svého dědu, své předky, všechny na svých zádech a jdete do Marine Drive. Myslíte si, že vůbec kdy do Marine Drive dorazíte? Počet lidí seřazených na vašich zádech se stává nekonečný; všechny vaše mrakodrapy budou vypadat jako trpaslíci. Náklad bude tak obrovský, že ho nebudete schopni unést bez pomoci Suraje Prakashi - budete potřebovat náklaďáky a dodávky. A celý váš život bude prostě vyplýtván nesením těchto mrtvých lidí. A my všicni je neseme. Proto se život stává tak vážným, tíživým, těžkým, bez šťávy, suchým. Není zde žádný jiný důvod. Můžete být bujnou trávou s červenými květinami.

Vůbec není potřeba se srovnávat. Proč by nemohli být všichni lidé této planety císaři? V čem je problém? Je to otázka porozumění světu - a když porozumíte sobě, porozumět světu není těžké, je to ta nejlehčí věc. A když jste jednou pochopili, že být císařem nebo být otrokem je vaše rozhodnutí, kdo by si vybral být otrokem? Pokud dokážete vložit celou svou energii do vytváření něčeho, co vás uspokojí, dá vám to hluboký pocit naplnění, pocit, že jste zde nebyli zbytečně, že jste něčím přispěli; udělali jste svět o trochu krásnější - přidali jste několik květin.

Pokud každý přidá pár květin, celý svět se zase může stát zahradou. Není třeba bojovat. Není třeba, abyste byli vůči někomu nadřazení, protože vám dávám něco, co je mnohem vyšší než nadřazenost. Dělám vás jedinečnými individualitami.

Osho: Sermons in Stones (Rozpravy v kamenech), Number 12
Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 12. říj 2016 8:22:31

Osho: Jsme živí, ale nevíme, co je život…

Člověk vůbec neví, co je to život. A nevíme-li, co je život, pak nemůžeme ani vědět, co je smrt. Dokud se důvěrně neseznámíme se životem, dokud pro nás bude záhadou, nemůžeme se důvěrně seznámit ani se smrtí, nemůžeme poznat, co je smrt. Pravdou je, že smrt se objevuje proto, že nemáme představu, co je život. Pro toho, kdo zná život, je smrt neexistující slovo. Je to něco, co se nikdy nestalo, nikdy se nestane, nikdy se nemůže stát.

V Tibetu žil mystik jménem Marpa. Jednou k němu kdosi přišel a řekl: „Přišel jsem se tě zeptat, co je to život a smrt.“ Marpa se hlasitě zasmál a prohlásil: „Chceš-li vědět něco o životě, pak jsi upřímně vítán, protože já vím, co je život. Pokud jde o smrt, tak s tou jsem se dosud ještě nesetkal, nepoznal jsem ji. Jestliže chceš vědět něco o smrti, jdi a zeptej se těch, kteří jsou téměř mrtví nebo kteří jsou už mrtví. Já znám důvěrně život. Mohu mluvit o životě, mohu ti ukázat, co je život. Ale smrt já neznám.“

Tenhle příběh se podobá následujícímu vyprávění o tmě a světle. Možná jste ho již slyšeli.

Jednou přišla tma navštívit Boha a úpěnlivě na něho naléhala: „Pane, to tvé slunce mě strašlivě ničí, jsem z něho zničená. Při úsvitu mě začne honit a působí mi velké problémy a dá mi pokoj až večer. Co zlého jsem mu provedla? Co je to za nepřátelství? Proč mě slunce pronásleduje a obtěžuje mě? Sotva si po náročném dni trochu odpočinu a hned vidím, jak za úsvitu stojí za mými dveřmi. A zase musím běžet jak o život a zase musím utíkat – a takhle to jde od nepaměti. Už mi dochází trpělivost. Už mě to vážně nebaví. Žádám tě, prosím, domluv mu.“

Bůh si prý zavolal Slunce a řekl: „Proč sis tak zasedlo na tmu? Co zlého ti udělala? Proč to nepřátelství? Máš proti ní snad něco?

„Tma?“ zeptalo se Slunce. „Od nepaměti se potuluji vesmírem, ale na tmu jsem ještě nikdy nenarazilo. Nevím, kdo je to tma. Kdepak je? Prosím, přiveď mi ji sem, abych ji mohlo požádat o odpuštění, poznat ji a vyhýbat se jí.“

Od té doby, kdy se tohle stalo, uplynul nekonečný čas a Bůh dosud nebyl schopen přivést tmu před Slunce. Jak by mohl? Tma nemá svou vlastní kladnou existenci. Tma je pouze nepřítomnost světla. Jak by mohla být nepřítomnost světla přivedena k přítomnosti světla? Jak může být tma tam, kde je světlo? Jak může být smrt tam, kde je život? Buď tam není vůbec žádný život, nebo tam není smrt. Obojí dohromady být nemůže.

Jsme živí, ale nevíme, co je život. A tato nevědomost nás vede k víře v jistou smrt.Nevědomost je smrt. Kdyby Bůh dal a my bychom dospěli k poznání života, jenž je uvnitř, pak by jediný paprsek tohoto poznání navždycky zničil nevědomost říkající, že člověk může zemřít, nebo že zemřel kdysi v minulosti, nebo že zemře někdy v budoucnosti. Neznáme světlo, jímž Jsme, a děsíme se temnoty, kterou nejsme.Protože nejsme obeznámeni se životem, bojíme se smrti. Otázkou tedy není život a smrt, otázkou je pouze život, nic takového jako smrt neexistuje.
Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 22. led 2018 7:45:02



Bude Buddha vždy nepochopen ?
Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. bře 2018 12:51:02

Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 19. dub 2018 6:00:07

Co sebevraždy ? Narodíme se a po nějakém čase získáme povědomí o našem jméně, rodičích, o svém těle, o okolí a co pro nás znamená. Ale nikdy nevíme jak jsme se tu ocitli, nepoužili jsme vědomě naší vůli, jsme tu nám z neznámého důvodu. I když ten důvod můžeme celý svůj život hledat. Je to jako dar. Někdo nám dá dar, bez toho aniž bychom ho žádali, bez toho aniž bychom věděli proč, bez toho aniž bychom měli možnost se rozhodnout zda ho přijmeme či ne. Tak je to s životem. Tady a teď, nevíme kde se tu vzal , prostě je. Tak si říkám, pokud nás dar, pokud je to dar, netěší, nemáme plné právo, teď když se rozhodnout můžeme, ho odmítnout ? Existuje celá ohromná struktura pojistek abychom se života dobrovolně předčasně nezbavovali. Důvody jsou rozmanité. Bůh se bude zlobit protože On nám dal život a my nemáme právo si ho vzít. Kdo to říká ? Ten kdo Boha potkal, ten kdo Ho zná, ten kdo byl oprávněn jednat jeho jménem ? Myslím že těžko. Sebevražda, už jenom to slovo je tak zmanipulované, vražda sebe sama. Co je to za nesmysl: Odchod z tohoto světa, spíše sebeosvobození než cokoliv jiného, je velmi úzce propojeno s tím jediným a někdy i posledním co je ještě dostupné, s možností mít poslední slovo, poslední ortel nad sebou samým, konečné a zejména vlastní, intimní rozhodnutí. Proto je právě sebevražda, mlčení, tak nenáviděno těmi kdo touží po ovládání nebo mají moc. Proto ty směšné přísahy na Bibli, zdvíhání dvou prstů, detektory lži, vlastní podpisy. Prostě osobní sebevědomí a nalezená moc jej používat je, byla a bude nejsilnější nástroj který osobně máme k dispozici. A celý život jsme manipulováni a programováni ho neumět používat. Používat ho jen k prospěchu obohacení někoho druhého, ve jménu vyšších principů stáda. Život je, byl a bude džungle kde slabší, stačí i méně motivovaní, mají v dané hierarchii smůlu. Přitom právě instrument posledního slova, posledního činu jsou to nejmocnější co v naší dimenzi je. Já sebevraždy neodsuzuji, tedy přiznám se že nad nimi ani nepřemýšlím protože nejsou mojí věcí, co já mám do tohoto rozhodnutí mluvit ? Chceme-li vrátit něco co nám působí bolest, co nás nenaplňuje, v čem nevidíme již další smysl, co je na tom špatného a hlavně, kdo to vůbec může soudit, kdo může rozhodovat ?

Lidstvo je tak jako tak posedlé rituálem sebevraždy. Co jiného jsou války, povstání kterých se lidé účastní ve jménu demagogie někoho kdo nedokáže ovládat svůj vztek a povýšenost ? Tak jako tak, veškeré ideologie nesou pečeť jen jednoho mozku byť byli později rozvinuty a upraveny. Ale na začátku byla myšlenka která probudila další myšlenku a nakonec vznikla masivní a sebe nabalující se myšlenková forma, ideologie. Motýl mávl křídly a půlka světa byla zničena. Bojujeme za ideály proti jiným ideálům, máme pravdivé motivace proti pravdivým motivacím druhé strany a na každé straně tak jako tak stojí Bůh od hlavy až k patě zbrocený neustále prolévanou krví. Svět bez Boha, bez ideologie by nikdy nemohl být tak krvelačný jako je ten svět který proti sobě staví nepochopení, kulturní rozdíly a zvyklosti. Nic nebylo tak často bráno jako rukojmí k vlastním mocenským cílům než právě Bůh. Ten který se neuráčil ani jednou zavítat na tuto planetu. Uvěřím-li ideálům a vezmu-li zbraň do ruky proti komu ji nakonec budu používat ? Proti ideologii nebo proti člověku kterého vůbec neznám a se kterým jsme si nic neudělali. Který má rodinu a své drahé stejně jako já, který nikdy nikoho nezabil a za „normálních“ okolností by ho to ani nenapadlo. To že můžeme odmítnout ideologii, symboly, příslušnost ke skupině, ale i to že můžeme odmítnout své již převzaté pravdy živené psychózou davu nás osvobozuje, vyvazuje ze schopnosti páchat zbytečné zlo. Někdo se může asi v tuto chvíli zeptat ,ale co když někdo zabije tvého blízkého, co když někdo napadne tvou zem, co když se děje nespravedlnost a křivda, co když zlo je na vzestupu ? A já se ptám, dá se šílenství léčit šílenstvím ? Dá se zlo obrátit v dobro použitím zla ? Dá se rozbouřené moře utišit ještě silnějším větrem ? Neseme v sobě všechno co se kdy v člověku projevilo. Dokážeme být klidní i šílení, dokážeme dávat i brát, jsme komplexní osobnosti a jediné vodítko, červená niť je naše volba, to co si vybereme. My, ne okolí, ne lidé kolem nás, jen my, nikdo jiný.

Nejsme dobří ani zlí, jsme prostě obojí. Máme v sobě celou škálu barev od černé přes nekonečné odstíny šedi až k bílé. Pohybujeme se v čase někde mezi tím. Pohybujeme se někde mezi bohatstvím a chudobou, mezi důležitostí a nicotností, mezi dobrem a zlem. V jakémkoliv místě to ale stále budeme my, tedy to co o nás v dané chvíli řeknou naše myšlenky které si dokážeme zapamatovat.

To co člověka katapultuje z tohoto sevření je celistvost, kdy se odvážíme být vším čím můžeme být, kdy se odvážíme být dobrými i zlými a neschovávat sebe sama před sebou samým. Kdy upřímně a pokorně akceptujeme jakýkoliv stav ke kterému se dostaneme a objevíme svou schopnost si vybírat sami, rozhodovat se sami a využívat síly posledního činu, slova. Pokud se cítíte poražení, slabí, nechtění, zklamaní, poté v sobě máte cizí bacil, názor někoho jiného nebo názor vlastního zotročeného a zmanipulovaného mozku. To čeho na tomto světě dosáhneme je velmi nicotné a pomíjivé, bude to velmi brzy zapomenuto pokud to nebude sloužit jako nástroj k další manipulaci těch kteří příjdou po vás. Jediné, dle mého současného názoru cenné je to, že dokážeme objevit sami sebe, že dokážeme přijmout sami sebe a že dokážeme být svobodní za každé situace.

Existuje skutečný chrám věčnosti a tím je ticho. Nejenom to akustické ale zejména ticho myšlenek. Ticho nikdy nikomu neublížilo, ticho nikdy nic zlého nevyvolalo. V tichu, v tom skutečném tichu, je nesmrtelnost Ticho je svou podstatou laskavé a mírumilovné. Ticho je naší prazákladnou z které se rodí nesčetně forem. Ticho je nejcennější ale také zároveň nejtěžší učení které nám přinese mnoho užitečného. V hlubinách ticha rozpoznáte svou božskost, svou sílu a nesmrtelnost.

A lidé toužící odejít předčasně z tohoto světa touží po tichu. Proč jim to mít za zlé ?
Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 19. dub 2018 6:40:13

Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 12. srp 2018 6:40:26

Příběh o hledání Boha

Obrázek

„Co mi brání vidět naprosto zjevné věci?” Samotná touha je vidět. Po zjevných věcech toužit nemusíte, protože jsou naprosto zjevné. Když po něčem toužíte, vzdalujete se. Začnete hledat. A v tu chvíli je mezi vámi určitá vzdálenost a už to není zjevné, už to není nablízku. Příliš jste se vzdálili. Jak můžete hledat něco, co je zjevné? Jak to můžete hledat, když víte, že je to zjevné? Prostě to tu je. Proč byste to měli hledat a toužit po tom? Zjevné věci jsou božské, světské věci jsou pomíjivé a triviální věci jsou ty základní. V každodenním životě při běžných činnostech potkáváte Boha v každičkém okamžiku, protože nikdo jiný tam není. Nemůžete potkat nikoho jiného. Je to vždy Bůh v tisíci podobách. Bůh je naprosto zjevný. Je jenom Bůh! Ale vy hledáte a toužíte a míjíte. Při hledání vytváříte mezi Bohem a sebou vzdálenost, vzdalujete se. Je to trik ega. Snažte se to pochopit. Ego nezajímají zjevné věci, protože s nimi nemůže existovat. Ego se ničemu nechce přiblížit, ego potřebuje vzdálenost, dálku. Jen si to představte. Člověk už doletěl na Měsíc, ale dosud nepronikl ke svému srdci. Člověk vymyslel cestování do vesmíru, ale neví, jak se má dostat k vlastní duši. Vystoupil na Everest, ale nezajímá ho cesta do nitra vlastního bytí. Blízké věci pomíjí a zajímá ho jen to, co je hodně vzdálené. Proč? Egu to dělá dobře. Když je cesta obtížná, ego se cítí skvěle, protože má co dokazovat. Je to obtížné, ale dá se to zvládnout. Cesta na. Měsíc ego nesmírně potěší, ale o cestu k vlastnímu bytí už tolik nestojí.

Povím vám dávný příběh…

Bůh stvořil svět. A pak žil na zemi. Dokážete si to představit… Měl s tím spoustu starostí, protože lidé si stěžovali a klepali mu na dveře i mimo úřední hodiny. Přicházeli v noci a říkali: „Všechno je špatně. Potřebovali jsme, aby sprchlo, ale je horko.“ A pak přišel někdo jiný a řekl: „Já nechci, aby pršelo — pracuji venku a déšť by všechno pokazil.“

Obrázek

Bůh už byl na pokraji zoufalství. „Co mám dělat? Je tu tolik lidé a všichni po něčem touží a něco očekávají a chtějí být spokojeni a jejich přání jsou protichůdná. Farmář chce déšť a hrnčíř ho ne-chce, protože pracuje venku a přišel by o výrobky… potřebuje, aby pár dní svítilo slunce.“ A tak to šlo dál a dál. Pak Bůh svolal radu a zeptal se: „Co mám dělat? Dohání mě to k šílenství, ale všem prostě vyhovět nemohu. Ale oni mě jednou zabijou. Měl bych se někde schovat.“ Rádci mu navrhovali různá místa. Jeden řekl: „To není žádný problém. Odejdi na Everest. Je to nejvyšší vrchol Himálaje a tam se nikdy nikdo nedostane.“ Bůh pravil: „Vy je neznáte! Už za pár vteřin“ — pro Boha to je jen pár vteřin — „tam vyleze Edmund Hillary s Tenzingem Norgayem a pak začnou znovu problémy. Jakmile se to lidé dozvědí, budou tam létat ve vrtulnících, začnou tam jezdit autobusy a bude to jako dřív… Ne, to neudělám. Vyřešilo by se to jen na pár vteřin.“ Uvědomte si, že Bůh vnímá čas jinak. Indové říkají, že pro Boha je milion let jeden den, tak proto mluví o pár vteřinách. A pak někdo navrhl: „A proč se neodebereš na Měsíc?“ Bůh pravil: „To není dost daleko. Stačí pár vteřin a přistanou tam.“ A tak mu navrhovali vzdálené hvězdy, ale Bůh pravil: „To můj problém nevyřeší. Byl by to jen odklad. Já chci trvalé řešení.“ Nakonec přistoupil k Bohu starý sluha, zašeptal mu něco do ucha a Bůh odvětil: Máš pravdu. Přesně to udělám.“ A starý sluha dodal: „Je jediné místo, kam se člověk nikdy nedostane. Schovej se v člověku samém.“ A tam se Bůh od té doby skrývá, v nitru člověka. Je to poslední místo, kde by ho člověk hledal.

Zjevné věci míjíme, protože ego o ně nemá zájem. Ego zajímají obtížné, náročné věci, protože je to výzva. Když vyhrajete, můžete se chlubit. Ale jaké je to vítězství, když objevíte něco zjevného?

Z knihy:

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. led 2019 19:23:39

Návštěvník
 

Re: Nevědomost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 13. čer 2020 7:33:36

ROZDÍL MEZI DŮVĚROU A NAIVITOU



Ticho sdílené slovy představuje rozdíl mezi důvěrou a naivitou.

Jaký je rozdíl mezi důvěrou a naivitou?

Rozdíl je obrovský, dělící čára je velmi jemná.

Být naivní znamená ignorovat.

Důvěra je nejinteligentnější existující akt.

Je třeba mít na paměti tyto symptomy:

Oba budou podváděni, oba budou klamáni, ale naivní osoba se bude cítit podvedená, bude naštvaná, začne lidem nedůvěřovat. Její naivita se dříve či později změní v nedůvěru.

Člověk, který věří, bude také podváděn, ale nebude se cítit zraněný. Jednoduše bude soucitný k těm, kteří ho podvedli, k těm, kteří ho oklamali a jeho důvěra se neztratí. Jeho důvěra navzdory všem podvodům bude pokračovat. Jeho důvěra se nikdy nestane nedůvěrou k lidskosti.

To jsou příznaky, které na začátku vypadají stejně, ale nakonec kvalita naivity se mění v nedůvěru, a kvalita důvěry je stále více důvěřivější, soucitnější, větším porozuměním lidské slabosti.

Důvěra je tak cenná, že člověk je připraven ztratit všechno, ale ne důvěru.
Návštěvník
 


Zpět na Osho

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník