Jana píše:
Proč by to dokonalé, božské, celistvé krásné mělo být zakrývané představami o nedokonalosti snu, iluze, nedokonalostech toho, co nabízí mysl ?
.Petra píše:
Na to ti může odpovědět jen Ono Jediné, které to, co ty posuzuješ jako nedokonalé, vytváří. Když to přestaneš posuzovat jako nedokonalé, tak se odpověd na tvoji otázku objeví.
Ano ve skutečnosti není tu dokonalé, božské, celistvé a pak ty představy snu, iluze, nedokonalosti. Je jen jedno.
Ve dvojnosti tomu tak je, ve dvojnosti je používán tento koncept, aby se ve dvojnosti proměnilo. Pak je tu i ten, který to na 2 hromádky rozděluje.
Komické je, ten sen může být i takový, že ten, který to takto rozděluje, tvrdí, že nic nerozděluje, ba dokonce, že ani neexistuje (nikoliv jako lež, natolik poblouznil sám sebe)
Jednota je stále stejná. Paradoxem je, že je skrze dvojnost jakýmsi záhadným způsobem poznatelná.
Ale i to poznávání, odhalování je (jen) snem Jediného.
U závorkuji slovo jen ... Toto vše je snem Jediného ... tak je potřeba k tomu přistupovat, ne odmávnout to rukou "to je jen, sen...", ale hluboce se před tím snem sklonit, protože ten kdo sní je Bůh SÁM.