O duchovní praxi

Moderátor: Linda

O duchovní praxi

Nový příspěvekod Linda » pon 10. zář 2012 15:36:08

:)

S. DALAJLÁMA - o své duchovní praxi




............................................

O duchovní praxi

s Eduardem a Mílou Tomášovými:


Míla Tomášová říkávala "nakopni to!" tomu z nás, kdo ulpěl na nějakém svém pocitu spojeném s myšlenkou (nebo přesvědčením), vůbec si to neuvědomoval a opakovaně se podle toho choval.

"Nakopni to" znamenalo: "Přestaň se ztotožňovat se svým pocitem, domněnkou, přesvědčením..."

Řekla to tomu z nás, kdo na drobné opakované náznaky nezareagoval.

Ten, komu to řekla, se na ni vždycky překvapeně podíval...

.........................

Když někdo lpěl na svém přesvědčení (je jedno, čeho se týkalo, měl prostě potřebu o tom mluvit) a Míla viděla, že to není v něm příliš silné, pak pokud nepochopit jemný pokyn "nakopni ti", schytal to od ní na plné pecky a na rovinu mu řekla, co dělá. Pak mu to konečně došlo.

Když ale viděla, že někdo je přímo posedlý svým přesvědčením, trvá na něm a považuje ho "za to pravé", neřekla mu vůbec nic, ani "nakopni to". Jednou jsem se podivila a zeptala jsem se jí, proč vůbec na to nezareagovala? Odpověděla mi: "Ten nestojí za nakopnutí." Nemusela ho vyhazovat, nikdo si ho nevšímal, a tak už víckrát nepřijel.

................

Nakopnutí se dá vnímat jako dovedná hra s míčem - nebo jako zaútočení. Jak si to každý z nás vyloží, záleží na tom, kolik máme v sobě neuvědomované (podvědomé) agresivity.

"Nakopni to!" znamenalo: "Všimni si toho, co cítíš, jak vnitřně reaguješ, a UPUSŤ OD TOHO!" Nenech se ovládat tím, co si teď v sobě vůbec neuvědomuješ! Rozpoznej, co tě nutí, abys takhle zareagoval/a - jaký tvůj obvyklý názor, jaký pocit tě k tomu poňouká? Nech to být, přestaň se s tím ztotožňovat! Dokud to v sobě nerozpoznáš, budeš podle toho automaticky dál reagovat a nebudeš mít o tom ani tušení!"

Někteří z nás, kteří jsme byli žáky Tomášových, jsme zpočátku všechno nežádoucí v sobě opravdu tvrdě "nakopávali"... Jenže dřív nebo později si člověk všimne, že když má bezděčný vnitřní odpor k tomu, co v sobě rozpoznal a uvědomil si to jako nežádoucí ("To je špatně!!! To musí zmizet!!!"), pak místo aby ten sklon slábnul, odporem k němu se ještě víc posílil.

Během doby začalo být úplně zřejmé, že když člověk bojuje se svými navyklými reakcemi a odmítá je, chce se jich zbavit, objevují se pořád znovu a jsou dokonce silnější, stejně jako když se jimi necháváme bezmyšlenkovitě ovládat. Když se ale ten rozpoznaný sebeobranný postoj nebo emoce přijme ("pohlaď to!"), tiše, vlídně se nechá v sobě dál probíhat a jen se pozoruje (třeba jako pohyb energie), za chvíli se sám rozpustí. Pokaždé, když se v podobné situaci zase objeví, je o už něco slabší ... až se sklon takhle zareagovat sám od sebe vytratí.
Rozpustil se tichým, přátelským, neosobním pozorováním ... :)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Zpět na Linda

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků