Myslím, že taková otevřená ukázka introspekce může být inspirací mnohým.
Snad bude toto vlákno požehnané a otevřenost se z něj nevytratí.
Takže nejdříve příspěvek, ze kterého budeme vycházet:¨
Jana píše:ros píše:Jana píše:Před tím jsem se připravovala několik týdnů na to,...
Tak to jsem rád, že o tuto perlu nepřicházíme ani my, kteří jsme tě před tím neznali.
...
Jo je to ironie, bylo to něco zásadního v Tvé životě, a je neuctivé po tom šlapat. A v tom to prostředí odkrývání pravdy by mělo zaznít i toto:
Nebyla jsi to tehdy ty, a nejsi ani ten komu "se pořád ještě vyjasňuje, čím to celé je", a z takových vět je patrné, že nevíš, kdo jsi, neznáš pravdu.
Ros, díky za citlivost.
Pravdu nemůžeme znát, pravda může být jen vědomá a objevuje se, když zmizí osoba, jak říká Mooji. Tou pravdou, která je nepřetržitě ve vědomí vědomá je sat-čit-ánanda, s projekcí světa i osob je láskou, ve které osoby mizí a jsou božstvím samým, jsou tou láskou, to je celá pravda o osobách, víc se o nich nedá vědět, cokoliv o nějaké osobě víme, není pravdou.
Proč by to dokonalé, božské, celistvé krásné mělo být zakrývané představami o nedokonalosti snu, iluze, nedokonalostech toho, co nabízí mysl ?
Proč by stránky, které mají pomoci poznávat pravdu, měly nabízet uvíznutí v iluzi ?
Proč by se tady měla řešit nějaká iluze osoby, proč by se měla osoba posuzovat, kritizovat, když je možné jít do větší hloubky poznávání a jenom si uvědomovat, kdo jsme ?
V žádném případě by tohle, co píšu, nemělo vést k obviňování se z nedokonalosti, z nízké duchovní úrovně, z toho, že jsme egem, když se začnou objevovat myšlenky, které řeší osobu, které tu osobu kritizují, posuzují, chtějí od ní, aby byla jiná, než je. Ty myšlenky se klidně mohou objevovat, není na nich vůbec nic špatného. Pouze je dobré si uvědomit, že pokud nás zajímá pravda, pokud pravdu milujeme, tak připoutanost k myšlenkám je přesně to, co nedovoluje pravdu poznávat.
Je možné myšlenky, které posuzují a řeší osobu, nechat v hlavě a uvědomovat si ticho v srdci. Tady je od všech myšlenek klid a mír a v tom tichu srdce je láska. Je tam, nemůže tam nebýt, jsi jí, tak jak by bylo možné, aby to ticho ji zastřelo....
Je jisté, že se změnilo Tvé vnímání sebe a světa. že zřejmé, že sama sebe nevnímáš jako osobu, a právě v tomto okamžiku nabízí Mooji radu: "Nekonči předčasně s introspekcí."
Ros díky, tohle je přesné, ta introspekce se už nikdy při poznávání skutečnosti nemůže zastavit, to je přesně to, co nás obrací naruby. To, co se jevilo mimo nás, je poznávané jako láska uvnitř nás, jako všechno, co existuje, a tím pádem mimo nás nic neexistuje.Mooji v jednom videu krásně popisuje rozdíl mezi advaitou a neoadvaitou.
Nestačí pouze porozumět filosofii a je potřeba hlubokého zážitku. A to mnohem hlubšího než to, co jsi zde popsala.
Ale právě tato vzpomínka může posloužit k introspekci: čí je to vzpomínka? Kdo o ní dává zprávu?
Tohle je, Ros, také dokonalý postřeh. Je možné se zmínit o zlomových zkušenostech, ale důležitá je jen ta Přítomnost, která je bez připoutanosti k mysli a tělu prostě Boží.
Ještě jednou, Ros, díky.