rafael píše:já si myslím že každý má své tempo růstu.. duchovního.. a pokud člověk lpí svou myslí na něčem kvůli čemu zůstává jakoby na místě tak to je špatně.. naopak ten který jde dál a je jakoby rychlejší by měl jít dál sám.. nebo s někým jiným kdo zase ho potáhne za sebou do předu.. ale to je věc názoru každého člověka.. člověk to vnímá srdcem..
budu mluvit k tobě, ale je to myšleno na obecné rovině, tak to na sebe nevztahuj - týká se to nás všech
:
špatně není nic, jen je to možná z pohledu hlubšího pochopení řekněme zbytečné, ale i to zbytečné má svůj smysl, protože přináší taky svůj díl pochopení (třeba že ti to tu bylo už několikrát servírované a tys to zatím neviděl)...
sám jsi a budeš vždycky, jakmile přestaneš posuzovat druhé a začneš se skrze ně dívat na sebe.
Jakmile tedy zabouchneš za sebou dveře a jdeš o dům dál, stejně budeš "řešit svůj vývoj" - tedy budou tě dál provázet takové situace, kterýma se zabýváš. Pokud jsi doposud řešil (vymyslím si příklad:) neschopnost manželky s tebou otevřeně komunikovat, pak se dostaneš do prostředí, kde to budeš zase řešit, protože si ten "problém" neseš s sebou. Jen tím nekomunikujícím nemusí být zrovna nová partnerka, ale ochotně ti "jako školní pomůcka bude sloužit" někdo jiný. Je to tebou vnímaná nevyváženost jednoty, proto ti ta jednota tu nevyváženost servíruje - čili sám sobě ji servíruješ tak dlouho, dokud ten vtip nepochopíš a nebudeš řešit svůj přístup místo řešení manželky/partnerky.
Jednoznačnějším příkladem může být třeba to, že se ti dostává zpětné reakce na tvou agresivitu (nebo neschopnost si "ustát" názor) - žiješ tedy ve zlém světě, kde se těm blbům musíš stále bránit a tak si sebereš svých 5 švestek a i s tou agresivitou (neschopností stát na svých nohách - tedy bez zdravého sebevědomí) jdeš o dům dál...
Nedokážeme změnit jediného člověka ke kterému máme nejblíž a u kterého to jde nejsnáze - sebe - a přitom každý by chtěl měnit svět nebo aspoň lidi okolo sebe...
Znovu se vrátím do toho posuzování druhých:
Další otázkou je, jak chceš zhodnotit, kdo je dál? Pokud třeba tvůj partner řeší něco, co už máš dávno zpracované, ještě to neznamená, že jsi dál, protože on zase může zvládat něco o čem zatím nemáš ani potuchy že to existuje. Tady doslova platí, že kdo neprošel tou pomyslnou branou, stojí před ní a netušíš, kdy projde - jen si můžeš myslet, že až po tobě, jistotu však nemáš a mít nemůžeš - jeho vývoj může mít najednou oproti tobě raketový průběh a ty se dál budeš šourat svým tempem nebo zůstaneš zaseklý na nějaké připoutanosti...