Obrazně řečeno, dokud nevidíte očima druhého člověka, dokud neprožíváte jeho svět - jeho představu světa, je to znakem, že jste stále uzavřeni jen ve svém nepatrném individuálním vědomí a jeho prožívaných představách o tom jaký ten svět je nebo není.
Tara píše:Obrazně řečeno, dokud nevidíte očima druhého člověka, dokud neprožíváte jeho svět - jeho představu světa, je to znakem, že jste stále uzavřeni jen ve svém nepatrném individuálním vědomí a jeho prožívaných představách o tom jaký ten svět je nebo není.
Koukám, že to vyjádření zvedlo vlnu emocí.
Možná by stálo za to, Miroslave, přiblížit, co myslíš tím "vidět očima druhého člověka". Že to není o vidění např. toho, co drží v ruce nebo co právě dělá...
miroslav píše:Tato docela jasná úvaha (kterou mi připomněl Petřin citát) mne vedla už dávno k tomu, že jsem začal hledat "absolutní" vztah, tedy vztah, který skutečně překročí tělesnou a individuální oddělenost dvou bytostí, jejich myslí i jejich smrti a potvrdí (mně i tomu druhému) tak reálnost duchovních zkušeností. Aby člověk neprožil život jen ve víře ve skutečnost a blaženost nějakých duchovních představ, jak tomu bohužel v duchovnosti většinou je.
Něco na způsob lásky která překoná čas, prostor i smrt a to doopravdy, nejen v představě.
Skutečné setkání a sjednocení dvou skutečných bytostí - nejen setkání dvou momentálních představ o sobě a o tom druhém, jak tomu často bývá.
Ne jen dokud nás smrt nerozdělí...
.Petra píše:Nisargadatta:
Máme pocit, že svět je skutečný, protože máme pocit, že naše těla jsou skutečná, a obráceně.
Toto je základní iluze:
Lidé se domnívají, že svět je velmi starý.
Ale ve skutečnosti vzniká s naším vědomím.
Nebo-li:
E. Tomáš: ...Kdyby lidé uvažovali dost hluboko a dovedli si představit, že jejich tělo i svět kolem nich jsou - tak, jak oni je vidí - neskutečné a že jsou dokonce velmi podobné snu, měli by velmi blízko k Pravdě, která jediná je skutečná. Jíinak je tento svět příliš poutá...
To bych si např. já nikdy nedovedla představit, ale na štěstí to nebylo nutné, nebot zkušenost to "ukázala".
Nepíší to do Miroslavova vlákna, protože nechci riskovat, že to smaže.
Obrazně řečeno, dokud nevidíte očima druhého člověka, dokud neprožíváte jeho svět - jeho představu světa, je to znakem, že jste stále uzavřeni jen ve svém nepatrném individuálním vědomí a jeho prožívaných představách o tom jaký ten svět je nebo není.
Tato docela jasná úvaha (kterou mi připomněl Petřin citát) mne vedla už dávno k tomu, že jsem začal hledat "absolutní" vztah, tedy vztah, který skutečně překročí tělesnou a individuální oddělenost dvou bytostí, jejich myslí i jejich smrti a potvrdí (mně i tomu druhému) tak reálnost duchovních zkušeností. Aby člověk neprožil život jen ve víře ve skutečnost a blaženost nějakých duchovních představ, jak tomu bohužel v duchovnosti většinou je.
Něco na způsob lásky která překoná čas, prostor i smrt a to doopravdy, nejen v představě.
Skutečné setkání a sjednocení dvou skutečných bytostí - nejen setkání dvou momentálních představ o sobě a o tom druhém, jak tomu často bývá.
Ne jen dokud nás smrt nerozdělí...
Tara píše:Obrazně řečeno, dokud nevidíte očima druhého člověka, dokud neprožíváte jeho svět - jeho představu světa, je to znakem, že jste stále uzavřeni jen ve svém nepatrném individuálním vědomí a jeho prožívaných představách o tom jaký ten svět je nebo není.Tato docela jasná úvaha (kterou mi připomněl Petřin citát) mne vedla už dávno k tomu, že jsem začal hledat "absolutní" vztah, tedy vztah, který skutečně překročí tělesnou a individuální oddělenost dvou bytostí, jejich myslí i jejich smrti a potvrdí (mně i tomu druhému) tak reálnost duchovních zkušeností. Aby člověk neprožil život jen ve víře ve skutečnost a blaženost nějakých duchovních představ, jak tomu bohužel v duchovnosti většinou je.
Něco na způsob lásky která překoná čas, prostor i smrt a to doopravdy, nejen v představě.
Skutečné setkání a sjednocení dvou skutečných bytostí - nejen setkání dvou momentálních představ o sobě a o tom druhém, jak tomu často bývá.
Ne jen dokud nás smrt nerozdělí...
Popravdě to původní tvé vyjádření o vidění očima a prožívání světa druhého člověka je trošku nešťastné, proto jsem chtěla, ať to více přiblížíš...
A našel jsi takového druhého člověka, se kterým bys "měl" takový absolutní vztah? Že to víš jistě, že tomu tak je...
vostalpetr píše:No vždyt i toto může být pracovní koncept,
proti oblíbenému konceptu ega,
irulan píše:To Miroslav:
Taky jsem mela takovy sen, skoncil . Je mi to po pravde celkem sympaticky, to co tu píšeš, ale s temi slovy o zralosti/neznalosti, nepripravenosti atd nejak nesouhlasím. Nebo se duše rodí jako díte a pak dozrává a dozrává a až je zralá, dojde k nejake dokonale situaci? Kazdej si mysli, ze je zralej. No a asi je, k něčemu, ne ke všemu.
"...Je to opatrné neustálé prozkoumávání terénu pomocí citu a železné rozhodnutí současně.
To je všechno, co ti k tomu mohu říci.Každá rada, kterou ti k tomu zápasu dá, je jed.
Zde je úskalí, přes které ti nepomůže nikdo jiný, než ty sám.
Pokud jsi dosáhl tohoto stádia, blíží se říše strašidel, o které jsem ti říkal.
Zjeví se ti strašlivé i zářící postavy a budou se ti snažit namluvit, že jsou bytostmi z jiného světa.
Jsou to jen myšlenky ve viditelné podobě nad kterými ještě nemáš úplnou moc!
Čím vznešeněji se budou tvářit, tím zhoubnější jsou, pamatuj si to!
Leckterá bludná víra byla vybudována na takových zjeveních a strhla lidstvo zpátky do temnot."
.Petra píše:Ale jak správně píše Tara, času je dost a dost, tak proč si nezahrávat.
miroslav píše:.Petra píše:Ale jak správně píše Tara, času je dost a dost, tak proč si nezahrávat.
Spíše proč si zahrávat - jak správně píše Tara
Alaja. píše: mne zajímalo, kam vlastně duchovní mistři chodili na ty příšerky, co je pak v mysli urputně pokoušely - Buddha, Ježíš, K. Minařík, včetně těch, co jste tu už vyjmenovali...
touha rozpoznat a pojmenovat a zprázdnit a dosáhnout apd.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 33 návštevníků