Dekuju zulu za odpoved
. To s tim plátnem znam (od brahmama), asi se dost používá toho příměru. Ze atmavicara rozšiřuje vnímáni filmu i na vnímáni procesu promítání, s tim bych zkusenost zrejme mela. Ale neni mi jasné, kdo jsem ja - promitajici ci plátno?
Pokud ma atmavicara rozšířit omezené vnímáni (jen filmu), pak dá se říct tak nejak funguje, ale slo tomu "vynálezci" o toto? Mluvi se o poznani sama sebe
.....platna ci promitace?
(Plátno muze shnit, světlo v promitace zhasnout a promitac jít spát....), co kdyz jsem opravdu jen tim promitanim, ničím víc? Zádné "pevne" Ja?
Návštěvník píše:....
o neprojeveném vědomí se ví jen následně - teda až opět když je tu projevené vědomí (nicméně muselo tam být vědomí přítomno, jinak by nemohlo být projeveno)
o vědomí jako o něčem trvalém se mluví ve smyslu neměnnosti (ne že bude existovat na věky věků, protože existence není věčná) - na rozdíl od obsahů vědomí, které se neustále mění......
.......a to co je mimo vědomí tedy mimo bytí nikdo neví a je naprosto zbytečné se tím zabývat
Promitac se světlem jako prázdnota s potenciálem - to neprojevené vedomi, u kterého bylo logicky odvozeno, ze je pořád.
Asi jsem hodne natvrdla, zajímají me poznatky jinych, ale chci si je vyzkoušet vira mi nestaci. Ono totiž jak něčemu začnu věřit, vpasuju se do toho a vytvářím si iluzi podle sve viry. Vidím to, co videt chci.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)