malpan píše:Pavla píše:malpan píše:osobní a neosobní má stejnou "důležitost", nenazval bych to ignorováním
ono to ani moc ignorovat nejde
Telesna bolest mluvi silnymi argumenty. Takze jina odpoved by mohla byt, ze ti mistri si na mistry hrali. Vytvareli takovy dojem pred svymi obdivovateli?
ano, souhlasím, ale představ si, že jsi si plně vědoma toho, že nezemřeš s odchodem tvého těla a současně, že jestli tělo "spasíš" nebo ne,
smrt se mu stejně nevyhne - je to jen otázkou času, který je zase jen pomůckou pro orientaci v hmotném a karmickém světě - v trvalém žití přítomného okamžiku není nutné řešit včera a zítra, protože žiješ věčné teď. Tělo je tu jen mostem mezi: já, mysl a tento svět...
no, to je otázka... Líbí se mi teorie o tom, že i hmotné tělo (nejen duchovní) může žít věčně a nepodléhat zkáze...
malpan píše:I s bolestí se musíš ztotožnit skrze ztotožnování s tělem - dokážeš si představit situaci, kdy bys seděla u zubaře, vrtal by ti zub a ty bys přitom usnula? Znám člověka, kterému se to stalo...
u zubařky jsem ještě neusnula, ale když mi sem tam vrtala zub, nevadilo mi to nikdy... Vím co tím chceš říct. je to otázka vlastního nastavení... a asi i neuvědomovaných zážitků se zubařem z dětství... (když jsem byla malá, k zubařce jsem chodila vždycky ráda, protože mi jen mrkla na zuby a pochválila, jak je mám zdravý a tím to halso... to možná měl i ten tvůj známý?... Oproto tomu můj syn, když byl asi šestiletý, tak mu zubařka tahala jeden mléčný zoubek a syn si dodnes pamatuje, že ho to bolelo a návštěvy u zubařky se dodnes bojí...