Tchýně

Re: Z tchýně panímáma.

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 01. pro 2011 14:51:11

Bobina píše:
návštěvník J píše:...u některých lidí to naopak vyvolá pocit ohrožení z toho, že jsou prohlédnuti a zareagují agresí nebo odstupem …


Pokud na mne někdo zareaguje odstupem, či agresí, vím, že mám ještě cosi na práci :( :) tedy moje přijetí zřejmě nebylo úplné.


tak s tímhle konkrétně nesouhlasím ... taková reakce nemusí mít vůbec souvislost s mou vlastní nezpracovaností :) to píšu opět v obecné rovině ;)

uvedu extrémní příklad - je známa spousta příkladů, že dojde k takovým reakcí i u návštěvníků satsangu vůči Učiteli ... vzpomeň i například že došlo napadaní Maharišiho a jeho žáků zloději ... nechceš doufám tvrdit, že k tomu došlo, jelikož realizovaný člověk má ještě co na práci ohledně vlastních nezpracovaností a z jeho strany nebylo přijetí kompletní :crazy: nebo dokonce že Ježíše ukřižovali protože holt ještě měl hodně co na práci a jeho přijetí nebylo úplné atd.

sám u sebe uvedu příklad, že jsem pocítil doslova vzedmutí záchvatu zlosti vůči Učiteli při individuálním sezení ... ani ve snu by mne přitom nenapadlo, že taková reakce vznikla díky tomu že mne Učitel nepřijal a že má ještě práce na sobě dost ... naopak jsem si velmi jasně uvědomoval, že to souvisí s mým vlastním kostlivečkem a neochotou pustil se jedné z utkvělých představ ...

copak ty jsi se sama ještě nepřistihla v situaci kdy reaguješ odporem vůči někomu kdo k tobě přistupuje naprosto otevřeně a vstřícně jen proto, že se tě něco z toho co ti ukazuje - zrcadlí dotkne na citlivém místě ? pokud už ti tohle nehrozí, tak klobouk dolů :)
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 01. pro 2011 14:56:28

Bobina píše:
návštěvník J píše:...u některých lidí to naopak vyvolá pocit ohrožení z toho, že jsou prohlédnuti a zareagují agresí nebo odstupem …
Pokud na mne někdo zareaguje odstupem, či agresí, vím, že mám ještě cosi na práci :( :) tedy moje přijetí zřejmě nebylo úplné. Vždy jde o vzájemnou interakci, reagujeme nejen na slova, ale také energii se kterou jsou slova vyřčena.

To, co tu píšeš, Bobino, je mi v mnohém blízké, ale jednoznačně usoudit, že "Pokud na mne někdo zareaguje odstupem, či agresí, vím, že mám ještě cosi na práci, tedy moje přijetí zřejmě nebylo úplné" je podle mě mylné.

Reakce každého z nás závisí na míře sebereflexe. Když někomu sebereflexe chybí úplně, reaguje na to, co si na druhého promítá. Kdo je zvyklý automaticky reagovat agresivní sebeobranou, vnímá jako agresi i informaci, která se od jeho názoru v něčem - třeba jen v detailech - liší. Obsah té informace k němu vlastně vůbec nepronikne, protože vnímá jen souhlas nebo nesouhlas. Při nesouhlasu okamžitě zaútočí.

Na druhé straně když mám to štěstí a jsem ve společnosti někoho, kdo už na své okolí nic nepromítá, jsou jeho reakce dobrým barometrem a pokud nesouhlasí s mým pohledem, stojí za to se nad tím - tudíž i nad sebou - zamyslet.
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 01. pro 2011 16:08:20

Návštěvník píše:
Reakce každého z nás závisí na míře sebereflexe. ...


přesně :yes: proto píšu o nutnosti otevřenosti a ochoty se podívat na vlastní stíny ... když sebereflexe není rozvinuta, tak holt není prostor pro zachycení toho co je mi prostřednictvím druhých sdělováno a jedu si jen v tom svojím :crazy:
Návštěvník
 

Re: Z tchýně panímáma.

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 01. pro 2011 16:15:09

Návštěvník píše:... vzpomeň i například že došlo napadaní Maharišiho a jeho žáků zloději ... nechceš doufám tvrdit, že k tomu došlo, jelikož realizovaný člověk má ještě co na práci ohledně vlastních nezpracovaností a z jeho strany nebylo přijetí kompletní :crazy: nebo dokonce že Ježíše ukřižovali protože holt ještě měl hodně co na práci a jeho přijetí nebylo úplné atd.


Nojo, to je fakt Návštěvníku...já spíš než jednorázové reakci měla na mysli to opakující se reagování v dlouhodobých vztazích,
tj. především v rodině, tak jak to zde zaznělo z dotazu Míly. Prostě, kdykoli na mne někdo takhle ópakovaně zareagoval, vždycky
jsem si u sebe našlo něco, co tak úplně bělounce-liliový nebylo.

Ano, pokud jde o Ježíše, Maharadž, prostě Mistry, tak ano, na nárazy Světla reagují lidé opravdu různě. :what: :)
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Bobina » čtv 01. pro 2011 16:58:47

Jsem se zapomněla pod ten příspěvek podepsat, tak to hned napravuju. :)
Bobina
 

Re: Z tchýně panímáma.

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 01. pro 2011 18:12:22

Návštěvník píše:
...já spíš než jednorázové reakci měla na mysli to opakující se reagování v dlouhodobých vztazích,
tj. především v rodině, tak jak to zde zaznělo z dotazu Míly. Prostě, kdykoli na mne někdo takhle ópakovaně zareagoval, vždycky
jsem si u sebe našlo něco, co tak úplně bělounce-liliový nebylo.

:what: :)


bývá to tak obvykle, ale nemusí to být vždycky ... souvisí to s tou schopností sebereflexe, jak tu připomněl jeden z návštěvníků ...

taky si můžeš všimnout v běžném životě, že někomu někdo prostě nesedí i kdyby čert na koze jezdil a rozkrájel by jsi se na nudličky, tak to nebude nic platný 8)

když je to v rodině například tchýně snacha, tak se to dá vykrystalizovat do té podoby, co tu někdo zmínil - snachu (tchýni) bych si sice nevybral za přítele, ale respektuji ho ... pořád mi přijde, že hodně záleží na tom, aby zůstával člověk sám se sebou v souladu, pak ho ani ne zrovna přátelský přístup nerozhodí ...

dám tu jeden příklad z blízkého okolí, jak se také podařilo srovnat vztah zetě s tchyní ... je to extrémní, ale jak je vidět, možný je všechno ...

tchýně velmi podobným způsobem, jak popisuje Míla zasahovala do manželství mladých a hlavně si nárokoval vnouče za svoje dítě, až jednou pod vlivem jakéhosi emočního výbuchu nechtěla dovolit, aby vnouče odjelo s rodiči z návštěvy od ní, zeť se vymrštil, popadl jí a zařval, že na on si na dítě sahat nedá od nikoho ani od ní a jestli se jí to nelíbí a nehodlá to respektovat, že s ní jako rodina, přeruší veškerý vztahy, popadl ženu, dceru a odvedl je pryč ... pak večer, když se vše zklidnilo, vzal telefon a tchýni se omluvil za to, že se neovládl, nicméně zdůraznil, že tak už to dál prostě není možný a tchýně kupodivu omluvu přijala a od tý dobyje klid ... je to už přes deset let, tchýně pochopila kde je hranice a dnes spolu vychází všichni tím nejlepším možným způsobem ... zeť nedá na tchýni dopustit, tchýni si ho nemůže vynachválit, dcera je šťastná, že už není mezi dvěma mlýnskými kameny a není stavěná do pozice volby muž nebo maminka a vnouče (téměř dospělý) babičku miluje ... když tchýně má nějaký výhrady, tak je řekne, je vyslechnuta - pozorně vyslechnuta, nicméně rozhodnutí jak to bude pokud se to týká výsostných vod mladých, zůstává na nich a ona je schopná to respektovat ...

dovoluji si zde na tomto konkrétním případu tvrdit, že i když situace došla k takovému vyhrocení, všichni účastníci prokázali mimořádnou otevřenost a připravenost k tomu dát to do pořádku ... vem si ale, kdyby se jeden z nich zasekl, jaké dopady by to mohlo mít ... a že by vnouče také mohlo přijít o milující babičku, dcera by se trápila a babička by přišla o potěšení a blízké, žije bez manžela, zůstala by sama ...

v tomto případě tedy nešlo zrovna o klidný a věcný přístup, naopak se strhla pořádný bouřka očistné katarze ... byla oboustranně přijata a využita ...
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod návštěvník J » čtv 01. pro 2011 18:38:46

tady je docela dobrej článek k tématu vztahů mezi tchýní a snachou :)

http://doma.nova.cz/clanek/rodina/mate- ... chyni.html

opět se tu zdůrazňuje nutnost nastavení jasných hranic ;)

"Na všechny tchyně platí zdravé hranice

Je jedno, jaký typ je vaše tchyně. Je dokonce možné, že je kombinací popsaných typů a mění se to podle počasí. Může se stát, že vstupuje bez respektu na vaše území třeba tím, že stále něco kritizuje, nebo naopak vtahuje vás i vašeho partnera na své území a chce, abyste převzali odpovědnost za její spokojenost a starali se o ni jako o dítě. Řešení je stejně jedno jediné. Nastavit zdravé hranice.

Je dobré si uvědomit, že východisko není až tak úplně závislé na tchyni, ale na vás. Je to váš život, vaše rodina, váš manžel a vaše domácnost. Jiného člověka nezměníte, ale svůj postoj změnit můžete. Vy rozhodujete o tom, kam svou tchyni vpustíte. Kromě toho je dobré si uvědomit, že i tchyně je odpovědná za svůj vlastní život, a vaše pocity viny nejsou na místě. Rodina by sice měla držet pohromadě a pomáhat si, na druhé straně ale pomoc a sounáležitost nesmí zajít tak daleko, že vás to bude ničit. I tady je tedy nutné najít tu správnou hranici.

Jak postavit plot

Do problémů s tchyní nikdy nezatahujte děti a respektujte i to, že tchyně je matka vašeho partnera a že mezi nimi existuje silný vztah. Nenuťte tedy manžela, aby za vás řešil váš vztah s jeho matkou. Jste dospělá. Co můžete, vyřešte si s tchýní sama. Než to ale uděláte, můžete se o tom s manželem poradit. Vážné věci pak určitě nejdříve proberte s manželem, dojděte k nějakému konsenzu a řešení pak tchyni prezentujte společně.

Pokud se rozhodnete pro změnu, v klidu, ale jasně řekněte tchyni, co vám na jejím chování vadí, a definujte pravidla, podle kterých se hraje na vašem území. Když to nebude chtít respektovat, je dobré si promyslet, jak budete reagovat. Extrémním řešením může být dokonce i omezení styku, ale takto radikální řez už musí být výsledkem partnerského rozhodnutí. V každém případě je na místě určitá pevnost a neústupnost. Nesnesitelné tchyně jsou vynalézavé a často i úporné, míní server babyweb.cz.

Ale co když na matce váš partner visí?

V poněkud horší situaci jste, pokud na své matce visí váš partner. Tady je totiž každá rada drahá. Nedokončená separace je problém, který se nevyřeší ze dne na den. Něco ale přesto dělat můžete. I vůči partnerovi si můžete vymezit své vlastní hranice a jasně mu sdělit, co jste ještě ochotná snášet a co už je pro vás velký problém, trvat na svém a obrnit se trpělivostí. Váš protějšek by si měl postupně uvědomit, že skutečně dospělý muž je v první řadě partner a otec a až potom syn, a že jeho vlastní matka, pokud není zrovna na smrtelné posteli, stojí až za jeho vlastní rodinou."
návštěvník J
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » pát 02. pro 2011 22:49:58

"...skutečně dospělý muž je v první řadě partner a otec a až potom syn, a že jeho vlastní matka, pokud není zrovna na smrtelné posteli, stojí až za jeho vlastní rodinou."
Napadá mne, že se píše jen o tchyni. Není někde opačný pořádek?
Tchán, že by chtěl vyvíjet výchovný tlak na mladou rodinu a že by jim radil takhle a takhle, nebo říkal dejte na mé rady, nebo že by si uzurpoval způsoby, které by mladí museli dodržovat?.
Jsou nějaké problémy se tchány? Tak se mi zdá, že starší tatíkové, to znamená tchánové mají zájem o něco jiného, než dirigovat mladou rodinu. Mají své zájmy: sport, politiku, dostihy, pivo atd. Nepletou se mladým do domácnosti.
To vypadá na to, že hlavním ZÁJMEM ŽENY JE DOMÁCNOST, tedy u tchyně převládá také zájem o domácnost (o tu u mladých i o tu svou), ale ta vlastní domácnost tchyně je podle většiny žen vždy v pořádku, a proto pečovat, dohlížet, vychovávat, usměrňovat se musí jinde než doma, zatímco zájem tchánů je MIMO DOMÁCNOST, a tudíž i mimo domácnost mladých. Tkví tedy svár s tchyní v přirozenosti ženy, to je v pohlaví tchyně? Ona uplatňuje činorodost doma (má dvě domácnost), zatímco muž na dostihách a u piva. A tam mu ani zeť nemůže v ničem překážet. Nebudou se přece dohadovat o způsobu jak se pije pivo.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Míla » pon 05. pro 2011 14:50:00

Dala jsem vaše rady přečíst manželovi a slíbil, že mě v tom nenechá samotnou, ještě jednou děkuji.
Míla
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » stř 11. led 2012 3:36:04

Případ, kdy se nežádá, aby se tchyně poučila a byla jemná, ale kde je tchyně autoritativní je zachycený ve vzpomínce, kterou popsala N. Auská , když byla jako lékařka v zácviku v USA (cituji):
Z knihy Nonna Auska : Český doktor v Americe, citát z 1. vydání 1994
Autorka odešla z Československa do USA. Z pobytu na své praxi v nemocnici líčí rozhovory s kolegyněmi: jedna byla Korejka, a jedna z Indie, jejíž dědeček byl rádža.
(1) (od strany 108 ) :
(Korejka ): "Veškerou naši týdenní výplatu jsem odeslala domů tchyni. Chtěla jsem jen polovinu, ale manžel řekl: celou. A já jsem viděla takové pěkné botičky!".
(Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že šlo o pořádání tradičních korejských slavností na počest zemřelých předků, kterých rodina slavila deset v roce a na kterých se sešlo mnoho příbuzenstva, které bylo třeba vždy pohostit a na to padl plat snachy vyplacený v USA.)
(str. 109) „Tchyně!“ vykřikla vnučka rádži a její černé oči se zlověstně zablýskly. „Nemluvte mi o tchyni, vím nejlépe co to je! Podívejte se na rubíny v mých uších, jsou krásné, co? ... A to nejsou ty nejlepší. Mnohem krásnější mi dal tatínek věnem. Celou nádhernou soupravu po prababičce. Byl tam náhrdelník, náušnice, přívěsky...“ Následoval výčet ...
„Tchýně je rovněž vdova. Tím pádem je můj manžel hlavou rodiny, .... Patříme všichni k sobě: my, jeho matka a jeho sestra. Jako rodina máme společný majetek. A víte, co moje tchyně udělala? Sebrala MOJI soupravu a dala ji své dceři. Prý jsem již vdaná a dívka je mladá, ať se zdobí. MÝMI rubíny!“

(2) (později, strana 125, po příjezdu manžela do USA ). Vnučka rádži zářila, přicházela teď (do práce v nemocnici) denně ne v civilu, ale v přepychových sárí. Do New Yorku přijel její manžel inženýr. Chodil do college, aby dodělal předměty, chybějící pro získání amerického inženýrského titulu. „Nehodláme zůstat navždy v Americe, budeme zde asi deset let, vyděláme si peníze a vrátíme se domů......“

(3) (strana 128 ) (později, na inspekčním pokoji lékařek) ....Za chvilku jsem uslyšela vzdechy a smrkání. Zvedla jsem oči od knihy. Vnučka rádži seděla celá schlípená a sklíčená.
„Co se vám stalo, doktor Singh?“
„Tchyně,“ vzlykla Džita, „tchyně přijíždí! “.
„ Jemináčku ! A na jak dlouho?“
„Navždy!“.
Hlasitě zavzlykala Džita a stoupla si přede mnou.
„Prý nám chce vést domácnost, pomáhat nám. To jsou jen řeči, výmluvy. Špehovat tu chce, kazit mi manžela. Ale já to tak nenechám, nedovolím to! “ Vášnivě dupla nohou, ale ihned na to splihla, posadila se a hořce zaplakala:
„Jak já jí to mohu nedovolit!“. A jak tak plakala, střídavě smrkala do papírového kapesníku a utírala si oči klopou bílého kabátku...
Mezitím mi vykládala, že její manžel se zde již začal amerikanizovat, pomáhal jí s nákupem, umýval nádobí a vysával podlahu.
„Copak ona to tak nechá? Bude brebtat, že to není pro muže, že to je pro něho ponížení.“
Chápala jsem ji. Chtěl jsem ji potěšit.
„Třeba si ta stařenka nezvykne na New York a odjede. To víte, staří lidé těžko snášejí náhlou změnu prostředí. ...“
„Jakápak stařenka ! Je přece asi vašeho věku a třeba dokonce mladší. Vdávala se ve čtrnácti.“...
Vtom se ozvalo z ampliónu „ „Doktor Singh, doktor Singh, Žádají vás na druhém patře“.
Džita ještě jednou vzlykla, utřela si klopou oči, opravila před zrcadlem vlasy a šla.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » stř 11. led 2012 3:44:56

Ještě jeden opis
Lída píše: Zdá se, že pořád platí staré dobré "všechno souvisí se vším"
Nakoukla jsem na Poradnu a tam právě v diskusi o příšerné tchýni někdo napsal:
"Cokoli nepřijímám, nemohu se od toho nic naučit, a vyučován jsem potom jaksi i proti svojí vůli.
Pokud se někdo má za lepšího, vědomějšího, než je bližní jeho, pak to vyučování dostavuje občas velmi brzy a bývá často dosti bolestné."
Taky mám zkušenost, že člověk nejprve různě dlouho zkouší drsné nebo i jemné válčení se vším nežádoucím v sobě nebo v druhých. Dřív nebo později objeví, že je možné přijímat to, s čím předtím válčil, a otevírá se tak možnost transformace obsahů vědomí v to, z čeho vznikly - v energii.
* k tomu Atman píše:
To by si měla přečíst především ta tchyně, protože se považuje za lepší a vědomější - a zatím je poznat, že tu dobu, co je déle na světě než její snacha, nevyužila k tomu, aby se naučila inteligentně jednat s druhými.
Ale zajímavé je, že se toto inteligentní chování očekává od snachy - i když měla podstatně kratší dobu na zkušenosti než tchyně, která by jí tedy už měla jít příkladem a ne ji ztěžovat život.
Jsem taky tchyně, ale nikdy by mě nenapadlo plést se mladým do života nebo do výchovy mé vnučky. Asi proto, že jsem měla sama bezvadnou tchyni, která mi předvedla, jak se to dělá správně. Ale zřejmě jen málo snach má takové štěstí.
(opsané z Jitřní země)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Mílo

Nový příspěvekod nula » stř 11. led 2012 10:13:29

No vždy si treba uvedomiť, že s manželom si berieme aj jeho rodinu a tú si nevyberieš. Podľa toho, čo píšeš, sa nechystáš využívať služby babičky na hlídaní. Budú vaše styky teda len na úrovni občasných návštev? Ak áno, tak sú tvoje obavy zo zasahovania do výchovy možno trocha prehnané. Výchovu dieťaťa budeš mať potom v rukách ty a manžel a tie občasné návštevy na tom veľa nezmenia. Iné by to bolo, ak by si chcela babičku využívať na "väčší uväzok". V tom prípade si zváž pre a proti a čo ti stojí zato. Inak ti naozaj neviem dať inú radu, ako naučiť sa s tchýní žiť. Možno je dobré si hneď na začiatku uvedomiť, že je to matka tvojho muža a povedz si prečo si si ho vzala, čo všetko na ňom miluješ. Potom si uvedom, že je to aj jej zásluha, že je v tých pozitívach taký, aký je. Ona ho predsa vychovávala, tak nemôže byť len zlá. Snaž sa na každom hľadať jeho dobré stránky, každý ich má, určite aj tvoja svokra. A ak ti to nejde, tak tie občasné rodinné návštevy snáď dokážeš vydržať. Ber to ako tréning sebaovládania. Mám celoživotne podobný problém s manželovou najstaršou slobodnou sestrou, ktorá je takpovediac za 10 tchýní a ide to. Išlo hlavne o to, aby som ja zmenila svoj postoj, ju meniť nemôžem.
Uživatelský avatar
nula
 
Příspěvky: 24
Registrován: ned 02. říj 2011 21:06:45

Re: Tchýně

Nový příspěvekod orog » čtv 12. led 2012 14:02:28

To by si měla přečíst především ta tchyně, protože se považuje za lepší a vědomější - a zatím je poznat, že tu dobu, co je déle na světě než její snacha, nevyužila k tomu, aby se naučila inteligentně jednat s druhými.
Ale zajímavé je, že se toto inteligentní chování očekává od snachy - i když měla podstatně kratší dobu na zkušenosti než tchyně, která by jí tedy už měla jít příkladem a ne ji ztěžovat život.

Délka současného života nehraje roli, protože současný život ve fyzickém těle je pokračováním předchozích životů. Záleží na tom, kam duše ve svém vývoji dospěla. Můžeme někdy vidět děti, které se chovají zralejším způsobem než mnozí dospělí, a naopak potkáváme nezralé lidi, kteří jsou sice fyzicky dospělí, ale chovají se sobecky a projevují dětinskou sebestřednost.
orog
 
Příspěvky: 92
Registrován: pát 04. lis 2011 15:18:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Petra » čtv 12. led 2012 20:22:30

orog píše:
To by si měla přečíst především ta tchyně, protože se považuje za lepší a vědomější - a zatím je poznat, že tu dobu, co je déle na světě než její snacha, nevyužila k tomu, aby se naučila inteligentně jednat s druhými.
Ale zajímavé je, že se toto inteligentní chování očekává od snachy - i když měla podstatně kratší dobu na zkušenosti než tchyně, která by jí tedy už měla jít příkladem a ne ji ztěžovat život.

Délka současného života nehraje roli, protože současný život ve fyzickém těle je pokračováním předchozích životů. Záleží na tom, kam duše ve svém vývoji dospěla. Můžeme někdy vidět děti, které se chovají zralejším způsobem než mnozí dospělí, a naopak potkáváme nezralé lidi, kteří jsou sice fyzicky dospělí, ale chovají se sobecky a projevují dětinskou sebestřednost.


Tím chceš zřejmě říct, že když je tchyně nezralá duše, tak se od ní nedá nic očekávat. Ok.
Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost, tak se dá očekávat, že za dobu jedné generace by se mohl člověk něco naučit.
Jsi starší, jsi moudřejší... (nebo že by ne? 8) )
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod přihlížející » čtv 12. led 2012 22:04:11

Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost


Kde by se vzalo. Nikdy na Zemi nebyl větší rozdíl ve stupních zralosti jedinců, kteří se teď rodí. A dá se to přímo pozorovat. Člověkem zabité zvíře se příště zrodí v lidské podobě. A současně se dnes rodí tolik lidí zralých k sebepoznání, jako nikdy předtím, včetně těch, kteří jim k tomu pomáhají.
přihlížející
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Petra » pát 13. led 2012 6:57:04

přihlížející píše:
Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost


Kde by se vzalo. Nikdy na Zemi nebyl větší rozdíl ve stupních zralosti jedinců, kteří se teď rodí.


Ty rozdíly ve zralosti shrnul Johann Kössner do 7 rovin vědomí a tam se vejde opradu všechno. Podle něho se nachází 95% lidstva na těch prvních čtyřech, ale nejvíc - 2/3 - je na té třetí.
To podle mě odpovídá.

přihlížející píše:A současně se dnes rodí tolik lidí zralých k sebepoznání, jako nikdy předtím,

To je ta 4.rovina. Ale že by jich na ní bylo tolik, jsem si nevšmla. Asi jsi optimista/tka.
:)

P.S. Vzrůstající zájem o ezoteriku/probuzení je spíš jen modní záležitostí - nová zábava pro ego.
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod amiable » stř 18. led 2012 11:59:59

přihlížející píše:
Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost


Kde by se vzalo. Nikdy na Zemi nebyl větší rozdíl ve stupních zralosti jedinců, kteří se teď rodí. A dá se to přímo pozorovat. Člověkem zabité zvíře se příště zrodí v lidské podobě. A současně se dnes rodí tolik lidí zralých k sebepoznání, jako nikdy předtím, včetně těch, kteří jim k tomu pomáhají.

Je možné si všimnout, že od druhé poloviny dvacátého století se díky informačnímu propojení lidstvo začíná spontánně dělit do dvou skupin: těch, kdo se k sebepoznání blíží, z toho část pouhým utrpením, vědomím bezmoci a tak zmenšováním ega, a těch, co jsou čím dál bezcitnější, jiným působí utrpení a ve svém sobectví a pocitech moci se stále víc utvrzují. Přitom duchovní zkušenost se paradoxně může stát příčinou pádu, vede-li k sebepovyšování nad "ostatní nevědomé".
amiable
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jarda Malej » stř 18. led 2012 12:47:22

Člověkem zabité zvíře se příště zrodí v lidské podobě

..a naopak.

:D
Jarda Malej
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » stř 25. říj 2017 8:04:19

Zdravím,

moc se mi líbí Vaše reakce, připomínky a rady a i já se připojuji s problémy se svou tchýní. S manželem jsme spolu 8 let, náš vztah je "unikátní" v tom, že v počátcích naší známosti manžel po dopravní nehodě strávil v nemocnici v kómatu několik měsíců a další půlrok se pomalu vracel zpět k běžnému životu. Na manželovi zranění nezanechalo žádné trvalé následky, jak psychické, tak fyzické, nicméně já prožívala cca půl roku ve strachu, že umře a další půl roku ve strachu, že jsem o něj přišla jako o partnera, když k lásce k člověku se nedá nutit. Nicméně vše dopadlo dobře, manžel je pro mě teď už mohu říci oporou se vším všudy, naučili jsme se spolu vycházet a navzájem respektovat. Bohužel to se nedá říci o manželově matce a bohužel i manželovo otci. S tchýní nemám vůbec dobrý vztah, při jakékoli návštěvě, ať u ní doma nebo u nás mě neustále ignoruje, všímá si pouze svého syna a ptá se ho na věci, které se týkají pouze jeho osoby, já pro ně funguju jen jako služka, která jim podstrojuje, a to jsem zapomněla zmínit její vražedný pohled, kterým mě vždy uvítá mezi dveřmi. Nevoláme si, nebavíme se spolu, pokud náhodou manžel z místnosti odejde, nastane hrobové ticho, nemáme žádnou společnou řeč, takže vždy mluví o svém synovi, když byl malý. K narozeninám, svátku dostanu vždy nějaký dar, který je užitečný i pro jejího syna - několikadenní pobyty v hotelu pro dva, věci do kuchyně, na úklid, čokolády, alkohol atd. Mně samotné se na můj život, přání, sny, problémy nezeptá. Když si něco nepřeju, tak to nerespektuje, dříve tímto způsobem bojovala za mými zády, teď už mi to dává na vědomí přímo přede mnou. Chodí na nevítané návštěvy, vždy je to však podle jejího názoru v pořádku, nic špatného nedělá, v ideálním případě pošle svého manžela dopředu a sama se schovává v blízkosti našeho domu, takže se manžel zvedne a jde za ní. Mám pocit, že trpí tzv. opičí láskou ke svému synovi a já to odnáším. Z našeho vztahu nemá radost, vnímá mě jako osobu, která jí bere jejího syna, neustále by ho chtěla mít u sebe, když jsme jí oznámili naše zásnuby, neřekla k tomu nic, i přes 7 let našeho vztahu byla překvapená, že svatba musí být. Pro názorný příklad, oba s manželem dojíždíme do práce každý den, manžel má v práci kolegu, který bydlí ve stejném městě jako tchýně s tchánem a jednou na návštěvě tchýni mezi zuby ujela otázka, proč manžel nebydlí u nich doma a nedojíždí s ním - nevím, jak do takového způsobu života zapadám já...Potřebuje lidi kolem sebe ovládat, manipulovat, vše musí být podle jejích představ, ale já jsem člověk, který si todle nenechá líbit. Manžel po několika peripetiích už stojí při mně, nicméně pořád je to jeho máma a je pro něj těžké s ní bojovat, je moc hodný, i tak mám někdy pocit, že mě řekne něco jiného a své matce také. Několikrát jsem chtěla vztah ukončit právě kvůli tchýni, ale nedokážu to dotáhnout do konce - i kvůli výše zmíněné tragické události, která manžela postihla. Stále mám na paměti ten strach, utrpení a bolest, kdy můžete přijít nadobro o milovanou osobu a ve srovnání s tím jsou jakékoli problémy nijaké...Nevím ale, jak dál. Bolí mě, když vidím, jak vztah tchýně-snacha může být příjemný, nevím, proč jsem pro svoji tchýni takovým nepřítelem. Jejího syna jsem neopustila ani v nejtěžších chvílích jeho života, díky mně a mé podpoře má vysoké vzdělání, práci snů, ani já nejsem žádným "blbem", má pracovní pozice je velice vážená, o jejího syna se starám v podstatě jako o děcko, má na růžích ustláno, mohl skončit mnohem hůř. Ani chování mého tchána není o nic lepší, ten se mnou nebojuje, nicméně je příkladný podpantoflák, takže nikdy nevystoupí proti své ženě a tiše takové chování toleruje. Vztahy se natolik vyostřili, že jsem řekla manželovi, že jeho rodiče už nechci nikdy vidět, ani u nás ani k nim už nikdy nepřijedu. Manžel mé rozhodnutí naprosto chápe, neřekl žádného slova proti tomu, ví, jaká je jeho matka. Bojím se ale, že když má dojít ke konfliktu s jeho mámou, nikdy jí nedokáže ustoupit, je až moc hodný, jeho máma ví, co na něho může použít, sama ho k tomu vychovala. Tchýně o mém rozhodnutí ví, nic si z toho ale nedělá, nejdůležitější je pro ní, že uvidí svého syna, což zdůrazňuji, že jsem svému manželovi nikdy nezakázala. Řekla jsem mu, ať si za rodiči jezdí, jak chce, ale mě z toho vynechá, což tchýni naprosto vyhovuje – až mě překvapilo, s jakým nadšením toto uvítala, a jak jí nechybím, což v synovi ještě donedávna vzbuzovala. Nevím, co dál...Vím, že tchýně s tchánem tady vždy budou a takové řešení není ideální. Oni už ale jiní nebudou a už vůbec ne kvůli tomu, že si něco já přeju. S manželem ještě nemáme děti, ale pokoušíme se o ně. Bojím se, že s dětmi se náš vztah jen vyostří. Jen chci šťastné a klidné manželství..které mám, dokud se na něm nepodepisuje vliv příšerné tchýně - takové označení jsem použila kvůli stejnojmennému filmu. Asi takový vztah je mezi mnou a mou tchýní. Jak s tímto naložit?
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 25. říj 2017 9:02:46

Viktorie píše: S tchýní nemám vůbec dobrý vztah, při jakékoli návštěvě, ať u ní doma nebo u nás mě neustále ignoruje, všímá si pouze svého syna a ptá se ho na věci, které se týkají pouze jeho osoby, já pro ně funguju jen jako služka, která jim podstrojuje, a to jsem zapomněla zmínit její vražedný pohled, kterým mě vždy uvítá mezi dveřmi. Nevoláme si, nebavíme se spolu, pokud náhodou manžel z místnosti odejde, nastane hrobové ticho, nemáme žádnou společnou řeč.

V její přítomnosti se necítíš dobře a pravděpodobně ona je na tom podobně. Nejspíš si také myslí, že za váš nedobrý vztah můžeš ty.
Jak bys to řešila na jejím místě? Jak by to ona měla řešit na tvém?

Vím, že tchýně s tchánem tady vždy budou a takové řešení není ideální.

Nebudou. Pravděpodobně je přežiješ. Jaké řešení by bylo ideální?
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků