Marta

Marta

Nový příspěvekod Monika » čtv 20. říj 2011 17:45:40

Obrázek

"Pravá svoboda nastane při POZNÁNÍ naší bezmocnosti a když akceptujeme to, CO JE. AKCEPTOVANÍ našeho života, se všemi jeho omezeními, s pocitem veškerých hranic či nesvobody, které nám život nabízí.

OPRAVDOVÁ SVOBODA zahrnuje všechno a nevynechává nic, tedy ani pocit nesvobody, strachu či depresí. Proto buď na tu svoji depresi hodný a měj ji rád. To je jediná možnost, jak ji transformovat na svobodu bytí. Po poznání pravdy sice pocit jáství či osobního konatelství zmizí, ale nemusí zmizet strach či vztek, bezmocnost nebo smutek a veškeré jiné lidské pocity, které patří mysli. Rozdíl je jen ten, že se na nikoho nevztahuji. Život je náš pravý mistr, který nás učí.Tento mistr nás učí oddání se našim veškerým kondicím, našim někdy bláznivým programům, ze kterých je pro nás mnohdy nemožné vystoupit. ODDAT SE veškerým emocím, které cítíš, každé možné či nemožné situaci, ve které se nacházíš.

Oddat se tomu a být s tím, CO JE a být OCHOTEN pocítit a PŘIJMOUT vše, aniž by záleželo na tom, jestli je to krásné či bolestivé.TO JE PRAVÁ SVOBODA, TO JE NEZÁVISLOST."

...

"Když překročíš a ztransformuješ polaritu, přestaneš pak vybírat. Všechny možnosti přijímáš s pokorou a vděčností, stejně tak jako jejich opak. Nejsi schopen být ani pro ani proti. Žiješ v jednotě se vším jako ztělesněný nástroj Boha."

Marta
Monika
 

Marta - diskuse

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 8:40:40

Návštěvník píše:"Otevřenost a spontaneita Marty, dovoluje zrcadlit každému jeho vlastní situaci, tak aby ji on jasněji spatřil, čelil tomu, co nechce případně vidět a následně to mohl v akceptujícím a nehodnotícím poli přijmout jako součást SEBE SAMA." citováno z pozvánky :)

Jsem trochu na rozpacích. Je všechno přijatelné?
Setkal jsem se s více alkoholiky. Je akceptace alkoholu opravdu to správné potřebné? Nehodnotit to (jen pít dál), nepolarizovat to, neodříkat se ani alkoholu, ani občasné abstinence, být nezaujatý?
Co lékař? co bližní? Budou to vidět stejně nezaujatě?
Ale znám jiný lepší případ, bohužel jen z literatury. Vdaná žena si stěžovala psychologovi, že mívá sklon k nespoutanému sexu a že si při tom připadá „jako děvka“. Psycholog ji předložil problém takto: když to přijde, mohla by si představit, že je svému manželovi milenkou. Ženy to přijala a od té doby neměla problém s bouřlivým sexem, který na ni občas přišel. Integrovala to do rámce “milenka manžela“.
Jiný případ : děti bité v rodině. Když na někoho přijde zlost na své dítě, dát tomu průchod, tělíčko dítěte to otloukání přece snese a otec se uklidní. Nepolarizovat, bít, dokud ho zuřivost drží.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Linda » sob 22. říj 2011 9:24:04

Každý máme nějaký sklon, kterého bychom se rádi zbavili. A nemusí to být přímo potřeba se opít nebo prchlivost. Všichni známe třeba nechuť udělat určité věci, které jsou potřebné, nebo touhu skončit s něčím, co se musí opakovaně dělat a co nám nevyhovuje. Nebo odpor k tomu, co udělal někdo jiný a co nemůžeme ovlivnit, atd atd. Jak upozorňuješ, podlehnutím svému sklonu se nic nevyřeší, jenže když ho v sobě držíš na uzdě, neúmyslně ho tím udržuješ při síle, protože svým odmítáním mu dodáváš pořád další energii, úplně stejně, jako když mu podléháš. Chtění a nechtění v nás vždycky posílí to, čeho se týká.

Marta mluví o něčem jiném, než je dát svým sklonům zelenou. Mluví o vnitřní práci s nimi. Když ten sklon nebo nechuť v Tobě vyvstane, nezačneš se podle něj chovat, ale jen ho v sobě přijmeš a klidně se na něj zadíváš. To je to přijetí, o kterém mluví Marta. Vnímáš bez posuzování, jak ten sklon "chutná", a klidně ten pocit, tu touhu nebo odpor v sobě pozoruješ. Pozoruješ ho stejně klidně a nezaujatě, jako bys pozoroval ve voliéře v ZOO zvláštního ptáka, který tam je a nemá s Tebou nic společného. Tím ten sklon začne slábnout, protože on potřebuje Tvoje podléhání mu (Tvoje chtění to udělat) nebo Tvůj odpor (odmítání toho sklonu), aby se tím mohl udržovat a posilovat. Jeho opakovaným nezaujatým tichým pozorováním v sobě, když mu ani nepodléháš, ani ho neodmítáš, se mu nedostává potravy, a tak postupně slábne, až nakonec zmizí úplně.

Každý si to může sám vyzkoušet, nesouvisí to s žádným náboženstvím, tak to v nás prostě funguje. Lidi na to přišli už dávno. Na příklad buddhisti téhle praxi říkají rozvíjení všímavosti a bdělosti k mysli a nad myslí. Předávají si tenhle poznatek už po mnoho generací jako praxí ověřený postup při rozpouštění ulpívavosti mysli na žádoucím i odporu k nežádoucímu, jinak by to asi už dávno nahradili něčím jiným.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod rosada » sob 22. říj 2011 9:35:20

Je zvláštní, co všechno lze vyrozumět ze slova přijetí. :what:
Když jsi nadhodil ty alkoholiky, většina těch aktivně chlastajících si nepřipouští, že má problém s alkoholem. Teprve, když to připustí a přijmou, mohou něco změnit. Nelze změnit něco o čem si myslím, že to není můj problém. Taky ti vyléčení na svých dýcháncích se představují jmenuju se tak a tak a jsem alkoholik. Když vím, že mám ten problém, tak taky vím, že si nemohu dát ani decku.
Možná, že to přijetí může znamenat taky: jsem alkoholik, tak nalej, zničí mě to, čím dřív tím líp, tak hurá na to, ještě nalej.

Nevím jestli se dají pro tyto dvě "přijetí" najít různá slova. Nebo si pomoct přívlastky, např: konstruktivní x destruktivní. Jsem si stopro jistá, že Marta (ačkoliv nemám žádnou osobní zkušenost) měla na mysli ten 1. typ 8)

Mezi tím sem přispěla Linda, myslím, že v podstatě píšeme totéž :)
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod nop » sob 22. říj 2011 17:50:23

Linda píše:.....Marta mluví o něčem jiném, než je dát svým sklonům zelenou. Mluví o vnitřní práci s nimi. ....... sklon začne slábnout, .... opakovaným nezaujatým tichým pozorováním v sobě, když mu ani nepodléháš, ani ho neodmítáš, se mu nedostává potravy, a tak postupně slábne, až nakonec zmizí úplně.
...praxí ověřený postup při rozpouštění ulpívavosti mysli na žádoucím i odporu k nežádoucímu, jinak ....

Jo, je to tak. Nuže co jsem to psal? Projevuje se u mne pedantský sklon na písmenka?
Schéma : čtu a rozvětvuje se mi halda představ. Domyslím si nežádoucí významy a protestuji.
Zdá se, že bych přivítal přesný popis typu vyhlášky, na příklad:
přijmu i negativní rysy, ale nesmí nikomu škodit.
Přijmu i nežádoucí momenty, ale nesmějí zasahovat po rozvinutí tak, aby po práci s tím nevznikalo něco nového horšího než bez práce s tím.
Nebo dovětek: pokud to potom nebude horší.
Připadá mi to jako v předpise: přecházejme jen na zelenou, pokud se nestane, že vypadne elektřina a semafor nesvítí.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 22. říj 2011 21:24:28

* Láska *

Zůstane jen láska

A když rozpustíš všechna svá lpění a veškerou svojí bolest, zůstane jenom láska. A z této lásky miluješ všechno a každého, ona není osobní, tato láska je tvůj přirozený stav, tvé nejvlastnější Já. Tady není možno říct, "tebe miluji, protože ty jsi dobrý a tebe nemiluji, protože ty jsi špatný." Láska o tom nesoudí, láska miluje… V tomto stavu ti není možné najít něco, co by jsi nemiloval. Ve všem a každém miluješ sám sebe.
Návštěvník
 

Re: Já, které nemizí

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 27. říj 2011 15:34:15

z rozhovoru s Martou Janssen:

"Bytí a individuální duch, který je v člověku nejsou dvě různé, od sebe odlišné věci. Individualita, která je v nás, na základě odlišných nervových systemů a podmíněností našich tělesně duševních mechanismů, není nic jiného než naše nejvlastnější Já. Ale protože se nachází v různých systémech, vytváří tak subjektivní aspekt osobnosti.

Čím je nervový systém člověka čistší, čím víc se zbavil svých stresů a tenzí, tím silněji a jasněji vyzařuje sílu našeho nejvlastnějšího Já a zároveň krásu našeho věčného bytí. Když dosáhne nervový systém své nejvyšší čistoty, zrcadlí poté zcela jasně své nejvyšší Já, a to v celé své plnosti. Zároveň dochází k tomu, že individualita dosáhla úrovně tohoto bezmezného věčného bytí. Duch tímto vejde do univerzálního kosmického bytí, kterého je součástí.

Proto individualita není zároveň nic jiného než naše vlastní přirozená povaha, naše věčné transcendentální Já. Individualita je tedy univerzálního původu. Z tohoto důvodu je i náš individuální duch věčný, protože je jen součástí či zábleskem v našem nejvyšším JÁ.

Z pohledu východních tradic to vypadá následovně: Indicko-védská tradice nazývá naši individualitu Džíva. Átman se nazývá náš absolutní aspekt, naše transcendentální bytí. Džíva je tedy součástí átmana nebo-li vyvěrající z átmana. Když individuální kosmická duše dosáhne úrovně átmana, splyne se svým transcendetálním bytím. Jejich sjednocení a společná existence se nazývá Brahman.

Pro přátele japonského systému Reiki je to následovné … Rei- představuje náš univerzální aspekt a Qi- představuje osobní, individuální energii člověka. Qi je součástí či obsahem Rei. Čím více se člověk slučuje s kosmickým věčným aspektem Rei, tím více aktivuje svoji univerzalitu v těle. Pokud nastane sloučení či splynutí obou aspektů a tyto existují společně na jedné úrovni, žije člověk v univerzalitě kosmického božského bytí."

převzato z http://www.mozaika.bloguje.cz/907451-z- ... martou.php
Marta
Návštěvník
 

Re: Marta

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 01. lis 2011 14:56:29

* Iluze & Ego *


O lidském "já"

Po poznání Pravdy bylo jasné, že malé lidské „já“ je založeno na neustálém vnitřním nucení, úzkosti a tlacích, jejichž příčinou je prvotní strach, strach ze smrti.
Jedinou motivací lidského systému je neustálé vytvářeni strategie o přežití, která je založena na potlačování vlastního strachu a bolesti, které nechtějí být pociťovány. Při každém nesplnění vlastních nucených představ dochází u ega k vnitřnímu poplachu.

Na základě tohoto neustálého pudu sebezáchovy, z vlastních nevyléčených zranění a prvotního strachu vyvstává zdánlivá lidská bytost.

Když si toto začneme uvědomovat, dochází k vyhojení našich ran a jejich uzdravení protože jim začneme věnovat láskyplnou pozornost. Skrze toto uvědomění, které není nic jiného než láska sama, přestávají lidské tlaky a nucení, z nichž vyplývají nepřirozené struktury, existovat a ŽIVOT VYVÁŽÍ VŠECHNO SÁM OD SEBE.
Návštěvník
 

Re: Marta

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. kvě 2012 23:17:00

"Probuzení


Tvé já nemůže být nikdy osvíceno, naopak náhle
zmizí v okamžiku Probuzení, otřeseno pravým
vnitřním poznáním, že neexistuješ.
Že nikdo neexistuje a tedy nemůže být nikoho,
kdo by se mohl probudit.
- M.-



Co je podle tebe Probuzení a jak ho může člověk dosáhnout? Jaké jsou tvé zkušenosti a co doporučuješ?

Fenomén "Probuzení" jako takový z absolutního hlediska neexistuje, protože ve skutečnosti není nikdo, kdo by se mohl probudit. Můžeme se ale přesto podívat na tento Paradox z různých pohledů.

Dá se říci, že se Bůh jako univerzální energie a nekonečný prostor vědomí ztotožňuje s určitým objektem a váže se jako individuální vědomí, za účelem poznání sama sebe. Protože Bůh sám toto omezení vytvořil, je zároveň také jediný, který má schopnost toto nesprávné ztotožnění ukončit a poznat sám sebe, jako Absolutní Bytí. Když Bůh sám ukončí tuto chybnou identifikaci poznáním své vlastní Totality, mluví se pak o takzvaném Probuzení nebo Poznání Reality.

Probuzení z osobního, individuálního pohledu znamená náhlé, vnitřní (nikoli intelektuální) a jasné poznání imaginární podstaty světa a skutečnosti, že nic a nikdo neexistuje. Člověk objeví svoji fiktivní existenci a realizuje, že nikdy neexistoval jako nezávislá bytost. Pozná, že je jen instrumentem vyšší moci a nemá žádnou svobodnou vůli. Veškeré myšlenky, emoce a impulsy, které považoval za své vlastní, jsou produktem Bytí-Vědomí. Najednou je jasné, že všechny bytosti jsou pouze vysněné objekty Vědomí, které mají zdánlivou samostatnou osobně-individuální existenci, a že "ten kdo sní" a "to co je vysněné" je jedno a totéž. Zároveň dochází k poznání, že člověk sám nikdy nebyl vůbec schopen existovat jako na bohu nezávislý jedinec a že vše a zároveň jediné, co existuje, je absolutní Bytí-Vědomí.

Při Probuzení dochází zcela znenadání k radikálnímu překročení, v mém případě můžu říci spíše proražení horizontální roviny jevové existence vertikální Realitou, symbolizujici Bytí-Vědomí. Tento náhlý průlom pro mne znamenal zdrcující a zároveň nemilosrdnou kolizi s nekonečnou dálkou vědomí. V tomto šokujícím poznání své nepravé existence zkolabovalo Ego pádem do nekonečné prázdnoty vědomí a rozplynulo se v absolutním Bytí.

Pokud se na Probuzení díváme z absolutního hlediska neduality, má náš svět pouze imaginární existenci a je jen odrazem světla ve vědomí. Pokud nikdo neexistuje a vše je Absolutno, kdo by se mohl probudit a kdo by mohl usnout? Z pohledu Totality tedy nemůže probuzení v žádném případě existovat. Jediné, co existuje, je To, Absolutno, Átman, Jednota neboli nekonečný prostor Bytí-Vědomí. Z hlediska podstaty naší existence se dá říci, že není také ničeho, čeho by se dalo dosáhnout nebo získat, a zároveň není nic, co by se dalo ztratit. Žádné tvé činy nemůžou vylepšit, zkrášlit nebo zúžit TO, co jsi, Teď a Nyní - Absolutní Vědomí.

Probuzení je projevem Milosti a není nikoho, kdo by si tuto Milost mohl nějakým způsobem zasloužit. Probuzení je poznání naší vlastní přirozenosti. Jedná se o naše vlastní dědictví. Kdyby bylo Probuzení na něčem závislé, nebo se dalo něčím vyvolat, nebylo by to žádné Probuzení, nýbrž Vzbuzení. Probuzení může tedy nastat jen samo od sebe a není v našich rukách.

Z relativního hlediska individuality můžeme říci, že skutečnost, že Probuzení v nynějším životě nastane, má své kořeny již v předešlých inkarnacích, kdy jedinec sklízí zrající ovoce svých skutků z minulých životů. Žádné techniky, metody a meditace nemohou Probuzení docílit nebo vyvolat. Stejně tak, jako není možné se k němu žádným způsobem dopracovat. Jedná se tedy čistě o čin Milosti. Pokud Probuzení v kombinaci s různými duchovními technikami a metodami nastane, nenastane proto, že člověk tyto techniky používal, ale nastane přesto.

Kromě bytí v klidu a tichosti existují další přípravné metody jako je meditace, jóga, Tai Chi, zpěv bhadžanů a manter nebo práce s energií. Tyto metody prováděné z pozice oddělenosti od božského zdroje nevedou sice k probuzení, ale zato nám mohou pomoci vézt zdravý a disciplinovaný život. Naší cestu k probuzení můžeme podpořit, budeme-li se cvičit v provádění těchto metod z perspektivy samotného a jediného subjektu. To znamená tedy ze stanoviska absolutního Bytí-Vědomí, které je vším, a s vědomím žádného žijícího. Potom se netrénuješ v tichosti a nemedituješ. Ty JSI Tichost, ty JSI meditace.

Jediný způsob, jak poznat boha, je být bohem. Bůh je naše vnitřní jádro, naše nejbližší a nejbezprostřednější přítomnost. Této transcendentální přítomnosti si můžeme být neustále vědomi a můžeme ji vnímat jako absolutní bezprostředno v srdci našeho prožívání. Touha po poznání naší pravé přirozenosti bývá většinou vyslyšena v podobě kontaktu se seberealizovaným učitelem, který není nic jiného než naše nejvyšší JÁ. Toto spojení, které je spíše duchovního než osobního charakteru, vtahuje mysl do srdce a pomáhá tím odkrývat víc a víc jádro našeho absolutního Bytí. Z tohoto důvodu hraje spojení s bytostí, která realizovala Pravdu, důležitou roli na cestě k Probuzení. Mudrc přispívá k oslabení pocitu osobního konatelství a k porozumění, že neexistuje ani připoutanost, ani osvobození. Utvrzuje Tě v přesvědčení, že jsi "Teď" volný a to, co jsi, je Svoboda sama.

Jednou z dalších možností, jak oslabit nenechavou mysl a pobývat častěji ve svém nejvyšším Já, je transformace naší vázané energie, nacházející se ve formě negativních emocí. Po většinu života potlačujeme automaticky nepříjemné pocity jako je strach, bolest, vina, odmítnutí nebo zármutek. Jestliže neblokujeme tyto pocity a jsme-li ochotni cítit vše, co život přináší, nalezneme uprostřed každé emoce nekonečný prostor Klidu a Míru, naše Univerzální Bytí. Splyneme-li s jakoukoliv emocí, se žalem, hněvem, smutkem, akceptujeme-li a obejmeme naší bezmocnost, odhalíme tímto nekonečnou prázdnotu našeho Bytí, naše universální JÁ. Moje rada tedy je nebojujte, buďte připraveni přijmout nejen Nebe, ale i Peklo, které je stejně tak částí Polarity. Usmiřte se se vším. To je cesta Buddhy. Tímto způsobem se z vás stanou alchymisté, kteří dělají z olova zlato. Každá vaše emoce vám může sloužit jako brána ke svobodě.

Za nejdůležitější metodu, jak dosáhnut klidné, satvické mysli, pokládám Ramanovu metodu "rozlišujícího pátrání", která odpoutává od identifikace s tělem, myslí a emocemi, a stabilizuje pozici Svědka. Prostřednictvím tohoto obezřelého pozorování se dostáváme víc a víc do Klidu a Míru a celý den se může stát nepřetržitou meditací.

Na závěr bych chtěla říci, že život je věčné mystérium, ve kterém každý jedinec prochází jako božský unikát svým individuálním a jedinečným procesem poznání. Z tohoto důvodu není možné aplikovat všeobecné rady a techniky na všechny jedince, protože každá bytost je zároveň projevem nekonečných možností těch nejrůznějších cest k seberealizaci a jejímu prožití. Není tedy "ta" cesta k Probuzení, stejně tak jako není "ta" metoda nebo "ten" guru vhodný pro všechny.

Guru se nachází venku i vevnitř a v mnoha případech dochází k Probuzení bez podpory vnějšího gurua. Náš vnitřní guru se nachází v našem srdci a toho si můžeme být neustále vědomi. Na cestě, která nikam nevede, směřuje každá bytost svoji vlastní stezkou k poznání, že je sama Pravdou. Toto poznání je jediné možné, budeme-li naslouchat našemu srdci. Jestliže někdy dojde ke konfliktu mezi srdcem a hlavou, buďte si jisti, že srdce je pravdou a hlava je lží. Sloužit pravdě neznamená tedy sloužit vnějšímu guruovi, ale vnitřnímu. To znamená sloužit a důvěřovat svému vlastnímu srdci. Život je ten nejvyšší guru a bůh žije v našich srdcích jako naše nejvlastnější JÁ.

Naučíme-li se milovat to, co je, jako momentální projev Totality, vede tato cesta k rozplynutí veškerých představ, přání a ambicí mysli v blaženosti našeho Bytí. V této blaženosti Srdce se jako poslední rozplyne touha po Probuzení. Když tato touha zmizí, tak už Probuzení klepe na dveře."

------------------------------------------------

pozn: Tohle vlákno je věnované jen výrokům Marty Janssen, pro případné reakce tu máme vlákno "Marta - diskuse" viewtopic.php?f=96&t=305
Návštěvník
 

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod teonik » pát 04. kvě 2012 7:21:11

Jediný způsob, jak poznat boha, je být bohem.


moje řeč
ale ted:

já chápu boha jako všechno-naprosto všechno

v tom co jsem tady četl,je tohle také obsaženo
je třeba vše přijímat! se tady říká(i bolest a utrpení..)

ale proč?
abych to vzápětí transformoval na klid a pohodu

bud hodný na svůj strach...a pak,když ho ukonejšíš,šup prásk transformuj ho na mír...

lidé předtím plni bolesti se mění na usměvavé pohodáře..

v podstatě proti tomu nic nemám,také mám radši mír než utrpení,ale myslím,že tohle dělat (=měnit utrpení na klid) není to hlavní
a pokud nedojde k tomu hlavnímu,bylo utrpení zbytečné,bohužel..a přijde zas a zas..a zas
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 650
Registrován: sob 12. lis 2011 7:18:16
Bydliště: havířov

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2012 7:59:22

* Iluze & Ego *


Ó , člověče...

Ó, člověče, poznej, že se obracíš k falešným bohům a to jen proto, že máš strach, podívat se na svá nejhlubší zranění.
Ó, člověče, podléháš sebeklamu. Ty jsi ze strachu v zajetí moci, peněz, sexu, rodiny, ženy a dítěte. Vnitřně vázán, zůstaneš otrokem, i když žiješ v tom největším bohatství.
O, člověče, buď si svého vězení vědom a osvoboď se od své slepoty, vázanosti a svého nucení, které Ti nadělují omezené lidské vědomí a identifikuj se se svým PRAVÝM BOŽSKÝM JÁ.
Tvé SRDCE zná cestu k Tobě samému, k TOMU, nejvyššímu nejvlastnějšímu JÁ.
Návštěvník
 

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Monika » pát 04. kvě 2012 8:08:18

Návštěvník píše:Dokud je tu "někdo", kdo něco prožívá nebo transformuje, nezmění se nic.

Podle mé zkušenosti když se nepřijme a nerozpozná bolestný nebo třeba i nadšený pocit jak projev Boha, Absolutna, je tu pořád "já", které vnímá bolest, nadšení, hněv nebo nějaký další pocit /= "ne-já"/ jako něco skutečného, jako bolestnou nebo naopak báječnou realitu. Které něco preferuje a něco odmítá. "To hlavní" je tím překryté.

Přijetím na chvíli zmizí "já", které pocit odmítalo, zmizí dvojnost jako něco skutečného.

Dokud si "já" chce užívat, je to OK, ale chvíle utrpení a nadšení se dál střídají. Pro "já" není možné prožívat jen jeden pól dvojnosti, ten, který mu vyhovuje. Utrpením postupně slábne potřeba vnímat sebe sama jako trpící nebo nadšené "já".



pod toto se plně podepisuji, mám naprosto stejnou zkušenost :yes: díky návštěvníku :)
Monika
 

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2012 8:27:35

* Absolutní Bytí *

O čistém Vědomí
Aneb o kotvení v bytí a konečném Svébytí


Podíváme-li se na tématiku života, tak vidíme, že život má dva aspekty, dvě stránky, relativní a absolutní. Absolutní aspekt života je nekonečný neměnný oceán čistého vědomí, který je bází všeho.

Je to aspekt věčné existence a tato existence nachází svůj výraz v relativním bytí. Abychom se dostali k absolutnímu čistému bytí, musíme překročit veškeré naše myšlení. Teprve po té jsme schopni dostat se ke zdroji všech myšlenek, k čistému absolutnímu vědomí. Až když překročíme veškeré vrstvy reality, od hrubých přes jemnější, ale i ty nejsubtilnější, dostaneme se k tomu, co je substrátem všeho, věčné a neměnné. Po transcendování všech vrstev reality splyne náš duch se stavem blaženosti absolutního bytí, se svým vlastním původem.

Teprve překročením všech našich smyslů je možné se dostat do transcendentálního pole našeho bytí. Pokud ještě našimi smysly vnímáme, nacházíme se stále ještě v relativním bytí existence. Až tehdy, když je veškeré vnímání překročeno, dostaneme se do stavu čistého absolutního bytí; po té, kdy veškeré myšlení a cítění úplně zmizí, když půjdeme hlouběji a hlouběji do duchovního oceánu, až se dostaneme tam, co je za tím (to, co je nepopsatelné a za všemi relativními jevy, tj. pravá podstata věcí, absolutno).

Čisté vědomí je prvotní a přirozený stav našeho ducha, z tohoto pramene tvůj duch vyvěrá. Je to stav harmonie, klidu a míru ve statusu absolutního vědomí, stav, který leží v transcendentálním poli a v čistém absolutním bytí. Tento stav nemanifestovaného (neprojeveného) čistého bytí je nejvyšší stav života. Čistá existence. Tady je naše báze, naše jediná stabilita, které se musíme držet, neměnné věčné absolutní bytí. Tady je tvůj duch jasný a nic nepřekrývá jeho pravou podstatu. V transcendentálním čistém bytí vyvstává neduální, absolutní blaženost, vyvěrající sama ze sebe, bez jakýchkoliv příčin, a nad veškerým cítěním a myšlením. Když jsi tady, tvůj duch je natolik krásou své pravé podstaty nasycen, že má naprosto přirozenou tendenci setrvávat i nadále v tomto naplněném a láskyplném stavu.

Síla absolutního bytí, která ducha plně prolne, je tak slastná, že duch si již nic jiného nepřeje, než spočívat, ve svém absolutním původu harmonie a míru. Tento stav absolutní blaženosti se nachází mimo cítění a myšlení, a existuje nad všemi protiklady, a protože nepatří ke stavům duality, je nazýván blažeností absolutní. Tato absolutní blaženost bytí nemůže byt dosažena na úrovni ducha, ale teprve tehdy, až je duch se svým veškerým myšlením a cítěním překročen. Tady nejsou žádné myšlenky, žádné vnímání, žádný vnímající, ani nic, co by jsi mohl vnímat. Bytí je transcendentálního původu, proto se nedá vnímat žádnými našimi smysly. Naše smysly jsou schopny vnímat pouze relativní stavy. Proto tedy není ani možné tento stav vnímat na úrovni myšlení. Myšlení vzniká ve stavu relativního bytí.
Návštěvník
 

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod teonik » pát 04. kvě 2012 8:36:54

ahoj návštěvo
Podle mé zkušenosti když se nepřijme a nerozpozná bolestný nebo třeba i nadšený pocit jak projev Boha, Absolutna,


ano,takhle také postupuji-rozeznat vše jako projev boha,tj stejný postoj k utrpení jako k radosti...ne,že by mi to nějak šlo,vždy vleze nutkání zlé odstranit a dobré navyšovat...síla zvyku

občas přece jen ale se ustálí to rozpoznávání beze snahy to měnit či kontrolovat,jak píšeš...
v dalším kroku potom vidím,že projevené-bůh-i já vlastně splýváme do jediné esence,která vše takhle nachystala...

a dostaví se pocit AHA a DÍK,ale někdy také PROČ?,neboli pochopení není ještě úplné...jak jinak,jsem teprve na začátku...a zřejmě už hezkých pár set tisíc let...
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 650
Registrován: sob 12. lis 2011 7:18:16
Bydliště: havířov

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod teonik » pát 04. kvě 2012 8:40:51

hehe
... ptáka, který tam je a nemá s Tebou nic společného....


to je pravý opak toho,než k čemu se dostanu já
k tomu,že se mnou má něco společné všechno...
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 650
Registrován: sob 12. lis 2011 7:18:16
Bydliště: havířov

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Monika » pát 04. kvě 2012 8:54:25

teonik píše:hehe
... ptáka, který tam je a nemá s Tebou nic společného....


to je pravý opak toho,než k čemu se dostanu já
k tomu,že se mnou má něco společné všechno...


společného to má to, že si to sám v sobě uvědomuješ a prociťuješ ... protože základní vlastností toho co jsi - teda Vědomí-bytí - je vnímat :)
Monika
 

Re: Marta - diskuse

Nový příspěvekod Linda » pát 04. kvě 2012 8:57:19

K tomu pozorování pocitů a sklonů

Pozoruješ ho stejně klidně a nezaujatě, jako bys pozoroval ve voliéře v ZOO zvláštního ptáka, který tam je a nemá s Tebou nic společného. Tím ten sklon začne slábnout, protože on potřebuje Tvoje podléhání mu (Tvoje chtění to udělat) nebo Tvůj odpor (odmítání toho sklonu), aby se tím mohl udržovat a posilovat. Jeho opakovaným nezaujatým tichým pozorováním v sobě, když mu ani nepodléháš, ani ho neodmítáš, se mu nedostává potravy, a tak postupně slábne, až nakonec zmizí úplně.

to je návod, jak se přestat ztotožňovat s jedním momentálním pocitem "jsem ten smutek/hněv"

protože právě sebeztotožnění s tím konkrétním pocitem znemožňuje vnímat "JSEM ... a i ten smutek/hněv je MNOU"

Někde myslím v Bhagavadgítě se říká "Všechny věci jsou ve Mně, já nejsem jimi"
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Marta

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. srp 2012 20:30:12

O čistém Vědomí

Aneb o kotvení v bytí a konečném Svébytí

Podíváme-li se na tématiku života, tak vidíme, že život má dva aspekty, dvě stránky, relativní a absolutní. Absolutní aspekt života je nekonečný neměnný oceán čistého vědomí, který je bází všeho.

Je to aspekt věčné existence a tato existence nachází svůj výraz v relativním bytí. Abychom se dostali k absolutnímu čistému bytí musíme překročit veškeré naše myšlení. Teprve po té jsme schopni dostat se ke zdroji všech myšlenek, k čistému absolutnímu vědomí. Až když překročíme veškeré vrstvy reality, od hrubých přes jemnější, ale i ty nejsubtilnější, dostaneme se k tomu, co je substrátem všeho, věčné a neměnné. Po transcendování všech vrstev reality splyne náš duch se stavem blaženosti absolutního bytí, se svým vlastním původem.

Teprve překročením všech našich smyslů je možné se dostat do transcendentálního pole našeho bytí. Pokud ještě našimi smysly vnímáme, nacházíme se stále ještě v relativním bytí existence. Až tehdy, když je veškeré vnímání překročeno, dostaneme se do stavu čistého absolutního bytí; po té, kdy veškeré myšlení a cítění úplně zmizí, když půjdeme hlouběji a hlouběji do duchovního oceánu, až se dostaneme tam, co je za tím (to, co je nepopsatelné a za všemi relativními jevy, tj. pravá podstata věcí, absolutno).

Čisté vědomí je prvotní a přirozený stav našeho ducha, z tohoto pramene tvůj duch vyvěrá. Je to stav harmonie, klidu a míru ve statusu absolutního vědomí, stav který leží v transcendentálním poli a v čistém absolutním bytí. Tento stav nemanifestovaného (neprojeveného) čistého bytí je nejvyšší stav života. Čistá existence. Tady je naše báze, naše jediná stabilita, které se musíme držet, neměnné věčné absolutní bytí. Tady je tvůj duch jasný a nic nepřekrývá jeho pravou podstatu. V transcendentálním čistém bytí vyvstává neduální, absolutní blaženost, vyvěrající sama ze sebe, bez jakýchkoliv příčin, a nad veškerým cítěním a myšlením. Když jsi tady, tvůj duch je natolik krásou své pravé podstaty nasycen, že má naprosto přirozenou tendenci setrvávat i nadále v tomto naplněném a láskyplném stavu.

Síla absolutního bytí, která ducha plně prolne je tak slastná, že duch si již nic jiného nepřeje, než spočívat, ve svém absolutním původu harmonie a míru. Tento stav absolutní blaženosti se nachází mimo cítění a myšlení, a existuje nad všemi protiklady, a protože nepatří ke stavům duality, je nazýván blažeností absolutní. Tato absolutní blaženost bytí nemůže byt dosažena na úrovni ducha, ale teprve tehdy, až je duch se svým veškerým myšlením a cítěním překročen. Tady nejsou žádné myšlenky, žádné vnímání, žádný vnímající, ani nic, co by jsi mohl vnímat. Bytí je transcendentálního původu, proto se nedá vnímat žádnými našimi smysly. Naše smysly jsou schopny vnímat pouze relativní stavy. Proto tedy není ani možné tento stav vnímat na úrovni myšlení. Myšlení vzniká ve stavu relativního bytí.

Jsi, nebo myslíš, že jsi? Velkou módou se v poslední době stalo poukazovat na momentální okamžik, na bytí v Přítomnosti. Okamžik tichosti a její hloubka či kvalita přímo závisí od duchovního stavu vědomí toho, který nás do ní přivádí. Každý člověk, se kterým se setkáme, na nás automaticky vyzařuje stav svého vědomí.

V momentě, kdy se naše mysl zastaví, pokud se nám to vůbec podaří, ať už prostřednictvím učitele nebo ne, můžeme vnímat účinky. Veškerá energie, která byla před tím vázána na naše myšlení se uvolní. Neustalé myšlenky spotřebují obrovské množství mentální síly a když tyto ustanou, je systém natolik novou energií zaplaven, že to vede většinou k tělesným a psychickým fenoménům, kterými člověk může i nějakou dobu trpět. Tyty negativní efekty, které vyvstávají, v rámci transformačních čistících procesů, jsou vzorky a emoční témata, která byla doposud člověkem úspěšně potlačována a nyní se dostávají na povrch.

Když utichne mysl, a ty jsi Tady a Teď, ale nejsi za tím, nacházíš se v relativních vlnách duchovního oceánu. Pokud tě tvůj učitel, není schopen přivést do stavu čistého vědomí, tak pluješ pouze na jeho více nebo méně subtilních relativních vlnách, ale netranscenduješ a nedostaneš se na dno ke zdroji. Některé školy se zase snaží "prorazit" k bytí myšlením, tedy především koncepty mysli, někteří negují meditaci. Každý pokus vědomě být, bez toho, aby byl duch ponořen do transcendentálního absolutního bytí je pouze představa, myšlenkou nebo pokusem o bytí ve stavu myšlení, ale ne vlastním bytím. Myslet na to, abychom byli, neznamená skutečně být.

Samozřejmě, že je absolutno tady, ale jsi schopen překročit svého ducha natolik, aby splynul se svou podstatou? Nebo se tvá mysl pouze zastaví a ty se vznášíš na vlně relativního bytí v představě, že jsi? Když duch myslí, že je, tak se jedná pouze o myšlenku, ale ne o bytí jako takové, poněvadž mu stav bytí chybí, a myšlení o bytí není v žádném případě stavem bytí. Snaha neustále být a bytí udržovat během svého myšlení s nadějí dostat se k vědomému bytí vede pouze ke štěpení ducha, který potom není ani schopen být, ani myslet. Při neustálém myšlení na bytí dochází pouze k rozpolcení ducha, který se snaží během myšlení udržet představu bytí v mysli. Protože si duch musí stále bytí připomínat a k němu vědomě vracet, dochází tímto k dalším problémům, protože mysl je dodatečně zatěžována a není schopna jasně myslet.

Veškeré pokusy o bytí tím, že se jim budeme zabývat na úrovni mysli jsou ztrátou času. Stav bytí se nedá žít tím, že na něj budeme myslet. Pokud si myslíme, že jsme, nejsme, ale nacházíme se pouze v autosugesci mysli. Bytí, které je zakotveno v absolutním čistém bytí, je stav naprosto jasného ducha, který zcela přirozeně transportuje svoji absolutní kvalitu do relativnich sfér bez toho, aby na něj člověk musel myslet. Prostřednictvím myšlenek nikdy nebudeš schopen být, budeš si jen myslet, že jsi. Pokud si myslíš, že jsi, nacházíš se stále na úrovni relativního byti. Myšlení o bytí není stavem bytí a v žádném případě stavem čistého vědomí.

Když se duch ponoří do čistého vědomí, splyne plně se svoji podstatou a individualita se rozlije v čistém bytí. Duch je naplněn sám sebou bez jakékoliv objektivní zkušenosti. Naplnění ducha je natolik výživné, že tento již nehledá nasycení svými smysly, protože je naprosto naplněn absolutní blažeností bytí. Prolnutím absolutnem dochází u smyslů nejen k jejich zjemnění, ale hlavně k jejich zintenzivnění. Duch je natolik orgasmickou zkušeností absolutna plně nasycen, že pokud chce, je schopen užívat si menších relativních pomíjivých smyslových radostí bez toho, aniž by byl jimi ohromen nebo aby se na ně nějakým způsobem vázal či se dokonce stal jejich otrokem. Pokud absolutní blaženost neprotne cele tvé bytí a veškeré tvé smysly, nebudeš schopen nikdy dosáhnout veškerého naplnění. K pravému smyslovému uspokojení může dojít teprve tehdy, až je duch volný a jeho smysly taktéž bytím plně nasyceny.


Absolutní bytí zanechá takový dojem v duchu, že by v něm nejraději neustále přebýval. Bytí je původem veškerého myšlení, jeho zdrojem. Myšlení odtahuje ducha navenek, pryč od jeho vlastní povahy. To znamená, že myšlení a bytí jsou protikladné. Z tohoto důvodu je duch schopen bytí dosáhnout jen tehdy, pokud se nachází v transcendentálním poli. Když duch začne myslet, musí z tohoto pole zase vystoupit a vstupuje do duality a myšlení překryje jeho pravou podstatu. Prostřednictvím myšlenek, našeho jednání a okolí dochází k identifikaci v relativním světě a bytí a identifikace probíhají současně. I během této identifikace zůstává člověk s čistým vědomím nevázán a spočívá ve stavu bytí.

Často se klade otázka, jestli nemeditovat s otevřenýma očima či být v celodenní meditaci.
Abychom se dostali do absolutního čistého vědomí je nutné, aby náš duch překročil veškeré vrstvy relativity, i tu nejsubtilnější. Při pohledu na své okolí se náš duch váže na určité dojmy, které vidí před sebou a tyto dojmy překrývají jeho pravou podstavu. Tento venkovní dojem je natolik silný, že převažuje a duch se s ním identifikuje a ztratí se v něm. Při vnímání navenek pravá podstata subjektu-pozorovatele zmizí a naprosto splyne s objektem a jediné co zůstává je sám objekt, tedy objektivní zkušenost. Když objekt jako takový zastiňuje vlastní povahu subjektu natolik, že jeho přirozená povaha zmizí mluvíme pak o vázanosti subjektu na relativní sféru.

Aby tato vázanost nenastala, je nutné naprosto zharmonizovat a zdisciplinovat ducha prostřednictvím čistého vědomí a poté zakotvit toto čisté vědomí v našem nervovém systému. Nejprve se tedy musíme dostat k tomu, co je zatím, a veškerá stádia relativních sfér natolik překročit, abychom se dostali k substrátu všeho, k čistému absolutnímu bytí. Teprve poté, až je duch absolutní blažeností plně nasycen je schopen pobývat neustále v bytí a vynést jeho pravou podstatu navenek, je to jako když střílíš lukem. Myšlenkový svět pak není překážkou meditace. Duch je tak naplněn sám sebou, že zrcadlí a vyzařuje své boží kvality ve všedním životě na lidské relativní urovni.

Čím víc se zaměřujeme na vnímání navenek, tím menší je naše vnímání pocitu blaženosti. Toto souvisí s tím, že se mysl zaměřuje na spoustu jiných věcí se kterými se identifikuje v relativním světě. Intenzita blaženosti se snižuje, čím víc jdeme do hrubších, venkovních sfér a blaženosti naopak přibývá, čím více se dostáváme do vnitřních a subtilnějších vrstev. Teprve prostřednictvím čistého vědomí je možné žít uvědomělý a naplněný život. Toto však předpokládá vnést veškeré hodnoty transcendentálního vědomí do našeho relativního života. To, co je věčné a neměnné, je jediné, co je stabilní. Všechno ostatní podléhá neustálým změnám a naše relativní bytí prochází stále se měnícími zkušenostmi a fázemi.

Pokud chceme tedy opravdu být, musíme zvrátit vědomí dovnitř a vést jej od hrubších vrstev k subtilním, až budou překročeny veškeré vrstvy i ty nejjemnější, a až dojde k jejich transcendováni a naše mysl se dostane na nulu.

Absolutní a relativní bytí jsou dvě fáze existence a je na nás, vnést blaženost absolutního bytí do relativních sfér a obohatit tak náš pozemský život a žít tak nebe na zemi.

http://bytismartou.blog.cz/1003/o-cistem-vedomi
Návštěvník
 

Marta Soreia

Nový příspěvekod rafael » čtv 31. led 2019 21:15:35

Probuzení je projevem Milosti a není nikoho, kdo by si tuto Milost mohl nějakým způsobem zasloužit. Probuzení je poznání naší vlastní přirozenosti. Jedná se o naše vlastní dědictví. Kdyby bylo Probuzení na něčem závislé nebo se dalo něčím vyvolat, nebylo by to žádné Probuzení nýbrž Vzbuzení. Probuzení může tedy nastat jen samo od sebe a není v našich rukách.
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54


Zpět na Probuzení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků