Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 10. kvě 2014 22:31:50

Pokud nežijete v přítomnosti, všechny vaše vztahy, zejména partnerské vztahy jsou dysfunkční. Nějakou dobu vám mohou připadat dokonalé, ale tuto zdánlivou dokonalost brzy naruší hádky, konflikty, nespokojenost a stále častější projevy citového nebo fyzického násilí. Vaše láska se pak změní v nepřátelství a nenávist. To je považováno za normální. Váš partnerský vztah kolísá mezi láskou a nenávistí a působí vám stejně bolest jako utrpení.

Partneři si na tyto střídavé cykly obvykle zvyknou. Jejich dramatický vztah je naplňuje pocitem života. Když však negativní cyklus začne převládat, partnerský vztah se nakonec zhroutí.

Můžete se domnívat, že kdybyste dokázali eliminovat negativní a destruktivní cykly, váš vztah by se zlepšil – ale to není možné. Polarity jsou vzájemně závislé. Nemůžete mít jedno bez druhého. Pozitivní v sobě obsahuje negativní. Oba protiklady jsou aspekty téže dysfunkčnosti.

Hovoříme o tom, čemu se říká romantický vztah, nikoli o skutečné lásce, která neobsahuje žádný protiklad, neboť vychází ze sféry mimo mysl. Taková láska je velice vzácná – stejně vzácná jako opravdu vědomá lidská bytost. Nicméně prchavé okamžiky opravdové lásky můžeme prožít, kdykoli dojde k přerušení proudu myšlení. Je samozřejmě snazší rozpoznat zdroj negativity v partnerovi než v sobě. Negativní emoce se projevují v mnoha podobách: sobeckost, žárlivost, snaha ovládat, potřeba mít pravdu, tendence kritizovat, obviňovat atd.

Na druhé straně svého partnera „milujete“. To je zpočátku velice uspokojující. Cítíte se plní života. Vaše existence má smysl, protože vás někdo potřebuje. Když jste s partnerem, cítíte se naplněni. Tento pocit může být tak intenzivní, že zbytek světa ztrácí význam. Ale možná jste si všimli, že se na partnerovi stáváte závislými. Partner na vás působí jako droga. Jste-li spolu, cítíte se dobře, ale už pouhé pomyšlení, že byste mohli být sami, ve vás probouzí žárlivost – strach ze ztráty. Když vás partner opustí, může to vést k intenzivnímu nepřátelství nebo k hlubokému zármutku. Láskyplná něha se může změnit v nenávist nebo zoufalství. Kam se poděla vaše láska? Může se láska změnit v jediném okamžiku ve svůj opak? A byla to vůbec láska? Nebyla to pouhá závislost?

Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování.

Jestliže se přestanete ztotožňovat se svou myslí, mysl ztratí svou nutkavou potřebu odmítat realitu, což je příčinou všech konfliktů a bolesti. Jakmile přijmete to, co je, osvobodíte se z područí mysli. Připravíte podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestanete odsuzovat sebe, pak přestanete odsuzovat partnera. Nejlepším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tím překročíte hranice svého ega.

Přestanete být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestanete být vtahováni do nevědomých problémů partnera, takže je přestanete posilovat. Pak se buď rozejdete – s láskou -, nebo budete žít společně v přítomnosti – ve sféře Bytí. Může to být tak jednoduché? Ano. Tak je to jednoduché.

Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě. Láska je ve vás. Nemůžete ji ztratit, ani vás nemůže opustit. Láska není závislá na vnějších formách. V tichu své vědomé přítomnosti vnímáte svou věčnou realitu jako neviditelný život, jež oživuje vaše hmotné tělo. Tentýž život pak vnímáte ve všech lidech a ve všech živých bytostech. Vidíte skrz závoj formy. To je realizace jednoty. To je láska. Co je Bůh? Věčný život pod povrchem všech životních forem.

Co je láska? Vnímání věčného života hluboko ve vás a ve všech bytostech.

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku
Návštěvník
 

Re: Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 20. bře 2016 17:56:19

Eckhart Tolle: Břímě minulosti

Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů, Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.

Poté oba mniši pokračovali beze slova v cestě. O pět hodin později, když se blížili ke svému chrámu, to už Ekido nevydržel a zeptal se Tanzana: „Proč jsi přenesl tu ženu přes cestu? Tohle přeci mniši nedělají!“

„Já jsem ji odložil před několika hodinami,“ odpověděl mu Tanzan, „ale vypadá to, že ty ji v sobě neseš ještě teď…“

Zkuste si představit, jak by vypadal život někoho, kdo by žil pořád jako Ekido. Nebyl by schopný opustit minulost a všechno by si pořád držel v sobě. Hromadil by v sobě nepotřebný „odpad“. Přesně tak však žije většina lidí na této planetě. Neustále ve své mysli vláčí břímě minulosti.

Minulost se nachází pouze ve vašich vzpomínkách, ty však samy o sobě nepředstavují problém. Je pravda, že se z minulosti, ze svých minulých chyb můžeme poučit. Teprve když vás vzpomínky, neboli myšlenky na minulost, zcela ovládnou, teprve pak se stanou problémem, břemenem, jež se stane vaší součástí. Vaše osobnost podmíněná minulostí se vám pak stane vězením. Vzpomínky si spojíte se svým já a plně se ztotožníte se svým příběhem. Tohle „já“ je však jen iluzí, jež zakrývá vaši skutečnou identitu ~ bezčasou přítomnost mimo veškeré formy.

Váš příběh se skládá jak z mentálních, tak i z emočních vzpomínek, starých emocí, jež jsou znovu a znovu oživovány.

Mnich v našem příběhu si v sobě nesl vztek přes pět hodin, protože ho neustále přiživoval svými myšlenkami. Většina lidí s sebou zrovna tak vláčí obrovské množství zbytečné zátěže z minulosti – mentální i emoční – někdy po celý život. Užírají se pocity křivdy, lítosti, nepřátelství a viny. Ztotožnili se se svými emocionálními myšlenkami a zuby nehty si drží staré emoce, protože ty tvoří součást jejich identity.

A protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém energetickém poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho „emoční tělo“.

„Kdykoliv můžete přestat přidávat ke svému emočnímu tělu další bolest.“


Můžete se naučit přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce, metaforicky řečeno „zamávat křídly“, upustit od mentálního lpění na minulosti, ať se něco stalo včera nebo před třiceti lety. Nemusíte v sobě neustále oživovat staré události a přehrávat si je v mysli jako nekonečný film. Můžete svou pozornost zaměřit na dokonalý přítomný okamžik a stát se přítomností. Jen tak se osvobodíte od myšlenek a emocí. Nic z minulosti vám nemůže zabránit v plném prožívání přítomného okamžiku, a když tu moc nemá minulost, tak kdo potom?

~ Eckhart Tolle (Nová země)
Návštěvník
 

Re: Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. bře 2016 10:39:07

Návštěvník píše:
S Bytím je to asi tak jako když stojíš pod mrakem a nevidíš modré nebe, celkem by mohlo být jasné, že to nebe je modré, i když jsou tady mraky, jen není vidět.


Jestli je ti to jasné, jako že nejspíš není,

tak asi nejspíše nepotřebuješ nikde přiblble poletovat,

jen zůstaneš v klidu a vítr rozfouká sám mraky a vyjde slunce...

Nemusíš nikam zaměřovat pozornost a už vůbec ne někde poletovat jako pták...


Nad mraky mysli netřeba čekat na rozfoukávání větry.
Návštěvník
 

Re: Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Nový příspěvekod arikiran » pon 21. bře 2016 16:43:19

Abych moh zacit milovat trochu lip a trochu vic....k tomu nepotrebuji zadne podminky
To mohu slkusit i za tech nejhnusnejsis podminek
A mozna prave proto ony nastavaji...
Ve stresu...slabosti...oslepen...umirajici
Mohu zacit milovat vic a lip
Dik Mistri
...vxl...
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 714
Registrován: pát 22. led 2016 11:05:50

Re: Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 13. kvě 2016 10:18:59

Eckhart Tolle: Žádné ego nevydrží dlouho bez toho, aniž by chtělo ještě víc. Chtění totiž udržuje ego při životě mnohem víc než vlastnění. Dá se říci, že pro ego je daleko důležitější toužit, než mít, takže po chabém uspokojení z toho, co máme, vždy následuje touha mít víc.

Napadlo mi, že co když po tom všem, co předtím zažil a pochopil, se v Gautamovi samo od sebe objevilo poslední možné řešení, které by mohlo k něčemu vést - sednout si a setrvat v naprosté tichosti? Doteď znovu a znovu viděl u sebe i u ostatních, k čemu vůle a chtění osobního já nakonec vede a že to, čeho tím dosáhne, nikdy není natrvalo uspokojivé? A tak prostě už jen neviděl vůbec žádnou možnost dosáhnout vlastní vůlí a chtěním něco trvale uspokojivého?

Že k tomu usednutí se nerozhodlo jeho osobní já, ale jen už nezbývala žádná jiná možnost než tiše pozorovat všechny ty projevy ega? Márova pokušení - Mára a jeho tři dcery - mi v té symbolice přijdou jako pokusy osobního Gautamova já strhnout na sebe pozornost. A protože k tomu nedošlo a nepustil se do tance s nimi (jen se to pozorovalo, nesahalo se po tom, ani se to neodmítalo), nakonec se rozpustily, zmizely.

jen zůstaneš v klidu a vítr rozfouká sám mraky a vyjde slunce...
Návštěvník
 


Zpět na Tolle

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků