Poradna zdarma

malpan píše:je to hranice mezi apatií a empatií

Návštěvník píše:No, možná spíš rozdíl mezi ignorací a empatií, i když to nezní tak malebně.
Ignorace dovede být naprosto nemilosrdná, na rozdíl od apatie

rafael píše:my muži často nemumíme naslouchat ženám, a pokud už nasloucháme často je nechápeme..

.Petra píše:

rafael píše:my muži často nemumíme naslouchat ženám, a pokud už nasloucháme často je nechápeme..

malpan píše:

irulan píše:Stalo se vám někdy, ze místo tohoto opojení se dostavil naopak pocit nepatricnosti

když je na druhé straně zabouchnuto, že cítíme jejich bolest, jak se trápí, ale nedokážou se přes vlastní bariéry dostat k obsahu slov... nebývá to vždy jednoduché dovolit v sobě, aby se druzí trápili, dovolit jim jejich cestu, ať je jakákoliv....

Že dodatečně zhořklo to, co bylo nejdřív sladké? Jasně... Diskuse v písemné formě má i určité výhody. Nic nás nenutí rovnou zareagovat, dá se zkusmo napsat, co mi napadne, nechat to být a po chvíli si to po sobě přečíst... Reakce se pak dá uvidět i z jiného úhlu a ta definitivní může být i trochu jiná... Byl čas uvědomit si souvislosti, v tom, co napsal ten druhý, i ve své reakci - jaká oblast ve mně na to reaguje, a proč...

NASLOUCHÁNÍ TĚLU/LIDEM/PŘÍRODĚ/BOHU

Chceme-li poznávat, objevovat a měnit, musíme umět naslouchat. Naslouchat, vidět, cítit. Ztišit se a zklidnit, rozhlédnout se kolem, podívat do sebe a vnímat. Naše tělo má vrozenou vnitřní moudrost a ví, co potřebuje. Pokud jsme unavení, není nic přirozenějšího, než si lehnout. Proč si dávat kávu, energetické nápoje nebo jiné povzbuzující prostředky. Svět se nezboří, když to, co jsme měli v plánu dnes, teď, uděláme až za chvíli, zítra nebo někdy jindy. Je třeba se naučit být k sobě laskavější a také umět si rozvrhnout čas a síly.

Budeme-li naslouchat lidem, i oni nám mohou poradit, navést nás a podržet, když potřebujeme něco změnit nebo se někam posunout. V nejhorším případě nám mohou sloužit jako odstrašující případ nebo - abychom byli i na ně laskavější - jako příklad, z něhož se umíme poučit.

http://www.akademielecivevyzivy-blog.cz ... -sdilime-/

irulan píše:To je ten "lepší" případ, ale o ten mi neslo. Ono i tímhle si člověk muze zdůvodnit vlastni zabednenost. Slo mi spis o sebezkoumani, kdy se podíváš zvenčí a tvé motivace až zas tak "čisté" nejsou,...

irulan píše:...uvědomovat si především SVE REAKCE....kdyz se něco začne striktně obhajovat, je to na pytel, uz tam neni otevřenost k naslouchání.

mnich Sarana píše:
Od mých 5ti let až do mých 15ti jsem byl ve škole "šikanován"... Častokrát jsem se tedy nezapojoval do společnosti a "dělal si co chtěl".

Zážitky šikany v dětství a adolescenci mohou být spojeny s potížemi s psychologickým přizpůsobením se v dospělosti.

http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=989

Pozorné naslouchání je způsob, jak můžete uvést klid do svých vztahů.
Nasloucháte-li někomu opravdu, vzniká prostor ticha, jenž se stane základní součástí vašeho vztahu.
Opravdové naslouchání je velice vzácná dovednost. Větší část své pozornosti obvykle věnujeme myšlení. V nejlepším případě hodnotíme partnerova slova a připravujeme si odpověď. Častěji jsme však ponořeni v myšlenkách a druhého vůbec neposloucháme.

Eckhart Tolle

Když se naučíte naslouchat ostatním, pomůže vám to vidět svět jejich očima. Budete lidem více rozumět a budete schopni se do nich vcítit. Také tím zlepšíte své komunikační dovednosti a budete se cítit mezi lidmi lépe. Schopnost naslouchat vám umožní lépe porozumět problémům ostatních lidí a pomůže vám vyjadřovat se rozumněji.

https://www.wikihow.cz/Jak-um%C4%9Bt-naslouchat-lidem

mnich Sarana píše: Kdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.

Petra píše:Tohle je takový "argument" , který se dá použít na cokoliv. Třeba, když ti katolík povídal o duši a Bohu - a ty jsi je nemohl najít , tak ti na to mohl také říct: Kdo nechce porozumět, nikdy neporozumí.

dodo píše: Mahájánské texty

„Tyto stránky jsou výběrem z Knihy zlatých předpisů, z jednoho z oněch děl, která byla vložena do rukou žáků mystiky na Východě...“

H.P. Blavacká

mnich Sarana píše:
Jo, mimochodem... Blavatská není Mahájána, to je přece New Age...

To už jsme úplně někde jinde...

Podkladem komentářů Květoslava Minaříka v Mahájánských textech je HLAS TICHA. Helena Petrovna Blavacká (1831-1891), zakladatelka Theosofické společnosti, jej podle svých slov vybrala z Knihy zlatých předpisů, přeložila do angličtiny a vydala poprvé v r. 1889. Tyto starobylé texty, z nichž některé snad pocházejí z dob předbuddhistických, se kdysi naučila zpaměti při svém pobytu v tibetském pohraničí.

S přibývajícími roky u mnoha lidí mizí schopnost či ochota poslouchat... Většina z nás neposlouchá druhé, abychom jim porozuměli, ale abychom jim mohli odpovídat.

Tvrdí to Rami Bleckt, autor knihy Umění naslouchat a být slyšet. "Během rozhovoru se snažíme druhému radit, říkat své názory. Ale nasloucháním bychom mu pomohli více, než když mu něco říkáme."

Empatie, tedy schopnost naslouchat a vžít se do pocitu druhého, je vlastnost, kterou někdo má a někdo ne.

Ale přesto je dobré si na to někdy vzpomenout. Když nás přepadne ta ukrutná chuť dát světu najevo: To já vím, to já znám, tohle jsem zažil a proto mám vždycky pravdu.

https://www.i60.cz/clanek/detail/17435/ ... hat-druhym

Saruman píše:Nestačím sa čudovať, ako môže jeden vypatlaný primitív tak dlho obťažovať všetkých diskutujúcich, a stále mu to prechádza. Pripomína mi to Helsinský syndrom, akoby sa ho všetci báli. Je to tu ako nejaká sekta. Vôbec nechápem, že sa tu očakáva, že budeme jednému vzdávať úctu, a zároveň necháme druhého, aby všetko špinil, a robil si z toho srandu. Vidím niektorých, ktorí prichádzajú, a úprimne sa delia o svoje problémy, a žiadajú nás o odpovede, a po krátkom čase zas miznú. Môj názor je taký, že ak chceme, aby sa diskusia rozvíjala, musí tu byť poriadok. To je iba pripomienka k tomu, čo si tu všímam odkedy som zaregistrovaný. Môžem sa tváriť, že je mi to jedno, ale viac ma mrzí to, ako sa cítia ostatní.

Administrátor píše:Děkuji. Beru na vědomí.

Môžem sa tváriť, že je mi to jedno, ale viac ma mrzí to, ako sa cítia ostatní.

Tak se nám lidé jeví, ale ve skutečnosti takoví nejsou. Když nad někým vynášíte soudy, obvykle hovoříte o jeho způsobu myšlení, nikoli o něm samém. To ukazuje na velice nevědomý způsob myšlení z vaší strany. Přisuzujete druhým určitou totožnost a ta se pak stává vězením nejen pro ně, ale i pro vás.