Bezpodmínečná láska je podstatou Bytí

Bezpodmínečná láska je podstatou Bytí

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 12. kvě 2014 14:10:24

Milovat znamená rozpoznat sebe sama v ostatních. Touha po lásce, již má v sobě každý z nás, je touhou být poznán, ne však na úrovni forem, ale na úrovni Bytí.

Pokaždé, když někdo rozpozná vaši božskou podstatu, pronikne Bytí hlouběji do života vás obou. Je to akt lásky, jež má tu moc vykoupit tento svět.

Bůh je všudypřítomný a všeprostupující Život. Život ve všech životních formách.

Láska je rozpoznání Jednoty v duálním světě. Skrze tuto lásku vstupuje Bůh do světa forem.


Láska, jak ji známe a žijeme, vychází z ega. Každý z nás prožívá pocit nedostatku a toho, že nám něco chybí, nejsme úplní, nejsme celiství a je to pro nás hluboké a zraňující. Tento pocit pramení z naší oddělenosti. Jsme odděleni od prapůvodní esence, od Boha, sami od sebe. Hledáme ve vnějším světě cokoli, čím bychom tento pocit prázdnoty zaplnili. Hlavní oblastí je oblast vztahů, naši prázdnotu se snažíme zaplnit druhým člověkem a věříme, že nás učiní celistvým, že zaplní pocit nedostatku a naplní náš život.

Opravdová láska, která je základním projevením Vesmíru a Života se rodí z uvědomění si své podstaty, z žití Boha v sobě. Až když si uvědomíme svoji podstatu, Jednotu se vším, staneme se celistvými a naplněnými. Oddělenost zmizí a pak už není láska doplněním toho, co nám chybí, ale pramení z naší podstaty, stává se námi. Láska je projevem Jednoty. Milujeme, protože je to naší přirozeností. Poznali jsme sami sebe a stejnou podstatu vidíme ve všem. Druhý člověk, květina, strom, zvíře, kámen, vše prostupuje jedna oživující esence, která vyjadřuje sama sebe. A láska je jejím projevem. Pak každý náš vztah bude vycházet z lásky, té skutečné, která je, miluje, dává, nic nežádá, podporuje, neočekává a nedělá rozdíly. Nevlastní, nemanipuluje, neovládá a je naplněná tím, že je přijímána. Až v druhém člověku spatříme ve své celistvosti sami sebe, zmizí z tohoto světa strach a agrese. A láska se stane jeho součástí.

Láska je přítomnost

Abyste mohli opravdu milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a chování.

Láska není vybíravá, stejně jako není vybíravé sluneční světlo. Láska nikoho nevylučuje. Výlučnost je "láskou" k egu, nikoli láskou k Bohu. Lásku ovšem necítíme ke všem lidem stejně. Cítíte-li k někomu intenzivní lásku a on ji opětuje stejně intenzivně, lze říci, že máte milostný poměr. Nicméně pouto, které vás spojuje s milencem, je totéž pouto, které vás spojuje se všemi ostatními lidmi, ptáky, stromy a květinami. Rozdíl je pouze v intenzitě.

Eckhart Tolle "Moc přítomného okamžiku"
Návštěvník
 

Nedostatek peněz, uznání nebo lásky

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. led 2016 22:49:45

To, jak se na sebe díváte, úzce souvisí s tím, jak si myslíte, že se k vám chovají ostatní. Většina lidí si občas postěžuje, že se k nim ostatní nezachovali hezky: „Nemám žádný respekt, pozornost, uznání atd.“ nebo „Jenom mě využívají.“ A když jsou k nim ostatní milí, vidí v tom zase postranní úmysly: „Zas mě chtějí do něčeho natlačit a využít. Nikdo mě nemá rád.“ Tito lidé si o sobě myslí toto: „Jsem ubohé, malinké já, které nedostává to, co potřebuje.“ Tento základní omyl nepříznivě ovlivňuje všechny jejich vztahy.

Myslí si, že nemají světu co nabídnout a že od ostatních nedostávají to, co potřebují. Tato základní iluze pak tvoří celou jejich realitu. Podkopává jejich snahy a ničí mezilidské vztahy.

Pokud dojem nedostatku – ať už peněz, uznání nebo lásky – přijmete za svůj, pokud se stane součástí vašeho já, budete vždy pociťovat nedostatek. Místo abyste ocenili to dobré, co vás v životě potkalo, vidíte jen to špatné.

„Ocenění toho, co máte, je pro pocit hojnosti a spokojenosti základním předpokladem.“
Pravdou je, že to, o čem si myslíte, že vám to svět nedopřává, ve skutečnosti nedopřáváte vy jemu. Nedopřáváte to ostatním, protože hluboko uvnitř si o sobě myslíte, že jste bezvýznamní a že nemáte co nabídnout. Zkuste se několik týdnů řídit následující radou a uvidíte, jak se váš život změní:

Kdykoliv budete mít pocit, že se vám něčeho nedostává, že vám lidé něco odpírají – chválu, ocenění, pomoc, láskyplnou péči atd. – dejte to vy jim. Dostáváte to, co dáváte!

Že to nemáte? Zkuste se chovat, jako byste to v sobě měli, a ono to přijde samo. Brzy po tom, co začnete dávat, začnete i přijímat. Nemůžete přijímat, dokud nedáváte. Odliv podmiňuje příliv. To, o čem si myslíte, že vám svět odpírá, máte už dávno v sobě, ale dokud tomu nedovolíte proudit ven, neucítíte to. Platí to i o hojnosti. Zákon odlivu a přílivu vyjádřil už Ježíš těmito slovy: „Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“

„Pravý zdroj hojnosti nenajdete nikde jinde než sami v sobě.“
Je součástí vašeho pravého já. Zkuste začít tím, že oceníte hojnost kolem sebe.

Všímejte si pestrosti a dokonalosti života kolem sebe. Užívejte si hřejivé teplo slunce na své pokožce, nádheru květin vystavených před květinářstvím, sousto šťavnatého ovoce nebo osvěžující kapky letního deště.

Dokonalost života na vás čeká na každém kroku. Tím, že oceníte hojnost, která je všude kolem, probudíte hojnost skrytou ve svém nitru. Až se tak stane, nechte ji proudit ven, třeba tím, že se usmějete na náhodného kolemjdoucího. Stanete se tak dárcem. Ptejte se sami sebe: Co teď mohu udělat? Jak mohu být tomuto člověku, této situaci prospěšný? K tomu, abyste se cítili bohatí, nepotřebujete žádný majetek, ačkoliv když se budete považovat za bohaté, věci k vám budou přicházet samy.

Hojnost přichází jen k těm, kteří už jsou „bohatí“. Možná vám to bude připadat nespravedlivé, ale tak to vůbec není. Je to obecný zákon. Bohatství i chudoba jsou vnitřní stavy, jež se projevují ve vnějším světě jako vaše realita. Ježíš to vyjádřil takto: „Kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

~ Eckhart Tolle (Nová země)
Návštěvník
 

Re: Bezpodmínečná láska je podstatou Bytí

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 10. črc 2018 7:59:07

Eckhart Tolle: Od návykového k osvícenému vztahu

VZTAHY LÁSKY A NENÁVISTI

Dokud nežijete vědomě v přítomném okamžiku, všechny vaše vztahy, a zejména vztahy intimní, jsou dysfunkční. Dokud jste zamilovaní, váš vztah vám může připadat dokonalý, ale tato zdánlivá dokonalost je porušena, jakmile začne docházet k hádkám a konfliktům a stále častějšímu emočnímu nebo tělesnému násilí.

Zdá se, že se většina "milostných vztahů" brzy mění ve vztahy lásky a nenávisti. Láska se změní v nenávist nebo v naprostou lhostejnost. A to je považováno za normální. Jestliže ve svém partnerském vztahu prožíváte jak lásku, tak její opak, pak je pravděpodobné, že si pletete závislost s láskou. Svého partnera nemůžete v jednom okamžiku milovat a v druhém nenávidět.

Pravá láska nezná svůj opak. Jestliže vaše "láska" obsahuje nenávist, pak to není láska, ale potřeba hlubšího pocitu já, potřeba, kterou váš partner dočasně uspokojuje.

Je to náhražka za spásu a určitou dobu se vám tak opravdu jeví.


Pak ale přijde okamžik, kdy váš partner přestane uspokojovat vaše potřeby, nebo lépe řečeno potřeby vašeho ega, a na povrch se vynoří pocity strachu a bolesti, které byly dosud zastíněny vaším "milostným vztahem"......

Jako ve všech návykových vztazích, dokud máte drogu, prožíváte euforii, ale nakonec přijde čas, kdy vám droga přestane pomáhat.

Když se vrátí vaše staré bolestné pocity, prožíváte je ještě intenzivněji než dříve a navíc si myslíte, že je tentokrát způsobil váš partner. Proto své pocity promítáte do vnějšího světa a napadáte partnera s brutální hrubostí, která je součástí vaší bolesti.

Vaše útoky pak probouzejí partnerovu vlastní bolest a on reaguje tím, že vás také začne napadat. V této fázi vaše ego stále ještě nevědomě doufá, že svými útoky přinutí partnera, aby změnil své chování, takže jich nadále užívá k tomu, aby zastřelo vaši vlastní bolest.

Každý chorobný návyk vzniká z nevědomého odmítání překonat vlastní bolest. Každý návyk začíná bolestí a končí bolestí. Ač už jste závislí na jakékoli substanci - na drogách, jídle, alkoholu nebo na druhém člověku - užíváte něco nebo někoho, abyste zamaskovali svou vlastní bolest. Proto je v intimních vztazích po odeznění počáteční euforie tolik bolesti. Intimní vztahy bolest nezpůsobují, nicméně přivádějí na povrch bolest, kterou už máte ve svém nitru. To způsobuje každý chorobný návyk. Každý návyk dosáhne bodu, kdy vám přestane pomáhat, a vy pak cítíte bolest mnohem intenzivněji než dříve.

Tohle je jeden z důvodů, proč se většina lidí snaží uniknout z přítomného okamžiku a hledá spásu v budoucnosti. První, s čím se mohou setkat, když se soustředí na přítomný okamžik, je jejich vlastní bolest, a právě toho se většina lidí bojí. Kdyby jen věděli, jak snadné je soustředit se na přítomný okamžik a využívat jeho moc, která rozpouští minulost a její bolest. Kdyby jen věděli, jak snadné je žít v této realitě, která rozpouští falešné představy.

Vyhýbat se partnerských vztahům ve snaze vyhnout se bolesti také není řešením. Bolest zůstává. Tři neúspěšné partnerské vztahy za tři roky vám přinesou probuzení spíš než tři roky strávené na opuštěném ostrově. Kdybyste však naplnili svou osamělost intenzivní přítomností, i to by vám pomohlo.

OD VZTAHŮ NÁVYKOVÝCH KE VZTAHŮM OSVÍCENÝM

AŤ UŽ ŽIJETE SAMI NEBO S PARTNEREM, jediným řešením je žít stále hlouběji v přítomnosti.

Aby vaše láska mohla vzkvétat, světlo vaší vědomé přítomnosti musí být dostatečně silné, abyste se přestali ztotožňovat se svou myslí a svým emočním tělem. Chápat sám sebe jako Bytí pod vlastní myslí, jako ticho pod duševním šumem, jako lásku a radost pod veškerou bolestí - v tom spočívá svoboda, spása a osvícení.

Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest a tím ji překonat. Přestat se ztotožňovat s myslí znamená stát se nezaujatým pozorovatelem vlastních myšlenek a vlastního chování, zejména navyklých rolí, které hraje naše ego. Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, vaše myšlení ztratí svou nutkavou kvalitu, která je především potřebou posuzovat realitu a bránit se tomu, co existuje. Jakmile přijmete to, co existuje, osvobodíte se od mysli. Uvolníte místo lásce, radosti a míru.

NEJDŘÍV PŘESTAŇTE POSUZOVAT SAMI SEBE;

potom přestaňte posuzovat svého partnera.


Nejúčinnějším katalyzátorem změny v partnerském vztahu je totální přijímání partnera.

Jakmile přestanete partnera posuzovat, okamžitě překročíte hranice svého já.

Překonáte veškerou závislost a z vašeho vztahu zmizí oběť i pachatel, žalobce i obžalovaný.



To je zároveň konec jakékoli vzájemné závislosti, konec ztotožňování se s nevědomými duševními procesy partnera. V této fázi se buď rozejdete s láskou, nebo začnete žít hlouběji v přítomném okamžiku, to jest ve sféře Bytí.

Je to opravdu tak jednoduché?

Ano, je to jednoduché.

Láska je stav Bytí. Láska není ve vnějším světě; láska je hluboko ve vašem nitru.

Nikdy ji nemůžete ztratit a ona vás nikdy neopustí. Láska není závislá na vnějších formách.


ECKHART TOLLE MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU
Návštěvník
 


Zpět na Tolle

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník