Vyhodit ptáče z hnízda, aby se naučilo létat, dokáže jenom láska.Jaký by mělo život, kdyby se bálo vlastních křídel?
Jenom láska dokáže bezpodmínečně milovat ego, které vyrazilo jako dítě na zkušenou do světa. Jenom láska ho dokáže nesoudit a dát mu další šanci, aby se mohlo vrátit tam, kde je jeho místo (ať už činilo, co činilo) a mohlo vykonat, k čemu bylo předurčeno. Žití v bytí, které se nepovyšuje, ani neponižuje, prostě je....
Bezpodmínečná láska dělá mnohem "horší" věc, než jen pouhé vyhození ptáčete z hnízda.
Bezpodmínečnou lásku žádné ego nepřežije.
Proto, když se objeví okamžik, kdy by mohlo ego zmizet, přichází často mysl s náhradním programem, úkolem, posláním, díky kterému může ještě získat nějaký čas.
Jana píše:Bezpodmínečná láska dělá mnohem "horší" věc, než jen pouhé vyhození ptáčete z hnízda.
Bezpodmínečnou lásku žádné ego nepřežije.
Proto, když se objeví okamžik, kdy by mohlo ego zmizet, přichází často mysl s náhradním programem, úkolem, posláním, díky kterému může ještě získat nějaký čas.
není to vysvětlení nedávno probírané otázky kdo je "strážce prahu"?
Není nic, co by lépe posilovalo ego, než mít pravdu. Mít pravdu znamená ztotožnění se s mentální pozicí – stanoviskem, názorem, soudem, příběhem. Abyste vy mohli mít pravdu, samozřejmě, potřebujete někoho, aby neměl pravdu. A tak ego miluje hledat na jiném nepravdu, aby samo mělo pravdu.
Protože vidíte, že lhaní je projevem jeho egoistického stavu vědomí. Věří, že může získat nějakou výhodu, když bude říkat věci, které nejsou pravdivé, vylepšení sebe nebo cokoliv. Ego často říká věci, které nejsou pravdivé, aby vypadalo lepší. Ale ve chvíli, kdy jsme z něj udělali identitu...:"Je to lhář", to je obrovská past, nejen pro něj. Vstoupil jsem do toho. Protože dělám identitu z jiné lidské bytosti, z jejího nevědomého chování.
JAKMILE JSEM TO JEDNOU UDĚLAL. ..Jakmile jsem přilepil štítek k jiné lidské bytosti, příště se setkám s touto bytostí .. už se s ní doopravdy nesetkávám. Potkávám svůj úsudek. Dívám se skrz obrovský štítek, který jsem té bytosti dal, který jsem zmínil ostatním: "Víš, že je lhář, ne?" "Ano, dobře."
Až příště přijde, nesetkáš se s lidskou bytostí, potkáš lháře. A tím se snižuješ. Uvízneš ve vlastních soudech. Způsob, jakým se vztahujete k této osobě, je snížen. S touto osobou už vůbec nehovoříte. Sami jste omezeni svými soudy, protože vás to bude ovládat. Mentální koncept bude ovládat vaše chování.
