Vědomá přítomnost

Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod rafael » pon 10. bře 2014 19:05:09

VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST

JE TO NĚCO JINÉHO, NEŽ SI MYSLÍTE

Říkáte, že nejdůležitější je vědomá přítomnost. Myslím, že to chápu, ale nejsem si jistý, zda ten
stav znám z vlastní zkušenosti. Není to něco jiného než to, co si myslím, že to je?
Je to něco jiného! O přítomnosti nemůžete mluvit a mysl tomu nemůže rozumět. Chápat
přítomnost znamená být přítomný.
Udělejte malý pokus. Zavřete oči a řekněte si: „Jsem zvědav, jaká mě teď napadne myšlenka."
Pak se soustřeďte a čekejte. Čekejte jako kočka u myší díry. Jaká myšlenka se vynoří z myší
díry? Zkuste to.

Nuže?
Musel jsem dost dlouho čekat, než mě něco napadlo.
Samozřejmě. Dokud jste ve stavu intenzivního soustředění, nenapadají vás žádné myšlenky.
Jste klidný a velice pozorný. Jakmile vaše pozornost ochabne, začnou vás napadat myšlenky.
Vrátí se myšlenkový šum, klid zmizí. Jste zpátky v čase.
Někteří zenoví mistři někdy zkoušejí pozornost svých žáků tak, že se k nim zezadu tiše
přiblíží a nečekaně je uhodí holí. Jaký šok! Jestliže byl žák opravdu soustředěný a bdělý,
jestliže „měl bedra opásaná a lampu hořící", jak říká Ježíš, všiml si, že se k němu mistr
přiblížil, a uhnul se nebo ránu odrazil. Když si však mistra nevšiml, znamenalo to, že byl
ponořen v myšlenkách, jinými slovy byl nepřítomný a nevědomý.
Chcete-li si uvědomovat každodenní život, musíte být hluboce soustředěni ve svém nitru,
jinak vás vaše mysl bude unášet jako divoká řeka.
Co to znamená být „soustředěný ve svém nitru"?
Znamená to žít plně ve svém těle. Být soustředěn na vnitřní energetické pole. Vnímat své tělo
zevnitř. Vědomí těla vás udržuje pozornými. Udržuje vás v přítomnosti.

EZOTERICKÝ SMYSL „ČEKÁNÍ"

Pozornost lze přirovnat k čekání. Ježíš tohoto srovnání užíval v některých svých
podobenstvích. Taková pozornost není neklidným nebo znuděným čekáním, které je
odmítnutím přítomnosti, o němž jsem se už zmínil. Není to čekání, při kterém jste soustředěni
na určitý bod v budoucnosti, zatímco přítomnost si uvědomujete jako překážku, která vám
brání v dosažení toho, co chcete. Je to úplně jiný druh čekání, který vyžaduje dokonalou
ostražitost. Každou chvíli se může něco stát, a nejste-li naprosto bdělí a klidní, nevšimnete si
toho. O tomto druhu čekání mluví Ježíš. V tomto stavu je veškerá vaše pozornost soustředěna
v přítomném okamžiku. Nemyslíte, nevzpomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte
strach, jste plně soustředěni v přítomnosti. Jste přítomní celou svou bytostí, každou buňkou ve
svém těle. V tomto stavu téměř úplně zmizí vaše „já", vaše osobnost, která má minulost a
budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zůstáváte sami sebou. Ve skutečnosti jste sami
sebou víc než kdy předtím. Nebo ještě lépe, jedině teď, v tomto okamžiku, jste opravdu sami
sebou.
„Buďte jako služebník čekající na návrat svého pána," říká Ježíš. Služebník neví, kdy se pán
vrátí. Proto je bdělý, klidný a ostražitý, aby nepromeškal jeho návrat. V dalším podobenství
hovoří Ježíš o pěti lehkomyslných (nevědomých) ženách, které nemají dost oleje (vědomí),
aby jejich lampy hořely (aby si ženy uvědomovaly přítomnost), a proto zmeškají svého
ženicha (přítomný okamžik) a nedostanou se ke svatebnímu obřadu (osvícení). Tyto ženy se
liší od pěti moudrých žen, které mají dost oleje (jsou si vědomy přítomnosti).
Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili
jejich smysl. Během pozdějších mylných interpretací se jejich skutečný smysl úplně ztratil.
Tato podobenství nehovoří o konci světa, ale o konci psychologického času. Hovoří o
transcendenci egoické mysli a o možnosti žít v úplně novém stavu vědomí.

KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI

To, co jste právě popsal, občas cítím, kdy z jsem úplně sám uprostřed přírody.
Ano. Zenoví mistři označují tento stav bezmyšlenkovitosti a totální vědomé přítomnosti
slovem satori. Ačkoli satori není trvalou transformací, buďte vděční, když přijde, neboťje
ukázkou stavu osvícení. Možná jste podobný stav prožili mnohokrát, ale nevěděli jste, co to
je, a neuvědomovali jste si jeho význam. Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody,
musíte být soustředěni v přítomnosti. Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu,
ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Poslouchali jste zvuk horského potoka?
Poslouchali jste zpěv kosa za tichého letního soumraku? Abyste si to mohli uvědomit, vaše
mysl musí být klidná. V takových chvílích musíte odhodit všechny své problémy a
zapomenout na minulost a budoucnost a na všechno, co znáte; jinak se budete dívat a nic
neuvidíte, budete poslouchat a nic neuslyšíte. Musíte být naprosto soustředěni v přítomném
okamžiku.
Za krásou vnějších forem je něco víc: něco, co nelze pojmenovat, jakási hluboká, vnitřní,
posvátná podstata. Tato vnitřní podstata vyzařuje ze všeho krásného. Vnímáte ji jen tehdy,
když jste plně přítomní. Je tato bezejmenná podstata totéž co vaše přítomnost? Mohla by
existovat bez vaší přítomnosti? Přemýšlejte o tom.

Když jste prožívali takovéto okamžiky úplného soustředění, pravděpodobně jste si
neuvědomovali, že jste přechodně ve stavu naprosté bezmyšlenkovitosti. To proto, že pauza
mezi tímto stavem a myšlením je velice krátká. Vaše satori možná trvalo jen několik vteřin,
než vás napadla první myšlenka, nicméně existovalo. Jinak byste nemohli vnímat tu krásu.
Mysl nemůže vnímat ani vytvořit krásu. Všechnu tu krásu a posvátnost jste vnímali jen
několik vteřin, dokud jste byli plně soustředěni v přítomném okamžiku. Pravděpodobně jste si
nevšimli zásadního rozdílu mezi bezmyšlenkovitým vnímáním krásy a myšlenkou, jež ji
vzápětí pojmenovala a interpretovala. Časový interval mezi těmito dvěma stavy byl tak
krátký, že vám to připadalo jako jeden souvislý proces. Faktem je, že jakmile vás napadla
první myšlenka, celý zážitek byl vzpomínkou.
Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste
hlubší a vědomější.
Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec neexistuje. Mohou
sice říci, že nějaká květina je krásná, ale to je pouze mechanické pojmenování. Tito lidé
nejsou soustředěni v přítomnosti, a proto květinu opravdu nevidí, nevnímají její podstatu, její
posvátnost - stejně jako neznají sami sebe, jako nevnímají svou vlastní podstatu, svou vlastní
posvátnost.
Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní obrazy, architektura,
hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu. Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni
se osvobodit - ani na okamžik - od své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním
zdrojem tvořivosti a krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v
obrazárnách. Podívejte se na naše města a průmyslové pustiny. Ještě žádná civilizace
nevytvořila něco tak ošklivého.

ČISTÉ VĚDOMÍ

Je vědomá přítomnost totéž co Bytí?
Když si uvědomujete Bytí, Bytí si uvědomuje samo sebe. Když si Bytí uvědomuje samo sebe
-je to vědomá přítomnost. Jelikož Bytí, vědomí a život jsou synonyma, lze říci, že vědomá
přítomnost je život nebo vědomí, které si uvědomuje samo sebe. Nelpěte však na jednotlivých
slovech, nesnažte se tomu rozumět. K tomu, abyste si uvědomovali přítomnost, nemusíte
ničemu rozumět.
Rozumím tomu, co jste právě řekl, ale mám dojem, ze Bytí neholí nejvyšší transcendentální
realita, není kompletní a že se neustále vyvíjí. Potřebuje Bůh čas k osobnímu růstu?
Tak se to jeví nám z naší omezené perspektivy viditelného vesmíru. „Já jsem Alfa a Omega,"
říká Bůh, „Ten, který je a který byl a který přichází, Všemohoucí." V mimočasové sféře, kde
žije Bůh a která je také vaším domovem, je začátek a konec, Alfa a Omega totéž; podstata
všeho, co kdy bylo a co kdy bude, je vždy přítomná v neviditelném stavu jednoty a
dokonalosti - který si lidská mysl nedovede ani představit, ani pochopit. V našem světě
zdánlivě oddělených forem je věčná dokonalost nemyslitelný pojem. Člověku se zdá, že i
vědomí, toto světlo vyzařující z věčného Zdroje, je v procesu vývoje, ale to jen díky našemu
omezenému vnímání. Z absolutního hlediska tomu tak není. Teď však hovořím o vývoji
vědomí na tomto světě.
Všechno, co existuje, má Bytí, všechno má božskou podstatu, všechno má určitý stupeň
vědomí. Dokonce i kámen má elementární vědomí; jinak by nemohl existovat a jeho atomy a
molekuly by se rozptýlily do prostoru. Všechno je živé. Slunce, Země, rostliny, zvířata, lidévšechny
formy jsou projevem určitého stupně vědomí.
Svět vzniká, když na sebe vědomí bere tvary a formy, myšlenkové formy a hmotné formy.
Podívejte se na miliony životních forem jen na této planetě. V moři, na souši i ve vzduchu - a
každá forma se miliónkrát opakuje. Proč? Hraje snad někdo nebo něco jakousi hru, hru s
formami? Tuto otázku si položili staří indičtí vizionáři. Ti chápali svět jako hru, kterou hraje
Bůh. V této hře, které říkali lila, nejsou jednotlivé životní formy příliš důležité. Například
většina mořských tvorů nežije déle než pět minut po narození. Ani lidé nežijí příliš dlouho, a
když umřou, je to jako by nikdy nebyli. Je to tragické a kruté? Pouze když vytvoříte
oddělenou totožnost pro každou životní formu, když zapomenete, že vědomí je božská
podstata, jež se projevuje v různých formách. To však nemůžete opravdu vědět, dokud si
neuvědomíte své vlastní božství jako čisté vědomí.
Když se vám v akváriu narodí ryba a vyjí dáte jméno Jana, napíšete jí křestní list a řeknete jí o
její rodině, a za dvě minuty ji sežere jiná ryba - je to tragické. Ale jen proto, že jste vytvořili
oddělenou totožnost tam, kde žádná nebyla. Oddělili jste fragment dynamického procesu,
molekulárního tance a udělali jste z něj samostatnou entitu.
Vědomí se převléká do různých forem, dokud nedosáhnou takové složitosti, že se v nich
úplně ztratí. U moderního člověka se vědomí ztotožňuje se svým převlečením. Uvědomuje si
svou existenci jako forma, a proto žije ve strachu ze zničení své tělesné a myšlenkové formy.
To je naše egoická mysl, kteráje počátkem naší dys-funkčnosti. Zdá se, že se během naší
evoluce něco pokazilo. I to je však součástí Boží hry. Utrpení způsobené naší dysťunkčností
nakonec nutí naše vědomí, aby se přestalo ztotožňovat s formou: Vědomí si začíná
uvědomovat samo sebe, avšak na mnohem hlubší úrovni než předtím.
Tento proces vysvětluje Ježíš ve svém podobenství o ztraceném synu, který odchází z
domova, utratí všechny peníze a nakonec se vrací. Po návratu ho otec miluje víc než před jeho
odchodem. Syn je stejný jako předtím, ale teď má v sobě něco hlubšího. Toto podobenství
popisuje cestu od nevědomé dokonalosti skrze zdánlivou nedokonalost a „zlo" k vědomé
dokonalosti.
Uvědomujete si teď hlubší a širší význam pozorování své mysli? Kdykoli pozorujete svou
mysl, vaše vědomí se přestává ztotožňovat s myšlenkovými formami a stává se nezaujatým
pozorovatelem. Následkem toho se pozorovatel - čisté vědomí za všemi formami -stane
silnějším a myšlenkové formy se stanou slabšími. Když hovoříme o pozorování vlastní mysli,
zosobňujeme událost kosmického významu: skrze vás se vědomí probouzí ze svého snu o
ztotožnění a zbavuje se formy. To je předzvěstí a zároveň už také součástí události, kteráje
pravděpodobně ve vzdálené budoucnosti, pokud jde o chronologický čas. Tato událost se
nazývá - konec světa.

Až se vědomí osvobodí od svého ztotožnění s tělesnou a duševní formou, stane se čistým či
osvíceným vědomím, neboli vědomou přítomností. To se už stalo v životě několika jedinců a
pravděpodobně se to brzy stane v životě mnoha lidí, ačkoli to není jisté. Většina lidí je stále
ve spárech egoického modu vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno.
Pokud se od své mysli lidé neosvobodí, jejich mysl je zničí. Budou prožívat stále větší
zmatek, konflikty, násilí, zoufalství a šílenství. Egoická mysl je jako potápějící se loď. Když z
ní nevyskočíte, utopíte se. Kolektivní mysl lidstva je nejšílenější a nejdestruktivnější entita,
jaká kdy existovala na této planetě. Co si myslíte, že se stane, když se lidské vědomí
nezmění?
Jedinou úlevou pro mnoho lidí je občasný návrat na úroveň vědomí pod myšlením. Každý to
dělá ve spánku. Do určité míry se to děje také prostřednictvím sexu, alkoholu a dalších drog,
které potlačují přílišnou duševní aktivitu. Kdyby nebylo alkoholu, sedativ a antidepresivních
drog, které se dnes užívají v nesmírných kvantitách, šílenství lidské mysli by bylo ještě
zjevnější. Věřím, že mnozí lidé by se stali nebezpečím pro sebe i pro druhé, kdyby nemohli
užívat drogy. Tyto drogy vás ovšem jen udržují v dysfunkčním stavu. Jejich masové užívání
jen oddaluje zhroucení starých struktur mysli a přechod na vyšší úroveň vědomí.
Návrat k nižším úrovním vědomí našich vzdálených předků, zvířat a rostlin není možný.
Neexistuje cesta zpátky. Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň. Vědomí
se vyvíjí v celém vesmíru v miliardách forem. Takže i když se nám nepodaří dosáhnout vyšší
úrovně, nebude na tom příliš záležet. Vědomí se projeví skrze nějakou jinou životní formu.
Nicméně skutečnost, že čtete tuto knihu, je jasnou známkou toho, že se nové vědomí na této
planetě začíná rozšiřovat.
Nejde o nic osobního: Nic vás neučím. Vy jste vědomí a nasloucháte sami sobě. Jedno
východní rčení říká: „Učitel a žáci tvoři učení." Samotná slova nejsou důležitá. Slova nejsou
Pravda: pouze k ní ukazují. Ačkoli každé slovo má svou historii a pochází z minulosti, slova,
která vám teď říkám, jsou nositeli vysoké energie vědomé přítomnosti.
Mlčení je ještě účinnějším nositelem přítomnosti; proto si uvědomujte mlčení za mými slovy.
Uvědomujte si pomlky. Naslouchat tichu je snadný a bezprostřední způsob, jak se stát
vědomě přítomným. Kde je zvuk, tam je také ticho mezi jednotlivými zvuky. Naslouchání
tichu vás okamžitě naplní klidem. Pouze klid a ticho ve vašem nitru může vnímat ticho ve
vnějším světě. A je hluboké ticho něco jiného než vědomá přítomnost, vědomí osvobozené od
myšlení?

KRISTUS: REALITA VAŠÍ BOŽSKÉ PŘÍTOMNOSTI

Nelpěte na žádném slově. Vědomou přítomnost můžete nahradit slovem „Kristus", má-li to
pro vás větší význam. Kristus je vaše božská podstata nebo Já, jak se tomu někdy říká na
Východě. Jediný rozdíl mezi Kristem a přítomností je v tom, že slovo Kristus označuje vaše
vnitřní božství bez ohledu na to, zda si je uvědomujete, kdežto vědomá přítomnost znamená
probuzené božství neboli božskou podstatu.
Když si uvědomíte, že v Kristu není minulost ani budoucnost, zbavíte se mnoha falešných
názorů. Říci, že Kristus byl nebo bude je contradictio in adiecto. Ježíš byl. Byl to člověk,
který žil před dvěma tisíci lety a realizoval božskou přítomnost, svou pravou přirozenost. A
Ježíš řekl: „Než byl Abraham, já jsem." Neřekl: „Existoval jsem předtím, než se narodil
Abraham." To by znamenalo, že byl stále ještě v dimenzi času a formy. Použití slov já jsem
ve větě, která začíná v čase minulém, vyjadřuje radikální změnu, přerušení časové dimenze.
Je to velice hluboké prohlášení. Ježíš se pokusil bezprostředně vyjádřit smysl vědomé
přítomnosti, seberealizace. Překročil hranice vědomí ovládaného časem a vstoupil do
mimoča-sové sféry. Do světa vstoupila dimenze věčnosti. Věčnost ovšem neznamená
nekonečný čas, nýbrž žádný čas. A tak se člověk Ježíš stal Kristem, nástrojem čistého
vědomí. A jak se definuje sám Bůh? Říká snad, že vždycky byl a vždycky bude? Samozřejmě
že ne. Bůh řekl: „JSEM, CO JSEM." Žádný čas, jen přítomnost.
Druhý příchod Krista znamená transformaci lidského vědomí, přechod z času do přítomnosti,
přechod od myšlení k čistému vědomí, nikoli příchod nějakého muže nebo ženy. Kdyby se
Kristus zítra vrátil v nějaké vnější formě, nemohl by vám říci nic jiného než tohle: „Jsem
Pravda. Jsem božská přítomnost. Jsem věčný život. Jsem ve vašem nitru. Jsem tady. Jsem
teď."

Krista nikdy nezosobňujte. Nedělejte z něj formu. Skutečné boží matky a osvícení mistři
nejsou zvláštní jako osobnosti. Jsou mnohem prostší a obyčejnější než obyčejní lidé. Každý,
kdo má silné ego, by je považoval za bezvýznamné nebo by si jich vůbec nevšiml.
Jste-li přitahováni k osvícenému učiteli, pak je to proto, že jste už dostatečně vědomí, abyste
poznali vědomí v druhém. Bylo mnoho lidí, kteří nepoznali Ježíše nebo Buddhu, a mnoho lidí
je přitahováno k falešným učitelům. Egoisté jsou přitahováni k egoistům. Temnota
nerozpozná světlo. Jen světlo může poznat světlo. Proto nevěřte, že světlo je mimo vás nebo
že přichází v jediné formě. Je-li pouze váš učitel vtělením Boha, kdo jste vy? Jakýkoli druh
výlučnosti je ztotožnění s formou; a ztotožnění s formou znamená ego, ať je sebelépe
zamaskované.
Užívejte přítomnost mistra jako zrcadla, jež odráží vaši pravou totožnost, abyste se stali ještě
vědomějšími. Brzy zjistíte, že není rozdíl mezi „mou" a „tvou" vědomou přítomností.
Přítomnost je jen jedna.
Skupinová práce vám také pomůže zesílit světlo vědomé přítomnosti. Skupina lidí ve stavu
vědomé přítomnosti vytváří kolektivní energetické pole nesmírné intenzity. Nejenže povznáší
vědomí každého člena skupiny, ale také pomáhá osvobodit kolektivní vědomí lidstva od
nadvlády mysli. To činí stav vědomé přítomnosti dostupnější všem lidem. Pokud však alespoň
jeden člen skupiny není schopen udržet energii tohoto stavu vědomí, egoická mysl se může
snadno prosadit a sabotovat práci celé skupiny. Ačkoli je skupinová práce neocenitelná, sama
o sobě nestačí a nesmíte se na ni spoléhat. Nesmíte spoléhat ani na učitele nebo mistra, kromě
přechodného období, kdy se učíte praktikovat vědomou přítomnost.


Více zde: http://ezoterikacarllito.webnode.cz/kni ... ritomnost/
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 625
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 28. zář 2016 14:39:25

ZA ŠTĚSTÍM A NEŠTĚSTÍM JE KLID - VYŠŠÍ DOBRO

Obrázek

"Je nějaký rozdíl mezi štěstím a vnitřním klidem?"

Ano, štěstí závisí na vnějších okolnostech, vnitřní klid nikoli.

"Je možné přitahovat pouze pozitivní okolnosti?"

Kdyby bylo naše myšlení vždycky pozitivní, naše životní situace by byla pozitivní, že ano ? Umíte skutečně rozlišovat mezi pozitivním a negativním? Vidíte celkový obraz? Neúspěch, ztráta, nemoc či utrpení byly pro mnoho lidí největšími učiteli. Bolest je naučila vzdát se falešných představ o sobě samých, odnaučila je sledovat povrchní cíle. Naučila je pokoře a soucitu.
Učinila je reálnějšími. Ačkoli si to nemusíte uvědomovat, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké ponaučení. Dokonce i krátká nemoc vám může ukázat, co je ve vašem životě reálné a co je nereálné, na čem záleží a na čem nezáleží.Z vyššího hlediska jsou životní podmínky vždycky pozitivní. Přesněji řečeno: nejsou ani pozitivní, ani negativní. Jsou prostě takové, jaké jsou. Jestliže plně přijímáte realitu-což je jediný rozumný přístup -, není ve vašem životě nic „dobrého" ani „špatného". Existuje jen vyšší dobro - které obsahuje všechno „špatné". Z hlediska mysli však existuje dobro a zlo,láska a nenávist. Proto se v bibli říká, že Adam a Eva byli vyhnáni z „ráje", když „pojedli ze stromu poznání dobrého a špatného".

"To mi připadá jako odmítání reality a sebeklam. Když se mi stane něco strašného, mohu sice předstírat, že to není špatné, ale faktem zůstává, že to špatné je."

Tak proč to popírat? Nic nepředstíráte. Prostě přijímáte situaci takovou, jaká je. To je všechno. Tím překročíte hranice mysli, která vytváří polaritu negativního a pozitivního. Přijetí reality je základním aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Když odpustíte každému okamžiku - když mu dovolíte být tím, čím je -, nedojde k nahromadění zášti, kterou je nutno odpustit později.Uvědomte si, že teď nemluvím o štěstí. Když vám někdo umřel nebo když cítíte, že se blíží vaše vlastní smrt, nemůžete být šťastní. To je nemožné. Nicméně můžete být klidní.Přijímáte-li přítomný okamžik, můžete být smutní, ale ve svém nitru cítíte hluboký klid. To je emanace Bytí, vnitřní klid, dobro, které nemá protiklad.

"Co když jsem v situaci, kterou mohu změnit? Jak takové situaci mohu dovolit být a zároveň ji změnit?"

Udělejte, co musíte udělat. Prozatím však přijímejte, co je. Jelikož mysl a rezistence jsou synonyma, přijetí reality vás okamžitě osvobodí z područí mysli, a tím vás spojí s Bytím.Následkem toho přestanou působit obvyklé egoistické motivace - strach, chamtivost atd. Jste teď pod kontrolou mnohem větší inteligence, než je vaše mysl, takže všechno děláte s jiným vědomím.„Přijímejte všechno, co vám osud přináší, neboť co jiného může uspokojit vaše potřeby? "Tato slova napsal Marcus Aurelius před dvěma tisíci lety. Zdá se, že většina lidí musí prožít velké utrpení, aby se vzdali rezistence a přijímali realitu - aby dokázali odpouštět. Jakmile se to naučí, stane se velký zázrak: probuzení vědomí Bytí skrze to, co se jeví jako zlo, transformace utrpení ve vnitřní klid. Veškeré zlo a utrpení na tomto světě nakonec lidi donutí uvědomit si, čím opravdu jsou. Takže to, co ze svého omezeného hlediska vnímáme jako zlo, je ve skutečnosti součástí vyššího dobra, které nemá žádný protiklad. To si však uvědomíte teprve tehdy, až se naučíte odpouštět. Dokud to neumíte, zlo zůstává zlem. Jakmile si uvědomíte neskutečnost minulosti a začnete přijímat přítomnou realitu takovou,jaká je, dojde k transformaci nejen ve vašem nitru, ale také ve vnějším světě. Ve vás i kolem vás vznikne intenzivní pole vědomí, které dříve či později ovlivní každého, kdo do něj vstoupí. Vyléčíte bolest, rozptýlíte nevědomí - aniž cokoli děláte - prostě tím, že jste intenzivně soustředěni v přítomném okamžiku.
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 02. říj 2016 12:28:42

KONEC VAŠEHO ŽIVOTNÍHO DRAMATU

Obrázek

Žijete-li ve stavu vědomé přítomnosti a vnitřního klidu, může se ve vašem životě stát něco, co lze považovat za ,,špatné" z hlediska obyčejného vědomí? Většina takzvaných špatných událostí je způsobena nevědomím. Tyto negativní události někdy nazývám „dramaty". Jestliže si plně uvědomujete přítomnost, dramata přestávají vstupovat do vašeho života. Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak funguje vaše ego a jak vytváří dramata. Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem. Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potenciální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ačkoli některé strategie ega jsou velice chytré, ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego.
Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. K těmto problémům patří kolektivní zlo - válka, genocida a vykořisťování -, jež způsobuje nahromaděné nevědomí lidstva. Mnoho nemocí je způsobeno ustavičnou rezistencí ega, jejímž následkem dochází k zablokování proudu životní energie v našem těle. Jakmile se spojíte s Bytím, přestanete být ovládáni svou myslí, která způsobuje všechno zlo. Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si vytváříte nějaké drama. Když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte psychologický čas - který je nutným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomný okamžik, vytváříte drama.
Většina lidí své životní drama miluje. Jejich drama je jejich totožností. Jejich ego řídí jejich život. Dokonce i jejich - obvykle neúspěšná - snaha vyřešit své životní problémy je součástí jejich ega. Tito lidé rozhodné nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňují se svou myslí, mají největší strach z vlastního probuzení. Přijímáte-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata ve vašem životě. Nikdo vás nemůže přimět ani k hádce, ať se snaží sebevíc. S vědomým člověkem se nemůžete hádat. Hádka předpokládá ztotožnění s vlastním postojem i s rezistencí vůči postoji druhého. Následkem toho se polární protiklady vzájemně posilují. To jsou mechanismy nevědomí. Žijete-li v přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte. Takže nemůže dojít k dramatu. V knize A Course in Miracles se píše, že „dokonale vyrovnaný člověk si neumí konflikt ani představit". To se netýká jen konfliktů mezi lidmi, ale především vnitřních konfliktů, které zmizí, jakmile přestanou existovat rozpory mezi požadavky vaší mysli a realitou.
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod arikiran » ned 02. říj 2016 16:20:57

My s Williamem Shakespearem mame ale prave naopak sva dramata radi...proc jinak bychom chodili do toho theatra tady?
Nekdo holt hraje dramata
Jiny honi holky
A dalsi zas neco jineho
Je to tak, Wiliku?
Jassne, Falstafe!
Tak na zdravi a na mnoho lepsich a lepsich repriz!
... . ...
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 845
Registrován: pát 22. led 2016 12:05:50

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 03. říj 2016 21:51:14

POMÍJIVOST A ŽIVOTNÍ CYKLY

Dokud žijete v hmotné dimenzi a jste spojeni s kolektivní duší lidstva, tělesná bolest je stále možná. Veškeré utrpení je výtvorem ega, jež odmítá realitu. Dokud žijete v této dimenzi, jste sice podřízeni její cyklické povaze a zákonu pomíjivosti, ale už to nepovažujete za „špatné" -ale přijímáte to, jak to je.
Přijímáte-li „jsoucnost" všech věcí, objevíte hlubší realitu pod povrchem boje protikladů a prožíváte radost mimo dobro a zlo. To je radost z Bytí, božský klid.V hmotném světě existuje narození a smrt, tvorba a destrukce, růst a rozklad zdánlivě oddělených forem. To je viditelné všude: v životním cyklu hvězd a planet, hmotného těla,stromů i květin, ve vznikání a zanikání národů, politických stran a civilizací, a také v nevyhnutelných cyklech zisků a ztrát v životě jedince.Jsou cykly úspěchu, kdy se vám všechno daří, a cykly neúspěchu, kdy se vám všechno rozpadá pod rukama a vy se toho musíte vzdát, abyste uvolnili prostor pro vznik nových věcí.Jestliže se tomu bráníte, znamená to, že odmítáte jít s proudem života, a proto budete trpět.Z hlediska mysli je vzestupný cyklus dobrý a sestupný cyklus špatný. Růst je obvykle považován za pozitivní, ale nic nemůže růst věčně. Kdyby měl růst pokračovat věčně, stal by se nakonec destruktivním. Rozklad je předpokladem nového růstu. Jedno nemůže existovat bez druhého.
Pro duchovní realizaci je sestupný cyklus naprosto nutný. Aby vás začala přitahovat duchovní dimenze, musíte mít velký neúspěch nebo zakusit velkou bolest. Nebo se váš úspěch musí stát bezvýznamným. Neúspěch se skrývá v každém úspěchu a úspěch v každém neúspěchu. V tomto světě má každý člověk dříve či později „neúspěch" a každý úspěch je nakonec k ničemu. Všechny hmotné formy jsou pomíjivé.Můžete vytvářet nové věci a situace, ale nesmíte se s nimi ztotožňovat.Vaše fyzická energie je také podřízena cyklům. Nemůže být stále na vrcholu. Jsou období vysoké a nízké energie. Jsou období, kdy jste velice tvůrčí, a jsou období, kdy se nemůžete hnout z místa. Cyklus může trvat několik hodin nebo několik let. Jsou dlouhé cykly, které obsahují krátké cykly. Mnoho nemocí vzniká následkem toho, že bojujeme proti cyklům nízké energie, které jsou nutným předpokladem regenerace. Nutkavá činnost a tendence ztotožňovat se s vnějšími faktory jsou nevyhnutelné, dokud jste ovládáni svou myslí. To vám znemožňuje přijímat sestupné cykly. Inteligence těla se pak brání například tím, že vám způsobí nemoc, aby vás zastavila a aby mohlo dojít k nutné regeneraci.Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací. Tato pravda byla jádrem Buddhova učení. Všechno je dočasné, pomíjivost je základním rysem všeho. Všechno se jednou změní, zanikne nebo vás to přestane uspokojovat. Pomíjivost je také jádrem Ježíšova učení: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde je stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou."
Mysl se ztotožňuje se vším, co považuje za „dobré". V hmotném světě však nic netrvá věčně.To, co bylo dobré včera nebo minulý rok, se postupně stává špatným. Co vám dělalo radost,to vám působí bolest. Dnešní blahobyt se změní v prázdné konzumenství zítřka. Šťastná svatba se změní v nešťastný rozvod nebo nešťastné soužití. Když se změní něco, s čím se naše mysl ztotožňuje, nejsme schopni to přijmout. Lpíme na tom, co odchází, a bráníme se změně.Jako kdyby nám někdo trhal nohu.Občas slyšíme o lidech, kteří spáchali sebevraždu, protože přišli o všechny peníze nebo o dobrou pověst. To jsou extrémní případy. Ostatní lidé, když se octnou v obtížné situaci, jsou hluboce nešťastní nebo onemocní. Tito lidé nejsou schopni rozlišit mezi životem a životní situací. Nedávno jsem četl o jedné slavné herečce, která umřela v osmdesáti. Když její krása odkvetla a začalo ji trápit stáří, byla velmi nešťastná a přestala se stýkat s lidmi. Také ona se ztotožňovala s něčím vnějším: se svým vzhledem. Zpočátku jí její ztotožnění dávalo radost a později ji činilo nešťastnou. Kdyby se dokázala spojit s věčným životem ve svém nitru, mohla by pozorovat své stárnutí s naprostým klidem. Její vzhled by se stal průsvitným a z její věčné duše by vyzařovalo světlo. Její tělesná krása by se proměnila v krásu duchovní. Nikdo jí však neřekl, že něco takového je možné. Ten nejdůležitější druh poznání není ještě široce dostupný.
Buddha učil, že dokonce i štěstí je dukkha, což znamená „utrpení". Štěstí je neoddělitelné od svého opaku. To znamená, že štěstí a neštěstí je jedno a totéž. Jen čas odděluje jedno od druhého.Tím nechci říci, že byste si neměli vážit příjemných a krásných věcí. Ale hledat v nich něco,co vám nemohou dát - totožnost nebo pocit naplnění -, je nejrychlejší cesta k nespokojenosti a utrpení. Naše konzumní společnost by se zhroutila, kdyby se lidé stali osvícení a přestali hledat svou totožnost ve věcech. Čím víc hledáte štěstí ve vnějších věcech, tím víc vám uniká.Věci vám mohou dát potěšení, ale nemohou vám dát radost. Nic vám nemůže dát radost.Radost vychází z vašeho nitra jako radost z Bytí. Radost je základní součástí hlubokého vnitřního klidu. Je to váš přirozený stav, není to něco, co musíte hledat.Mnoho lidí si nikdy neuvědomí, že nemůžeme najít „spásu" v ničem z toho, co děláme nebo vlastníme. Ti, kteří si to uvědomují, často trpí depresemi: jestliže v ničem nemůžeme najít skutečné naplnění, proč se o něco snažit? To si musel uvědomit onen starozákonní prorok,když řekl: „Viděl jsem všechno, co se děje pod sluncem, a všechno je marnost a honba za větrem." Když se dostanete do tohoto bodu, jste krok od zoufalství - ale také krok od osvícení.Jeden buddhistický mnich mi řekl: „Všechno, co jsem se naučil za dvacet let v klášteře, mohu shrnout jednou větou: Všechno, co vzniká, také zaniká. To vím." Samozřejmě chtěl říci tohle:Naučil jsem se přijímat všechno, co je; a tak jsem našel vnitřní klid.Nebránit se životu znamená žít ve stavu milosrdenství a lehkosti. V tomto stavu je lhostejné,zda je něco dobré nebo špatné. Jakmile přestanete být vnitřně závislí na formě, okamžitě se zlepší vnější okolnosti vašeho života. Všechno, co jste si myslili, že potřebujete ke štěstí, k vám teď přichází bez vašeho přičinění a vy se z toho můžete radovat - dokud to trvá.Samozřejmě že všechno pomine, ale vy už nemáte strach z žádné ztráty. Život je snadný.Štěstí odvozené ze sekundárního zdroje nikdy není moc hluboké. Je to pouhý odlesk radosti z Bytí, kterou najdete ve svém nitru, když se přestanete bránit životu. Bytí vás dovede za hranice polárních protikladů mysli a zprostí vás závislosti na formě. I kdyby se všechno kolem vás zhroutilo, přesto byste cítili hluboký vnitřní klid. I když nebudete šťastní, budete žít v klidu.
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 04. říj 2016 19:52:03

NEGATIVNÍ EMOCE

Veškerou vnitřní rezistenci prožíváme jako určitý druh negativity. Veškerá negativita je rezistence. V tomto kontextu znamenají tato dvě slova skoro totéž. K negativním emocím patří podrážděnost, netrpělivost, zlost, sklíčenost, zášť i sebevražedné zoufalství. Rezistence někdy probouzí emoční tělo. Když k tomu dojde, i mírně nepříznivá situace může vyvolat silné negativní emoce, jako je hněv nebo hluboký zármutek.

Ego věří, že prostřednictvím negativních emocí může ovlivňovat realitu. V knize A Course in Miracles se píše, že kdykoli jsme nešťastní, podvědomě věříme, že nám naše neštěstí „koupí" to, co chceme. Kdybyste nevěřili, že neštěstí je účinné, proč byste je vytvářeli? Negativní emoce však účinné nejsou. Místo aby přitahovaly žádoucí situace, znemožňují jejich vznikání. Místo aby vyřešily nežádoucí situace, udržují je při životě. Jedinou „užitečnou" funkcí negativních emocí je to, že posilují vaše ego. A proto je vaše ego miluje.Ztotožňujete-li se s nějakou negativní emocí, nechcete sejí zbavit a nevědomě se bráníte pozitivní změně. Taková změna by ohrozila vaši totožnost. Proto ignorujete a odmítáte všechno pozitivní ve svém životě. To je běžný jev. A je to šílené. Negativní emoce jsou naprosto nepřirozené, neboť znečišťují vaši duši. Existuje hluboká spojitost mezi znečišťováním přírody a negativitou, která se nahromadila v kolektivní duši lidstva. Kromě člověka žádná jiná životní forma na této planetě nezná negativitu. Žádná jiná životní forma neznásilňuje Zemi, která jí dává život. Viděli jste někdy nešťastnou květinu nebo nespokojený dub? Setkali jste se někdy s deprimovaným delfínem, s žábou, která má nízkou sebeúctu, s kočkou, která se nedokáže uvolnit, nebo s ptákem, který je plný nenávisti a zášti? Známky neurotického chování občas projevují pouze zvířata, která žijí v úzkém kontaktu s lidmi.
Pozorujte rostliny a zvířata a naučte se od nich, co to znamená přijímat realitu. Nejvíc jsem se naučil od koček, ale i kachny mně daly důležité duchovní ponaučení. Už pouhé pozorování kachen je meditací. Jak klidně plují po hladině, v naprosté pohodě, dokonale přítomné v každém okamžiku. Občas se poperou - někdy bez zjevného důvodu anebo jen proto, že jedna kachna zbloudila do soukromého prostoru jiné kachny. Zápas obvykle trvá jen několik vteřin. Pak několikrát energicky zamávají křídly a každá odpluje jinam. Plavou pokojně, jako by k zápasu nikdy nedošlo. Když jsem to viděl poprvé, uvědomil jsem si, že máváním křídel uvolňují přebytečnou energii, aby se jim nehromadila v těle a neměnila se v negativní emoce. To je přirozená moudrost. Pro kachny je to snadné, protože nemají mysl, která by udržovala minulost při životě a se kterou by se ztotožňovaly.Nemohou negativní emoce obsahovat nějaké důležité poselství? Například moje deprese mě může upozornit, že v mém životě je něco v nepořádku, a to mě může přinutit zamyslit se a učinit patřičné změny. Takže musím naslouchat tomu, co mi mé emoce říkají.Opakované negativní emoce někdy skutečně obsahují poselství, stejně jako nemoci. Ale všechny změny, které učiníte, jsou jen kosmetickými změnami, pokud nevycházejí ze změny vašeho vědomí. To znamená, že musíte začít žít v přítomnosti. Pak nepotřebujete negativní emoce, aby vám říkaly, co byste měli změnit ve svém životě. Dokud však negativní emoce máte, užívejte jich jako signálu, který vám připomíná, že se máte soustředit na přítomnost.Jak se zbavíme negativních emocí?
Negativní emoce přestanou vznikat, když budete žít vědomě v přítomném okamžiku. Ale nenechte se odradit. Na této planetě je zatím jen velmi málo lidí, kteří dokážou žít v přítomnosti, ačkoli někteří se tomu blíží. Věřím, že takových lidí bude stále víc.Kdykoli cítíte nějakou negativní emoci, dívejte se na ni jako na signál, který vám říká:„Probuďte se. Vystupte ze své mysli. Soustřeďte se na přítomnost."Ve své knize Island (Ostrov) píše Aldous Huxley o muži, který ztroskotal na vzdáleném a opuštěném ostrově. Na ostrově je jedinečná civilizace. Neobvyklé je, že její členové jsou duševně zdraví. První, čeho si náš trosečník všimne, jsou pestrobarevní papoušci, kteří ustavičně opakují: „Dávejte pozor. Tady a teď. Pozor. Tady a teď." Později se dočteme, že je tato slova naučili ostrované, aby jim papoušci neustále připomínali, že mají žít v přítomném okamžiku.

Takže kdykoli cítíte nějakou negativní emoci, považujte ji za hlas,jenž vám říká: „Pozor. Tady a teď. Probuďte se." Uvědomujte si i sebemenší podrážděnost, abyste zabránili hromadění nevědomých reakcí. Když si uvědomíte, že toto energetické pole nepotřebujete, odhoďte je. Ale odhoďte je úplně. Pokud toho nejste schopni, přijměte jeho existenci a uvědomujte šiji.Negativních emocí se můžete zbavit také tím, že si představujete, že jste transparentní vůči jejich příčině. Zpočátku to zkoušejte s triviálními věcmi. Řekněme, že sedíte doma a najednou zaslechnete z ulice pronikavý zvuk nějakého poplašného zařízení. Ten zvuk vás podráždí.Jaký má toto podráždění smysl? Žádný. Proč jste je vyvolali? Vy jste to neudělali. Udělala to vaše mysl. Byla to automatická, nevědomá reakce. Proč ji vaše mysl vyvolala? Protože nevědomě věří, že vaše rezistence, kterou prožíváte jako negativní emoci, nějakým způsobem změní nežádoucí situaci. To je ovšem nesmysl. Vaše rezistence, v tomto případě podrážděnost, je mnohem nepříjemnější než původní příčina. Tohle všechno můžete změnit v duchovní cvičení. Představujte si, že jste transparentní, že nemáte hmotné tělo. Dovolte rušivému zvuku, aby vámi procházel, místo aby narážel na „zeď" ve vašem nitru. Jak už jsem řekl, zpočátku to zkoušejte s triviálními věcmi. Někdo vám řekne něco hrubého nebo urážlivého. Místo abyste na to nevědomě reagovali, nechtě to projít svou hlavou. Nebraňte se tomu. To je odpuštění. Tímto způsobem se stanete nezranitelnými. Chcete-li, můžete tomu člověku říci, že jeho chování je nepřijatelné. Ale on ztratil moc ovládat váš vnitřní stav a vy jste se přestali ztotožňovat se svou myslí.

"Medituji, prošel jsem mnoha kurzy, přečetl jsem mnoho knih o du-chovnosti, snažím se přijímat realitu - ale když. se mě zeptáte, zda jsem našel skutečný a trvalý vnitřní klid, musím říci, že ne. Proč jsem jej nenašel? Co mám dělat?"

Stále ještě hledáte ve vnějším světě. Možná najdete odpověď v příštím kurzu, možná v nové technice. Poradím vám: Nehledejte klid. Nehledejte žádný duševní stav, nebo vyvoláte vnitřní konflikt a nevědomou rezistenci. Odpusťte sám sobě, že jste ještě nenašel vnitřní klid. Jakmile přijmete svůj neklid, váš neklid se promění v klid. V tom spočívá tajemství vzdání se.
Možná jste slyšeli větu „nastavte druhou tvář", kterou řekl velký učitel osvícení před dvěma tisíci lety. Ježíš se snažil symbolicky vyjádřit tajemství nonrezistence. Hovořil pouze o vaší vnitřní realitě, nikoli o vašem chování. Slyšeli jste o Banzanovi? Než se stal velkým zenovým mistrem, dlouho hledal osvícení, ale tomu stále unikalo. Pak jednoho dne na tržišti uslyšel rozhovor mezi řezníkem a jeho zákazníkem. „Dejte mi nejlepší kus masa, jaký máte," řekl zákazník. Řezník odpověděl:„Každý kus masa, který mám, je nejlepší. Nemám žádný jiný." V tu chvíli dosáhl Banzan osvícení. Vidím, že čekáte na nějaké vysvětlení. Když přijímáte, co je, každý kus masa - každý okamžik - je nejlepší. To je osvícení.
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 06. říj 2016 19:28:09

POVAHA SOUCITU

Obrázek

Až překonáte protiklady vytvořené svou myslí, budete jako hluboké jezero. Životní situace jsou hladinou jezera. Někdy jsou klidné, jindy bouřlivé - to záleží na cyklech a sezónách. V hlubině je však jezero vždycky klidné. Vy jste celým jezerem, nejen hladinou; jste ve spojení se svou vlastní hloubkou, která je vždy v naprostém klidu. Nebráníte se změně, nelpíte na žádné situaci. Váš vnitřní klid nezávisí na vnějších okolnostech. Žijete ve sféře věčného Bytí a nejste závislí na světě proměnlivých forem. Radujete se z nich, vytváříte je, ale nelpíte na nich.Když jste takto nestranný, neznamená to, že se vzdálíte ostatním lidem ? Naopak. Dokud si neuvědomujete Bytí, uniká vám realita druhých, protože jste nenašel svou vlastní. Vaše mysl má nebo nemá ráda jejich formu, která nezahrnuje jen jejich tělo, ale také jejich mysl. Opravdový vztah je možný, pouze když si uvědomujete Bytí. Vnímáte tělo a mysl druhých jako clonu, za kterou cítíte jejich skutečnou realitu, jako cítíte svou vlastní.

Takže když se setkáte s utrpením druhého člověka, zůstanete ve spojení s Bytím a vidíte skrz vnější formu a vnímáte jeho čisté Bytí skrze své vlastní.

Na úrovni Bytí je veškeré utrpení iluzorní. Příčinou utrpení je ztotožnění s formou. Skrze toto uvědomění někdy dochází k zázračným uzdravením.

Je tohle soucit? Ano. Soucit je vědomí hlubokého pouta mezi vámi a ostatními bytostmi. Soucit má ovšem dva aspekty. Jelikož žijete v hmotném těle, sdílíte zranitelnost a smrtelnost své hmotné formy se všemi živými bytostmi. Až si příště řeknete, že s někým nemáte nic společného, uvědomte si, že tomu tak není: za pár let - za deset nebo sedmdesát, na tom příliš nezáleží - budete oba rozkládajícími se mrtvolami, potom hromadou popela a nakonec ničím. Je to negativní představa? Není, je to fakt. Proč před tím zavírat oči? V tomto smyslu jste si rovni se všemi ostatními bytostmi. Jedním z nejúčinnějších duchovních cvičení je meditace o smrtelnosti všech hmotných forem včetně vaší vlastní. Zemřete předtím, než zemřete. Uvědomte si to. Vaše hmotná forma umírá.Pak přijde okamžik, kdy umřou také všechny myšlenkové formy. Vaše božská podstata však žije. Zářivá, plně vědomá. Nic reálného nikdy nezemřelo. Umírají jen jména, formy a iluze.

Vědomí této nesmrtelné dimenze, vaší skutečné přirozenosti je druhým aspektem soucitu.Uvědomujete si nejen svou vlastní nesmrtelnost, ale skrze ni si uvědomujete také nesmrtelnost všech živých bytostí. Na úrovni formy s nimi sdílíte smrtelnost a nejistotu existence. Na úrovni Bytí s nimi sdílíte věčný, zářivý život. Tohle jsou dva aspekty soucitu. V soucitu se spojují dva zdánlivě opačné pocity smutku a radosti a proměňují se v hluboký vnitřní klid. Je to nejušlechtilejší pocit, jakého je člověk schopen, a má ohromnou léčivou moc. Nicméně skutečný soucit je velice vzácný. Vžít se do utrpení druhých vyžaduje vysoký stupeň vědomí, ale je to pouze jedním aspektem soucitu. Skutečný soucit je něco víc. Soucit je možný teprve tehdy, až smutek splyne s radostí, s radostí z Bytí, s radostí z věčného života.
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Jana » sob 15. dub 2017 8:37:11

Vertikální a horizontální dimenze

Velmi často zaznívá otázka, jestli je život v přítomném okamžiku v rozporu s materiálním úspěchem. „Život bez cíle a bez budoucnosti přeci znamená, že se necháváme unášet okolnostmi.“

Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje.

úspěch

Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte.

Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální dimenzi věčného okamžiku.

Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď. Jak si tento jediný krok uvědomujete stále hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty. Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy. Přivede vás do sféry Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

„Záleží na tom, zda dosáhneme svého vnějšího cíle, zda budeme mít úspěch v tomto světě?“

Na tom vám bude záležet jen do té doby, než si uvědomíte svůj vnitřní cíl. Vnější cíl pro vás pak bude pouhou hrou, v níž můžete pokračovat jen proto, že vás baví.

Také je možné, že nikdy nedosáhnete svého vnějšího cíle, zatímco dosáhnete vnitřního cíle. Nebo naopak, což je běžnější: získáte vnější bohatství a zůstanete vnitřně chudí. „Získáte celý svět a ztratíte duši,“ jak řekl Ježíš. Dříve nebo později je však každý vnější cíl odsouzen k nezdaru, neboť podléhá zákonu pomíjivosti všeho. Čím dřív si uvědomíte, že vám nic vnějšího nemůže dát trvalé uspokojení, tím lépe. Vzdáte se nerealistických očekávání a podřídíte své vnější cíle svému vnitřnímu cíli.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11254
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Jana » úte 12. zář 2017 18:26:57



ET - Radost Vědomí
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11254
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 04. dub 2018 12:38:04



ET - Vědomý nádech
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. čer 2018 16:13:10



ET - Skutečné či nikoliv
Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. čer 2018 14:31:55

Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 25. říj 2019 18:35:34

Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 02. lis 2019 20:06:22

Návštěvník
 

Re: Vědomá přítomnost

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2019 12:45:08

Návštěvník
 


Zpět na Tolle

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník