Eckhart Tolle

Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:07:56

"Narodil se v Německu, žil ve Španělsku, studoval v Anglii, kde byl odborným asistentem a badatelem na univerzitě v Cambridge. Ze stavu sebevražedných tendencí, depresí a úzkostí dospěl až k duchovnímu osvícení. V určitém období se vzdal společenských vztahů a stal se bezdomovcem bez práce. Prostě se v pokoji vzdal všeho. Dva roky žil bez domova na ulici. Po nocích spával na lavičkách v parku a přesto dny trávil v největší blaženosti. Lidi začalo zajímat jak se mu podařilo dosáhnout úplného míru. Tak se Eckhart Tolle stal jedním z nejznámějších duchovních učitelů a šíří své učení po celém světě. Pořádá přednášky, semináře, píše kniy (Moc přítomného okamžiku, Ticho promlouvá, Nová země ...)"



"Tolleho poselství je jednoduché:


Když se spojíme s tichem ve svém nitru, překročíme hranice své aktivní mysli a emocí a objevíme hloubku trvalého klidu a spokojenosti.

Duchovní probuzení je probuzení ze snů myšlení.

Počátkem svobody je poznání, že nejste entitou, která vás ovládá – to jest nejste svou myslí.Toto poznání vám umožňuje mysl pozorovat. Jakmile ji začnete pozorovat, aktivujete vyšší úroveň vědomí.

Doporučuji vám nové duchovní cvičení: neberte své myšlenky vážně.

Mysl sama není dysfunkční. Je to úžasný nástroj. K porušení funkcí dochází, když v mysli hledáte své já a ztotožňujete se s ní. Pak se stane egoistickou myslí a začne vás ovládat.

Za nesčetným množstvím životních forem, které se rodí a umírají, existuje jeden věčný a všudypřítomný Život... já jej často nazývám Bytím. Slovo Bytí nic nevysvětluje, stejně jako slovo Bůh. Bytí má však tu přednost, že to je otevřený pojem. Nesnaží se redukovat neviditelnou nekonečnost na konečnou entitu... Nikdo není výlučným vlastníkem Bytí. Bytí je přítomnost, kterou bezprostředně vnímáte jako svou vlastní přítomnost. Takže od slova Bytí je jen krůček k prožitku bytí.

Stačí plně přijmout tento okamžik. Když to uděláte, najdete hluboký vnitřní klid.

Všechno, co přijmete bezvýhradně, vám přinese klid, dokonce i přijetí skutečnosti, že něco přijmout nemůžete a že se něčemu bráníte.

Zapomněli jsme něco, co stále ještě vědí kameny, rostliny a zvířata. Zapomněli jsme, jak být – jak být sami sebou, jak být tam, kde je život: tady a teď.

Poslouchejte zvuky přírody – šustění listů ve větru, šumění deště, bzukot hmyzu, zpěv ptáků za úsvitu. Naslouchejte celou svou bytostí. Pod hladinou zvuků je něco většího: posvátnost, již nelze pochopit myšlením."


zdroj: internet
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:09:10

ukázka z rozhovoru s ním:

"Paula Coppel: V knize Moc přítomného okamžiku jsi popsal svoji osobní dramatickou zkušenost duchovního probuzení. Co přesně myslíš, že se ti tenkrát přihodilo?

Eckhart Tolle: Po řadu let jsem žil hluboce ztotožňován se svým myšlením a bolestivými nepříjemnými emocemi, které jsem v sobě nashromáždil. Veškerá má myšlenková činnost měla převážně negativní směřování, podobně jako i mé pojetí sebe sama, ačkoliv jsem se navenek snažil sobě i světu tvrdou prací dokázat, že jsem k něčemu dobrý. Třebaže jsem však na akademické půdě dosáhl úspěchu, těšilo mě to tak dva tři týdny a poté se o slovo znovu přihlásila deprese a úzkost.

Oné noci jsem se vymanil z mého ztotožnění se s tímto nepříjemným snem myšlenek a zraněných citů. Noční můra se stala až tak nesnesitelnou, že to vyvolalo oddělení vědomí od ztotožnění se s formou. Probudil jsem se a náhle si uvědomil sebe sama jako „já jsem“, rozhostil se ve mne hluboký mír.

Paula Coppel: Také jsi uvedl, že tomu předcházela postupně krystalizující myšlenka, že: „Už to sám se sebou nedokážu déle vydržet.“ Řekni nám o tom.

Eckhart Tolle: Ano. Je pozoruhodné, že první krok za myšlenky byl ve skutečnosti iniciován myšlenkou samou. V ten okamžik se mé vědomí zaměřovalo na myšlenku „(já) už to se sebou nedokážu vydržet“ a uvědomil jsem si tak, že tu teda musíme být dva -„já“ a druhé já, „se kterým už nedokážu žít“. A z toho vzešla další nepatrná myšlenka: „Kdo je teda tím já, které již dále nesnesu?“ Odpověď se však neobjevila, byla to jen poslední otázka. Potom už to bylo jedno. Tento mír změnil i mé vnímání světa forem, tedy vnějšího světa. Když jsem se druhého dne probudil, vše bylo překrásné, jakoby intenzivně živoucí a mírumilovné.

Zbaví-li se člověk nazírání věcí skrze svůj starý filtr podmiňování minulostí a konceptualizace, může pociťovat vesmír jako neskonale živý. Dokonce i tzv. neživé věci – často si vezmu nějaký malý předmět a jen se tak na něj dívám a vnímám, že je živý. Fyzikové vám potvrdí, že to, co označujeme za neživou hmotu, není ve skutečnosti ani trochu mrtvé. Vše je intenzivně žijícím energetickým polem. Tato živost je však pouze aspektem živosti či života, kterým jsem.

Paula Coppel: Žiješ i nadále ve stavu blaženosti a míru, který jsi pocítil během tohoto probuzení?

Eckhart Tolle: Ano, v základě je tento mír neustále přítomen. Co se mění, je jeho intenzita. Na počátku to byla po velmi dlouhou dobu – týdny, měsíce, roky – velice intenzivní zkušenost. Jednalo se o určitý druh blaženosti, avšak bylo to blažeností pouze v porovnání s tím, co bylo předtím. Nyní je mi tento mír normálním stavem. Když se blaženost stane běžnou věcí, není to už vlastně blaženost, je to prostě mír.

Paula Coppel: Tvé probuzení se odehrálo dramaticky a stalo se trvalým. Většina z nás se také pokouší dostat se tam najednou. Neustále však sami sebe musíme přistihovat při tom, že něco posuzujeme či že naše jednání vychází pouze z ega, a pak se snažíme to korigovat. Musíš se i ty takto upomínat, anebo žiješ kontinuálně ve vyšším vědomí, aniž bys musel provádět nějaké podobné zásahy?

Eckhart Tolle: No, trvalo to hezkých pár let, než se transformace úplně integrovala do mého života. On ze začátku pokračoval na vnější úrovni úplně stejně, jako by se ani nic moc nestalo, třebaže něco se změnilo. Život mi naplňovaly různé věci a události, kterých se mi podařilo dosáhnout bez jakékoliv námahy. Někdy to byly maličkosti, někdy události většího významu. Pořád jsem však pokračoval ve svém starém životě a věřil jsem, že mojí cestou je akademická práce.

Byl jsem přijat na postgraduál v Cambridge, opět aniž bych musel vyvíjet větší úsilí, a na nějaký čas jsem z toho cítil radost. Pak jsem ale začal pociťovat stále rostoucí tíhu, protože všichni tam žili jen ve své hlavě a skrze ego. Takže to zabralo pár let, než jsem si byl ochoten připustit, že „tohle není to místo, kde mám být“. V to období jsem se znovu ocitl blízko propasti zármutku. Musel jsem se bezpodmínečně dostat zpátky do prožívání přítomnosti. Bylo to, jako by mě mysl tahala za rukáv a snažila se mě strhnout: „Pojď, tudy se dostaneme ke smutku a lítosti.“ A já se musel držet a pevně oponovat: „Ale ne, tam já nejdu.“

Paula Coppel: Zahrnuje tvoje duchovní praxe i meditaci či modlitbu, anebo se jedná více o samotný stav bytí?

Eckhart Tolle: Podobá se více stavu bytí. Nemodlím se pro nic, ale dříve jsem párkrát používal různé afirmace. Ty jsou trochu samotným dosažením, o které usilujeme, protože na určité úrovni se již vždy naplnily.

Například před tím, než vznikla Moc přítomného okamžiku, jsem měl vizi, že jsem tuto knihu již napsal a že ovlivnila celý svět. Cítil jsem, že už byla tajemným způsobem nějak součástí Projevu. Namaloval jsem na kus papíru kruh a tam stálo „kniha“. Pak jsem začal psát něco o tom, jaký dopad tato kniha má na celý svět, jak ovlivňuje můj život a životy jiných lidí, jak je překládána do mnoha jazyků a hovoří ke stovkám a tisícům lidí. Avšak to jsem nenakreslil – protože jsem si přál, aby se to stalo. Bylo to, jako bych na papír popisoval něco, co už se vlastně na určité úrovni reality odehrálo. Myslím, že někteří by to nazvali zhmotňováním či vizualizací (zákon dokonalého uskutečnění, jak to nazýváme a vyučujeme na kurzech integrální jógy – pozn. red.). Nefunguje to moc dobře, když chováte pocit, že aby se to mohlo uskutečnit, je třeba k tomu něco přidat nebo to nějak přitáhnout. Nejsilněji to účinkuje, pokud víte, že na určité skryté úrovni existence je to již realitou. Už to existuje. A když si zcela připustíte, že je to skutečnost, pocítíte nenadále sílu dané věci. V takovém stavu už není rozdílu mezi pocity, který ve vás probudí nález mapy pokladu a toho, když se takový poklad skutečně manifestuje v Projevu.

Paula Coppel: Mnoho lidí touží nalézt to, co nazýváš jejich „vnějších smyslem“ – tedy to, jak by měli naložit se svými životy. Jaký má ale toto vztah k „vnitřnímu smyslu“?

Eckhart Tolle: I když se ti podaří dovršit nějaký vnější smysl, nikdy tě nemůže naplnit, dokud nenalezneš svůj vnitřní smysl, což je probuzení, žití v přítomnosti, bytí v souladu se životem. Skutečná moc pochází z přítomnosti; je to přítomnost.

Někteří lidé jsou povoláni k uskutečnění velkých činů ve světě, aby vytvořili či založili nějaké nové struktury, které pak odráží jejich probouzející se vědomí. Jiní lidé, které někdy nazývám udržovateli frekvence, nejsou povoláni působit tolik ve vnějším světě a tvořit velká díla. Jejich smysl spočívá v tom nechat své vědomí vplynout do čehokoliv, co dělají – dělat vše posvátným způsobem.

Dělat vše posvátným způsobem znamená dělat vše v naprostém prožívání přítomného okamžiku. Cokoliv pak děláš, s čímkoliv pracuješ, ať už je to manuální práce či rozhovor, nakupování či prodej, každá drobnost je protknuta mocí a prostotou přítomnosti. Úroveň vědomí takovýchto lidí se nešíří jenom ke všem, se kterými přijdou do kontaktu, ale na neviditelné úrovni zasahuje také do kolektivního vědomí.

Každá velká snaha se koneckonců skládá z mnoha drobnějších krůčků. Zvedneš telefon a s někým mluvíš. Na druhé straně někdo mluví a poslouchá a ty řekneš, co říct máš. Takto vnímám svůj život. Nevidím se jako „Mmm, teď provádím úžasnou velkou věc, pronesu řeč a každý odteď bude transformován.“ Kdybych měl takové myšlenky, musel bych žít v permanentním stresu, protože mysl by okamžitě kontrovala: „A co když tvá řeč nebude až tak inspirativní a nikdo se netransformuje?“ Realita je taková, že je pouze každý přítomný okamžik: Jsi pozvána, abys pronesla řeč. Vyjdeš ven z budovy a nasedneš do auta. Díváš se z okna. Přijedeš na místo. Sedíš v křesle, čekáš, vstupuješ na scénu. Každý prostý jednotlivý moment. Jenom to.

Paula Coppel: Mnoho lidí tvrdí, že nejsou šťastni, avšak odmítají se nějak změnit. Proč lidé zůstávají tak rádi spjati se svým strádáním?

Eckhart Tolle: Protože nešťastné já, či nešťastné mně, se stalo součástí jejich vnímání sebe sama, jejich vlastní identity. Neustále jim to potvrzuje, kdo jsou anebo jak (moc) nešťastní jsou. Nechtějí se oprostit, jelikož mají strach, že tak ztratí sama sebe.

Je třeba jim ukázat, že nejsou svými myšlenkovými pochody. Pro někoho je začátkem probouzení třeba jen to, když slyší či čte, že: „Máte v hlavě hlas, který neustále hovoří. Všimli jste si toho?“ A najednou si uvědomí, že myšlenky jen prochází jeho hlavou, zatímco dříve s nimi byl natolik ztotožněn, že těmi myšlenkami byl.

Paula Coppel: Takže jedna z cest je všimnout si, že se jedná pouze o pohyby mysli a raději je pozorovat než se s myšlenkami identifikovat?

Eckhart Tolle: Ano, každý, kdo toto čte a dává mu to smysl, se již začal probouzet. Pokud někdo čte tento rozhovor a žádný smysl mu to nedává, znamená to, že probouzení ještě nenastalo. Abychom pochopili podstatnou pravdu vyjádřenou těmito slovy, musí k ní být v nitru od začátku určitá otevřenost, protože může existovat, pouze pokud ji dokážete rozpoznat. Samotná myšlenka nedokáže uchopit žádné duchovní pravdy, bez ohledu na to, o jak hlubokou myšlenku se jedná. Není to možné. To proto jsou média plná vzdělaných lidí, kteří poukazují na duchovní knihy, ale jsou natolik ztotožněni se svými myšlenkovými pochody, že jsou vedle. Píšou recenze nebo články a přitom minuli holou podstatu. Nevidí esenci toho všeho. Není to jejich chyba, nejde o ně osobně. Příčinou je lidská podmíněnost a stav ztotožnění se s myslí. Inteligence sama o sobě nepomůže. Můžete mít dva nebo tři tituly, ale to vás nepřiblíží duchovní realizaci. Ve skutečnosti vás to od ní může ještě více vzdálit.

Jedna z možností přiblížení se uskutečnění, když máte pocit, že vás trápí velké problémy, je zeptat se „Jaký problém mě právě teď sužuje?“ Většinou zjistíte, že v tento okamžik ve skutečnosti žádný problém nemáte. Prostě si tu sedíte, dýcháte, koukáte z okna - a vše je fajn. Vzduchu je dost. Dokonce máte pro dnešek dostatek jídla, a ani kdybyste neměli žádné jídlo, nebyl by to problém, spíše výzva. Takže výzvy existují, avšak problémy jsou myšlenkové konstrukce. Výzvou je něco, co je možné vyřešit teď a co vyžaduje nějakou akci.

Pokud nemáš peníze, použij svou mysl a řekni si „Co můžu provést?“ A potom se vrať do klidového stavu. Nepoužívej mysl bez klidu, protože když začneš používat mysl bez klidu, velice snadno se v ní můžeš ztratit a objeví se starosti. Starost znamená, že to mysl kontroluje tebe. Starost nemá nikdy žádný význam. Žádné reálné řešení nikdy ze starosti nevzejde.

Paula Coppel: A přesto si pořád nalháváme, že vzejde, že mít obavy může být plodnou záležitostí, kterou je třeba dělat.

Eckhart Tolle: Ano, mysl ti namluví, že na to musíš nutně myslet, protože jinak vše zkolabuje. Ve skutečnosti je však právě tato nekontrolovatelná aktivita mysli tím, co ti brání najít řešení. Jenom když učiníš krok za mysl, zůstaneš klidná a uvědomíš si, že teď žádný skutečný problém na blízku není, můžeš nalézt jeho řešení. Může se stát, že díky prodlévání ve sféře míru se ti to, co můžeš nebo musíš udělat, najednou zjeví samo, aniž bys řešení zrovna aktivně hledala. "


zdroj: internet
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:10:00

stránky věnující se odkazu Tolleho

viz http://dotekticha.blogspot.com/

co zde najdete ?

Tento blog může být třeba pro jeho příznivce, kteří nečtou/neposlouchají anglicky, a rádi by se dozvěděli něco i z jeho přednáškové činnosti.
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:11:42

"TICHO A KLID

Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Ztratíte-li spojení se svým já, ztratíte se ve světě.
Vaše nejvnitřnější vědomí vlastního já, vědomí toho, čím jste, je neoddělitelné od ticha. To je onen pocit já jsem, který je hlubší než jméno a forma.



Ticho je vaší přirozeností. Co je ticho? Vnitřní prostor či vědomí, v němž se slova na této stránce stávají myšlenkami. Bez tohoto vědomí by nebylo žádné vnímání, žádné myšlení, žádný svět.
Vy jste toto vědomí převlečené za člověka.



Protějškem vnějšího hluku je vnitřní hluk myšlení. Protějškem vnějšího ticha je vnitřní ticho.
Kdykoli je kolem vás ticho – naslouchejte mu. Vnímejte je. Věnujte mu pozornost. Naslouchání tichu vyvolává ticho ve vašem nitru, neboť ticho lze vnímat jedině skrze ně samé.
Všimněte si, že když vnímáte ticho, tak nemyslíte na nic. Uvědomujete si, ale nemyslíte.



Jakmile si začnete uvědomovat ticho, okamžitě se dostanete do stavu klidné vnitřní bdělosti. Jste přítomní. Vymanili jste se z dlouhých tisíciletí kolektivního návyku.



Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu.



Když se díváte na strom a vnímáte jeho tichý klid, sami se uklidníte. Spojíte se s tichem na velice hluboké úrovni. Cítíte jednotu se vším, co vnímáte v tichu a skrze ně. Uvědomovat si svou vlastní jednotu se vším kolem sebe je pravá láska.



Ticho pomáhá, ale k nalezení klidu je nepotřebujete. I v hlučném prostředí si můžete uvědomovat ticho pod hladinou hluku, prostor, v němž hluk vzniká. To je vnitřní prostor čistého vědomí – vědomí samo.
Můžete si uvědomovat vědomí jako pozadí veškerého smyslového vnímání, veškerého myšlení. Vnímat vlastní vědomí vede k dosažení vnitřního klidu.



Jakýkoli rušivý hluk vám může být stejně nápomocný jako ticho. Jak? Přestanete-li se bránit a hluk přijmete, také dosáhnete vnitřního klidu a ticha.
Kdykoli přijímáte přítomný okamžik – ať už je jakýkoli – jste v klidu.



Vnímejte pauzy mezi jednotlivými myšlenkami, tichý prostor mezi slovy při rozhovoru, mezi tóny piana či flétny nebo pauzu mezi nadechnutím a vydechnutím.
Jestliže vnímáte tyto pauzy, vědomí „něčeho" se stane prostě vědomím. Ve vašem nitru se zrodí beztvarý rozměr čistého vědomí, které nahradí ztotožnění s formou.



Pravá inteligence působí potichu. Tvůrčí sílu a řešení problémů najdete v tichu.



Je ticho pouhá nepřítomnost obsahu a hluku? Ne, ticho je inteligence sama – vědomí, z nějž se rodí veškeré formy. A jak by mohlo být toto vědomí odděleno od toho, čím jste? Forma, za kterou se považujete, vznikla právě z tohoto vědomí.
Vědomí je esencí všech galaxií a každého stébla trávy; všech květin, stromů, ptáků a vůbec všeho.



Ticho je jediná věc na tomto světě, která nemá žádnou formu. Koneckonců to není věc a není z tohoto světa.



Když se díváte v klidu na strom nebo na člověka, kdo se dívá? Něco hlubšího než člověk. Vědomí se dívá na svůj výtvor.
V bibli je psáno, že Bůh stvořil svět a viděl, že svět je dobrý. To vidíte, když se díváte na svět bez myšlení.



Potřebujete víc vědomostí? Zachrání svět víc informací, víc rychlých počítačů a víc vědecké analýzy? Nepotřebuje lidstvo spíš moudrost?
Ale co je to moudrost a kde ji lze najít? Moudrost přichází se schopností být v klidu. Jen se dívejte a naslouchejte. Nic víc nedělejte. Tiché pozorování a naslouchání aktivuje neracionální inteligenci ve vašem nitru. Nechejte ticho vést vaše slova a činy."

ukázka z knihy Ticho promlouvá
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:12:56

"Nejsem totožný se svými myšlenkami, emocemi ani smyslovými vjemy. Nejsem obsahem svého života. Jsem prostor, v němž se všechno děje. Jsem vědomí. Jsem přítomný okamžik. Jsem....

ČÍM OPRAVDU JSTE

Existuje něco, co je důležitější než všechno ostatní, a tím je nalezení podstaty, kterou opravdu jste nezávisle na vašem zosobněném vědomí vlastního já.
Klidu nedosáhnete změnou okolností svého života. Klid najdete pouze v uvědomění, čím jste na nejhlubší úrovni.



Ani převtělení vám nepomůže, pokud ve svém příštím životě nebudete vědět, čím jste.
Veškeré utrpení na této planetě vzniká v důsledku zosobněného pocitu „já" a „my". Zosobněné já zakrývá esenci toho, čím jste. Neuvědomujete-li si tuto vnitřní esenci, vždycky nakonec způsobujete utrpení. Je to tak jednoduché. Když nevíte, kdo jste, vytváříte si umělé já jako náhražku za své nádherné Bohem darované bytí.
Ochrana a posilování takovéhoto falešného já se stane vaší hlavní motivací.

...

Nikdo nemůže najít sám sebe v budoucnosti ani v minulosti. Najít sami sebe můžete pouze v přítomnosti.
Duchovní hledači hledají sebeuvědomění nebo osvícení v budoucnosti. Jestliže něco hledáte, potřebujete budoucnost. Pokud tomu věříte, pak budete potřebovat čas, dokud si neuvědomíte, že k sebeuvědomění žádný čas nepotřebujete.

...

Díváte-li se na strom, uvědomujete si strom. Máte-li nějakou myšlenku nebo pocit, uvědomujete si myšlenku nebo pocit. Máte-li nějaký zážitek, uvědomujete si jej.
Všechna tato tvrzení vám připadají pravdivá, ale když o nich začnete přemýšlet, brzy zjistíte, že sama jejich struktura obsahuje mylnou představu, která je nevyhnutelná, pokud používáte jazyk. Myšlení a jazyk vytvářejí zdánlivou dualitu, která ale ve skutečnosti není. Ve skutečnosti nejste někým, kdo si uvědomuje strom, myšlenku, pocit nebo zážitek. Jste vědomí, skrze nějž se tyto věcí jeví.
Jste schopni uvědomovat si sami sebe jako vědomí, v němž se rozvíjí obsah vašeho života?

Říkáte: „Chci poznat sám sebe." Vy jste to „já". Vy jste to poznání. Vy jste ono vědomí, skrze které poznáváte všechno ostatní. A toto vědomí nemůže znát samo sebe, neboť je samo poznáním.
O vědomí nemůžete vědět nic víc, ačkoli z něj vychází veškeré poznání. „Já" se nemůže stát předmětem poznání.
Takže vy se nemůžete stát předmětem poznání sami sobě. Proto vznikla falešná představa egoistické totožnosti – neboť jste se učinili předmětem. „To jsem já," říkáte. A pak sami sobě i druhým vyprávíte svůj příběh.



Jakmile si uvědomíte, že jste vědomím, ve kterém se odehrává fenomenální existence, přestanete hledat sami sebe ve vnějším světě. Jinými slovy, přestane pro vás být důležité, co se děje nebo neděje. Vnější svět ztratí svou důležitost. Do vašeho života vstoupí hravost. Uvědomíte si, že svět je kosmický tanec, tanec forem – nic víc a nic míň.
Ve chvíli, kdy si uvědomíte, čím opravdu jste, najdete trvalý klid. Můžete tomu říkat radost, neboť tak lze radost definovat: radost je pulzující klid. Je to radost poznání, že jste podstatou života ještě před tím, než na sebe život vezme formu. To je skutečná radost Bytí – bytí, jímž opravdu jste.

Jako se voda vyskytuje v pevném, kapalném nebo plynném stavu, právě tak lze chápat vědomí jako pevnou formu fyzického těla, tekutou formu myšlení nebo plynnou formu vědomí.

Čisté vědomí je Život před svou realizací a tento Život se dívá na svět forem „vašima" očima, protože vy jste vědomí. Jakmile pochopíte, že jste čisté vědomí, vidíte sami sebe ve všem. Žijete ve stavu jasného vnímání. Zbavili jste se minulosti, která je sítem pojmů, jejichž prostřednictvím se vysvětluje každý zážitek.

Když vnímáte, aniž cokoli interpretujete, uvědomíte si, co je to, co vnímá. Jazykem lze nanejvýš pojmenovat existenci jakéhosi pole bdělého klidu, v němž dochází k vnímání.

Čisté vědomí si uvědomuje samo sebe skrze „vás".“

ukázka z knihy Ticho promlouvá
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:14:54

"pondělí, 31. ledna 2011

Eckhart Tolle: Pravda vás osvobodí

(Z přednášky 31. 10. 2008, TV leden 2011)

Překlad: Orgonet


Jedno z nejdůležitějších učení zenu je osvobodit se od reaktivity a prostě ztělesňovat absolutní přítomnost. V tom je nesmírná prostota, a je to velmi mocné učení, ztělesněné zenovými mistry. Ti se na většině zobrazení tváří dost přísně, asi takhle (:-)))), ale když jsou to dobré kresby, opravdová umělecká díla, a když se podíváte zblízka, za tou přísností můžete uvidět soucit a jemnost. Ta přísnost tam je, aby proťala mysl a ego v druhém člověku. (:-)


Před mnoha lety jsem mluvil se zenovým mnichem, bylo to asi dva nebo tři roky poté, co jsem prošel oním probuzením. Byl jsem na návštěvě kláštera, a on řekl: „Zen je ve skutečnosti o nemyšlení“. A pro mě to bylo veliké učení, protože jsem si najednou uvědomil, proč jsem byl v předchozích dvou letech tak klidný. V mé hlavě už neprobíhalo tolik myšlení. Nějaké nezbytné ano, ale náhle tam nebylo to myšlení, které mě činilo nešťastným, což bylo mé obvyklé myšlení. To mě činilo mě neustále nešťastným, ale já to nevěděl. Myslel jsem, že ta nešťastnost má něco společného s mým životem (:-)), že jsem nešťastný kvůli svému nešťastnému životu. Ale ten život nebyl nešťastný.


Můj nešťastný život, to byly jenom nešťastné myšlenky v mé hlavě. Na mém životě nebylo nic špatného. Je pravda, že jsem neměl peníze, bydlel jsem v Londýně v malé místnosti, kam se vešla jenom postel, v jedné místnosti jsem musel vařit a dělat všechno, měl jsem společnou koupelnu s dalšími sedmi či osmi lidmi, kteří měli podobné pokoje, musel jsem stát ve frontě na záchod, měl jsem kvůli tomu zácpu, a k tomu spousta drobností, ale celkově to bylo fajn. Celý problém, nešťastnost, byl v mé hlavě. Byly to moje myšlenky. Úzkost, co se mnou bude, zda se dokážu prosadit, všechna mínění o mém životě, jak je to celé hrozné, prostě myšlenky.


A pak jednu noc ty myšlenky jakoby zkolabovaly, a já jsem se ráno probudil ve stejném hrozném pokoji, který už nebyl hrozný. Do téhož hrozného života, který už náhle nebyl hrozný. Protože „hrozný“ byla myšlenka, a to ostatní byl život. Takže jsem se probudil, a bylo to krásné, prima. Najednou na tom pokoji nebylo nic špatného, ani na čekání na toaletu, prostě jsem jenom počkal. Ale neuvědomil jsem si, odkud ten klid přišel, prostě jsem nevěděl. Navštívil jsem různé učitele, a ptal jsem se. Nakonec jsem potkal toho zenového mnicha, už si ani nepamatuji jeho jméno, a on řekl: Zen je o nemyšlení. A to bylo pro mě velké učení. Náhle jsem si uvědomil, proč jsem byl v předchozích dvou letech tak klidný. Je divné, že jsem nevěděl, že už tolik nemyslím. Prostě jsem jenom tolik nemyslel. A to nemyšlení jsem pociťoval jako klid. Tak jsem tomu říkal klid. Ale teprve až jsem potkal toho mnicha, uvědomil jsem si, že moje mysl už není tak aktivní. Ten hlas, který je v hlavě, už toho tolik neříkal. A to málo, co ještě říkal, nebylo tak důležité.


Takže ten hlas mě už nečinil nešťastným tím, co povídal. Říkal jen pár věcí, jako třeba „Jé, to je pěkné“. A to vás nedělá nešťastným. Je to velký krok, když hlas ve vaší hlavě ztratí moc činit vás nešťastným. To je konec nešťastnosti. Protože veškerá nešťastnost se ve skutečnosti odvozuje od hlasu ve vaší hlavě, který vám něco říká a vy tomu věříte. (:-) A když se rozhlížíte, říkáte si, copak je nějaká nešťastnost v tomhle stole, v téhle kytce, nebo ve vzduchu, který dýchám, nebo na ulici, kterou vidím, nebo ve stromě, nebo v šálku čaje, ne, nikde není žádná nešťastnost. To všechno je v hlavě. Ale já jsem to nevěděl, myslel jsem si, že je to v hlavě, protože je to i kolem. (:-)) A to je probuzení. Může k tomu dojít postupně, tak jako u mnoha z vás, kteří tu sedíte, nebo se to může stát náhle, skrze nějaký zvrat ve vaší hlavě. Ale tím nezhloupnete. Naopak, stanete se inteligentnějšími. Když ustoupí obsesivní myšlení, mysl by si mohla pomyslet: "Ach, já zhloupnu, protože už nebudu nic vědět".


Vy nepotřebujete vědět spoustu věci, o nichž si myslíte, že je potřebujete vědět. Například o druhých lidech. Nepotřebujete mít neotřesitelné mínění o tom, kdo jsou, protože potom si je „zmrazíte“. V pojmové struktuře vašeho myšlení ve vaší hlavě „zamrznou“. Když tohle uděláte jiným lidem, je to skoro něco jako násilný čin. Vy si je takhle zmrazíte a víte, jaký on nebo ona jsou. Stačí pár soudů a pojmů, a máte zhodnocenou celou osobu, a to je hrozná věc, kterou můžete někomu udělat, ale samozřejmě je to nevědomé. A když to už ostatním nebudete dělat, ta úleva, tolik to zlepší vztahy k ostatním lidem, a pak to nebudete dělat ani sobě samým, protože lidé to dělají ostatním, ale dělají to i sami sobě. Vytvoří si svazek myšlenek o tom, kdo jsou. Ale to nejste vy, vy jste nekonečně hlubší a rozsáhlejší, tak přestaňte vytvářet mínění o sobě i ostatních. A pak může život plynout. Nádherně, ve vztazích, sám běh života, necháte ostatním jejich svobodu. A i vy sami se stanete svobodnými. Budete se cítit uvnitř svobodní.


Takže onen mnich mi dal poznání, proč jsem tak klidný. Bylo to v tom myšlení. Později, když ke mně přicházeli lidé a kladli mi otázky, postupně jsem poukazoval na to, že v lidské hlavě je hlas. Nevím, kdy jsem to někomu řekl poprvé. A ten člověk mi řekl: „Cože? Já jsem tedy blázen?“ A já jsem řekl: „Ano, jste. (:-))) A právě tak všichni ostatní, a já jsem byl také.“ A to je také důvod, proč velmi málo lidí chápe zen. Důvod je, že ho nemůžete chápat. Konceptuálně.


Je jedna zenová historka, kde je žák dotázán mistrem, obvyklým způsobem zenových mistrů, kdy jakoby udeří překvapivě na žáka: „Chápeš zen?“ řekne mistr. „Ne, nechápu“, tetelí se žák. A mistr zahřímá: „Já taky ne.“ (.-))) Takže rozdíl mezi žákem a mistrem je, že žák nechápe, ale myslí si, že by měl chápat. Mistr nechápe, ale je plně spokojen s tím, že nechápe. To je hlubší úroveň. Potřeba konceptuálně pochopit je pryč. Mistr je zakořeněn v bytí v přítomnosti. A žák si myslí: „Měl bych pochopit, měl bych pochopit ...“


A nejde jenom o zen, jde i o vás. Nemusíte chápat, kdo jste. Mnozí lidé se snaží pochopit nějakou úplnou odpověď o tom, kdo jsou. Kdo jsem, co je na mně špatného. (:-))) Mnozí lidé mají neustálý pocit, že je na nich něco špatně. Mnozí lidé se domnívají, že jsou problémem, který je třeba řešit. Chodícím problémem k řešení. A jdou za psychiatrem:“Můžete vyřešit problém, kterým jsem já?“ (:-)) Takže konečný závěr o sobě není možný. Protože jste mnohem hlubší a širší, než můžete pojmout do několika myšlenek, ať jsou jakkoli komplexní. Ty nejsou to, co jste vy.


Takže když opustíte potřebu pochopit, kdo jste, je to zrovna tak důležité, jako opustit potřebu pochopit zen, protože zen jste vlastně vy. A pak půjdete hlouběji do inteligence, která nepotřebuje být konceptualizována skrze myšlenky. Pak jste zakořeněni v oné širší inteligenci, a nestáváte se hloupými, ale stáváte se poprvé opravdu inteligentními. Jste zakořeněni v oné hluboké inteligenci. Tam sídli kreativita, živost, svěžest, radost. A vy jste tam, protože už nepotřebujete mít mínění o sobě, o své identitě odvozené od nějakých myšlenek ve vaší hlavě. (13.35)

Vystavil Orgonet v 22:44 11 komentářů Odkazy na tento příspěvek
Štítky: Přítomný okamžik., Zen."

zdroj http://dotekticha.blogspot.com/
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:16:03

Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 10:17:04

"Odpuštění

(Z Eckhart Tolle TV, únor 2013)

Překlad: OrgoNet


Posluchačka:

Cítím, že bych se měla omluvit své -náctileté dceři, která zemřela. Když už tu není, jak to mám udělat? A chtěla bych vědět, co je to omluva? Co znamená odpuštění? Proč cítím, že to potřebuji?


Eckhart Tolle:

Cítíte, že jste jí něco udělala nebo naopak pro ni neudělala?


Posluchačka:

Byla jsem velmi mladá matka, a když se dívám zpět, vidím, že jsem ji vychovávala většinou podle těla bolesti. Nikdy jsem ani na chvilku neměla bdělé vědomí, předtím, než zemřela, a než jsem objevila vaše učení. Když se dívám zpět, lituji spousty věcí a cítím spoustu viny, a cítím, že jen ona mě toho může zbavit.


Eckhart Tolle:

První věcí k úlevě je, že musíte odpustit sama sobě.


Podívejme se na to, co znamená odpustit jiné osobě, co znamená odpustit sám sobě. Obyčejně se o tom mluví v souvislosti s věcmi, které někdo někomu udělal nebo pro něj neudělal. Uznáváte, že způsobily bolest či trápení jiné lidské bytosti. Ale tenkrát, když jste to udělala, jste nevěděla to, co víte teď. Kdybyste věděla to, co víte teď, jednala byste jinak. Byla jste v pasti nevědomých sil, neměla jste tenkrát na výběr, protože jste nevěděla věci, které víte teď. Prostě vás přemohlo nevědomé chování, které jste zdědila. Buď bylo zděděno z vaší výchovy, vaši rodiče ho zdědili od svých rodičů, nebo jste ho zdědila geneticky, nebo skrze minulé životy. Ať to bylo jakkoli, bylo to podmíněné, nevědomé chování, a vy to teď uznáváte, protože došlo u vás k probuzení vědomí.


Když jste v moci nevědomého chování, nevíte, co děláte. To řekl i Ježíš na kříži: Nevědí, co dělají. Odpusťte jim, neboť nevědí, co dělají. Odpuštění se vztahuje na to, že nevíte, co děláte. Je velmi snadné podívat se na své vlastní minulé činy nebo činy někoho jiného, a učinit z těchto činů svou vlastní či něčí identitu. To, kdo jste. Můžete to udělat s jinou lidskou bytostí, i se sebou samým. Je pravděpodobnější, že se s tím ztotožníte, než že poznáte, že když jste tak jednali, byli jste ve stavu spánku, nebyli jste zcela probuzeni.


Jinak se tomu říká také karma, karmická akce. Karma znamená zděděné vzorce, kterých si nejste vědomi, které působí skrze vás. Nemají co činit s tím, kdo jste ve své podstatě, zatemňují, kým jste ve své podstatě, to, že nejde o vaši osobní chybu, ale že chyba se vztahuje na lidstvo jako celek. Působí v každé lidské bytosti, méně či více výrazně. Je to nevědomost, kterou my všichni dědíme, která působí skrze nás, která není to, kým jsme, ale zakrývá, kým jsme.


Takže jsme v pasti nevědomých sil, dokud se skutečně neprobudíme. Pak náhle prohlédneme, a mysl řekne: Ach, já jsem udělal tohle. Ach, já jsem neudělal tohle. Proto jsem vinen, nebo proto jsem špatný. Mysl si neuvědomuje, že jste to nebyli vy, kdo to udělal. Že jste byli v moci hluboké podmíněnosti, nevědomých karmických sil, že to není to, kým jste.


Je tendencí ega cítit vinu za něco, co jste udělali v minulosti, a provinilé ego se může stát velmi těžkým egem. A ego je vždy falešný pocit sebe.


Odpustit tedy znamená uznat, že ty nevědomé činy, to není vaše identita. Nečinit z nich svou identitu. Rozpoznat jejich podstatu. Neuvěřit, že vy a ty činy jste jedno. A když to uznáte, tak to je skutečné odpuštění.


Můžete to udělat i vzhledem k jiné osobě. Dám vám příklad z mého života. Můj otec byl v mnoha ohledech dobrý člověk. Jeho podstatu jsem mohl pocítit až po svém probuzení, předtím to bylo těžké. On přišel na tento svět s obrovským množstvím hněvu. Jako dítě nabíral na sebe stále více hněvu. Cítil se zanedbávaný svou rodinou. Byl sedmým dítětem, rodiče už žádné dítě nechtěli a on byl nehoda, matka byla už unavená z výchovy tolika dětí, další dítě už nezvládala. Jeho sestrám se věnovalo mnohem více pozornosti. Otec jim zemřel, když mu bylo 15, a tehdy ho vzali z internátní školy, že si to nemohou dovolit, i když sestrám školu dále platili, a on to viděl. Pak musel jít do učení do místního obchodu, ale pořád si myslel, že tam nemá co dělat, že má studovat na univerzitě, vytvářel si stále více hněvu.


Když si pak vzal mou matku, tak celý ten obrovský hněv vycházel na povrch každý druhý den. Pro mě jako pro dítě to bylo jako mít doma nevybuchlou bombu, nikdo nikdy nevěděl, kdy vybuchne. Naštěstí ten hněv nebyl namířen přímo na mě, vždycky na mou matku. Pro dítě to bylo hrozné, žít celá léta s nevybuchlou bombou, která mnohokrát explodovala, a energie silného hněvu vždycky naplnila celý dům. Byla to noční můra. V tu dobu jsem prostě trpěl. Pamatuji si jeden sen, že jsem otce rozkrájel na kousky, dal do pytle a strčil pod postel. A když jsem to ve snu udělal, můj otec přišel domů z práce, a já jsem ho objal. Ten sen ukazuje ambivalenci dítěte vůči němu, nenáviděl jsem ho i miloval jsem ho.


Do doby, než jsem se probudil, jsem měl vůči němu odpor. Ale když do mého života přišlo uvědomění, náhle jsem si uvědomil, že neměl volbu. Že byl v moci nevědomosti, neměl ani trochu uvědomění, které by mu dovolilo oddělit se od hněvu, podívat se na něj, pozorovat ho. Stal se hněvem, byl hněvem. Neměl vůbec žádnou jinou volbu. A když tohle pochopíte, už nemůžete pokládat toto chování za identitu té osoby. Díváte se jakoby za to chování, vidíte ho jako to, čím skutečně je. Vidět nevědomost jako to, čím skutečně je, to je odpuštění.


Odpuštění ve skutečnosti znamená uznat, že není co odpouštět. To je pravé odpuštění. Když to uznáte, jako já u mého otce, už nemůžete dále říkat „odpustil jsem svému otci“, protože není co odpouštět. Rozpoznal jsem pravou podstatu, a už nebylo co odpouštět.


Totéž je u vás. Uvědomíte si něco v sobě, a uvědomíte si, co to skutečně bylo, a že jste to vůbec nebyla vy. Největší věc, kterou můžete udělat pro svou dceru, i když už není zde v těle, je tento posun ve vědomí, kdy se osvobodíte od nevědomosti. To je nejnádhernější věc, kterou můžete udělat pro svou dceru, protože pak naleznete vnitřní mír. A v tomto míru je i láska, a v této lásce se s ní můžete spojit, ať už je v těle či ne.


Ona vás také milovala, takže nepotřebujete, aby vám odpustila ona. Odpustíte sama sobě, a ostatní se bude od toho odvíjet. Jakmile si odpustíte, ucítíte, že i ona vám odpouští, pokud to už neudělala. A náhle ona přijme vás a vy přijmete ji ve skutečné podstatě. Odpuštění tedy znamená vidět věci tak, jak skutečně jsou, a uvědomit si, že vlastně nepotřebujete odpustit.


Takzvaní duchovní lidé si často myslí: Já musím odpustit té osobě. Znovu opakuji, že skutečné odpuštění je uvědomit si, že není co odpouštět. To je pravé odpuštění. Můžete to aplikovat na sebe, prostě tím, že to uvidíte. Sice můžete pořád ještě vidět v sobě nevědomost, i v mnoha lidech kolem sebe, třeba ve svých rodičích či jiných lidech ve své blízkosti, ve svém partnerovi, může se projevovat mnoha způsoby. Odpusťte jim, protože nevědí, co činí. A já dodávám: A není to to, kým jsou."

http://dotekticha.blogspot.cz/2013/02/odpusteni.html
Návštěvník
 

Eckhart Tolle: Pozornost okolí vyživuje ego

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:07:50

Ve své Pracovní knize "Moc přítomného okamžiku" Eckhart Tolle vysvětluje:

EGO MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Ego, které od někoho něco chce, což platí v podstatě o každém egu, často hraje různé role, aby dosáhlo svého – hmotného zisku, pocitu moci, převahy, nadřazenosti, výjimečnosti nebo jiného tělesného nebo duševního uspokojení. Lidé si však role, k nimž se uchylují, vůbec neuvědomují, protože oni těmito rolemi jsou. Některé role jsou rafinované, jiné nestydatě zjevné, ovšem jen ostatním, nikdy ne osobě, která je hraje. Některé role mají jen jediný účel – přitáhnout pozornost, která ego vyživuje. Pozornost je vlastně určitá forma psychické energie. Ego si neuvědomuje, že každý má nevyčerpatelný zdroj energie uvnitř sebe, takže ji neustále hledá venku, kolem sebe. Nehledá univerzální pozornost bez formy, kterou je Přítomnost, ale pozornost určité formy, jako např. pochvalu, uznání, obdiv, nebo jen pocit, že ho někdo vnímá, že někdo bere na vědomí jeho existenci.

Když je někdo tichý a nesmělý, neznamená to, že nemá ego.

Jeho ego je jen rozpolcené – touží po pozornosti ostatních a zároveň se jí bojí. Bojí se, že jejich pozornost bude mít formu nesouhlasu nebo kritiky, což mu na hodnotě příliš nepřidá, spíše naopak. U nesmělého člověka převažuje strach z pozornosti nad touhou po ní. Stydlivost a plachost jdou ruku v ruce s nízkým sebevědomím a pocitem nedostatečnosti. Jakýkoliv obraz nebo představa svého já – to, jak vidíte sami sebe – je ego, ať už je to obraz pozitivní (já jsem nejlepší) nebo negativní (jsem špatný/á). I za každým pozitivním sebehodnocením se však skrývá strach, že nebudete dost dobří, a za každým negativním sebehodnocením touha být nejlepší nebo lepší než ostatní. V pozadí sebejistého ega a jeho neustálé potřeby cítit převahu se vždy skrývá podvědomý strach z méněcennosti. Stejně tak naopak, nesmělé ego s pocitem nedostatečnosti neboli méněcennosti má v sobě velmi silnou touhu po výjimečnosti a pocitu nadřazenosti. Většina lidí neustále kolísá mezi pocity méněcennosti a nadřazenosti, podle situace a lidí, s nimiž jsou zrovna v kontaktu. Je třeba uvědomovat si a sledovat u sebe toto: kdykoliv se budete cítit méněcenní, nebo budete mít nad někým pocit převahy, stojí za tím vaše ego.

PADOUCH, OBĚŤ, MILENEC

Pokud ego nedostane tolik uznání a obdivu, kolik by si přálo, spokojí se s náhradními formami pozornosti. Musí však zrovna tak hrát určité role, aby je získalo. Když nedokáže získat pozitivně laděnou pozornost, zaměří se na negativní a snaží se vyvolat v lidech alespoň negativní reakce. To vlastně dělají už i malé děti. Zlobí jen proto, aby na sebe upoutaly pozornost. Negativní role na sebe bereme většinou tehdy, když se probudí naše emoční tělo – neboli emoční bolest z minulosti – aby nabralo novou sílu tím, že znovu prožije starou bolest. Některá ega se dokonce uchylují k páchání trestných činů, aby se stala slavná. Když už nic jiného, chtějí být alespoň nechvalně známá a ostatními lidmi odsuzovaná – jako by volala: "Dejte mi, prosím, pocítit, že existuji, že nejsem bezvýznamné." Tato patologická forma ega je jen jedním z extrémních případů běžného ega.

Jednou z častých rolí je role oběti, kdy se ego snaží získat pozornost ve formě soucitu, lítosti nebo zájmu okolí o jeho problémy, o "jeho příběh". Vidět sebe sama jako oběť je základem mnoha egoických vzorců, kdy si člověk na něco stěžuje, je mu ubližováno, nebo je kvůli něčemu rozhořčený… Jakmile se jednou ztotožníme s příběhem, v němž si přisuzujeme roli oběti, nechceme samozřejmě nic měnit, protože egu to tak náramně vyhovuje – jak každý terapeut jistě ví, ego se často nesnaží vyřešit své "problémy", protože jsou součástí jeho identity. A když nikdo nebude chtít naslouchat mému problému, mohu si ho přehrávat ve své hlavě, znovu a znovu se litovat, a získat tak identitu někoho, komu bylo ublíženo a s kým se život, osud nebo Bůh příliš nemazlil. Vytvořím si tak o sobě určitou představu, udělá to ze mne "někoho", a o nic jiného egu ani nejde.

V počáteční fázi všech tzv. romantických vztahů je hraní určitých rolí více než běžné. Ego se tak snaží získat vyvoleného člověka, který ho má "učinit šťastným, dát mu pocit výjimečnosti a uspokojit všechny jeho potřeby". Nepsaná a nevědomá dohoda mezi partnery zní: "Já budu hrát toho, kým mě chceš mít, a ty budeš hrát toho, kým tě chci mít já." Hraní některých rolí je však poměrně náročné a málokdo to vydrží delší dobu, zvlášť když už pár začne spolu žít. Co se stane, když se pak ze svých rolí vyvlékne? Většina párů si bohužel ještě není vědoma skutečné podstaty svého Bytí, a tak se projeví spíše to, co tu podstatu zakrývá: surové ego, zbavené svých rolí, se svým emočním tělem a neuspokojenými touhami. Ty se už pomalu mění na zlobu vůči partnerovi, který podle něj selhal, protože ho nezbavil strachu a pocitu nedostatku, jež neustále číhají pod povrchem a tvoří samotné jádro egoického já."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Eckhart Tolle: Ego a emoční tělo

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:14:43

V knize Nová země Eckhart Tolle vysvětluje, v čem spočívá struktura a síla ega:

"Ego ví jistě jen jedno: nechce přítomný okamžik. Výsledkem neuspokojených tužeb je pak neklid, nervozita, nespokojenost, nuda nebo úzkost. Chtění je strukturální a dokud ve vás zůstane tato myšlenková struktura zachována, žádné, ani jakkoliv velké množství obsahu vám nepřinese trvalejší uspokojení… Chtění totiž udržuje ego při životě daleko víc než vlastnění. Dá se říci, že pro ego je daleko důležitější toužit, než mít, takže po chabém uspokojení z toho, co máme, vždy následuje touha mít víc… tato touha je pouhý návyk, ne skutečná potřeba…

Myšlenkové formy "já", "moje", "víc než", "chci", "potřebuji", "musím mít" a "málo" nesouvisejí s obsahem, ale se strukturou ega. Obsah je zaměnitelný. Dokud u sebe nerozeznáte tyto myšlenkové formy, dokud zůstanou nevědomé, budete jim věřit. Budete odsouzeni se jimi řídit, tzn. budete odsouzeni k hledání, ale k nenalezení cíle, protože když ony myšlenkové formy fungují, žádné vlastnictví, místo, osoba nebo událost vás neuspokojí. Jinými slovy dokud budou fungovat staré egoické struktury, neuspokojí vás žádný obsah. Ať získáte nebo zažijete cokoliv, nikdy nebudete šťastní. Vždy budete hledat něco lepšího, co vám bude slibovat ještě dokonalejší uspokojení, které by naplnilo prázdno a odstranilo pocit nedostatečnosti, který v sobě pociťujete…

Zaměňování ega, které vnímáte v ostatních, s jejich identitou, je prací vašeho vlastního ega, protože tento chybný vjem ho posiluje skrze pocit vlastní správnosti a výjimečnosti… to je pro ego ohromně uspokojující. V člověku se tak ještě více zesílí pocit oddělenosti od ostatních…

Připomeňme si znovu, co to je ego: kolektivní porucha, šílenství lidské mysli. Pokud si to budete neustále uvědomovat, už si ho nespletete s něčí identitou… Když teď už víte, jaké ego je, bude pro vás mnohem snazší na něj nereagovat a nebrat si je ho útoky – nadávání, výtky a obviňování – osobně. Nikoho nebudete považovat za špatného, budete vědět, že je to jen ego. Když si uvědomíte, že veškeré utrpení vzniká kvůli egoické mysli, budete schopni hlubšího soucitu a přestanete přilévat olej do ohně, který stravuje všechny egoické vztahy…

Ego není zlo, jen nevědomí. Jakmile si ho v sobě začnete uvědomovat, dostanete se za něj. Ale neberte ho příliš vážně. Až si všimnete, že vás zase ovládá, zasmějte se tomu. Klidně i nahlas. Jak se jím lidé mohli nechat ovládat tak dlouho?… Ego není osobní. Pokud máte pocit, že přebujelé ego je váš osobní problém, snaží se vás o tom přesvědčit zase jen ego".
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Eckhart Tolle: Ego a emoční tělo

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:18:17

Většina duchovních nauk shodně učí, že podmínkou k uvědomění si přirozeného stavu Bytí je především jasně rozpoznávat všechny myšlenky a pocity, které nám vyvstávají ve vědomí. Nejsou námi, ale nám to často tak připadá, protože s nimi bezděčně splýváme a stáváme se tak jejich mluvčími.

V této ukázce z knihy NOVÁ ZEMĚ Eckhart Tolle vysvětluje, co nám brání vnímat Bytí, které je bezčasé: různé podoby ega, které si dosud neuvědomujeme.



EGO MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Ego, které od někoho něco chce, což platí v podstatě o každém egu, často hraje různé role, aby dosáhlo svého – hmotného zisku, pocitu moci, převahy, nadřazenosti, výjimečnosti nebo jiného tělesného nebo duševního uspokojení. Lidé si však role, k nimž se uchylují, vůbec neuvědomují, protože oni těmito rolemi jsou. Některé role jsou rafinované, jiné nestydatě zjevné, ovšem jen ostatním, nikdy ne osobě, která je hraje. Některé role mají jen jediný účel – přitáhnout pozornost, která ego vyživuje. Pozornost je vlastně určitá forma psychické energie. Ego si neuvědomuje, že každý má nevyčerpatelný zdroj energie uvnitř sebe, takže ji neustále hledá venku, kolem sebe. Nehledá univerzální pozornost bez formy, kterou je Přítomnost, ale pozornost určité formy, jako např. pochvalu, uznání, obdiv, nebo jen pocit, že ho někdo vnímá, že někdo bere na vědomí jeho existenci.

Když je někdo tichý a nesmělý, neznamená to, že nemá ego.

Jeho ego je jen rozpolcené – touží po pozornosti ostatních a zároveň se jí bojí. Bojí se, že jejich pozornost bude mít formu nesouhlasu nebo kritiky, což mu na hodnotě příliš nepřidá, spíše naopak. U nesmělého člověka převažuje strach z pozornosti nad touhou po ní. Stydlivost a plachost jdou ruku v ruce s nízkým sebevědomím a pocitem nedostatečnosti. Jakýkoliv obraz nebo představa svého já – to, jak vidíte sami sebe – je ego, ať už je to obraz pozitivní (já jsem nejlepší) nebo negativní (jsem špatný/á). I za každým pozitivním sebehodnocením se však skrývá strach, že nebudete dost dobří, a za každým negativním sebehodnocením touha být nejlepší nebo lepší než ostatní. V pozadí sebejistého ega a jeho neustálé potřeby cítit převahu se vždy skrývá podvědomý strach z méněcennosti. Stejně tak naopak, nesmělé ego s pocitem nedostatečnosti neboli méněcennosti má v sobě velmi silnou touhu po výjimečnosti a pocitu nadřazenosti. Většina lidí neustále kolísá mezi pocity méněcennosti a nadřazenosti, podle situace a lidí, s nimiž jsou zrovna v kontaktu. Je třeba uvědomovat si a sledovat u sebe toto: kdykoliv se budete cítit méněcenní, nebo budete mít nad někým pocit převahy, stojí za tím vaše ego.

PADOUCH, OBĚŤ, MILENEC
Pokud ego nedostane tolik uznání a obdivu, kolik by si přálo, spokojí se s náhradními formami pozornosti. Musí však zrovna tak hrát určité role, aby je získalo. Když nedokáže získat pozitivně laděnou pozornost, zaměří se na negativní a snaží se vyvolat v lidech alespoň negativní reakce. To vlastně dělají už i malé děti. Zlobí jen proto, aby na sebe upoutaly pozornost. Negativní role na sebe bereme většinou tehdy, když se probudí naše emoční tělo – neboli emoční bolest z minulosti – , aby nabralo novou sílu tím, že znovu prožije starou bolest. Některá ega se dokonce uchylují k páchání trestných činů, aby se stala slavná. Když už nic jiného, chtějí být alespoň nechvalně známá a ostatními lidmi odsuzovaná – jako by volala: "Dejte mi, prosím, pocítit, že existuji, že nejsem bezvýznamné." Tato patologická forma ega je jen jedním z extrémních případů běžného ega.

Jednou z častých rolí je role oběti, kdy se ego snaží získat pozornost ve formě soucitu, lítosti nebo zájmu okolí o jeho problémy, o "jeho příběh". Vidět sebe sama jako oběť je základem mnoha egoických vzorců, kdy si člověk na něco stěžuje, je mu ubližováno nebo je kvůli něčemu rozhořčený ... Jakmile se jednou ztotožníme s příběhem, v němž si přisuzujeme roli oběti, nechceme samozřejmě nic měnit, protože egu to tak náramně vyhovuje – jak každý terapeut jistě ví, ego se často nesnaží vyřešit své "problémy", protože jsou součástí jeho identity. A když nikdo nebude chtít naslouchat mému problému, mohu si ho přehrávat ve své hlavě, znovu a znovu se litovat, a získat tak identitu někoho, komu bylo ublíženo a s kým se život, osud nebo Bůh příliš nemazlil. Vytvořím si tak o sobě určitou představu, udělá to ze mne "někoho", a o nic jiného egu ani nejde.

V počáteční fázi všech tzv. romantických vztahů je hraní určitých rolí více než běžné. Ego se tak snaží získat vyvoleného člověka, který ho má "učinit šťastným, dát mu pocit výjimečnosti a uspokojit všechny jeho potřeby". Nepsaná a nevědomá dohoda mezi partnery zní: "Já budu hrát toho, kým mě chceš mít, a ty budeš hrát toho, kým tě chci mít já." Hraní některých rolí je však poměrně náročné a málokdo to vydrží delší dobu, zvlášť když už pár začne spolu žít. Co se stane, když se pak ze svých rolí vyvlékne? Většina párů si bohužel ještě není vědoma skutečné podstaty svého Bytí, a tak se projeví spíše to, co tu podstatu zakrývá: surové ego, zbavené svých rolí, se svým emočním tělem a neuspokojenými touhami. Ty se už pomalu mění na zlobu vůči partnerovi, který podle něj selhal, protože ho nezbavil strachu a pocitu nedostatku, jež neustále číhají pod povrchem a tvoří samotné jádro egoického já.

To, co lidé nazývají "zamilovaností", jsou většinou jen zesílené egoické potřeby a chtění. Stanete se závislými na partnerovi, nebo přesněji na své představě o něm. Nemá to nic společného s pravou láskou, protože ta neobsahuje žádné chtění. Španělština je v těchto ohledech asi nejupřímnějším jazykem: Te quiero znamená "miluji tě", ale stejně tak i "chci tě". Te amo, další výraz pro "miluji tě", který však už neobsahuje zmíněnou dvojznačnost, je používán jen velmi vzácně. Možná proto, že pravá láska je právě tak vzácná.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Eckhart Tolle: Ego a emoční tělo

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:20:06

Z "Nové Země":

"Ego není jen nerozpoznaná mysl, hlas ve vaší hlavě, který předstírá, že je vámi, ale také nerozpoznané emoce – reakce těla na to, co hlas v hlavě říká...

Hlas ve vaší hlavě vám vypráví příběh, kterému zcela uvěříte a na nějž reagujete. Vaší reakcí jsou různé emoce. Ty dodávají sílu myšlenkám, jež vyvolávají další a další emoce. Vzniká tak začarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí – emotivní myšlení a vytváření příběhů.

Emoční složka je u každého člověka jinak velká. Myšlenky probouzející silné emoce mohou někdy přijít tak rychle, že je mysl stěží stihne "vyslovit" a tělo už na ně reaguje. Tyto myšlenky jsou preverbální – jsou to nevyslovené, nevědomé domněnky. Mají svůj původ v osobní minulosti každého člověka, převážně v raném dětství... Podvědomé soudy vyvolávají v těle emoce, které zase podněcují další myšlenky a/nebo okamžitou reakci. Tím vytvářejí vaši osobní realitu.

Proud negativních emocí proto vždy provází nepřetržitý proud nutkavých myšlenek.

Co to je negativní emoce? Emoce, jež otravuje tělo a narušuje jeho rovnováhu. Strach, úzkost, hněv, zášť, smutek, nenávist, žárlivost nebo závist – všechny tyto emoce narušují přirozený tok energie v těle, mají nepříznivý vliv na srdce, imunitní systém, trávení, tvorbu hormonů a mnoho dalších tělesných funkcí. Dokonce i klasické medicína, přestože ví jen velmi málo o tom, jak funguje ego, přiznává, že existuje úzká souvislost mezi negativními emocemi a somatickými nemocemi. Škodlivými emocemi můžete nakazit i lidi kolem sebe a nepřímo – řetězovou reakcí – i mnoho dalších. Souhrnným názvem všech negativních emocí je nespokojenost.

Mají pozitivní emoce na lidský organismus naopak blahodárné účinky? Posilují imunitní systém, léčí a osvěžují tělo? Ano, ale musíme rozlišovat mezi pozitivními emocemi vytvářenými egem a pozitivními pocity, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím.

Pozitivní emoce vytvářené egem s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní...To, co ego nazývá láskou, je snaha přivlastnit si toho druhého, závislost a lpění, jež se mohou během vteřiny změnit v nenávist... Dobré neexistuje bez špatného, po vrcholu vždy následuje pád.

Emoce vytvářené egem vznikají následkem ztotožnění s vnějšími faktory, jež jsou samozřejmě nestálé a každou chvíli se mohou změnit. Hluboké city nejsou ve skutečnosti emocemi, ale stavem bytí. Emoce existují jen ve světě protikladů. Stav bytí nemá žádné protiklady, ale může zůstat skrytý, zastřený emocemi.

Protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém emočním poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho "emoční tělo. "

Kdykoliv můžete přestat hromadit a prožívat staré emoce – upustit od mentálního lpění na minulosti, ať se něco stalo včera, nebo před třiceti lety... Můžete svou pozornost zaměřit na dokonalý přítomný okamžik a stát se Přítomností. Jen tak se osvobodíte od myšlenek a emocí.

Nic z minulosti vám nemůže zabránit v plném prožívání přítomného okamžiku, a když tu moc nemá minulost, tak kdo potom?

Každá negativní emoce, k níž se ve chvíli, kdy se objeví, nepostavíte čelem a kterou si plně neuvědomíte, ve vás zůstane, nezmizí. Vždy ve vás zanechá alespoň stín bolesti.

Zvláště děti pociťují negativní emoce jako nesnesitelné a mají tendenci je v sobě potlačovat. Pokud s nimi není žádný uvědomělý dospělý, který by je láskyplně vedl k okamžitému, vědomému prožívání jejich emocí, vlastně ani nemají jinou možnost, než je potlačit. Bohužel obranný mechanismus, který si takto vytvoří, budou většinou používat celý život. Vzniklé emoce v nich zůstanou v nevědomé formě a budou se nepřímo projevovat na příklad jako úzkost, vztek, sklony k násilí, psychická labilita nebo dokonce jako somatická choroba...

Zbytky bolestí po silných negativních emocích, jimž jste tehdy nebyli schopní čelit, zpracovat je a vypustit, vytvořily energetické pole prostupující každou buňku vašeho těla. Netvoří ho pouze bolístky z dětství, ale i nepříjemné zážitky z období dospívání a dospělosti, které má na svědomí vaše ego..

Energetické tělo tvořené starými, neustále oživovanými emocemi, jež prostupuje skoro každého, nazývám emočním tělem. Emoční tělo nemá jen individuální povahu. Tvoří ho obrovské množství bolesti, kterou zakusili lidé během celé historie lidstva – historie plné ozbrojených konfliktů, drancování, znásilňování, mučení, otroctví a všemožného násilí. Tato bolest stále žije v kolektivní duši lidstva a dennodenně k ní přidáváme další a další, o čemž se můžete přesvědčit nejen v televizním zpravodajství, ale i v dramatech mezilidských vztahů ve vašem nejbližším okolí...


JAK SE EMOČNÍ TĚLO OBNOVUJE

Emoční tělo je částečně autonomní forma energie žijící uvnitř lidského těla – je to entita stvořená z emocí. Má svou vlastní, i když primitivní inteligenci, podobnou té, kterou najdeme u mazaného zvířete. Jejím hlavním zájmem je přežít. Stejně jako všechny ostatní životní formy i ona potřebuje pravidelný přísun "potravy" – získat novou energii podobné kvality – takovou, která vibruje stejnou frekvencí. Jako potrava pro emoční tělo dobře slouží například emocionálně drsné zážitky. To velmi dobře prospívá díky negativnímu myšlení a dramatům v mezilidských vztazích. Emoční tělo představuje závislost na nespokojenosti.

Bude vás asi šokovat, když si uvědomíte, že v sobě máte něco, co pravidelně vyžaduje negativity a pocity nespokojenosti. U ostatních si toho všimnete mnohem snáz. Abyste tento jev rozpoznali i u sebe, musíte být daleko bdělejší a pozornější. Jakmile vás nespokojenost jednou ovládne, nejen že se jí nebudete chtít vzdát, ale budete se do ní snažit zatáhnout i ostatní, abyste se mohli přiživovat i na jejich negativních emocionálních reakcích...

Emoční tělo se začne ozývat, když dostane hlad, když se potřebuje nasytit. Nebo může být probuzeno určitou spouštěcí událostí. Vyhladovělé emoční tělo dokáže využít jako spouštěč i zdánlivě bezvýznamnou situaci – někdo vám něco řekne nebo udělá, nebo si stačí jen něco pomyslet...

Veškeré myšlenky jsou ve skutečnosti energií a vaše emoční tělo potřebuje energii k tomu, aby přežilo. Nestačí mu ale jakékoliv myšlenky. Nemusíte být bůhvíjak citliví, abyste vycítili, že pozitivní myšlenky mají úplně jiný náboj než ty negativní. Obojí vytvářejí mentální energii, ale každá má jinou frekvenci. Pozitivní myšlenky probouzející pocity štěstí jsou pro emoční tělo nestravitelné. Dokáže využít pouze energii negativních myšlenek, protože jen ty mají stejnou vibrační frekvenci...

Obvyklý mechanismus, kdy myšlenky vytvářejí emoce, funguje u emočního těla naopak, alespoň zpočátku. Pocity emočního těla rychle ovládnou vaši mysl a vy okamžitě začnete myslet negativně. Hlas vaší mysli začne vyprávět smutné, děsivé nebo rozhněvané příběhy – o vás, o vašem životě, o ostatních lidech, o minulosti, o budoucnosti, nebo i zcela smyšlené pohádky. Budete nadávat, obviňovat, stěžovat si a vymýšlet si. A vy se zcela ztotožníte s tím, co bude tvrdit, bezhlavě uvěříte všem jeho překrouceným tvrzením. V tu chvíli se stanete závislými na nespokojenosti.

Problém není v tom, že byste nebyli schopní zastavit nepřetržit proud negativních myšlenek, ale v tom, že nechcete. Vaše emoční tělo totiž v té chvíli žije skrze vás, předstírá, že je vámi, a bolest mu činí potěšení. Hltá každou negativní myšlenku. Dalo by se říci, že hlas ve vaší hlavě je většinou hlasem vašeho emočního těla. Ovládlo váš vnitřní dialog. Emoční tělo tak společně s myslí vytvořily začarovaný kruh – každá negativní myšlenka posiluje emoční tělo, a to zase podněcuje další a další myšlenky. Po nějaké době, hodinách nebo dnech, se nasytí, "usne" a vyčerpaný organismus, který je teď mnohem náchylnější k onemocnění, nechá na pokoji. Jestli vás napadá podobnost s duševním parazitem, máte pravdu. Emoční tělo je vlastně druhem duševního parazita...

Emoční tělo a ego jsou blízcí příbuzní. Potřebují jeden druhého. Každá spouštěcí událost nebo situace je pak vnímána a hodnocena přes clonu silného, emocionálního ega, které zcela překroutí její význam. Na přítomnost se pak díváte očima roztrpčených emocí z minulosti. Jinými slovy to, co vidíte a zažíváte, není v dané situaci, ale ve vás. V některých případech může být příčina i v dané situaci, ale vy ji svými emocemi neúměrně nafouknete, protože to je to, co emoční tělo potřebuje, čím se živí – přehnanými reakcemi.

SILNÁ EMOČNÍ TĚLA

Někteří lidé mají tak silné emoční tělo, že se ani na chvíli nezklidní. Sice se na vás usmívají a snaží se o zdvořilou konverzaci, ale nemusíte být nijak zvlášť citliví, abyste poznali, že v sobě skrývají časovanou bombu negativních emocí, připravenou každou chvíli vybuchnout – čeká jen na příležitost, aby mohlo někoho pohanět či jinak konfrontovat, aby mohlo být kvůli něčemu nespokojené. Jejich emoční tělo nemá nikdy dost a posiluje touhu ega vytvářet si nepřátele.

Jsou tak přecitlivělí, že i nepodstatné věci nafouknou do obřích rozměrů. Snaží se tak ostatní zatáhnout do svých dramat a vyprovokovat je k reakci. Pouštějí se do nekonečných, bezvýznamných bitev nebo soudních sporů...

Z některých lidí se silným emočním tělem se stávají aktivisté a bojovníci. Mohou mít vznešený cíl a někdy dokonce dosáhnou svého, ale vždy jen dočasně. Jejich nevědomá potřeba vyhledávat konflikty a negativní energie, která pohání všechno, co dělají, nakonec zvedne vlnu odporu proti jejich záměrům."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Eckhart Tolle: Co znamená vzdát se?

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:21:20

Moudrost vzdání se vysvětluje Eckhart Tolle ve své Pracovní knize Moc přítomného okamžiku:

"Vaše budoucnost závisí především na kvalitě vašeho vědomí v přítomnosti, takže vzdát se přítomnému okamžiku je nejdůležitější, co můžete udělat, chcete-li způsobit nějakou pozitivní změnu. Vaše činnost je druhořadá. Žádný skutečně pozitivní čin nemůže vzniknout ve stavu vědomí, které se nevzdalo realitě.

Pro některé lidi má "vzdání se" negativní konotaci, neboť si pod tím pojmem představují lhostejnost nebo neschopnost řešit životní problémy, nebo dokonce porážku. Skutečné vzdání se je však něco jiného. Neznamená to, že nic neděláte a jen pasivně přijímáte jakoukoli situaci. A neznamená to, že jste si přestali dělat plány do budoucna.

Vzdání se je projevem prosté a hluboké moudrosti, která člověka vede k tomu, aby neodporoval proudění života. A proudění života můžete prožívat jedině v přítomném okamžiku. Vzdát se tudíž znamená přijímat přítomný okamžik bezpodmínečně a bez jakýchkoli výhrad.

Vzdát se životu znamená vzdát se vnitřního odporu k tomu, co existuje.

Vnitřní odpor je odmítání toho, co existuje. Je obzvlášť zjevný v situacích, které neodpovídají očekávání naší mysli.

Jste-li na světě dostatečně dlouho, pravděpodobně víte, že nepříznivých situací je víc než dost. A právě v takových situacích je třeba vzdávat se realitě, pokud se chcete zbavit bolesti a zármutku. Přijetí reality vás osvobodí od ztotožňování se s myslí a okamžitě vás spojí s Bytím. Odpor je vaše mysl.

Vzdání se je čistě vnitřní jev. Neznamená to, že byste ve vnějším světě neměli nic dělat a že byste nemohli změnit situaci.

Ve skutečnosti nemusíte přijímat celkovou situaci, stačí přijmout nepatrnou část, které se říká přítomný okamžik. Když zapadnete do bahna a nemůžete se hnout z místa, neříkáte si "Tak dobře, já prostě rezignuji a zůstanu tady." Rezignace není vzdání se realitě.

Nemusíte přijímat nežádoucí nebo nepříjemné životní situace. Ani si nemusíte namlouvat, že nepříjemná situace je dobrá. To nemusíte. Uvědomujete si, že se z ní chcete dostat. Pak soustředíte svou pozornost na přítomný okamžik, aniž ho jakýmkoli způsobem hodnotíte.

To znamená, že ho neposuzujete. Takže se mu nebráníte a nemáte žádné negativní emoce. Prostě přijmete jeho existenci.

Pak začnete dělat všechno, co můžete, abyste se ze situace dostali.

Takové činnosti říkám pozitivní činnost, neboť je mnohem účinnější než činnost negativní, která vzniká z hněvu, zoufalství nebo nespokojenosti."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Jana » čtv 11. úno 2016 6:39:57

Paula Coppel: Zahrnuje tvoje duchovní praxe i meditaci či modlitbu, anebo se jedná více o samotný stav bytí?

Eckhart Tolle: Podobá se více stavu bytí. Nemodlím se pro nic, ale dříve jsem párkrát používal různé afirmace. Ty jsou trochu samotným dosažením, o které usilujeme, protože na určité úrovni se již vždy naplnily.


:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 26. kvě 2018 12:38:56

Citáty

„,,Jak naleznu Bytí? Bytí prostupuje vším,....Ale právě proto, že prostupuje vším, tak je právě tak snadné ho přehlédnout. Stejně jednoduché, jako je pro rybu přehlédnout samozřejmý fakt vody. Protože voda je pro ni naprosto všude. A tak ryba řekne:,, Voda? Nikde jsem ji neviděla. Dívala jsem se všude !,,“

„"Kdyby minulost vaší partnerky byla minulostí vaší, kdyby její bolest byla vaší bolestí a její vědomí vaším vědomím, pak byste přemýšleli stejně jako ona. S tímto uvědoměním přichází soucit, odpuštění a klid. Vaše ego to však nechce slyšet, protože pokud nemůže druhého posuzovat, ztrácí sílu."“

„Až dojde k transformaci kolektivního vědomí lidstva, ovlivní to přírodu i zvířecí království, protože všechny světy jsou vzájemně propojeny.“

„Buď v klidu. Pozoruj. Naslouchej. Buď přítomen.“

„Budoucnost je obvykle replikou minulosti.“

„Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací.“

„Čas není cenný, protože je to iluze.“

„Dovol přírodě, aby tě naučila klidu.“

„Duchovní mistři všech tradic se už odedávna shodují v tom, že přítomný okamžik je bránou do sféry duchovna.“

„Chápat přítomnost znamená být přítomný.“

„Jakmile si uvědomíte, že sníte, probudíte se.“

„Jste tady, abyste pomohli naplnit božský smysl vesmíru. Tak důležití jste!“

„Kdyby neexistoval žádný zvuk, neexistovalo by pro vás ticho; nevěděli byste, co to je.“

„Když ztratíte spojení s vnitřním tichem, ztratíte spojení se svým já. Pokud ztratíte spojení se svým já, ztratíte se ve světě.“

„Láska a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím.“

„Láska je hluboké souznění s ostatními bytostmi.“

„Láska není branou; láska je to, co branou přichází do tohoto světa.“

„Láska není vybíravá, stejně jako není vybíravé sluneční světlo.“

„Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň vědomí.“

„Místo abyste citovali Buddhu, buďte Buddhou, buďte „probuzeným člověkem", což slovo buddha znamená.“

„Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec neexistuje.“

„Možná si neuvědomujete, že čas je příčinou vašeho utrpení a problémů.“

„Mysl je vynikající nástroj, pokud ji užíváme správně. Užíváme-li ji nesprávným způsobem, stává se velmi destruktivní.“

„Mysl je vynikající nástroj, pokud ji užíváme správně. Užíváme-li ji nesprávným způsobem, stává se velmi destruktivní. Ve skutečnosti svou mysl neužíváte špatně – obvykle ji totiž neužíváte vůbec. Vaše mysl užívá vás. A to je nemoc. Věříte, že jste svou myslí. To je ovšem klam. Váš nástroj vás začal ovládat.“

„Na tělesné úrovni jsou lidé velmi blízko zvířatům.“

„Na tělesné úrovni nejste nikdy úplní. Jste buď muž, nebo žena, což znamená, že jste jen polovinou celku.“

„Na vyšší energetické úrovni vás nemůže ovlivnit žádná negativita a vy přitahujete nové situace, jež jsou odrazem této vyšší energie.“

„Naše tělo se může stát vstupní bránou do sféry Bytí.“

„Nedovolte strachu, aby vstoupil do vaší mysli.“

„Neexistuje nic než přítomný okamžik.“

„Negativní emoce jsou příznakem toho, že se něčemu bráníte.“

„Nejsi oddělen od celku. Jsi v jednotě se sluncem, se zemí, se vzduchem.“

„Největší překážkou pro muže je mysl, zatímco největší překážkou pro ženy je emoční tělo.“

„Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdání, a mají pravdu.“

„Neviditelné Bytí je zdrojem energie čchi.“

„Nevzdáte-li se starých způsobů myšlení, váš život bude plný bolesti, násilí, zmatku a šílenství.“

„Nic nemůže existovat bez prostoru, nicméně prostor je nic.“

„Od minulosti vás může osvobodit pouze přítomnost.“

„Opravdové štěstí se ukrývá v jednoduchých, zdánlivě nezajímavých věcech.“

„Osvícený člověk je vždycky soustředěný především na přítomnost, aniž ztrácí okrajové vědomí času.“

„Osvobození od času je nejhlubší transformací vědomí, jakou si můžete představit.“

„Počátkem svobody je poznání, že nejste totožný se svým myšlením.“

„Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku tak vědomě a soustředěně, že ve vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste.“

„Podstatou všeho je prázdnota.“

„Potěšení vždy nacházíte v něčem mimo vás, kdežto radost vzniká ve vašem nitru.“

„Potřebujete-li najít nějaké řešení nebo tvůrčí myšlenku, přestaňte myslit a soustřeďte se na své vnitřní energetické pole.“

„Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje.“

„Pouze ti, kdo překonali svou závislost na světě forem, mohou vytvořit lepší svět.“

„Příčinou všech problémů je samotné ego.“

„Přijetí reality je základním aspektem odpuštění.“

„Přijměte život - a uvidíte, jak vám začne pomáhat, místo aby vám škodil.“

„Příroda vás učí být v klidu, nepřebijete-li ji tokem myšlenek.“

„Romantické vztahy jsou tak intenzivní a vyhledávané zážitky, protože člověku nabízejí osvobození od hlubokého pocitu strachu a neúplnosti, který je součástí neosvícené lidské situace.“

„Skrze přítomný okamžik získáváte přístup k samotné energii života, která se tradičně nazývá Bůh. V momentě, kdy se od ní odvrátíte, Bůh se z vašeho života vytratí a zůstane vám jen mentální konstrukce Boha, v níž jedni věří a jiní popírají. Ale i víra v Boha je chabou náhražkou Boha jako živé skutečnosti, která se projevuje v každém okamžiku života.“

„Skutečností je, že nikdo se nikdy nestal osvíceným prostřednictvím popírání těla.“

„Skutečný smysl světa není ve světě, nýbrž v jeho transcendenci. Svět potřebujete jen k tomu, abyste si mohli uvědomit neviditelné Bytí.“

„Slova redukují skutečnost na to, co dokáže pojmout naše mysl, což není příliš mnoho. Jazyk je založený na pěti základních zvucích vydávaných hlasivkami. Jsou to samohlásky a, e, i, o, u. Ostatní zvuky jsou samohlásky, které vydáváme pomocí tlaku vydechovaného vzduchu: s, f, g, atd. Věříte tomu, že pouhou kombinací těchto základních zvuků dokážete vyjádřit, kdo jste, smysl vesmíru nebo jaká je skutečná podstata stromu nebo kamene?“

„Slovo emoce pochází z latinského emovere, což znamená „vyrušit".“

„Smrt je pouhá iluze, stejně jako vaše ztotožnění s hmotnou formou.“

„Smrt vás zbaví všeho, čím nejste.“

„Soucit je vědomí hlubokého pouta mezi vámi a ostatními bytostmi.“

„Stejně jako měsíc nemá své vlastní světlo, ale odráží světlo slunce, minulost a budoucnost jsou matným odrazem světla a síly věčného okamžiku.“

„Strach má mnoho příčin. Bojíme se ztráty, neúspěchu, zranění atd., ale veškerý strach je v podstatě strachem našeho ega ze smrti a neexistence.“

„Stupeň osvícení lze poznat podle toho, jak se chováte v obtížných situacích.“

„Tajemstvím života je „umřít, než umřete" - zjistit, že smrt neexistuje.“

„Uvědomte si, že vaše vnímání světa je odrazem stavu vašeho vědomí.“

„Vaše tělo miluje vaši pozornost.“

„Ve svém každodenním životě nesoustřeďujte veškerou svou pozornost na vnější svět a na svou mysl. Soustřeďte se také do svého nitra.“

„Ve zdravém organismu mají emoce velmi krátké trvání. Emoce je jako vlna na hladině vašeho Bytí.“

„Většina lidí je ve spárech egoického modu vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno.“

„Většina lidské bolesti je zbytečná. Bolest si způsobujete sami, dokud se necháte ovládat svou myslí.“

„Vnímejte energii přítomného okamžiku, uvědomujte si plnost Bytí.“

„Vše v přírodě - každá květina, každý strom a každé zvíře nás může mnohému naučit.“

„You are the universe. expressing itself as a human for a little while.“

„Život ti nepatří! Ty život jsi.“
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. pro 2018 11:42:33

"Když se spojíme s tichem ve svém nitru,
překročíme hranice své aktivní mysli a emocí
a objevíme hloubku trvalého klidu a spokojenosti."

Eckhart Tolle


http://files.navratksobe.webnode.cz/200 ... %C3%A1.pdf




Že to není snadné?

Není.
Návštěvník
 

Re: Eckhart Tolle

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 12. pro 2018 20:20:01

Návštěvník
 


Zpět na Tolle

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků