Poradna zdarma

Omluva za jednání, které způsobilo zranění druhému člověku, jsem v Mílině případě vnímala jako přirozený projev jejího soucítění s druhým.

Návštěvník píše:Omluva za jednání, které způsobilo zranění druhému člověku, jsem v Mílině případě vnímala jako přirozený projev jejího soucítění s druhým.

Dalo by se to vyjádřit asi těmito slovy?

"Omlouvám se, jestli mé včerejší jednání někoho mohlo ranit, ale nebylo to mým úmyslem".

Pokud ano, myslím, že i bez tohoto projevu by se věci po-skládaly do sebe i bez této zjevné omluvy, ... pokud by byla vnímána láska, či důvěra ve Věci zdejší....

Tara píše:
Ano, omluva, že asi došlo k nechtěnému a neúmyslnému zranění je asi něco jiného, než omluva se za své jednání....

Podstatné je, že úmyslem nebylo zranit druhého.
Můj táta byl velmi vznětlivý. Neomlouval se, ale celý jeho projev po výbuchu vyjadřoval lítost a touhu to zase spravit. Brala jsem ho, že takový je - otevřené, láskyplné srdce a vznětlivá povaha. Nechtěla bych ho jinak, měla jsem ho ráda, takového, jaký byl. Vnímala jsem a milovala jsem jeho nádhernou duši. A bylo mi jasné, že bude docházet k výbuchům.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Omluva za jednání, které způsobilo zranění druhému člověku, jsem v Mílině případě vnímala jako přirozený projev jejího soucítění s druhým.

Dalo by se to vyjádřit asi těmito slovy?

"Omlouvám se, jestli mé včerejší jednání někoho mohlo ranit, ale nebylo to mým úmyslem".

Pokud ano, myslím, že i bez tohoto projevu by se věci po-skládaly do sebe i bez této zjevné omluvy, ... pokud by byla vnímána láska, či důvěra ve Věci zdejší....

Můžeme si dělat představy, proč někdo druhý něco udělal a jestli to bylo nebo mělo být takové nebo makové,
ale nějak nevidím v tom posuzování druhých a jejich jednání nic užitečného,
co by napomáhalo našemu vlastnímu Sebe-poznání.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Omluva za jednání, které způsobilo zranění druhému člověku, jsem v Mílině případě vnímala jako přirozený projev jejího soucítění s druhým.

Dalo by se to vyjádřit asi těmito slovy?

"Omlouvám se, jestli mé včerejší jednání někoho mohlo ranit, ale nebylo to mým úmyslem".

Pokud ano, myslím, že i bez tohoto projevu by se věci po-skládaly do sebe i bez této zjevné omluvy, ... pokud by byla vnímána láska, či důvěra ve Věci zdejší....

Řekla bych, že když se nejedná o zcela osobní vztahy a jde o skupinu lidí, tak je vyjádření lítosti nad tím, co se stalo, hodně důležité.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Dalo by se to vyjádřit asi těmito slovy?

"Omlouvám se, jestli mé včerejší jednání někoho mohlo ranit, ale nebylo to mým úmyslem".

Pokud ano, myslím, že i bez tohoto projevu by se věci po-skládaly do sebe i bez této zjevné omluvy, ... pokud by byla vnímána láska, či důvěra ve Věci zdejší....

Můžeme si dělat představy, proč někdo druhý něco udělal a jestli to bylo nebo mělo být takové nebo makové,
ale nějak nevidím v tom posuzování druhých a jejich jednání nic užitečného,
co by napomáhalo našemu vlastnímu Sebe-poznání.

Nemyslím, že jde Taře o posuzování jednání druhého, ale o to, jak správně - s ohledem na všechny - při vznětlivém nastavení jednat. A to jistě napomáhá vlastnímu Sebe-poznání.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Omluva za jednání, které způsobilo zranění druhému člověku, jsem v Mílině případě vnímala jako přirozený projev jejího soucítění s druhým.

Dalo by se to vyjádřit asi těmito slovy?

"Omlouvám se, jestli mé včerejší jednání někoho mohlo ranit, ale nebylo to mým úmyslem".

Pokud ano, myslím, že i bez tohoto projevu by se věci po-skládaly do sebe i bez této zjevné omluvy, ... pokud by byla vnímána láska, či důvěra ve Věci zdejší....

Řekla bych, že když se nejedná o zcela osobní vztahy a jde o skupinu lidí, tak je vyjádření lítosti nad tím, co se stalo, hodně důležité.

Já to vnímám tak, že pokud by byli všichni otevřeni, byli na stejné vlně otevření bez myšlenek, pocitů, tendencí osobní vztahovačnosti, tendencí sebezranění, že by nic takového nebylo třeba, ale je pravda, že takový ideální stav není vždy a všude. A pak to vyžaduje i slova omluvy.... byť není za co, vždyť se vždy děje právě tak, jak se děje....

Asi tak

"Zůstaňte tišší a otevření, to je vše.
Co hledáte, je tak blízko vás, že není ani místo pro cestu."

~ Nisargadatta Maharaj

Návštěvník píše:byť není za co, vždyť se vždy děje právě tak, jak se děje....

A právě stejně tak se děje lítost a omluva. U realizovaného zcela spontánně, jinak zdánlivě nespontánně.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Dalo by se to vyjádřit asi těmito slovy?

"Omlouvám se, jestli mé včerejší jednání někoho mohlo ranit, ale nebylo to mým úmyslem".

Pokud ano, myslím, že i bez tohoto projevu by se věci po-skládaly do sebe i bez této zjevné omluvy, ... pokud by byla vnímána láska, či důvěra ve Věci zdejší....

Můžeme si dělat představy, proč někdo druhý něco udělal a jestli to bylo nebo mělo být takové nebo makové,
ale nějak nevidím v tom posuzování druhých a jejich jednání nic užitečného,
co by napomáhalo našemu vlastnímu Sebe-poznání.

Nemyslím, že jde Taře o posuzování jednání druhého, ale o to, jak správně - s ohledem na všechny - při vznětlivém nastavení jednat. A to jistě napomáhá vlastnímu Sebe-poznání.

Je přirozené, že každý máme trochu jiné zkušenosti a z nich vyplývá i náš ne ve všem stejný pohled na různé přístupy.

Brát si vzor z něčího jednání může být jistě užitečné, na druhé straně to v sobě skrývá jisté nebezpečí - rozhodnutí ´dělat to napříště taky tak = správně´.

Může to v nás zafungovat jako bezděčný, neuvědomovaný start podvědomé snahy duchovního ega o ´to pravé jednání ´, aby...

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:byť není za co, vždyť se vždy děje právě tak, jak se děje....

A právě stejně tak se děje lítost a omluva. U realizovaného zcela spontánně, jinak zdánlivě nespontánně.

A jsme u toho "protože" a "aby"

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:byť není za co, vždyť se vždy děje právě tak, jak se děje....

A právě stejně tak se děje lítost a omluva. U realizovaného zcela spontánně, jinak zdánlivě nespontánně.

A jsme u toho "protože" a "aby"

Brou brou a díky.

Taky

Návštěvník píše:Já to vnímám tak, že pokud by byli všichni otevřeni, byli na stejné vlně otevření bez myšlenek, pocitů, tendencí osobní vztahovačnosti, tendencí sebezranění,

Tak by se neděly výbuchy a nebylo by se za co omlouvat? To by asi bylo časem trochu fádní.

Návštěvník píše:Může to v nás zafungovat jako bezděčný, neuvědomovaný start podvědomé snahy duchovního ega o ´to pravé jednání ´, aby...

Jako třeba uvědomovat si emoce, aby došlo k jejich rozpuštění.

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:Může to v nás zafungovat jako bezděčný, neuvědomovaný start podvědomé snahy duchovního ega o ´to pravé jednání ´, aby...

Jako třeba uvědomovat si emoce, aby došlo k jejich rozpuštění.

jj

Existuje ještě jedna možnost, uvědomovat si své emoce, když se ze zvyku objeví, a vnímat je jako pohyb čistého všetvořícího Vědomí,
protože se to ukázalo jako docela praktický způsob, jak žít v pohodě sám se sebou i s okolím

Bůh ví, co je to za emoci, která někoho přiměje, aby předpokládal, že ten druhý má potřebu

uvědomovat si emoce, aby došlo k jejich rozpuštění.

Návštěvník píše:
Existuje ještě jedna možnost, uvědomovat si své emoce, když se ze zvyku objeví, a vnímat je jako pohyb čistého všetvořícího Vědomí,
protože se to ukázalo jako docela praktický způsob, jak žít v pohodě sám se sebou i s okolím

Ale o to žít v pohodě sám se sebou přece Návštěvníkovi vůbec nejde, to vůbec nechce dosáhnout, on si jen tak uvědomuje své emoce, zcela bez důvodu. A to protože je samozřejmě omyl.

Návštěvník píše:A jsme u toho "protože" a "aby"

Návštěvník píše:
Ale o to žít v pohodě sám se sebou přece Návštěvníkovi vůbec nejde, to vůbec nechce dosáhnout, on si jen tak uvědomuje své emoce, zcela bez důvodu. A to protože je samozřejmě omyl.

Jestli se někdy dostanu do nepohody se sebou a s okolím, tak to taky začnu zcela bezdůvodně praktikovat.

Hlavně když člověk ví, že a proč to´ ti druzí´ dělají špatně a v čem se mýlí

Super způsob, jak si udržovat svoje vědoucí ego na výši