Poraďte mi něco, co mě rozhodí

[Návštěvník]

Hlavně když člověk ví, že a proč to´ ti druzí´ dělají špatně a v čem se mýlí

Super způsob, jak si udržovat svoje vědoucí ego na výši

Představy plné emocí, jak to mají druzí blbě s egem.
Taky dobrý.

[Návštěvník]

"Dívat se na ni bez emocí a uvědomovat si pokud možná všechny souvislosti, které vedou k tomu, jaké to momentálně je. Protože to jediné vede k rozumnému reagování.

A aby to bylo možné, nezbývá než v sobě neosobně, klidně pozorovat různé emoce, které politika a její účastníci ve mně vyvolávají, nechat je v sobě probíhat... až se rozpustí.

Protože to je jediný způsob, jak nepřenechávat rozhodování o svých reakcích svým emocím."
Když za mě jednají emoce, ať pozitivní například zmiňované nadšení nebo negativní emoce, je to vždy špatně? Když jednám opravdu já bez emocí, můžu mít jistotu, že jednám správně? Nebo alespoň méně špatně, než s emocemi? Jak moc se na mých špatnostech podílejí emoce celkově? Mám tím na mysli nejen negativní, ale i pozitivní emoce.

[Návštěvník]

žádná zkušenost či prožitek se nedá zcela zobecňovat, natož hodnotit jako špatně nebo dobře. Hodnocení cesty a výsledku bude vždy jen subjektivní a relativní, a to jak ze strany konkrétní bytosti, tak i bytostí ostatních.

http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clank ... iho-vyvoje

[Návštěvník]

Když za mě jednají emoce, ať pozitivní například zmiňované nadšení nebo negativní emoce, je to vždy špatně?

Spíš nepraktické.

Kdykoliv se člověk plně ztotožní s jakoukoliv emocí, automaticky ho ovládne vývojově starší, primitivní část jeho mozku - emoční mozek: v organismu všech savců, včetně člověka, totiž tahle část mozku pokaždé zafunguje nejrychleji, a tak - pokud mu skočíme na špek a ztotožníme se s dotyčnou emocí - nahradí a vyřadí z funkce neokortex, který to, co se děje, umožňuje vnímat nezkresleně, neosobně.

Člověk pod vlivem jakékoliv své emoce nemá tedy možnost uvidět všechny stránky a možnosti, které daná situace nabízí, protože - aniž to tuší - na ni zareagoval jen podle vlivem dotyčné emoce; v historii se už mnohokrát ukázalo, že i géniové ve chvílích, kdy u nich převládly emoce, zareagovali jako.... - no, ne právě moudře.

Ale každý si může přirozeně vybrat to, co mu vyhovuje.

[Návštěvník]

Když za nás myslí had

„Kde jsem dříve bezmyšlenkovitě mlátil do stolu, křičel a bouchal dveřmi, nyní vnímám, jak se ve mně vzdouvá energie zlosti, jak bych to tam nejraději všechno rozmlátil, a přesto to neudělám,“ říká v rozhovoru psychoterapeut Michal Petr.

Většina lidí se pokládá za vlastníky jednoho mozku. Při troše zjednodušení se dá říci, že ve skutečnosti máme mozky tři: plazí mozek (mozkový kmen), savčí mozek (limbický systém) a lidský mozek (neokortex). Každá z nich je jinak specializována, přičemž od opic a jiných savců se lišíme hlavně vývojově nejmladší vrstvou, šedou kůrou mozkovou.

Naše základní reakce na ohrožení však řídí savčí, resp. emoční mozek. Na rozdíl od počítačů je v našem mozku rychlejší vývojově starší část, neboť plní funkci přežití. Z toho důvodu neustále pracuje a na impulzy, které vyhodnotí jako ohrožující, reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez velkého přemýšlení.

Je vědecky dokázáno, že v takových chvílích vyhlásí limbické centrum (zejména její součást amygdala) tísňovou situaci a převezme velení nad ostatními částmi mozku. Prostě sesadí dosavadního velitele, naše myšlení...

Co se děje v mém mozku, když při hádce ztrácím kontrolu?

Michal Petr: Celá věc je pochopitelně komplikovanější, podrobně je vše možné nastudovat např. v Danielu Golemanovi a jeho Emoční inteligenci nebo v konečně česky přeložené knize Petera Levina Probouzení tygra.

Zůstaneme-li však u zjednodušujícího modelu, můžeme říci, že ze smyslových orgánů jdou informace do thalamu (který převádí informace do jazyka mozku – elektrochemické signály). Z thalamu poté do amygdaly (přes jediné synaptické spojení!) a do neokortexu. První spojení je rychlejší, umožňuje amygdale získat část přímých signálů dříve, než dojde k jejich zpracování v neokortexu.

Za normálních okolností je mezi limbickým systémem a neokortexem mnohočetné nervové spojení. Ve chvílích „nervového poplachu“ však přebírá řízení amygdala. Toto spojení je pak jakoby přestřihnuto, IQ jde (metaforicky) o 50 bodů dolů a my se chováme tak, že se tomu sami mnohdy až divíme. Ve skutečnosti jasně nemyslíme, i když si myslíme, že ano. Amygdala tak přebírá kontrolu nad naším jednáním. Můžeme pak mluvit o emočním přestřelení či amygdalickém únosu.

Jaká je funkce amygdaly, když zrovna nejsme ve stresové situaci?

Amgydala je sídlem emoční paměti (uchovává vzpomínky na citové zabarvení zážitků). Pozorně také zkoumá vjemy ze smyslových orgánů a srovnává to, co se děje teď, se zkušenostmi z minula. Dělá to však asociativně. To znamená, že je-li jeden klíčový prvek současné situace podobný zážitku v minulosti, amygdala jej zaregistruje a aktivuje se dříve, než je oprávněnost takového poplachu potvrzena.

Navíc je určena k tomu, aby na jakoukoliv situaci reagovala tak, jako by šlo o život. Což v případě, kdy vás kritizuje šéf, většinou nejde; dnešní hrozby jsou tedy spíše symbolické, reakce však nikoliv.

Čím silnější či základnější potřeba byla ohrožena, tím silnější je amygdalická reakce.

Co bývá spouštěčem „amygdalického únosu“?

Jak jsme si řekli, může jím být téměř cokoliv a často navíc v symbolické rovině. V praxi je však častým spouštěčem ohrožení či nenaplnění našich potřeb...

Co přesně se v nás děje, když takovouto palčivě prožívanou potřebu nemáme možnost naplnit?

Co se děje v mozku jsme již stručně popsali. Co se děje na prožitkové rovině? Zkuste si vzpomenout na poslední situaci, kdy jste například chtěli reakci od člověka, který byl stažený, nebo vás někdo kritizoval a nedal vám možnost se obhájit. Nebo vás někdo předběhl v tramvaji, aby obsadil místo, na které jste už skoro sedali.

Amygdala reaguje asociativně. Je jedno, že člověk stojící přede mnou je někdo zcela jiný než ten, který ve mě v minulosti vyvolal nepříjemné emoce.

Záleží na intenzitě, ale často se objevují prvky bezmoci, zlosti a smutku. Záleží však také na typu osobnosti (někdo má větší tendenci zlost vyjádřit, někdo naopak potlačit). Projevů chování tak může být nepočítaně. Ale obecně platí, že čím silnější či základnější potřeba byla ohrožena, tím silnější je amygdalická reakce.

Dá se tedy říct, že tato „primitivní“ reakce se spouští při pocitu ohrožení na úrovni základních životních instinktů?

Nejenom, ale velmi často tomu tak je. Dívejme se na situace, ve kterých jsme byli pohlceni emoční reakcí, zorným úhlem potřeb: jaká moje potřeba byla ohrožena? Proč jsem reagoval tak silně, mnohdy neadekvátně reálné situaci? Což je však těžké, ba nemožné, když jsme právě uprostřed emočního únosu...

Jakou roli může tedy v nápravě hrát náš rozum, vůle, naše vědomá složka?

Lepší slovo mi přijde sebeuvědomění (či vědomá pozornost), která je nezbytným předpokladem pro konstruktivní zvládání emocí. Aktivujeme-li svou vědomou pozornost, aktivujeme i levý prefrontální lalok, který má schopnost tlumit reakce amygdaly. Jde však o kontrainstinktivní aktivitu, nejsme přitom ve své kůži (podobně, jako když náhle měníme zaběhnuté vzorce párové komunikace nebo životní styl)...

Zkušeností a praxí je možné dosáhnout zajímavých výsledků. Kde jsem dříve bezmyšlenkovitě mlátil do stolu, křičel a bouchal dveřmi, nyní vnímám, jak se ve mně vzdouvá energie zlosti, jak bych to tam nejraději všechno rozmlátil, a přesto to neudělám.

Může se mi dokonce podařit za pomoci vědomé pozornosti - například na dech - mou reakci zklidnit a uvolnit. Nebo v případě, že mám tendenci emoce potlačovat, tak jim mohu dát prostor a konstruktivně je zpracovat.

http://psychologie.cz/kdyz-za-nas-mysli-had/

viewtopic.php?f=140&t=7230&p=119444#p119444

[Návštěvník]

Když za mě jednají emoce, ať pozitivní například zmiňované nadšení nebo negativní emoce, je to vždy špatně?

Za prvé je důležité si uvědomit, že emoce nejednají - to je jen manipulativní vyjádření, které chce udělat z emoci něco fuj fuj, primitovního a jednání schopného. Což je samozřejmě nesmysl.
Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota. Kdo z nich má strach a snaží se je konrolovat, ten se o tyto - často velmi intenzivní a jedinečné - prožitky ochuzuje. Ale to je jeho věc.

Kdo už na to má, ten si najde vlastní přístup ke svým emocím a nenechá se ovlivnovat tim, čemu jiní věří, protože si to někde přečetli.

[Návštěvník]

Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota.

Dokud tomu člověk věří, nemá jinou možnost než předávat svým neuvědomovaným, sebeobranným animálním instinktům plnou moc,
aby mohly za něj v podobě emocí rozhodovat o jeho reakcích na to, co se děje... se všemi důsledky...

Jeho podléhání intenzivním emocím pochopitelně vyvolává odpovídající reakce jeho okolí - a ty bývají podstatně jiné, než by si přál...

Dokud nepochopí, že

Základním předpokladem emoční inteligence je, že musíte znát sami sebe. Nesmírně důležité je také přesněji než dosud naučit se rozeznávat své emoce. Zvládání a projevování emocí není vůbec snadné. Mnozí lidé mají pocit, že nemohou své emoce ovládat a nemají nad nimi žádnou kontrolu. To znamená, že emoce ovládají je a ovládají tím pádem i výsledky jejich jednání. Každý z nás může mít kontrolu nad svými emocemi, avšak je to obtížné a vyžaduje to trénink...

http://zeny.iprima.cz/domov-rodina/sebe ... ultivovane

[Návštěvník]

Často se mi stává taková synchronizace toho, co zrovna řeším s mými myšlenkami a televizí :-)
Na víkend u nás byli děti a potřebovaly v určitou hodinu odjet, aby stihli další svůj program a tak jsem nahlas uvažovbala, jestli už mám začít dělat ty knedlíky, nebo je ještě chvíli čas. C TV šlo zrovna Vyprávěj a jak jsem svou úvahu pronesla, tak z TV se ozvalo, že je ještě chvíle času :-)

Teď jsem si četla nové příspěvky z dneška na tomto vlákně a uvnitř sebe nad nimi přemýšlela a z TV se ozvalo, díváš se na to přísně odosobněně, jako svatý, ale vůbec nevíš, o čem je život a ani si ho nedovolíš poznat :-)

[Návštěvník]

Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota.

Dokud tomu člověk věří, nemá jinou možnost než předávat svým neuvědomovaným, sebeobranným animálním instinktům plnou moc,
aby mohly za něj v podobě emocí rozhodovat o jeho reakcích na to, co se děje... se všemi důsledky...

Kdo ještě nepřišel na to, že je rozdíl mezi tím emoce prožívat a tím bez uvažování podle nicht jednat, tak má problém s logickým myšlením a vylévá vaničku i s miminkem. Proto také ještě nedokáže pochopit, jakým obohacením emoce jsou. Ale to je samozřejmě jeho věc.

[Návštěvník]

Teď jsem si četla nové příspěvky z dneška na tomto vlákně a uvnitř sebe nad nimi přemýšlela a z TV se ozvalo, díváš se na to přísně odosobněně, jako svatý, ale vůbec nevíš, o čem je život a ani si ho nedovolíš poznat

To se ta televize tentokrát spletla

Protože pokojný, laskavý, neosobní pohled vzniká postupně a velmi pomalu. Právě díky tomu, že se všechno prožívá naplno - i se všemi důsledky.

Člověk tak znovu a znovu poznává, o čem všem život je, a když si konečně začne uvědomovat, co k čemu vede a jak by se tohle pochopení dalo využít ve vlastním životě, a začne se podle toho i čím dál častěji reagovat, najednou se sám od sebe objevuje daleko víc uspokojivý život... úplně obyčejný, ne svatý, ale líp fungující a příjemný, v mnohem větší míře než kdykoliv předtím.

[vostal petr]

nepříjemné zkušenosti s emocemi

Vždyt je to jednoduché,
pokud následujete své vlastní emoce jenž jsou součástí vaší specifické osobnosti, tak pak lze zjistit,
že se jedná o koncentraci, která může přejít do meditace,
v koncentraci jde přece především o její intenzitu, tedy s chutí do toho a půl je hotovo
tedy do docela jednoduchého a primitivního uvolnění, jenž v sobě obsahuje i ono přijetí a rozpuštění emocí,
aniž by jste to dělali či se o to snažili,
prostě to nehledáte ale objevíte

Ale pokud vlivem výchovy rodičů a školy jsou vaše přirozené emoce nahrazeny a potlačeny nějakou tou výchovou,
tak pak má člověk zaděláno na problém na celý život,
je neštastnej z emocí a neštěstí

Je přece secsakra rozdíl dělat něco co je mně přirozené, co mě baví, co zaujme mou pozornost (koncentrace)
tedy být jako to dítěaniž bych hledal nějakej zisk či měl cíl
a na straně druhé dělat něco, pomocí čeho se snažím vytáhnout z nějakých životních sraček...

[Návštěvník]

"Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota. Kdo z nich má strach a snaží se je konrolovat..."

Podle Vás tedy jediný správný postoj je nechat emoce působit bez kontrolování, o jakou emoci jde... nevšímat si, co je to za koření, prostě si ho naplno vychutnat. To je ovšem v rozporu s názorem

"Kdo ještě nepřišel na to, že je rozdíl mezi tím emoce prožívat a tím bez uvažování podle nich jednat, tak má problém s logickým myšlením"

Aby bylo možné nejednat podle emocí bez uvažování, je nutné si je napřed začít plně uvědomovat (obyčejná logická dedukce)... t.j. ze zájmu, ne ze strachu se "kontroluje" (mně líp vyhovuje pojem "pozoruje"), jaká emoce se právě objevila.

A protože díky dlouholetým zkušenostem vnímám, jak velký je rozdíl mezi emocí a trvalým pokojným přátelským cítěním, spontánně pramenícím z pokojného přijímání toho, co právě je, včetně emocí, i emoce se přátelsky vnímá jako jeden z jevů ve vědomí... jako vlna na moři... a moře se tím pozorováním ztiší Samo... v trvalé, hluboké, plné uspokojení, jaké může jakákoliv, i ta nejúžasnější emoce, přinést jen na chvilku...

Když tohle někdo považuje za zatracování emocí, má zřejmě problém s preferováním emocí. Protože protiklady se objevují vždycky současně a ten, který převládne, rozhodne o tom, jaká reakce se projeví i navenek.

Dokud ale nacházíme plné uspokojení jen v emocích, tak aby se mohlo znovu zažít, musí se ta emoce prožít znovu...a znovu... a znovu...

[Tak čau]

Dokud ale nacházíme plné uspokojení jen v emocích, tak aby se mohlo znovu zažít, musí se ta emoce prožít znovu...a znovu... a znovu...

To platí jen v případě emocí které nejsou součástí tvého osobního nasměrování,
pak se takto blbne
jak v tom duchovnu...

Jde přece o koncentraci, tak ta by snad mohla i k něčemu vést, pokud je přirozená a nerozporuje něco...

[Návštěvník]

"Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota. Kdo z nich má strach a snaží se je konrolovat..."

Podle Vás tedy jediný správný postoj je nechat emoce působit bez kontrolování, o jakou emoci jde...

Emoce nepůsobí. Emoce přijde a zase odejde. Bud se prožívá (obvykle ta přijemná) nebo je potlačována (obvykle ta nepřijemná). Lidé se většinou řídí při jednání spíš hlavou než emocemi. Při intenzivních emocích je to těžší.

Ale pokud vlivem výchovy rodičů a školy jsou vaše přirozené emoce nahrazeny a potlačeny nějakou tou výchovou,
tak pak má člověk zaděláno na problém na celý život,
je neštastnej z emocí a neštěstí

To je fakt.

[Návštěvník]

"Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota. Kdo z nich má strach a snaží se je konrolovat..."

Podle Vás tedy jediný správný postoj je nechat emoce působit bez kontrolování, o jakou emoci jde...

Emoce nepůsobí

Užitečné je začít si všímat, jak to v nás funguje. Pak zjistíme, že emoce je spouštěč našich reakcí:

Emoce přijde a jakmile se s ní ztotožníme, například s emocí nedůvěry a podezíravosti, začneme se cítit podezíravě a nedůvěřivě: dotyčná emoce způsobí, že zareagujeme podezíravě (ať už to dáme najevo, nebo si to necháme pro sebe).

Když se v nás naopak objeví emoce nadšení a plně nás strhne, pak tahle emoce způsobí, že zareagujeme nadšeně (ať už to dáme najevo, nebo si to necháme pro sebe).

[Návštěvník]

Emoce přijde a jakmile se s ní ztotožníme, například s emocí nedůvěry a podezíravosti, začneme se cítit podezíravě a nedůvěřivě: dotyčná emoce způsobí, že zareagujeme podezíravě (ať už to díme najevo, nebo si top necháme pro sebe).

Někdy je nedůvěřivost zcela na místě a ochrání nás před velkými problémy. Opatrnost nikdy neškodí.

[Jana]

Emoce samy o sobě jsou krásná záležitost. Tohle je možné si uvědomit například v duchovních dílech. Divadelní umění by se bez emocí neobešlo. Herci mohou klidně projevovat ve hře ty nejnegativnější emoce, tak jak to hra právě potřebuje a v zápalu hry je mohou i prožívat a ztotožňovat se s nimi. Při děkovačce je pak jasné, o co tady jde. I přes ty negativní emoce je podkladem toho všeho láska, láska k umění, k divadlu, publiku, k oné hře, k roli.

Tak nějak podobně je to s veškerým projevem. Ať se to jeví jakkoliv, podkladem všeho je ve své podstatě láska.

[Návštěvník]

Někdy je nedůvěřivost zcela na místě a ochrání nás před velkými problémy.

Všímavost, pozornost a ochota mít plný zájem o to, jak věci jsou, umožňuje bez emocí jasně rozpoznat a pochopit, co nás ohrožuje a proč.

Na rozdíl od podezíravosti: pod jejím vlivem - úměrně síle této emoce - automaticky preferujeme jen to, co naši podezíravost podporuje, a přecházíme jako nepodstatné všechno, co by mohlo naše podezření ohrozit.

[Návštěvník]

Emoce přijde a jakmile se s ní ztotožníme, například s emocí nedůvěry a podezíravosti, začneme se cítit podezíravě a nedůvěřivě: dotyčná emoce způsobí, že zareagujeme podezíravě (ať už to díme najevo, nebo si top necháme pro sebe).

Někdy je nedůvěřivost zcela na místě a ochrání nás před velkými problémy. Opatrnost nikdy neškodí.

Není na škodu se ptát, proč se ta emoce objevila a jestli má své opodstatnění. Jestli ten pocit ti nechce něco důležitého sdělit. Intuice.

https://www.psychologiechaosu.cz/kvanto ... sty-smysl/

...Intuice je v souladu s emocemi, které neumíme dostatečně vnímat a rozlišovat. Neposloucháme své tělo. Jde o vnímání emocionální a smyslové. Někdy intuici mylně považujeme za pouhou fantazií. Vláda rozumu není vždy tím nejlepším řešením, rozum bohužel stále nadřazujeme nad emoce...

[Návštěvník]

Emoce ...

Mooji: Dvě možnosti, které opravdu máme

Bylo řečeno, že máme doopravdy jenom dvě možnosti. Jednou je nechat pozornost a energii odplouvat s tokem myšlenek, když něco v mysli vyvstane a volá tě to. Něco naskočí na palubu a jsi odnášen, což znamená, že jsi rozptýlen, ztrácíš se v poli rozptýlenosti. V tomto stavu máš pak pocit, že jsi oddělen a jaksi trochu ztracen.

Druhá možnost je, že zůstáváš jenom v pozici pozorování. Když všechno jen přichází a odchází, svědek toho, co přichází a odchází, nepřichází ani neodchází. Je cosi hlubokého v tomto rozpoznání.

https://www.seberizeni.cz/mooji-dve-moz ... avdu-mame/
https://www.youtube.com/watch?v=8JGtzTH5IQY