Poraďte mi něco, co mě rozhodí

[Návštěvník]

byť není za co, vždyť se vždy děje právě tak, jak se děje....

A právě stejně tak se děje lítost a omluva. U realizovaného zcela spontánně, jinak zdánlivě nespontánně.

A jsme u toho "protože" a "aby"

[Návštěvník]

byť není za co, vždyť se vždy děje právě tak, jak se děje....

A právě stejně tak se děje lítost a omluva. U realizovaného zcela spontánně, jinak zdánlivě nespontánně.

A jsme u toho "protože" a "aby"

[Návštěvník]

Brou brou a díky.

[Návštěvník]

Taky

[Návštěvník]

Já to vnímám tak, že pokud by byli všichni otevřeni, byli na stejné vlně otevření bez myšlenek, pocitů, tendencí osobní vztahovačnosti, tendencí sebezranění,

Tak by se neděly výbuchy a nebylo by se za co omlouvat? To by asi bylo časem trochu fádní.

[Návštěvník]

Může to v nás zafungovat jako bezděčný, neuvědomovaný start podvědomé snahy duchovního ega o ´to pravé jednání ´, aby...

Jako třeba uvědomovat si emoce, aby došlo k jejich rozpuštění.

[Návštěvník]

Může to v nás zafungovat jako bezděčný, neuvědomovaný start podvědomé snahy duchovního ega o ´to pravé jednání ´, aby...

Jako třeba uvědomovat si emoce, aby došlo k jejich rozpuštění.

jj

Existuje ještě jedna možnost, uvědomovat si své emoce, když se ze zvyku objeví, a vnímat je jako pohyb čistého všetvořícího Vědomí,
protože se to ukázalo jako docela praktický způsob, jak žít v pohodě sám se sebou i s okolím

Bůh ví, co je to za emoci, která někoho přiměje, aby předpokládal, že ten druhý má potřebu

uvědomovat si emoce, aby došlo k jejich rozpuštění.

[Návštěvník]

Existuje ještě jedna možnost, uvědomovat si své emoce, když se ze zvyku objeví, a vnímat je jako pohyb čistého všetvořícího Vědomí,
protože se to ukázalo jako docela praktický způsob, jak žít v pohodě sám se sebou i s okolím

Ale o to žít v pohodě sám se sebou přece Návštěvníkovi vůbec nejde, to vůbec nechce dosáhnout, on si jen tak uvědomuje své emoce, zcela bez důvodu. A to protože je samozřejmě omyl.

A jsme u toho "protože" a "aby"

[Návštěvník]

Ale o to žít v pohodě sám se sebou přece Návštěvníkovi vůbec nejde, to vůbec nechce dosáhnout, on si jen tak uvědomuje své emoce, zcela bez důvodu. A to protože je samozřejmě omyl.

Jestli se někdy dostanu do nepohody se sebou a s okolím, tak to taky začnu zcela bezdůvodně praktikovat.

[Návštěvník]

Hlavně když člověk ví, že a proč to´ ti druzí´ dělají špatně a v čem se mýlí

Super způsob, jak si udržovat svoje vědoucí ego na výši

[Návštěvník]

Hlavně když člověk ví, že a proč to´ ti druzí´ dělají špatně a v čem se mýlí

Super způsob, jak si udržovat svoje vědoucí ego na výši

Představy plné emocí, jak to mají druzí blbě s egem.
Taky dobrý.

[Návštěvník]

"Dívat se na ni bez emocí a uvědomovat si pokud možná všechny souvislosti, které vedou k tomu, jaké to momentálně je. Protože to jediné vede k rozumnému reagování.

A aby to bylo možné, nezbývá než v sobě neosobně, klidně pozorovat různé emoce, které politika a její účastníci ve mně vyvolávají, nechat je v sobě probíhat... až se rozpustí.

Protože to je jediný způsob, jak nepřenechávat rozhodování o svých reakcích svým emocím."
Když za mě jednají emoce, ať pozitivní například zmiňované nadšení nebo negativní emoce, je to vždy špatně? Když jednám opravdu já bez emocí, můžu mít jistotu, že jednám správně? Nebo alespoň méně špatně, než s emocemi? Jak moc se na mých špatnostech podílejí emoce celkově? Mám tím na mysli nejen negativní, ale i pozitivní emoce.

[Návštěvník]

žádná zkušenost či prožitek se nedá zcela zobecňovat, natož hodnotit jako špatně nebo dobře. Hodnocení cesty a výsledku bude vždy jen subjektivní a relativní, a to jak ze strany konkrétní bytosti, tak i bytostí ostatních.

http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clank ... iho-vyvoje

[Návštěvník]

Když za mě jednají emoce, ať pozitivní například zmiňované nadšení nebo negativní emoce, je to vždy špatně?

Spíš nepraktické.

Kdykoliv se člověk plně ztotožní s jakoukoliv emocí, automaticky ho ovládne vývojově starší, primitivní část jeho mozku - emoční mozek: v organismu všech savců, včetně člověka, totiž tahle část mozku pokaždé zafunguje nejrychleji, a tak - pokud mu skočíme na špek a ztotožníme se s dotyčnou emocí - nahradí a vyřadí z funkce neokortex, který to, co se děje, umožňuje vnímat nezkresleně, neosobně.

Člověk pod vlivem jakékoliv své emoce nemá tedy možnost uvidět všechny stránky a možnosti, které daná situace nabízí, protože - aniž to tuší - na ni zareagoval jen podle vlivem dotyčné emoce; v historii se už mnohokrát ukázalo, že i géniové ve chvílích, kdy u nich převládly emoce, zareagovali jako.... - no, ne právě moudře.

Ale každý si může přirozeně vybrat to, co mu vyhovuje.

[Návštěvník]

Když za nás myslí had

„Kde jsem dříve bezmyšlenkovitě mlátil do stolu, křičel a bouchal dveřmi, nyní vnímám, jak se ve mně vzdouvá energie zlosti, jak bych to tam nejraději všechno rozmlátil, a přesto to neudělám,“ říká v rozhovoru psychoterapeut Michal Petr.

Většina lidí se pokládá za vlastníky jednoho mozku. Při troše zjednodušení se dá říci, že ve skutečnosti máme mozky tři: plazí mozek (mozkový kmen), savčí mozek (limbický systém) a lidský mozek (neokortex). Každá z nich je jinak specializována, přičemž od opic a jiných savců se lišíme hlavně vývojově nejmladší vrstvou, šedou kůrou mozkovou.

Naše základní reakce na ohrožení však řídí savčí, resp. emoční mozek. Na rozdíl od počítačů je v našem mozku rychlejší vývojově starší část, neboť plní funkci přežití. Z toho důvodu neustále pracuje a na impulzy, které vyhodnotí jako ohrožující, reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez velkého přemýšlení.

Je vědecky dokázáno, že v takových chvílích vyhlásí limbické centrum (zejména její součást amygdala) tísňovou situaci a převezme velení nad ostatními částmi mozku. Prostě sesadí dosavadního velitele, naše myšlení...

Co se děje v mém mozku, když při hádce ztrácím kontrolu?

Michal Petr: Celá věc je pochopitelně komplikovanější, podrobně je vše možné nastudovat např. v Danielu Golemanovi a jeho Emoční inteligenci nebo v konečně česky přeložené knize Petera Levina Probouzení tygra.

Zůstaneme-li však u zjednodušujícího modelu, můžeme říci, že ze smyslových orgánů jdou informace do thalamu (který převádí informace do jazyka mozku – elektrochemické signály). Z thalamu poté do amygdaly (přes jediné synaptické spojení!) a do neokortexu. První spojení je rychlejší, umožňuje amygdale získat část přímých signálů dříve, než dojde k jejich zpracování v neokortexu.

Za normálních okolností je mezi limbickým systémem a neokortexem mnohočetné nervové spojení. Ve chvílích „nervového poplachu“ však přebírá řízení amygdala. Toto spojení je pak jakoby přestřihnuto, IQ jde (metaforicky) o 50 bodů dolů a my se chováme tak, že se tomu sami mnohdy až divíme. Ve skutečnosti jasně nemyslíme, i když si myslíme, že ano. Amygdala tak přebírá kontrolu nad naším jednáním. Můžeme pak mluvit o emočním přestřelení či amygdalickém únosu.

Jaká je funkce amygdaly, když zrovna nejsme ve stresové situaci?

Amgydala je sídlem emoční paměti (uchovává vzpomínky na citové zabarvení zážitků). Pozorně také zkoumá vjemy ze smyslových orgánů a srovnává to, co se děje teď, se zkušenostmi z minula. Dělá to však asociativně. To znamená, že je-li jeden klíčový prvek současné situace podobný zážitku v minulosti, amygdala jej zaregistruje a aktivuje se dříve, než je oprávněnost takového poplachu potvrzena.

Navíc je určena k tomu, aby na jakoukoliv situaci reagovala tak, jako by šlo o život. Což v případě, kdy vás kritizuje šéf, většinou nejde; dnešní hrozby jsou tedy spíše symbolické, reakce však nikoliv.

Čím silnější či základnější potřeba byla ohrožena, tím silnější je amygdalická reakce.

Co bývá spouštěčem „amygdalického únosu“?

Jak jsme si řekli, může jím být téměř cokoliv a často navíc v symbolické rovině. V praxi je však častým spouštěčem ohrožení či nenaplnění našich potřeb...

Co přesně se v nás děje, když takovouto palčivě prožívanou potřebu nemáme možnost naplnit?

Co se děje v mozku jsme již stručně popsali. Co se děje na prožitkové rovině? Zkuste si vzpomenout na poslední situaci, kdy jste například chtěli reakci od člověka, který byl stažený, nebo vás někdo kritizoval a nedal vám možnost se obhájit. Nebo vás někdo předběhl v tramvaji, aby obsadil místo, na které jste už skoro sedali.

Amygdala reaguje asociativně. Je jedno, že člověk stojící přede mnou je někdo zcela jiný než ten, který ve mě v minulosti vyvolal nepříjemné emoce.

Záleží na intenzitě, ale často se objevují prvky bezmoci, zlosti a smutku. Záleží však také na typu osobnosti (někdo má větší tendenci zlost vyjádřit, někdo naopak potlačit). Projevů chování tak může být nepočítaně. Ale obecně platí, že čím silnější či základnější potřeba byla ohrožena, tím silnější je amygdalická reakce.

Dá se tedy říct, že tato „primitivní“ reakce se spouští při pocitu ohrožení na úrovni základních životních instinktů?

Nejenom, ale velmi často tomu tak je. Dívejme se na situace, ve kterých jsme byli pohlceni emoční reakcí, zorným úhlem potřeb: jaká moje potřeba byla ohrožena? Proč jsem reagoval tak silně, mnohdy neadekvátně reálné situaci? Což je však těžké, ba nemožné, když jsme právě uprostřed emočního únosu...

Jakou roli může tedy v nápravě hrát náš rozum, vůle, naše vědomá složka?

Lepší slovo mi přijde sebeuvědomění (či vědomá pozornost), která je nezbytným předpokladem pro konstruktivní zvládání emocí. Aktivujeme-li svou vědomou pozornost, aktivujeme i levý prefrontální lalok, který má schopnost tlumit reakce amygdaly. Jde však o kontrainstinktivní aktivitu, nejsme přitom ve své kůži (podobně, jako když náhle měníme zaběhnuté vzorce párové komunikace nebo životní styl)...

Zkušeností a praxí je možné dosáhnout zajímavých výsledků. Kde jsem dříve bezmyšlenkovitě mlátil do stolu, křičel a bouchal dveřmi, nyní vnímám, jak se ve mně vzdouvá energie zlosti, jak bych to tam nejraději všechno rozmlátil, a přesto to neudělám.

Může se mi dokonce podařit za pomoci vědomé pozornosti - například na dech - mou reakci zklidnit a uvolnit. Nebo v případě, že mám tendenci emoce potlačovat, tak jim mohu dát prostor a konstruktivně je zpracovat.

http://psychologie.cz/kdyz-za-nas-mysli-had/

viewtopic.php?f=140&t=7230&p=119444#p119444

[Návštěvník]

Když za mě jednají emoce, ať pozitivní například zmiňované nadšení nebo negativní emoce, je to vždy špatně?

Za prvé je důležité si uvědomit, že emoce nejednají - to je jen manipulativní vyjádření, které chce udělat z emoci něco fuj fuj, primitovního a jednání schopného. Což je samozřejmě nesmysl.
Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota. Kdo z nich má strach a snaží se je konrolovat, ten se o tyto - často velmi intenzivní a jedinečné - prožitky ochuzuje. Ale to je jeho věc.

Kdo už na to má, ten si najde vlastní přístup ke svým emocím a nenechá se ovlivnovat tim, čemu jiní věří, protože si to někde přečetli.

[Návštěvník]

Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota.

Dokud tomu člověk věří, nemá jinou možnost než předávat svým neuvědomovaným, sebeobranným animálním instinktům plnou moc,
aby mohly za něj v podobě emocí rozhodovat o jeho reakcích na to, co se děje... se všemi důsledky...

Jeho podléhání intenzivním emocím pochopitelně vyvolává odpovídající reakce jeho okolí - a ty bývají podstatně jiné, než by si přál...

Dokud nepochopí, že

Základním předpokladem emoční inteligence je, že musíte znát sami sebe. Nesmírně důležité je také přesněji než dosud naučit se rozeznávat své emoce. Zvládání a projevování emocí není vůbec snadné. Mnozí lidé mají pocit, že nemohou své emoce ovládat a nemají nad nimi žádnou kontrolu. To znamená, že emoce ovládají je a ovládají tím pádem i výsledky jejich jednání. Každý z nás může mít kontrolu nad svými emocemi, avšak je to obtížné a vyžaduje to trénink...

http://zeny.iprima.cz/domov-rodina/sebe ... ultivovane

[Návštěvník]

Často se mi stává taková synchronizace toho, co zrovna řeším s mými myšlenkami a televizí :-)
Na víkend u nás byli děti a potřebovaly v určitou hodinu odjet, aby stihli další svůj program a tak jsem nahlas uvažovbala, jestli už mám začít dělat ty knedlíky, nebo je ještě chvíli čas. C TV šlo zrovna Vyprávěj a jak jsem svou úvahu pronesla, tak z TV se ozvalo, že je ještě chvíle času :-)

Teď jsem si četla nové příspěvky z dneška na tomto vlákně a uvnitř sebe nad nimi přemýšlela a z TV se ozvalo, díváš se na to přísně odosobněně, jako svatý, ale vůbec nevíš, o čem je život a ani si ho nedovolíš poznat :-)

[Návštěvník]

Emoce jsou specialitou lidské dimenze, kořením žívota.

Dokud tomu člověk věří, nemá jinou možnost než předávat svým neuvědomovaným, sebeobranným animálním instinktům plnou moc,
aby mohly za něj v podobě emocí rozhodovat o jeho reakcích na to, co se děje... se všemi důsledky...

Kdo ještě nepřišel na to, že je rozdíl mezi tím emoce prožívat a tím bez uvažování podle nicht jednat, tak má problém s logickým myšlením a vylévá vaničku i s miminkem. Proto také ještě nedokáže pochopit, jakým obohacením emoce jsou. Ale to je samozřejmě jeho věc.

[Návštěvník]

Teď jsem si četla nové příspěvky z dneška na tomto vlákně a uvnitř sebe nad nimi přemýšlela a z TV se ozvalo, díváš se na to přísně odosobněně, jako svatý, ale vůbec nevíš, o čem je život a ani si ho nedovolíš poznat

To se ta televize tentokrát spletla

Protože pokojný, laskavý, neosobní pohled vzniká postupně a velmi pomalu. Právě díky tomu, že se všechno prožívá naplno - i se všemi důsledky.

Člověk tak znovu a znovu poznává, o čem všem život je, a když si konečně začne uvědomovat, co k čemu vede a jak by se tohle pochopení dalo využít ve vlastním životě, a začne se podle toho i čím dál častěji reagovat, najednou se sám od sebe objevuje daleko víc uspokojivý život... úplně obyčejný, ne svatý, ale líp fungující a příjemný, v mnohem větší míře než kdykoliv předtím.