Poraďte mi něco, co mě rozhodí

[Návštěvník]

Není to vědomí toho, že jsem rybníkem, ať už v jakémkoli stavu projevu?

Jak chápu Probuzení?

Pohyby vody se pozorují a přímo vnímají jako pohyby Vesmírné energie, Všetvořící i každou ´individuálně existující´vlnu ze Sebe Samé. Toho nemůže dosáhnout žádné "já" - každá taková jeho snaha by naopak posílila jeho iluzorní samostatnou existenci.

Co tedy?

Odevzdávání ... odevzdávání všeho uvědomovaného, co se dosud vnímá jako vlna a ne jako pohyb Oceánu

.....

PS: Vědění levé mozkové hemisféry se tak může stávat prožíváním... bezprostředním vnímáním pravou mozkovou hemisférou.
Pro mě bylo klíčové pochopení, že dokonale něco vědět není totéž jako bezprostředně, přímo to vnímat.

[Návštěvník]

Čtu si vzájemné reakce a jako bychom mluvili o stejném, ale každá z jiného úhlu.... a tu mne napadla věta, kterou kdysi jedna napsala, že je rozdíl, když se věci dějí, kdy motivem je "aby" (se něco změnilo), a když je to položeno na "protože"...


Jestli jsem to nějak zkomolila. oprav mě. Děkuji.

Máš docela dobrou intuici

Kdysi jsem v diskusi napsala, že vnímám jako základní, klíčový rozdíl v motivaci, proč co děláme:
mezi tím, když se něco dělá "protože", a tím, kdy se to dělá, "aby".

Mně to natolik pomáhalo, že jsem to opakovala až do omrzení

Tak jsem to poplantala :-)))))

Nepoplantala, vždyť je to významově totéž

[Návštěvník]

byla Míla ještě poctivě, doopravdy vzteklá; jenže vždycky nějakou chvíli po takovém svém výbuchu (pokaždé to trvalo jinak dlouho, než si to uvědomila) přišla a pokorně se nám omluvila. Měla prostě vznětlivou povahu...

To bylo nastavení (projevu) - vznětlivost. Stejně tak u Nisargadatty. Pokud vznikne úsilí toto nastavení změnit, tak se všechno zablokuje. Naopak od "pozorovatele" musí k tomuto nastavení proudit láska, aby mohlo dojít k realizaci.
Vznětlivost vede často k tomu, že dojde neúmyslně k "zranění" druhých, a proto patří k tomuto nastavení toho litovat a omluvit se. To dělá toto nastavení velmi láskyplným a láskyhodným.

Něco jiného je, když je toto nastavení zablokované a dojde k osobnímu posouzení, že ta neúmyslná zranění měla svá opravnění. Tedy že se to "omluví" sobě, egu, ne druhým.

[Návštěvník]

byla Míla ještě poctivě, doopravdy vzteklá; jenže vždycky nějakou chvíli po takovém svém výbuchu (pokaždé to trvalo jinak dlouho, než si to uvědomila) přišla a pokorně se nám omluvila. Měla prostě vznětlivou povahu...

To bylo nastavení (projevu) - vznětlivost. Stejně tak u Nisargadatty. Pokud vznikne úsilí toto nastavení změnit, tak se všechno zablokuje. Naopak od "pozorovatele" musí k tomuto nastavení proudit láska, aby mohlo dojít k realizaci.
Vznětlivost vede často k tomu, že dojde neúmyslně k "zranění" druhých, a proto patří k tomuto nastavení toho litovat a omluvit se. To dělá toto nastavení velmi láskyplným a láskyhodným.

Něco jiného je, když je toto nastavení zablokované a dojde k osobnímu posouzení, že ta neúmyslná zranění měla svá opravnění. Tedy že se to "omluví" sobě, egu, ne druhým.

Jediný rozdíl se dá pozorovat asi v tom, že u Nisargadatty - aspoň na videích, která jsou k dispozici - došlo k okamžitému plnému uvědomění emoce už v okamžiku, kdy vybuchla; Raméš Balsekar říká, že když se někdo Nisargadatty vzápětí zeptal, proč tak vylítnul, udiveně se zeptal: "Kdo vylítnul?" Pěkný příklad toho, čemu říkal ´nepřevzetí dodávky´.

Jestli si to emoční vystartování Míla u sebe uvědomila taky hned bezprostředně po tom, co k němu došlo, si netroufám odhadovat; omluvila se tehdy po několika hodinách, výjimečně až druhý den. Podstatné ale je, že nikdy nedošlo k tomu,

že se to "omluví" sobě, egu, ne druhým.

A je taky pravděpodobné, že ten interval mezi výbuchem a plným uvědoměním se u Míly na sklonku života zkracoval.

[Návštěvník]

Jediný rozdíl se dá pozorovat asi v tom, že u Nisargadatty - aspoň na videích, která jsou k dispozici - došlo k okamžitému plnému uvědomění emoce už v okamžiku, kdy vybuchla; Raméš Balsekar říká, že když se někdo Nisargadatty vzápětí zeptal, proč tak vylítnul, udiveně se zeptal: "Kdo vylítnul?" Pěkný příklad toho, čemu říkal ´nepřevzetí dodávky´.

Podle mne jde spíš o to, že se Nisargadatta s osobou (kterou se domníval Balsekar vnímat) už neidentifikoval. Byl to projev nastavení a nic víc. Proto ta otázka kdo že to vylítnul? - která byla určená právě pro Balsekara, nebot ten už by to mohl pochopit. V jiných případech "svůj" projev vysvětloval - prostě podle zralosti tazatele.

Jestli si to emoční vystartování Míla u sebe uvědomila taky hned bezprostředně po tom, co k němu došlo, si netroufám odhadovat; omluvila se tehdy po několika hodinách, výjimečně až druhý den. Podstatné ale je, že nikdy nedošlo k tomu,

že se to "omluví" sobě, egu, ne druhým.

A je taky pravděpodobné, že ten interval mezi výbuchem a plným uvědoměním se u Míly na sklonku života zkracoval.

Podle mne jde o nastavení a ne o uvědomování. Ke stáří se může nastavení zklidnit.
Nebo se ti svěřila, že má stále problém si to uvědomovat?

[Návštěvník]

Jediný rozdíl se dá pozorovat asi v tom, že u Nisargadatty - aspoň na videích, která jsou k dispozici - došlo k okamžitému plnému uvědomění emoce už v okamžiku, kdy vybuchla; Raméš Balsekar říká, že když se někdo Nisargadatty vzápětí zeptal, proč tak vylítnul, udiveně se zeptal: "Kdo vylítnul?" Pěkný příklad toho, čemu říkal ´nepřevzetí dodávky´.

Podle mne jde spíš o to, že se Nisargadatta s osobou (kterou se domníval Balsekar vnímat) už neidentifikoval. Byl to projev nastavení a nic víc. Proto ta otázka kdo že to vylítnul? - která byla určená právě pro Balsekara, nebot ten už by to mohl pochopit. V jiných případech "svůj" projev vysvětloval - prostě podle zralosti tazatele.

Balsekar se ho na to neptal; patřil k těm zralejším a Nisargadatta si ho vybral, aby tlumočil, co říká (tuším v hindštině) v odpovědi na otázky návštěvníků. Tuhle zkušenost s N. odpovědí některému z návštěvníků Balsekar popisuje v jedné ze svých knih.

[Návštěvník]

Interval mezi impulzivní reakcí, vyvolanou vrozeným nastavením, a mezi uvědoměním si své reakce, ke které došlo, může být různě dlouhý. Je to zřejmé i z výrazu člověka, kterého v takové situaci pozorujeme.

Tomášovi brali jako samozřejmý fakt, že ve chvíli emočního výbuchu na moment zmizí Sebe-uvědomování coby Bytí, že na pár vteřin (minut,...) nastane navyklé sebeztotožnění s osobou, jenže - a to je podstatné - jakmile se´nepřevezme dodávka´, u Probuzeného se automaticky, samo od sebe vrátí Sebevnímání coby Bytí.

[Tara]

byla Míla ještě poctivě, doopravdy vzteklá; jenže vždycky nějakou chvíli po takovém svém výbuchu (pokaždé to trvalo jinak dlouho, než si to uvědomila) přišla a pokorně se nám omluvila. Měla prostě vznětlivou povahu...

To bylo nastavení (projevu) - vznětlivost. Stejně tak u Nisargadatty. Pokud vznikne úsilí toto nastavení změnit, tak se všechno zablokuje. Naopak od "pozorovatele" musí k tomuto nastavení proudit láska, aby mohlo dojít k realizaci.
Vznětlivost vede často k tomu, že dojde neúmyslně k "zranění" druhých, a proto patří k tomuto nastavení toho litovat a omluvit se. To dělá toto nastavení velmi láskyplným a láskyhodným.

Něco jiného je, když je toto nastavení zablokované a dojde k osobnímu posouzení, že ta neúmyslná zranění měla svá opravnění. Tedy že se to "omluví" sobě, egu, ne druhým.

Díky.

[Návštěvník]

PS. Jak to bylo s Mílou na sklonku jejího života, nevím, poslední roky jsem tam už nejezdila. Pokud ale vím, ona neměla problém s tím, kdy si to svoje konkrétní ulítnutí uvědomí, jestli hned, nebo až po nějaké chvíli; brala to, co je, jako samozřejmost – že to prostě je, jaké to je.

A to je asi to podstatné.

[Návštěvník]

Interval mezi impulzivní reakcí, vyvolanou vrozeným nastavením, a mezi uvědoměním si své reakce, ke které došlo, může být různě dlouhý. Je to zřejmé i z výrazu člověka, kterého v takové situaci pozorujeme.

Tomášovi brali jako samozřejmý fakt, že ve chvíli emočního výbuchu na moment zmizí Sebe-uvědomování coby Bytí, že na pár vteřin (minut,...) nastane navyklé sebeztotožnění s osobou, jenže - a to je podstatné - jakmile se´nepřevezme dodávka´, u Probuzeného se automaticky, samo od sebe vrátí Sebevnímání coby Bytí.

To, co platí pro hledající už neplatí pro probuzené/realizované. Což je samozřejmě těžko pochopitelné. Podle Ramany může být "realizovaný" příčinou zničení celého světa, přesto to nemění nic na jeho realizovanosti. Hledajícím doporučuje se stravovat vegetariansky, ale u realizovaného je podle něho už zcela jedno, co jí.

Jen hledající si představují realizované jako dokonale vyrovnané lidi, kteří jednají vždy harmonicky - tedy podle toho, co si jako harmonické představují. Ve skutečnosti jde o projev a jeho nastavení.

Všechno se dějě spontánně. (A do toho ted zapasovat lidskou představu o uvědomování si nějakého emočního výbuchu. Někdy už je na čase tento koncept pustit.)

[Návštěvník]

PS. Jak to bylo s Mílou na sklonku jejího života, nevím, poslední roky jsem tam už nejezdila. Pokud ale vím, ona neměla problém s tím, kdy si to svoje konkrétní ulítnutí uvědomí, jestli hned, nebo až po nějaké chvíli; brala to, co je, jako samozřejmost – že to prostě je, jaké to je.

A to je asi to podstatné.

[Tara]

byla Míla ještě poctivě, doopravdy vzteklá; jenže vždycky nějakou chvíli po takovém svém výbuchu (pokaždé to trvalo jinak dlouho, než si to uvědomila) přišla a pokorně se nám omluvila. Měla prostě vznětlivou povahu...

To bylo nastavení (projevu) - vznětlivost. Stejně tak u Nisargadatty. Pokud vznikne úsilí toto nastavení změnit, tak se všechno zablokuje. Naopak od "pozorovatele" musí k tomuto nastavení proudit láska, aby mohlo dojít k realizaci.
Vznětlivost vede často k tomu, že dojde neúmyslně k "zranění" druhých, a proto patří k tomuto nastavení toho litovat a omluvit se. To dělá toto nastavení velmi láskyplným a láskyhodným.

Něco jiného je, když je toto nastavení zablokované a dojde k osobnímu posouzení, že ta neúmyslná zranění měla svá opravnění. Tedy že se to "omluví" sobě, egu, ne druhým.

Díky.

Toto je výborný materiál dál rozvinout společné zamýšlení...

Omluvit se za svou emoci, nebo slova, jednání ať už hned nebo po čase, je podle mě skutečně projevem omluvení se egu, tedy omluvení se ega egu k jeho vylepšení (získání bodů pro ego). Bez ohledu, jak můj projev mohl nebo nemohl zapůsobit, zda způsobil druhému zranění. Jednala jsem, jak jsem jednala, v době, která byla poplatná tomu, jak jsem v té době vnímala, cítila, myslela a určitě bez motivu někomu záměrně ublížit, jinak jsem to v té době neuměla.... a omlouvat se za to mi skutečně přijde jako leštění ega....

Jsem podle čínského horoskopu tygr, snad bílý, dle čísel v datu narození hodně osmiček, devítek, hodně síly, slunečním znamením panna, známá svou kritičností, i sama k sobě, perfekcionismem, osmička potřeba rovnováhy, spravedlnosti, ascendent ve vodnáři, idealista, vizionář...
Kdysi jsem se kamarádovi zmínila, že mám ze své "síly" strach, protože jsem viděla, jak na "druhé" působení mé osoby působí....., měla jsem strach se nějak projevovat a měla jsem tendenci se spíše už tedy držet v pozadí, abych snad nikomu neublížila.... On mi tehdy napsal, že je to stejné, jako by si tygr hrál na chameleona, který tam není a nikdy nebyl, kdyby se náhodou někdo, nebo něco objevilo, s čím by tygr mohl být ve vztahu. A že všechno je otázkou lásky. Ne sebelásky, ale lásky. Děkuji Návštěvníku za připomenutí. Také ji zmiňuješ.

[Tara]

Interval mezi impulzivní reakcí, vyvolanou vrozeným nastavením, a mezi uvědoměním si své reakce, ke které došlo, může být různě dlouhý. Je to zřejmé i z výrazu člověka, kterého v takové situaci pozorujeme.

Tomášovi brali jako samozřejmý fakt, že ve chvíli emočního výbuchu na moment zmizí Sebe-uvědomování coby Bytí, že na pár vteřin (minut,...) nastane navyklé sebeztotožnění s osobou, jenže - a to je podstatné - jakmile se´nepřevezme dodávka´, u Probuzeného se automaticky, samo od sebe vrátí Sebevnímání coby Bytí.

To, co platí pro hledající už neplatí pro probuzené/realizované. Což je samozřejmě těžko pochopitelné. Podle Ramany může být "realizovaný" příčinou zničení celého světa, přesto to nemění nic na jeho realizovanosti. Hledajícím doporučuje se stravovat vegetariansky, ale u realizovaného je podle něho už zcela jedno, co jí.

Jen hledající si představují realizované jako dokonale vyrovnané lidi, kteří jednají vždy harmonicky - tedy podle toho, co si jako harmonické představují. Ve skutečnosti jde o projev a jeho nastavení.

Všechno se dějě spontánně. (A do toho ted zapasovat lidskou představu o uvědomování si nějakého emočního výbuchu. Někdy už je na čase tento koncept pustit.)

:-)

[Tara]

PS. Jak to bylo s Mílou na sklonku jejího života, nevím, poslední roky jsem tam už nejezdila. Pokud ale vím, ona neměla problém s tím, kdy si to svoje konkrétní ulítnutí uvědomí, jestli hned, nebo až po nějaké chvíli; brala to, co je, jako samozřejmost – že to prostě je, jaké to je.

A to je asi to podstatné.

Proč se potom omlouvala?

[Návštěvník]

Proč se potom omlouvala?

Přece za to svoje ulítnutí - uviděla, že to bylo mimo mísu a vyvodila z toho důsledky.

[Návštěvník]

Omluvit se za svou emoci, nebo slova, jednání ať už hned nebo po čase, je podle mě skutečně projevem omluvení se egu, tedy omluvení se ega egu k jeho vylepšení (získání bodů pro ego).

Nejde o to omluvit se za svou emoci, ale o to vyjadřít lítost nad tím, že došlo k neúmyslnému/nechtěnému zranění druhého. Tedy žádné leštění ega, ale o otevření srdce a proudění lásky = hojit to zranění.

[Návštěvník]

Omluvit se za svou emoci, nebo slova, jednání ať už hned nebo po čase, je podle mě skutečně projevem omluvení se egu, tedy omluvení se ega egu k jeho vylepšení (získání bodů pro ego).

Nejde o to omluvit se za svou emoci, ale o to vyjadřít lítost nad tím, že došlo k neúmyslnému/nechtěnému zranění druhého. Tedy žádné leštění ega, ale o otevření srdce a proudění lásky = hojit to zranění.

(Návštěvník č. 2 )

[Návštěvník]

Omluvit se za svou emoci, nebo slova, jednání ať už hned nebo po čase, je podle mě skutečně projevem omluvení se egu, tedy omluvení se ega egu k jeho vylepšení (získání bodů pro ego).

Nejde o to omluvit se za svou emoci, ale o to vyjadřít lítost nad tím, že došlo k neúmyslnému/nechtěnému zranění druhého. Tedy žádné leštění ega, ale o otevření srdce a proudění lásky = hojit to zranění.

Citlivá otevřená bytost vycítí, že se druhý cítí být zraněn - a to kvůli jejímu předcházejícímu vznětlivému projevu.

[Tara]

Omluvit se za svou emoci, nebo slova, jednání ať už hned nebo po čase, je podle mě skutečně projevem omluvení se egu, tedy omluvení se ega egu k jeho vylepšení (získání bodů pro ego).

Nejde o to omluvit se za svou emoci, ale o to vyjadřít lítost nad tím, že došlo k neúmyslnému/nechtěnému zranění druhého. Tedy žádné leštění ega, ale o otevření srdce a proudění lásky = hojit to zranění.

Ano, omluva, že asi došlo k nechtěnému a neúmyslnému zranění je asi něco jiného, než omluva se za své jednání....

[Návštěvník]

https://magazin.aktualne.cz/kultura/kaz ... 1510774999