Jak začít?

[nop]

To je těžké, Honzame,
jednou napíše, jak si představuje, že to má, podruhé ji ujede jak to doopravdy má. a že jsou v tom rozpory? No, nikdo není dokonalý...

Beru to u Jany jako hru (jak často píše), kterou sama hraje se zbytky své lidské stránky a s lidskostí v druhých. Pro mě už je ta hra příliš zvrácená na to, aby mohla být poučná nebo zábavná.

Nevíš, jestli je to opravdu hra nebo vyšší úmysl.

[Alaja.]

Beru to u Jany jako hru (jak často píše), kterou sama hraje se zbytky své lidské stránky a s lidskostí v druhých. Pro mě už je ta hra příliš zvrácená na to, aby mohla být poučná nebo zábavná.

Boží hra už taková je, jsme tím, co se nerodí a neumírá a přeci se tady lidé a zvířata rodí a umírají, prožívají bolest i radost, trápí se, těší se ze života, zatím co to, čím skutečně jsme se ani nehne.

Jak říká Poonja:

"Je to tak prosté. To, co se nemění, je nesmrtelná pravda, věčné štěstí, je to blaho, vědomí a existence, pro něž změna neexistuje. Jak je tedy možné, že místo, abyste se ztotožnil s věčným štěstím, ztotožňujete se s tím, co se mění, trpí a znovu a znovu umírá?"
http://osviceni.unas.cz/texty/procitni.html

Kdysi dávno, na starém foru JZ, jsme my dvě vedly nějakou debatu. Ke konci jsem ti položila otázku, něco jako : Jak ti bude, až ti manžel zemře?.. Odpověděla jsi mi, že doufáš, že zemřeš dřív než on.......

[malpan]

Napadlo mě, že tyhle stránky nemají vůbec žádný smysl.

Už jsem koukala i na ten čudlík na vypnutí, dá se to tady kdykoliv vypnout a kdykoliv zapnout. Pak mě napadlo, že například toho, co sem dává Tara,by bylo škoda a že ráno moudřejší večera.

pro toho, kdo hledá odpovědi, tyto stránky smysl mají, protože se své odpovědi dočká...

samotné vypnutí je dočasný útěk sama před sebou, který by tě po čase stejně dohonil

[nop]

Napadlo mě, že tyhle stránky nemají vůbec žádný smysl.

Už jsem koukala i na ten čudlík na vypnutí, dá se to tady kdykoliv vypnout a kdykoliv zapnout. Pak mě napadlo, že například toho, co sem dává Tara,by bylo škoda a že ráno moudřejší večera.

pro toho, kdo hledá odpovědi, tyto stránky smysl mají, protože se své odpovědi dočká...

samotné vypnutí je dočasný útěk sama před sebou, který by tě po čase stejně dohonil

Myslím, že nikoli, byl by to útěk před kupou sena, kde se mezi trávou (někdy suchou) obtížně hledají perly.

[malpan]

míchání vnímaných "úrovní" už jsme spolu několikrát probírali

[Návštěvník]

míchání vnímaných "úrovní" už jsme spolu několikrát probírali

Člověk obvykle potřebuje nějaký způsob unikání od všeho, co by mohlo ohrozit jeho představy o sobě. Nedvojnost se tak přímo nabízí jako definitivní argument proti čemukoliv, co by mohlo ohrozit vlastní sebeobraz (kdyby se od toho včas neuhnulo).

[Honzam]

Beru to u Jany jako hru (jak často píše), kterou sama hraje se zbytky své lidské stránky a s lidskostí v druhých. Pro mě už je ta hra příliš zvrácená na to, aby mohla být poučná nebo zábavná.

Boží hra už taková je, jsme tím, co se nerodí a neumírá a přeci se tady lidé a zvířata rodí a umírají, prožívají bolest i radost, trápí se, těší se ze života, zatím co to, čím skutečně jsme se ani nehne.

Jak říká Poonja:

"Je to tak prosté. To, co se nemění, je nesmrtelná pravda, věčné štěstí, je to blaho, vědomí a existence, pro něž změna neexistuje. Jak je tedy možné, že místo, abyste se ztotožnil s věčným štěstím, ztotožňujete se s tím, co se mění, trpí a znovu a znovu umírá?"
http://osviceni.unas.cz/texty/procitni.html

Přeci píšu, že je to Tvoje zvrácená hra. Jsi jen narcisticky se projevující člověk, který se ztotožňuje s "bohem" a vidí v ostatních blbce, nic víc. Tvé psaní je téměř každým slovem pohrdáním životy druhých.

Najít Sebe Sama je přece takový zdroj klidu a štěstí, že jen blbec by sám před sebou utíkal. Konec konců, to, co skutečně jsme, je tak statické, že se to nemá šanci hnout a utíkat.

[Honzam]

míchání vnímaných "úrovní" už jsme spolu několikrát probírali

Z mého pohledu jsou i ty vnímané "úrovně" jen mentální představou, kterou je možné pustit a poznávat, že tady je jen jeden život, jedna existence.

Ale zkus mi, Malpane, říct, co se stane, když sám sebe dohoníš ?

Najít Sebe Sama je přece takový zdroj klidu a štěstí, že jen blbec by sám před sebou utíkal. Konec konců, to, co skutečně jsme, je tak statické, že se to nemá šanci hnout a utíkat.

Utíkat může jen mysl před nesmyslnými představami o tom, kým jsme a ty představy o nás můžeme v pohodě pustit, nebrat vážně.

Základem té zvrácené hry je udělat z ostatních nenápadně hlupáky, aby se hráč mohl cítit blaženě nad jejich hloupostí.

[Alaja.]

To fyzické vyčerpání bylo způsobeno chtěním a strachem. Chtěním udělat člověka, který nechtěl být šťastný, šťastným a strach z toho, že ten člověk skončí jako ležák v ústavu a bude koukat po zbytek života do stropu. Jednalo se o manželovu maminku, která byla mou skvělou učitelkou. Když jsem pak ležela v nemocnici na kapačkách a koukala do stropu, tak mi došlo, že ke štěstí stačí jen Boží přítomnost a s ní i to koukání do stropu může být to nejlepší na světě.

Možná i pro to, že jsem se o manželovu maminku takhle starala, je manžel tak pečující. Je šťastný, když jsem šťastná a já šťastná jsem, nejspíš i proto, že jsem taky šťastná, když je šťastný.

Nicméně sem tam nějaká vasánka se může objevit a může způsobit, že můžu i nechtít být šťastná. Zrovna včera večer, když jsem koukala na to, co se sem na Poradnu píše, tak mě napadlo, že by skoro nejlepší bylo to tady vypnout. Z mého pohledu by měly smysl stránky, které dělají lidí šťastnými, které probouzejí lásku, přejícnost, spojení s Bohem, poznávání Sebe v každém.

Napadlo mě, že tyhle stránky nemají vůbec žádný smysl.

Už jsem koukala i na ten čudlík na vypnutí, dá se to tady kdykoliv vypnout a kdykoliv zapnout. Pak mě napadlo, že například toho, co sem dává Tara,by bylo škoda a že ráno moudřejší večera.

Víš, co je zajímavé? Koukala jsem na inspiruj a tam to vypadá taky na to, že to jde do kelu.
A mohu s čistým svědomím napsat, že tam já přihlášená nejsem, takže to není mou vinou...

Naštěstí vasánky nejsou nic věčného a tak je šance tomu všemu ponechávat prostor.

Einstein říká, že všechno má smysl, i když tomu nerozumíme. Je to krásné, když se může všechno odevzdat do Boží vůle a je to všechno Jedno.

Ale neříkám, že nemůže bolet, když se objevuje nedorozumění.

Je také možné si uvědomit, že je krásná i ta možnost vás tady potkat.

Bolí to jistě obě strany, když je to nedorozumění oboustranné....

Co se umírání týče, slíbila jsem manželovi, že s ním budu dokud tady bude. Z mého pohledu máme splněno, jelikož ani on a ani já nejsme tím fyzickým tělem, které se rozpadne v prach, nejsme ani představou v mysli, jsme tím, co se nenarodilo, co nezemře. A kde bychom mohli být jinde, než tady

je fajn, že si oba dva uvědomujete, že nejste ani jeden tím fyzickým tělem,
kdyby to bylo jen jednostranné uvědomění, bylo by to pro oba dva velmi těžké...

[Návštěvník]

Utíkat může jen mysl před nesmyslnými představami o tom, kým jsme a ty představy o nás můžeme v pohodě pustit, nebrat vážně.

Základem té zvrácené hry je udělat z ostatních nenápadně hlupáky, aby se hráč mohl cítit blaženě nad jejich hloupostí.

Na dně toho všeho je obyčejná snaha osobního já o vlastní sebezáchranu. Potřebuje se udržovat ve své iluzorní existenci tím, že znovu a znovu dokazuje "TĚM OSTATNÍM", že ani ono samo, ani ti ostatní ve skutečnosti neexistují. Nutí ho k tomu jeho pud sebezáchovy, proto ignoruje jakékoliv informace, které by mohly odhalit příčinu jeho vytrvalého nutkání ztotožňovat se s pocitem toho, kdo ví.

Pud sebezáchovy ho nutí vytrvale uhýbat před vším

co by mohlo ohrozit jeho sebeztotožňování s představou o jeho vlastní neexistenci i o neexistenci ostatních.

Nedvojnost se tak přímo nabízí jako definitivní argument proti čemukoliv, co by mohlo ohrozit vlastní sebeobraz (kdyby se od toho včas neuhnulo).

[Alaja.]

Může tady klidně být i připoutanost k představě, že jsme těmi hlupáky, že tím hlupákem je ten druhý, že ten druhý z nás hlupáka může udělat, že ten druhý je tím zvráceným, špatným, zlým, nemožným, nepřijatelným..."

Ta iluze oddělenosti nabízí neomezené možnosti, jak se cítit špatně a jak ze svých špatných pocitů vinit ty druhé.

Podle Bible je tohle práce ďábla - žalobce našich bratří.

Kdybychom tady všichni (včetně tebe) byli neupoutaní ani trochu k oddělenosti, tak by jsi si neměla s kým psát.....a ani by jsi neměla důvod sem psát o tom, že je nějaká oddělenost, takže z té hrušně dokonalosti neoddělenosti můžeš klidně slézt dolů mezi ostatní diskutující...

[Návštěvník]

Utíkat může jen mysl před nesmyslnými představami o tom, kým jsme a ty představy o nás můžeme v pohodě pustit, nebrat vážně.

Základem té zvrácené hry je udělat z ostatních nenápadně hlupáky, aby se hráč mohl cítit blaženě nad jejich hloupostí.

Na dně toho všeho je obyčejná snaha osobního já o vlastní sebezáchranu. Potřebuje se udržovat ve své iluzorní existenci tím, že znovu a znovu dokazuje "TĚM OSTATNÍM", že ani ono samo, ani ti ostatní ve skutečnosti neexistují. Nutí ho k tomu jeho pud sebezáchovy, proto ignoruje jakékoliv informace, které by mohly odhalit příčinu jeho vytrvalého nutkání ztotožňovat se s pocitem toho, kdo ví.

Pud sebezáchovy ho nutí vytrvale uhýbat před vším

co by mohlo ohrozit jeho sebeztotožňování s představou o jeho vlastní neexistenci i o neexistenci ostatních.

Nedvojnost se tak přímo nabízí jako definitivní argument proti čemukoliv, co by mohlo ohrozit vlastní sebeobraz (kdyby se od toho včas neuhnulo).

jj dyť přece se vůbec nic neděje a může tu být klidně i

"připoutanost k představě, že jsme těmi hlupáky, že tím hlupákem je ten druhý, že ten druhý z nás hlupáka může udělat, že ten druhý je tím zvráceným, špatným, zlým, nemožným, nepřijatelným..."

Ta iluze oddělenosti nabízí neomezené možnosti, jak se cítit špatně a jak ze svých špatných pocitů vinit ty druhé.

Podle Bible je tohle práce ďábla - žalobce našich bratří."

a to netřeba pitvat, je to práce ďábla

[papadev]

ahoj
no--vydržel sem týden a nedalo mi to, podívat se
kdo vydrží dýl---klobouk dolů

chybu vidím v tom, že otázka zní vágně: JAK ZAČÍT ?
a člověk z toho neví s čím chceš začít
a já se naivně domníval, že se svým růstem
neb kdo chce začít se zdokonalováním klábosení o ničem
musí jednat úplně jinak, než já---to je evidentní

na druhé straně nevylučuji možnost, že klábosením o ničem mohu paradoxně duchovně porůst...proč ne...cesty Páně jsou nevyzpytatelné

proto vzhůru každý po své cestě
v tom nám držím obě pěstě
...x...

[Návštěvník]

.... z té hrušně dokonalosti neoddělenosti můžeš klidně slézt dolů mezi ostatní diskutující...

Jak se to říká o optimismu? Neházet flintu do žita... ? Inu naděje umírá poslední

[Návštěvník]

chybu vidím v tom, že otázka zní vágně: JAK ZAČÍT ?
a člověk z toho neví s čím chceš začít
..

to jak začít bylo v kontextu poznání kdo vlastně jsme, kam směřujeme (pokud vůbec), jak fungujeme, kde jsme se tu vzali a jaký to má důvod (pokud vůbec)

jak začít zodpovídat - takové celkem běžné otázky co si někteří lidé kladou

[papadev]

no ok, návštěvníku, však v tom duchu sem pokračoval....JAK PORŮST V DUCHOVNÍM USILOVÁNÍ... tj i v pochopení sebe a svého zařazení do okolí...mezi druhé...a k úrovním vyšším...

navrhl jsem dva způsoby---1- úklid, očista, zdravení sousedů
a 2- ticho..na netu a v jednání svém...aspon co to de

způsob, který vyplývá tady z debaty, co sem koukl, NENÍ OČISTA, NENÍ ÚKLID...ATD...je to přehazování balónků s pojmy , klábosení, filosofování a td...

no a skončil sem tak, že nevím, komu co pomůže, necht at si tedy každý jede po svém

za měsíc třeba se můžem kouknout, jaxme pokročili
možná se ti měsíc zdá krátká doba detekce pokroku..a jo, neb někteří tady mluví stále stejně roky a roky...
pro mě ale Růst je Věc nelineární...alogická...inspirativní a překvapující ...ne za měsíc---ale den za dnem...minutu za minutou
kdo takhle růst ještě neochutnal, tomu to přeju

a jo, znovu jo---ujasnit si leccos v debatě je ok a ku prospěchu

bez sepjetí s praxí a životem, je to ale na prd
co se naučím o čistotě z debaty na netu???...musím!..musím!!...hned vyzkoušet a uklidit si pokoj, byt, město...a pak...možná..budu-li mít štěstí...se to sepne..spojí ...zceliství
a vše bude---díky---trochu čistější---i já---zaplatpámbu
...

[Návštěvník]

no ok, návštěvníku, však v tom duchu sem pokračoval....JAK PORŮST V DUCHOVNÍM USILOVÁNÍ... tj i v pochopení sebe a svého zařazení do okolí...mezi druhé...a k úrovním vyšším...

navrhl jsem dva způsoby---1- úklid, očista, zdravení sousedů
a 2- ticho..na netu a v jednání svém...aspon co to de

způsob, který vyplývá tady z debaty, co sem koukl, NENÍ OČISTA, NENÍ ÚKLID...ATD...je to přehazování balónků s pojmy , klábosení, filosofování a td...

no a skončil sem tak, že nevím, komu co pomůže, necht at si tedy každý jede po svém

za měsíc třeba se můžem kouknout, jaxme pokročili
možná se ti měsíc zdá krátká doba detekce pokroku..a jo, neb někteří tady mluví stále stejně roky a roky...
pro mě ale Růst je Věc nelineární...alogická...inspirativní a překvapující ...ne za měsíc---ale den za dnem...minutu za minutou
kdo takhle růst ještě neochutnal, tomu to přeju

a jo, znovu jo---ujasnit si leccos v debatě je ok a ku prospěchu

bez sepjetí s praxí a životem, je to ale na prd
co se naučím o čistotě z debaty na netu???...musím!..musím!!...hned vyzkoušet a uklidit si pokoj, byt, město...a pak...možná..budu-li mít štěstí...se to sepne..spojí ...zceliství
a vše bude---díky---trochu čistější---i já---zaplatpámbu
...

nejdřív se musí člověk podívat jak funguje a jestli je co čistit a taky jaké jsou prostředky k tomu čištění ...
takže se jde cestou introspektivního sebezkoumání což vyžaduje všímavost a schopnost udržet pozornost u zkoumaného

to snad ani není o nějakém usilování o seberůstu k vyšším rovinám

ale o té očistě - je to hodně

jestli to dobře chápu, tak ty za očistu navrhuješ dobré chování
a ticho - co to jde

to je dobrá kombinace

debata na netu je výborným prostředkem sebereflexe a taky se lze dozvědět spoustu praktických informací o různých způsobech očisty a sebezkoumání a co se osvědčilo komu co ne

taky se můžeš dostat k cenným odkazům

"bez sepjetí s praxí a životem, je to ale na prd"

[papadev]

uvidíme za měsíc
...