Všímavost k tomu, co v mysli vyvstalo, je opak bezmyšlenkovitého reagování.
Jana píše:Pustí Tě to všímání si obsahů mysli dál, za mysl ?
Pustí Tě to k Vědomí, které mysl přesahuje ?
Pustí Tě to z hlavy do ticha v srdci, kde žádné obsahy mysli nejsou ?
Bezmyšlenkovité zareagování je výsledkem sebeztotožnění s tím, co nás právě napadlo. Kdyby v Tobě jednou vznikl zájem vyzkoušet, co nastane všímavostí k mysli a nad myslí, můžeš to zkusit třeba pod vedením buddhistů. Rozvíjení bdělosti k obsahům, vyvstávajícím ve vědomí, je ve skutečnosti základem a východiskem i řady dalších duchovních cest. Všechny vedou k rozpuštění iluzorně existujícího osobního já, které mělo potřebu se cítit šťastné a unikat před vším, co vnímá jako ne-šťastné.
S prohlubující se bdělostí k mysli a nad myslí ubývá nevědomé sebeztotožňování vědomí s jeho mentálními obsahy (jinak řečeno voda ve vlně se postupně přestává ztotožňovat se svým pohyblivým tvarem, který v ní vyvolává pocit odlišnosti od ostatních vln.)
Kdykoliv se jasně rozpozná pozitivní nebo negativní myšlenka včetně nenápadné emoce, která spolu s ní v mysli vyvstává, a v plném přijetí se to všechno neosobně pozoruje, ustane nevědomé sebeztotožnění s nimi a pak se dají rozpoznat jako pohyby Prvotní Energie. Dojde k vnímání, které hinduisté definují jako jasné uvědomění "voda - ne vlna".