Prosím o radu, co mám dělat.
Rok se léčím s Crohnovou chorobou(chronické záněty trávicí soustavy). Před pár dny mi zjistili tumor v žaludku. Jsem z toho na dně, v šoku, bojím se, nevím co mě čeká. Špatně spím, pláču, přemýšlím co bude dál..Potřebuji něčí oporu, někoho , kdo mi řekne, že vše se mnou zvládne, že na to nejsem sama, že se mnou bude sdílet vše co mě čeká, někoho kdo se o můj stav bude zajímat..
O co více v šoku jsem, že ani trochu se mi tohoto nedostává od manžela. Manžel mi řekl, neboj , to bude dobrý a více z něho nedostanu. Nenechá se ze svého života vůbec vykolejit,přijde mi, že ho tím otravuji. Dále se stará o své zájmy. Když si k němu přijdu pro slova útěchy ,tak mi řekne, ať na to přestanu myslet.. Náš několikaletý vztah byl vždy dobrý, bez problémů. Nikdy jsme žádný problém neřešili. Jediný problém ,který se objevoval, byl velký koníček manžela v častém kupování a měnění aut. I když jsem ho prosila, ať auta nemění dříve jak za 2-3 roky, protože bych si přála,aby více než hledání nových aut se věnoval stavbě domu a i on do ní kromě mě investoval peníze.. Teď , dva dny poté, co se srovnávám s tím, že mám nádor, přišel s tím, že si bude kupovat nové auto. On mezitím co umírám strachem co se mnou bude, on přemýšlí, jaké si koupí auto.. Nedokáže mě podržet... Nepochopil, čím mi ubližuje. Nevydržela jsem to a ošklivě jsem se s ním pohádala. Šlo to ze mě samo, vztek z nemoci a z toho, že se cítím na vše tak sama... Vůbec mi tento stres nepomáhá..
Nevím, co mám dělat dál, být s člověkem, který mi v nemoci nepomůže, ba naopak více sráží na dno?