Smutek z nedostatku druhé polovičky

[ozvěna]

I v nejtemnějších chvílích vím,
že vzít si život znamená
ztratit Tě z dohledu, Milovaný,
který jsi jeho dárcem

Jen Tys mi ho dal
a jen Ty máš právo ho ukončit

Ve mně tiše čekáš

až přestanu Tě hledat
ve světě lidí

Čím víc jsi Tím,
co prozařuje dny

a nejen chvíle ztišení

tím víc mě naplňuješ
v nejvšednějším dění

[Návštěvník]

Kolik si toho zase vypila? Ráno moudřejší večera. A večer padneš a tak furt dokola.

[Návštěvník]

Šmánkote, dejte ji ránu do palice, dyk blekotá horší jak ten Blekota ;-)
Dyž tě to trápí, nevypisuj se z toho (jedno kde), to se energie jen tříští. Co myslíš, že ti druzí s tím udělají? Přečtou si to no a co, někdo ti k tomu něco nablekotá a to je všechno, tobě se trochu uleví, dočasně, vyblinkala ses, no a co z toho.
Nevyblinkávej se z toho, nech to v sobě žít,, bez ublinkávání... třeba uvidíš, dyž to zkusíš, že je to o něčem iném.
A toho svýho milovanýho zdroje, no tvůj pytláckej zátah mu asi dává zabrat, raději se (zatím) skrývá. ;-)
Nedivím se mu.

[Návštěvník]

miluji tě Zdroji, více, než kdy jindy, miluji jen tebe a naši jednotu a chci být tebou a ničím jiným... Když mi není souzeno prožít partnerskou lásku, tak radši budu bez této zkušenosti nazpět ve Zdroji, než tady chodit a plakat a prožívat zkušenost věčného samotáře se sžíravou touhou po lásce k polovičce.

[nop]

Nejsem znalec duše žen, ale všiml jsem si, že jsou permanentně zaměřené k lásce, zatímco muži k činnosti, že ženy vyhledávají možnost utváření dvojice, zatímco muži chtějí něco udělat.
Tudíž ber jako zkušenost, že muž nebude nadbíhat ženě aby s ní utvořil pevnou dvojici.
Bohužel muži nerozumějí tomu, že mají pohlaví, které není pro ně. Pro naplnění přání žen pro mateřství je potřebí sehnat materiál s jinou DNK od jiné osoby. A protože to neroste na stromě, nachází se to u muže. Ten tomu nerozumí, protože to pro něho nebylo určeno, ale někde to být umístěno musí, a výchova ho nepoučí, aby se vzdal reakce na nesrozumitelné impulsy v těle, ale počkal až co žena řekne. Z toho neporozumění povstává u muže jednostranný zájem o postel, protože mu chybí poučení, že má něco co je vlastně určené pro druhého, ale jemu je to jako část cizí a měl by to nechat na pokoji.
A když žena spatřuje cíl v žití ve dvojici, to nechápou samočinně muži, protože jim nikdo o tom nic neřekl. Jen v Novém Zákoně, v listech Pavla se praví ´´muž nemá své tělo pro sebe, ale pro manželku´´, přesněji ´´muž nemá ve své moci tělo, ale je v moci manželky´´.
Církev usnula a neučí jak se dívat na tělo s pohlavím.
Ale k Tobě osobně, máš rozpor, nebo nedostatek. Tvrdíš totiž: ´´Já jsem typ, který chce, aby se o něj nějakým určitým způsobem bojovalo... Ti hodní to neumí, to je samé ťu ťu, ňu ňu, žádná vášeň, žádný požár, zkrátka skoro žádná energie, žádné charizma a žádná jiskra a sic jsou fakt milí a víš, že když ho odmítneš, možná ho trošku zraníš... A stejně odmítnu, abych se cítila volná, svobodná, jakoby nedobytná....´´.
Takže docela v pořádku chceš charakter, jistotu, zájem a sílu. Ale chceš být nezávislá. Takže ho odmítneš, aby sis zachovala požadavek být volná.
Jsou to protiklady : chtít být opatrovaná (jako děťátko), ale svobodná. To nehraje dohromady. Komu budeš vděčná za opatrování, když se nechceš sjednotit také přáním a vůlí?

[Návštěvník]

Marino, já se omlouvám za ty včerejší úlety. Ať se ti daří ;-)

[Eva]

Jestli ráda čteš, existuje knížka (zrovna ji čtu a uchvátila mě), která se dotýká toho, o čem jsi se tady rozepsala.
Kniha se jmenuje Alef, autor Paulo Coelho.
Hledání království (sebe sama) na pozadí lásky, vášně - setkáním jeho a jí, která měla v očích lásku i smrt zároveň.

Něco mi říká, že by se ti to mohlo líbit a třeba to i v něčem pomůže. :-)

http://www.poznani-knihy.cz/detail/452/28754/coelho-paulo-alef

[rosada]

Marino,
vyplakat, vyřvat, nedržet v sobě.

Nikdo kdo, to nezažil nepochopí, jaká je to bolest v člověku, když se i smrt zdá milejší než život.
Taky se učím milovat život...se smrtí jsem popasovaná dávno.

Řekni si: Zdroji, chceš mě tu mít, tak mě veď, já se budu jen dívat kam to spěje.
Hodně štěstí do nového roku.

[marina.zhukovskaya]

To: Eva

Četla jsem Veronika se rozhodla zemřít. Pak jsem četla Alchymistu. Tohlme mě určo také bude bavit, díky!

[товарищ]

Pěkné doměnky.

___________@@@@@@@________@@@@@
________@@@________@@_____@@@@@@@
________@@___________@@__@@_______@@
________@@____________@@@___________@@
__________@@__________________________@@
____@@@@@@______@@@@_____________@@
__@@@@@@@@@__@@@@@@__________@@
__@@____________@@@@@@@________@@
_@@____________@@@@@@@@______@@
_@@____________@@@@@@@@____@@@
_@@@___________@@@@@@@_______@@
__@@@@__________@@@@@__________@@
____@@@@@@_______________________@@
_________@@_________________________@@
________@@___________@@___________@@
________@@@________@@@@________@@
_________@@@_____@@@_@@@@@@@@
__________@@@@@@@_____@@@@@@
___________@@@@@_@
______________________@
_______________________@
________________________@
________________________@
________________________@___@@@
________________@@@@_@__@____@
______________@_______@@@__@@
________________@@@__@__@@
______________________@
_____________________@

[Eva]

Ahoj marino, přečetla jsem si teď, cos psala včera v noci a vyskočil na mě z toho psaní jeden rozpor. Jinak dobře rozumím tomu, o čem píšeš... díky za otevřenost a upřímnost.
Víš ten rozpor vnímám v tom, že na jednom místě píšeš, že toužíš po partnerském životě, partnerovi, lásku (asi mezi těmi dvěma vyvolenými - protože píšeš o partnerství) považuješ za nejvyšší esenci Zdroje a v zápětí píšeš, že miluješ jen Zdroj a píšeš o esencích sjednocení, klidu, harmonie, naplnění.

V tom já vnímám rozpor...

Zkusíš k tomu něco napsat? A ještě - jak se díváš na konstatování, že nejvíce nás naučí neopětovaná, nenaplněná láska.
PS: MTR, jsi jako já... a tak si to vlastně ujasňuji i u sebe. No hold jak se říká v Alefovi: To, co hledáš hledá tebe.

[Eva]

To: Eva

Četla jsem Veronika se rozhodla zemřít. Pak jsem četla Alchymistu. Tohlme mě určo také bude bavit, díky!

Mám od Coelha skoro všechny jeho knihy, kdysi jsem ho moc ráda četla, pak nastalo období, když už jsem si další romány přestala kupovat, ale tento nový román - Alef, vyšel v letošním roce, na mě zase juknul.
Všechny ty knihy přišly - přicházejí - :-) v ten pravý čas, kdy jsem se v sobě potýkala s nějakou "věcí"....

Svého času mě od něj nejvíce zaujaly a hodně mi daly knížky: U řeky Piedra jsem usedla a plakala: http://ld.johanesville.net/coelho-03-u-reky-piedra-jsem-usedla-a-plakala?page=10

a potom kniha Záhir: http://ld.johanesville.net/coelho-05-zahir

Kdybys chtěla půjčit, ráda ti je pošlu, leží mi v knihovně.

Román Veronika se rozhodla zemřít jsem také četla, ale ten mi celkem nic neříkal...

[товарищ]

Většinou, (statisticky dost často) to co každej nechce, inu potká ho. (Jestli něco fakt chceš, nauč se to nechtít) - ano, i to je kalkul....
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦¦¦¦$
$¦¦¦¦¦$
$¦¦$
$¦$
$

[Návštěvník]

Proč píšeš, že je to kalkul... jakože jen z hlavy?
Ale funguje.... tím totiždáváš prostor k tomu, aby se setkalo..., v opačném případě to jen tlačíš před sebou - něco jako magnety s opačným pólem... na jedné straně touha, chtění (po tom druhém), říkáme láska, na druhé straně odstup, nebo dokonce chlad, či odpor...protože je cítit ná-tlak, tendenci uchvátit...

Tak to funguje...většinou... u velkých lásek..., nebo je ve hře objektivní příčina - že nemohou být spolu - i kdyby třeba chtěli - vzdálenost, nemoc, setrvávání v jiném partnerství, nebo i smrt... to vše slouží tak, že vztah je nenaplněn...

[tzоварищ]

A to je právě ten kalkul, ale to je v pohodě, on to moderní rozum jinak neumí. Ale i to je ok, vždyť právě to naznačuju.

[Návštěvník]

A to je právě ten kalkul, ale to je v pohodě, on to moderní rozum jinak neumí. Ale i to je ok, vždyť právě to naznačuju.

Já nějak nerozumím.. co je kalkul? Můžeš to trochu objasnit?
To není kalkul, tak to funguje...

[Návštěvník]

Proč píšeš, že je to kalkul... jakože jen z hlavy?
Ale funguje.... tím totiždáváš prostor k tomu, aby se setkalo..., v opačném případě to jen tlačíš před sebou - něco jako magnety s opačným pólem... na jedné straně touha, chtění (po tom druhém), říkáme láska, na druhé straně odstup, nebo dokonce chlad, či odpor...protože je cítit ná-tlak, tendenci uchvátit...

Tak to funguje...většinou... u velkých lásek..., nebo je ve hře objektivní příčina - že nemohou být spolu - i kdyby třeba chtěli - vzdálenost, nemoc, setrvávání v jiném partnerství, nebo i smrt... to vše slouží tak, že vztah je nenaplněn...

A přesně tak to funguje i ve vztahu k tomu Milovanému, ať už mu říkáme zdroj, On, To, Zcelení atd.

[Eva]

Proč píšeš, že je to kalkul... jakože jen z hlavy?
Ale funguje.... tím totiždáváš prostor k tomu, aby se setkalo..., v opačném případě to jen tlačíš před sebou - něco jako magnety s opačným pólem... na jedné straně touha, chtění (po tom druhém), říkáme láska, na druhé straně odstup, nebo dokonce chlad, či odpor...protože je cítit ná-tlak, tendenci uchvátit...

Tak to funguje...většinou... u velkých lásek..., nebo je ve hře objektivní příčina - že nemohou být spolu - i kdyby třeba chtěli - vzdálenost, nemoc, setrvávání v jiném partnerství, nebo i smrt... to vše slouží tak, že vztah je nenaplněn...

Tak to funguje, ale zároveň platí i že to, co hledáš, hledá tebe - viz. příběh o Kukurípovi, nebo příběh plačícího mistra na střeše domu, kdy volá "svého" žáka ...- to vše díky zákonu Vyrovnání, Naplnění...

Neustálé hledání (se)... a utrpení... a o tom píše marina....si teda myslím :-)

[marina.zhukovskaya]

To: Eva

Víš, já vím, že ve zdroji jsme s tou láskou spojení, tam jsme celiství. Tak proto píšu, že miluji Zdroj nejvíce. Když se tady s tím protějškem nemůžu setkat a fyzicky ho milovat, tak miluji ho ve Zdroji. To je přece to stejné.

[Eva]

To: Eva

Víš, já vím, že ve zdroji jsme s tou láskou spojení, tam jsme celiství. Tak proto píšu, že miluji Zdroj nejvíce. Když se tady s tím protějškem nemůžu setkat a fyzicky ho milovat, tak miluji ho ve Zdroji. To je přece to stejné.

Osobně se setkat a fyzicky ho milovat obvykle to "zcelení se" zruší..., alespoň já mám takovou zkušenost. Bylo mi umožněno to ve snu odžít.
To zcelení se - to je to, že jsme celí... našli jsme se... to, co hledáme, je obvykle naše druhá, údajně chybějící polovina - ale naše polovina, hledáme sami sebe (Eduard použil výraz: hledáme koně, na kterém sedíme). Pokud si tu chybějící polovinu, lásku, milvoaného (píšu si to hlavně pro sebe) promítneme na někoho druhého, že je to nějaká jiná osoba, pak dříve nebo později spláčeme nad výdělkem :-)...

Co si o tom myslíš?

Zkusím se vrátit zpátky do snu, kdy jsem odžila zkušenost, o které jsem psala výše a přiblížit to.

Měla jsem štěstí (často hudrám, že neštěstí :-), že jsem tu svou druhou polovinu duše, to co miluji neskonale více než sebe (mno) potkala i ve fyzickém těle, leč Zákon je neúprosný a velký režisér má smysl pro humor, nemůžeme a nejsme spolu, navíc mě vyučuje přesně tak, jak jsi psala včera: neozývá se, hraje mrtvého brouka, sem tam do mě píchne, zavrtá a pak se zase půl roku neozve. Není. Prostě pán Nikdo. Kdysi, při našem seznámení, se mi zdál sen - že jsme se potkali v krajině mohu napsat prázdna... kde nebylo nic a nikoho... najednou ke mně přicházel On, z dálky, já mu šla vstříct a splynuli jsme v jedno. Byl to on (o kterém píšu, že jsme se seznámili i osobně). Bylo tu zcelení, nepopsatelný pocit naplnění, klidu a míru.
No a zpátky ke snu, který chci nyní popsat.
Byla jsem celá. Celistvá. Ve společenství lidí. Byla jsem sama sebou. Najednou se otevřely dveře a přišel On. Má radost byla veliká, že ho vidím... dívali jsme se na sebe a usmívali se... stále jsem byla celistvá... tu on postoupil ke mě a obejmul mě... stále jsem byla celistvá, stále jsem byla sama sebou.... políbil mne na krk... stále jsem byla sama sebou... tu jsem mu polibek vrátila a naednou jsem byla v "osobě"... nebyla jsem celistvá, byla jsem tu já - coby stará známá Eva a on. Něco se porušilo.
Ten přechod z celistvosti do necelistvosti, do osoby byl tolik patrný, ostrý a také bolestivý, že na něj nejde zapomenout a stal se právě tím počinem, který jsem udělala - vešla jsem do projevu.. a políbila ho také.
Je to velké poučení, pro mne, zkušensot, která mi byla milostí dána odžít, leč stále pláču a stále ho v duchu volám...

...