Trápí mě má životní situace

[marina.zhukovskaya]

Dlouho jsem měla hlubokou depresi z toho, že jsem nedokázala najít v životě žádný smysl a žádnou radost, nebylo nic, co by mě překvapilo a zaujalo. Zůstalo mi jen jediné ve vědomí, že když už jsem se narodila, tak prostě "musím" žít. Tak jsem se hledala, k čemu tady jsem. Přišla jsem k přijetí toho, že jsem úplně svobodná, odejít můžu kdykoliv, takže proto to přečasně nevzdávám fyzicky, občas jen bojuji, či polemizuji o tom psychicky. Našla jsem si práci, naúkor nic nedělání, práce je pravý opak, nemám jediný den volna. Dělám rezervace v lyžářské škole, sídlíme v budově ve sklepních prostorách, není tu za celý den žádný paprsek sluníčka a je tu klimatizace. Práce mě neotravuje, jen je to velice náročné. Vstávám denně v 06:30, v práci jsem od 08:00 a téměř do 19:00 hodin denně, v 22:00 se snažím odebrát na lužko a odpočinout si. Abych nebyla úplně sama se sebou každý den, tak občas se bavím s lidmi, akorát tady ta parta má takový háček, všichni pořád chlastají, já se přidávám a piju také. Je to sice zábava, ale kdo ví, mám prostě takové zkušenosti, nebujuju stím, prostě jednoduše sdílím život, jak tu běží. Většiná lidí je příjemně založená. Ale bohužel to není podle mých představ, vstávat za tmy, vrácet se za tmy. Ano a také nemáme žádné volno, jediný den v týdnu. O víkendech najíždějí klienti a tady se nedá zastavit, každý se musí obsloužit, jsou tu strašné fronty, není čas ani doběhnout si na záchod. Není čas na jídlo. Ty víkendy mě trochu děsí, ale mám takový zvědavý pocit, jaké to asi je skolabovat, nebo prožít srdeční zástavu, z toho strach nemám. Jen z šefíka, který chudáček nám bude muset vynadat za každou udělanou chybu, což v tom fofru je pravděpodobné. Kdyby bývali nám lidem nikdy neříkali, že chyby existuji, asi by se nám ani nikdy nemohly stát, takový pojem by prostě neexistoval. Já se nebráním ničemu, přijala jsem plnou zodpovědnost za sebe, je to změna, je to divné. Ale stejně uvnitř duše chci zachránit, pomocte mi, volám tě Zdroji, pomoz mi. Můžete pro mě něco udělat? Mě tenhle peněžní systém už moc nebaví. Ale líbí se mi hezcí kluci, jen kvůli pohledu na ně bych žila, i když oni po mě třeba zrovna nekoukají, ale jsou někteří, kteří i hledí Také mě těší, že se tady mohu bezplatně naučit jezdit na snowboardu, cítím v tom život, sílu a energii. Jsem tady v práci jeden týden, 3 před nastoupením jsem byla nemocná, měla jsem nějakou virózu bez horeček. Teď po týdnu zdravého stavu jsem zase nemocná, teď mám i horečky. V sobotu a neděli mě čeká nájezd, nevím, jak to zvládnu, ani psychicky, ani fyzicky, všechny ty lidi, komunikovat s nimi jako robot. Chci tady být, zatím, s těmito lidmi, kteří moc pijí, ale ta práce je taková podmínka jakási. Pomozte mi to zvládnou, nebo co mám dělat, z toho není úniku zatím, je li vůbec třeba ten únik? Pořád utíkat od různých zkušeností, to také není řešení. Prostě to zkusím asi. Vše je taková nejistota, dobrodružství. Existuje pozitivní deprese? Teď se mi dokonce klepou i ruce při psaní. Asi jsem vypila hodně kávy, 2 brufény a piju vodu. Ruce a nohy mám ledové a asi přichází zimnice.

[teonik]

ahoj Marino
až mě oklepalo
takovým způsobem už jsem dávno nežil,možná před 30 lety,když jsem chodil také do práce

jsem důchodce-hrozí že mi vezmou nebo sníží důchod
mám nemocné srdce,nevyléčitelnou nemoc-tak rok života,nestane-li se zázrak

ještě před dvěma třema rokama jsem cítil z toho stavu velkou úzkost,nespokojenost,stres...skončím jako bezdomovec nebo v LDN?

píšeš,že jsi za svůj život převzala zodpovědnost-já to udělal právě naopak,celou zodpovědnost jsem svěřil své vyšší úrovni,duši,chceš-li...co se stane,to řídí ona,připravuje ona,schvaluje ona...mým úkolem je to prožít a pokusit se z toho získat nějaké poznání,Poznání o tom,kým jsem,jaxem se tu vzal,co tu mám dělat...

mám jednu podmínku,utrpení a bolest,které bych mohl prožívat,nesmí stoupnout přes určitou mez,kterou jsem stanovil,nejsem meresjev ani masochista

cokoli jiného mě potká,pokusím se zpracovat a užít si to,vychutnat,poučit se z toho-to je zas má nabídka duši

když jsem učinil tohle rozhodnutí,tuto smlouvu,žije se mi lehce ve chvílích dobrých i horších

myslím,že máš ještě hodně práce se svým životem,tak aby ti plně vyhovoval,nesnaž se osamoceně,spoj se s pomocí,která má sílu zlepšit podmínky

mnoho štěstí
@
.......................

[rosada]

ahoj Martino,
nejvíc píšeš o své práci a je to pochopitelné, když ji děláš v tom časovém rozsahu, jak píšeš.
Jestli je problém v práci, tak si zkus vyjednat lepší podmínky (kratší směny, den volna...), to co popisuješ není ani podle zákoníku práce možné, ani kdyby to byla jen brigáda. Předpokládám, že jde jen o sezónní práci., tak se to snad dá chvíli vydržet. Ale to musíš zhodnotit sama.
Jestli jsem to správně pochopila, tak tě tato činnost vytrhla z depresí. Nic nepíšeš o tom, jestli to musíš takto dělat i z finančních důvodů.
Hledání svého místa ve světě, hledání smyslu života, to je kapitola sama pro sebe.
...
Deprese sama o sobě není pozitivní. Ale může ti pomoci najít skrytou vnitřní sílu. Já jsem se z nejhoršího stádia depresí vyhrabala sama. A potom se mi nabídla pomoc, která nakonec přinesla spoustu vzácných přátelství a mnohem víc, co ani popsat nelze.
Už to jak tu o sobě píšeš je známkou toho, že tu vnitřní sílu máš. určitě je tato zkušenost přesně to, co máš prožívat, to ale neznamená, že to máš nechat tak, jak to je. Zkus se zeptat sama sebe, co opravdu chceš. Následovat to vyšší v sobě, jak o tom píše Teonik, může znamenat i akci, překonání strachu. Zkus se na sebe podívat jako na osobu, kterou máš ráda a proto pro ni uděláš to nejlepší. Postarej se o sebe o své štěstí - to je to převzetí odpovědnosti.

volám tě Zdroji, pomoz mi

Toho se drž
Cesta se ukáže, neboj Hodně štěstí

pokud si budeš chtít víc popovídat napiš na rosada@seznam.cz

[Jarda Malej]

Ahoj Martino.

Říkáš, že tví parťáci dost pijí a že při posezení s nimi, se napiješ také.
Také se ptáš, existuje-li pozitivní , což je sama o sobě zajímavá otázka
hodná zamyšlení. zamyšlení.

Vím, že se mnou nemusí každý souhlasit řeknu-li, že
deprese může být své podstatě vlastně dobrou zprávou.
Je pravda, že jde často o velmi nepříjemný až mučivý stav, který se zdá být
po dobu svého průběhu neovlivnitelný. Ale ten stav je často spíše pobídkou ke změně
než čímkoliv jiným a pak se můžeme od něho hodně naučit.
Což je samo o sobě pozitivum.
Jsou lidé, které tohle umí udolat, (viz známý příklad herce Miloše Kopeckého)
zatím co jiní z období těžkých depresí vyšli posíleni, aby se posléze pro ně takové období stalo poučnou vzpomínkou.
Aby tomu tak mohlo být, je dobré vědět, že mezi osvědčené spouštěče depky patří
v první řadě alkohol. (a jsme zase u toho Kopeckého.)
Tedy ti pro tuhle chvíli mohu poradit, aby jsi zkusila přehodnotit, nakolik je nutné při posezení s kolegy, brát účast také na jejich popíjení.
Dojdeš-li k poznatku, že docela dobře s nimi můžeš posedět i v případě že ty na rozdíl od nich budeš v pohodě usrkávat nějaké svoje oblíbené“ nealko,“ pak nesporně uděláš krok dobrým směrem.
Deprese je s alkoholem dobrý kamarád, ti dva chodí rádi pospolu.
Fakt, že pobýváš na horách patří mezi ty dobré zprávy, bývá tam svěží vzduch, který působí ozdravně na tělo i ducha.
Tak bych se na tvém místě zkusila mrknout blížeji na to jak vlastně dýchám
učila se dýchat z hluboka, s požitkem, vědomě a o tom dýchání si příležitostně něco přečetla.
Pokud jde o tu nemožnost se v klidu najíst, existuje také možnost v klidu si předem připravit něco dobrého k zakousnutí,
co se dá sníst ve chvilce relativního klidu v terénu při tvojí práci.
Řešení sebevětších potíží zpravidla začíná u tzv. „prkotin“ a proto tedy těchto pár praktických rad, založených na vlastních poznatcích.

Zdravím tě a přeju dostatek sněhu a dobré nálady.

[Jarda Malej]

Také se ptáš, existuje-li pozitivní ..

Tam mělo být samozřejmě: "Také se ptáš, existuje-li pozitivní deprese"

[Návštěvník]

Ta pozornost. Marina.

[marina.zhukovskaya]

Děkuji lidičky,

to s tím alkoholem a depresí, to vím, že to chodí po jednom boku, ale spíše tak, když piješ sám, abys vymyl mozek... Mě to neovlivňuje na společenských setkáních, když mým záměrem je něco jiného, než se opít.... Dnešní nealko, co podávají všude je mnohem a mnohem nezdravější, než třeba pivko, nebo vínko. Destiláty vyššího kalibru naštěstí nepiju.

A jak správně napsal návštěvník jsem "Marina" což ale není podstatné, je hlavní, že jste mi věnovali svůj čas!

[rosada]

Marino , promiň to zkomolení jména jsem začala já. Mám problémy se čtením, normálně to mi to už nevadí, ale jména jsou oříšek, tam se nemám čeho chytit.
Poznámek, o tom že se to dá vyřešit pozorností, mám už za celý život plné zuby.
Omlouvám se.

[rosada]

Tohle přečtu v pohodě, ale nechtějte po mě, abych v tom našla všechny chyby.

[Návštěvník]

Byl jsem zvědavý, ros, jestli se omluvíš. Psala jsi, že se učíš neomlouvat :-) Proto jsem upozornil na zkomolení jména, ono to fakt podstatné nebylo. Ale bylo to dobré pro to, co s tím uděláš :-)
Nic ve zlým :-)

to Marina: jaké si to u-děláš, takové to máš. Tohle je dobré "žít", pak se cesta stává svým naplněním, tím, čím skutečně je. Potom okamžik "smrti" (nemyslím tím jen finální odchod vědomí z těla, i když tento okamžik myslím - a kéž by byl stále přítomný a vědomě žitý) nemůže překvapit "peklem" (lítost, rozčarování, smutek, vina, zklamání), ale jen hlubokou vděčností za to, že jsem byl - byla při tom. A že jsem udělal, jak nejlépe jsem uměl.
Vděčnost a smír.
Kéž nám všem v to dopomáhá Bůh.

[Návštěvník]

...Poznámek, o tom že se to dá vyřešit pozorností, mám už za celý život plné zuby.
...

se ti nedivím ros taky už těch políčků v tomto smyslu mám dost ...

nota bene povětšinou je udělují ti, co sami jsou s pozorností na štíru nebo byli jimi pořádně masírování a nebo obojí ... pak reagují tímto stylem a nedovedou si tu rejpavost odpustit ... přitom by stačilo jen upozornit, že Marina neni Martina ...

Marino držím palce

k tomu alkoholu - je to skutečně rozdíl - jít si někam sednout s tím, že si jdu promýt mozek nebo si dát skleničku a vychutnat si jí ... z této oblasti mám zkušenosti bohatého rázu, takže vím o čem to je

[Návštěvník]

to Marina: jaké si to u-děláš, takové to máš. Tohle je dobré "žít", pak se cesta stává svým naplněním, tím, čím skutečně je. Potom okamžik "smrti" (nemyslím tím jen finální odchod vědomí z těla, i když tento okamžik myslím - a kéž by byl stále přítomný a vědomě žitý) nemůže překvapit "peklem" (lítost, rozčarování, smutek, vina, zklamání), ale jen hlubokou vděčností za to, že jsem byl - byla při tom. A že jsem udělal, jak nejlépe jsem uměl.
Vděčnost a smír.
Kéž nám všem v to dopomáhá Bůh.

Tichá oběť.

[Leah]

se ti nedivím ros taky už těch políčků v tomto smyslu mám dost ...

Není mi jasné, proč Návštěvníku event. zmínku o pozornosti, vnímáš to jako "políček"?
Vždyť pozornost, a jí daná schopnost rolišení mezi "zrnem a plevami", určuje "kvalitu" celého našeho žití.

[Návštěvník]

Ona ta nepozornost taky říká něco jiného, resp. může říkat, že nevěnuji pozornost tomu, kdo stojí přede mnou - plně a soustředěně, cele, ale jsem tlačena zevnitř podělit se s tím, co já k tomu vidím, co si já myslím, co se mě osvědčilo. Tedy moje já je v tu chvíli důležitější, než vnímání toho, co říká druhá strana, jak vypadá, jak se u toho cítí, tváří, projevuje i jak se jmenuje.
Nevnímáme soustředěně.

Ale ros psala, že má trochu potíže se čtením, to se dá pochopit. Kdo se kdy nespletl :-) Akorát to nemusela vzít jako své pochybení (viz. její reakce), tady se ukazuje, že ještě stále chce být někdo dokonalý (kdo asi) a když se ukáže malinká nedokonalost, hups, už je tu ztáhnutí se a obrana.

[Návštěvník]

Není mi jasné, proč Návštěvníku event. zmínku o pozornosti, vnímáš to jako "políček"?

v tom kontextu "Ta pozornost. Marina."

jinak tu pozornost bych tu směroval spíše k tomu tématu co tu Marina vyjádřila (což rosada i jarda, přestože neuvedli přesně její jméno, udělali )

[Návštěvník]

Není mi jasné, proč Návštěvníku event. zmínku o pozornosti, vnímáš to jako "políček"?

v tom kontextu "Ta pozornost. Marina."

jinak tu pozornost bych tu směroval spíše k tomu tématu co tu Marina vyjádřila (což rosada i jarda, přestože neuvedli přesně její jméno, udělali )

Svůj účel to splnilo :-), objevila se obrana, objevilo se uchopení, že jde o políček, objevila se omluva i ztažení se :-)
Kolik toho se objevilo, díky tomuhle použitému (zcela záměrně) slovosledu: Ta pozornost. Marina.

Vědělo se, že to někde a něco zabrnká.

Díky za to.

A jak by řekla rosada: Tak vítej.

Nebo ne?

[nula]

Svůj účel to splnilo :-), objevila se obrana, objevilo se uchopení, že jde o políček, objevila se omluva i ztažení se :-)
Kolik toho se objevilo, díky tomuhle použitému (zcela záměrně) slovosledu: Ta pozornost. Marina.

Vědělo se, že to někde a něco zabrnká.

Díky za to.

A jak by řekla rosada: Tak vítej.

Nebo ne?

pekne

Inak Marina myslím, že teonik naznačil niečo čo môže pomôcť a to je skôr to odovzdanie sa do rúk povedzme "vyššej moci" Proste skús nechať veci plynúť a pozoruj ich akoby s odstupu. Mne to pomáha, kadečo si lepšie uvedomím. Ale myslím, že u nás žien ide občas aj o to, že keď sa z niečoho "vyrozprávame", tak ako ty teraz tu, tak sa nám hneď uľaví.
Neboj, ty to zvládneš!

[Návštěvník]

Jj, marina se vyrozprávala a je fuč, rozdmýchala, rozvířila vodu a nechala to tak.
Třeba je jí dobře. Alespoň jí.

[nula]

Jj, marina se vyrozprávala a je fuč, rozdmýchala, rozvířila vodu a nechala to tak.
Třeba je jí dobře. Alespoň jí.

Žeby si vedel, že ma práve zmohla viróza??

[Návštěvník]

I tebe? Mě též :-)