Smutno

[Zdracená]

Prázdnota kde se podívám.

[malpan]

je to životní období, které bysme nejraději z našich životů vymazali. Může to dojít až tak daleko, že samotný život nemá cenu ani zrnka rýže, ale tak, jako všechno jednou začlo, tak všechno má svůj konec. Jde o to jen vydržet tu dobu "temnoty", než vyprchá její čas. Jestli můžu poradit, tak směřuj svou pozornost k tomu, co tě ještě těší nebo k práci - ne nadarmo se říká, že dělání smutky zahání... Ta doba skončí, za to ti ručím - můžeš začít plánovat, co budeš žít potom

[Návštěvník]

Nejhorší je to po milování a následných pár dní. To je takový propad, který se dá připodobnit ke skutečnému umírání.
Nevím, proč právě s tímto je to spojené a nevím, jestli to takto pociťuje i někdo další a proč to tak je.
Moc ho tudíž ani nevyhledávám, i když ještě "musím".

tuším, že Elizabeth Haich o tomto píše v knize Zasvěcení, také to tak měla a vysvětlovala to přírodou, že je to přirozená funkce nebo chování přírody, kdy naplněná "umře", i např. u zvířat jsou po orgasmu stavy ustrnutí těla v pozici, jako by umřelo - nehybnost. To jsou projevy těla, ale proč to tak bolí i duši? Neznám intenzivnější bolest než je tato.

Má někdo podobné pocity?

[Existence]

Prázdnota kde se podívám.

Pak tedy poznáváš to Buddhovo: Forma je prázdnota.

A když otočíš pozornost do sebe, existuješ ?

Jestli si nejsi jistá, že ano, přestaň dýchat.

Nepotřebuje ani to. Jdi do té prázdnoty co nejhlouběji.

Existuješ ?

Jestli ano, jaké to je ? Zavři oči a zkoumej to.

Jaké to je, když se prázdno naplní existencí ?

Otevři oči a nadechni se, jaké to je ?

Dotkni se rukou klávesnice před sebou,

jaké to je ji jenom lehce pohladit ?

Prázdnota je forma.

Prázdnota je zázrak.

[malpan]

Prázdnota kde se podívám.

Pak tedy poznáváš to Buddhovo: Forma je prázdnota...

každý mluvíte o něčem jiném - ty mluvíš o vyrovnanosti, ale první příspěvek je o citovém (myšlenkovém) a emocionálním strádání...

[Linda]

Pochopení intelektu "vše je Prázdnota" nemá sílu rozpustit emocionální strádání, dokud vnitřní transformace emocionálních energií nepokročila a dokud místo pouhého pochopení nedojde přímo k "uvidění" - rozpoznání.

Probuzení vidí vnitřní stav hledajícího a podle pokročilosti jeho vnitřní transformace mu poradí určitý typ sádhany, pro něj vhodný. Tak to pokračuje až do stupně, kdy se v převážné míře rozpustilo to, co v tom tvaru znemožňuje vnímat "Vše je Prázdnota".

[Linda]

je to životní období, které bysme nejraději z našich životů vymazali. Může to dojít až tak daleko, že samotný život nemá cenu ani zrnka rýže

[malpan]

Pochopení intelektu "vše je Prázdnota" nemá sílu rozpustit emocionální strádání".

děkuji za doplnění

[nop]

Nejhorší je to po milování a následných pár dní. ...
Nevím, proč právě s tímto je to spojené a nevím, jestli to takto pociťuje i někdo další a proč to tak je....
tuším, že Elizabeth Haich o tomto píše v knize Zasvěcení, také to tak měla a vysvětlovala to přírodou, že je to přirozená funkce nebo chování přírody, ....

Jako v jiných případech, mohou být nejméně dvě roviny. Hmotná a duchovní.
Sblížením se naplňuje láska, jeden způsob. Forem je více. První je mateřská, dále dětská, přátelská, sourozenecká, obdivná atd. Když žena poslouží dítěti, nemá žádný stav smutku. Asi je to o něčem jiném.
Přitažlivost hmoty vede ke splynutí, které chce matka Příroda. Aby nezahynul rod, ale pokračoval. Je-li při tom pociťovaná duchovní stránka, není o čem řešit. Bůh dává naplnění. Je-li ale odtrženo nazírání duchovna od cítění hmoty, může se stát stav prázdnoty. Příroda splnila svůj účel a pokrok v duši je vedlejší, pro ni (přírodu) je to soukromá věc člověka. Tu bychom si neměli nechat ujít a ne jen plnit přání Přírody.
Jestli ji návštěvník muže, vězme ještě, že je rozdíl v pocitu ženy a muže. Žena se při jemném, vlídném a ohleduplném chování muže cítí spokojená, ba šťastná. Našel jsem to v románu Sever proti Jihu od Mitchelové (a v osobních rozhovorech o tomto tématu).
Muž ztrácí energii, materiál vytvořený metabolismem a své fluidum při tom daruje ženě. Ani se to nezdá, ani nevidí a proto to mnohdy uniká z pozornosti. Proto je žena šťastná a muž je zanechaný přírodou jako vyprázdněný z energie. Příroda splnila své. Jedná se u ní o možnost početí a tam celý řetěz událostí je v přírodě hodnocený jako dosáhnutí první fáze potřebné k početí (i kdyby k němu nedošlo).
Jsou ještě další hlediska. Žena má setrvat v pocitu zabezpečení, nesmí tedy jít o nepatřičný stav, jako je násilí, svedení a pouhá zvědavost. Pak srdce ženy cítí, že něco není, jak mělo být.
Jedním krajním postojem v náboženském úsilí mužů je záměrná kastrace z náboženského zájmu. Přestane tvorba materiálu, který je určený pro ženu a tudíž se ušetří energie a materiál. To se projeví v rozkvětu jiných sil osoby muže. Jeden z raných křesťanských spisovatelů se kastroval (jméno si nevybavuji, snad Origénes) a byl velmi pilný spisovatel, zanechal 200 spisů. Jedna lékařka mi řekla, že ta plodnost ve psaní byla z důvodu ušetřené energie těla.
Je to jako v Bibli, kde se o životě muže bez dotyku těla ženy používá staré české slovo „panicové“.
Kniha Zjevení 14, 4 „Toto jsou ti, kteříž se ženami nejsou poškvrněni; neboť panicové jsou. Tito jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel“.
Dále je o „panicích“ řeč v ev. Matouše 19, 3 „I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?
4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?
5 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.
6 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje.
7 Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji?
8 odpověděl jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
9 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství), a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
10 Řekli jemu učedníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.
11 On pak řekl jim: Ne všickni chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno.
12 Jsou zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsou panicové, kteříž učiněni jsou jimi od lidí; a jsou panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.“

Proč se styk se ženou nazývá „poskvrnění“? to asi souvisí s tím, že při příchodu do chrámu k náboženským úkonům se vyžadovalo odříkání: půst od jídla a od ženy (u žen od jídla a od muže).
Doklad je v případě z doby Davida, když utíkal před králem Saulem a jeho lidé neměli právě co jíst. :
První kniha Samuelova, kap. 21, 1 „Tedy přišel David do Nobe ke knězi Achimelechovi“ a žádal od něho jídlo….
3 „Protož nyní, co máš tu před rukama, dej v ruku mou, [asi] pět chlebů, aneb což na hotově máš.
4 Odpověděl kněz Davidovi a řekl: Nemám chleba obecného před rukama, než toliko chléb svatý, však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci.
5 Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera [tak] před včerejškem, když jsem vyšel; protož těla služebníků svatá jsou.“ (rozuměj „jsou rituálně čistá“, požadavek byl, aby to byly tři dny) ,
6 „A tak dal jemu kněz [chleby] svaté; nebo nebylo tam jiného chleba, jedině chlebové předložení,…“
Pavel opakuje slova JK a používá slovo Tajemství v listě do Efesu 5, 31 A proto opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budou ti dva jedno tělo.
32 Tajemství toto veliké jest, [i]ale já pravím o Kristu a o církvi.
33 A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj.
=
a tady je možná otázka, možný zádrhel: jde-li o stabilní bytost, které jsem přísahal věrnost, nebo jestli jde o samotné „milování“ bez závazku a ochoty sdílet s ní život. Ale jestli je žena spokojená, měly by vyzařovat pokoj a to by mělo prospět i muži.

[Pavla]

Nejhorší je to po milování a následných pár dní. To je takový propad, který se dá připodobnit ke skutečnému umírání.
Nevím, proč právě s tímto je to spojené a nevím, jestli to takto pociťuje i někdo další a proč to tak je.
Moc ho tudíž ani nevyhledávám, i když ještě "musím".

tuším, že Elizabeth Haich o tomto píše v knize Zasvěcení, také to tak měla a vysvětlovala to přírodou, že je to přirozená funkce nebo chování přírody, kdy naplněná "umře", i např. u zvířat jsou po orgasmu stavy ustrnutí těla v pozici, jako by umřelo - nehybnost. To jsou projevy těla, ale proč to tak bolí i duši? Neznám intenzivnější bolest než je tato.

ahoj.... podle mě...dostáváš právě veliký dar... dar nahlédnout do svého nitra, kdy do vědomí vstupují potlačené energie, bloky, které se projevují nějak negativně ve vědomí....
nechat to vše probíhat tak, jak se to děje a jak to je ... se všemi nepříjemnostmi, s tím, že nechápeš,nerozumíš... přijmout ty stavy jako když maminka přijímá svoje dítě... někdy hodné, jindy neposlušné...neodmítat, nezlobit se, neuzavírat se před tím... přiznat si nepochopení, ale svolit k tomu, aby se to dělo.... blokovaná energie se tím obyčejným a přitom tak neobyčejným přijetím rozpouští a když neutečeš, nepřekryješ momentální smutek nějakou falešnou radostivostí, energie uvnitř se vyčistí a projeví se i vně


Osho ke smutku říká:
Pamatuj siI, že tato bolest tu není od toho, abys byl smutný. V tom se mnozí lidé mýlí... tato bolest je tu jen proto, aby ses stal bdělejším - protože se lidé stávají bdělými až tehdy, když se jim šíp zabodne hluboko do srdce a zraní je. Jinak se bdělými nestanou.
Když je život snadný, pohodlný, příjemný, kdo by se staral? Komu by se chtělo být bdělým? Když vám ale zemře přítel, existuje určitá možnost. Když se s tebou rozejde tvá žena - a ty jsi úplně sám uprostřed temných nocí. Tolik jsi ji miloval a vsadil jsi všechno, co jsi měl a najednou, z ničeho nic, je pryč. Plakat ve své osamělosti je příležitost, která ti, když ji využiješ, může pomoci k uvědomění. Ten šíp bolí: můžeš ho využít.
Bolest tu není proto, abys byl zoufalý, je zde proto, aby tě učinila bdělejším. A když jsi bdělý, zoufalství zmizí.

[irulan]

Deprese , temna noc...
Nemůžeš s tim nic dělat, jen si to odzit. Jediná útěcha, ze všechno je pomíjivé. Jen si sama neurcis, kdy to pomine. Nic se s tim neda dělat, jen to akceptovat.

[Pelvan]

Ahoj
Nikdy neříkej nikdy.
Mně pomáhá pohyb na smutek a na bezmoc.
Horší je, když mne bolí například noha a já se hýbat nemohu.
Pak je nutné jít skrz to, vnímat tu bolest, která je někdy lepší než ten smutek.
Ale ten smutek není až tak zlý, horší je nenávist nebo strach. Od smutku je blízko k radosti a radost by bez smutku nemohla existovat - stejně jako světlo bez stínu.
Zdravím

[Návštěvník]

To je dobrý přístup., pokud je přirozeně vykrystalizovaný procesem sebeuvědomění... (nevím jak to lépe napsat), ale úplně stejný přístup by mohl být přístup osobní jednotky, která si to takto naprogramovala, aby nezakoušela emoce...neguji, protože nejsem...jestli mi rozumíš...., i to se stává...., nechci prožívat a to nechci je čistě osobní...

Já sama jsem spíše v situaci, že je prožíváno, je tu ztotožňování a někdo se zároveň na to celé dívá jako na hru, film a výsledek je rozporuplný a následný pocit je pocit ztráty...a smutek...

Ne vždy, ale většinou to tak je..., protože je vyciťován ten klid (nedotčený ničím)...., tolik blízký, .... a tohle je jako když hodíš kámen do vody...

[Návštěvník]

Vyvinula se naprostým nepřijetím - nespojením se s jakoukoliv blažeností nebo povznesením, naopak jejich přesměrováváním ve prospěch štěstí druhého a nebo všech cítících bytostí.

Můžeš uvést praktický příklad, jak tohle v reálu funguje ?

[Ja.na]

Máš zkušenost s tím, že když odmítáš být šťastný, že jsou lidi kolem Tebe (například ti, kteří Tě mají rádi), šťastnější, než dřív, kdy sis ještě dovoloval být šťastný ?

[.Petra]

Pak jsem později něco podobného aplikoval i v sexu - tam - co s tou obrovskou energií? Tak jsem se v tom okamžiku snažil spojit vždy se všemi bytostmi s velkým odhodláním, - s tím základem ze kterého každá bytost vyrůstá, tam kde jsme spolu spojeni a vyslal skrze ten základ veškerou tu uvolněnou energii, aby každý pocítil na ten okamžik ze svého nitra alespoň kousek této svaté probouzející energie a pomohlo mu to na cestě k Pravdě.

A přesně tohle by mě zajímalo, jestli je to jen Tvá utkvělá představa, že čeho ses osobně vzdal, každý pocítil a pomohlo mu to na cestě k Pravdě.

Miroslav psal, že se něčeho osobně vzdal? Nebo si to tak představuješ, Jani?
Já jsem to pochopila tak, že na tom neulpěl. Jak by jsi se něčeho mohla osobně vzdát, když ti to nepatří? Jde o energii...

Chápu to tak, že se v té energii ani na okamžik nebahnil, ale hned ji poslal dál tím způsobem, který považuje za nejoptimálnější - přes Podstatu k ostatním bytostem.
Píše o tom, jak to u něho probíhá a ne o vysledcích u ostatních.

[Návštěvník]

Poslední dobou děláš mluvčího Miroslavovi, někdy až obhájce, má to nějaký důvod?

[.Petra]

Miroslav psal, že se něčeho osobně vzdal? Nebo si to tak představuješ, Jani?
Já jsem to pochopila tak, že na tom neulpěl. Jak by jsi se něčeho mohla osobně vzdát, když ti to nepatří? Jde o energii...

Tomu bych rozuměla, ale jak můžeš něco, co Ti nepatří přesměrovat ve prospěch někoho jiného ?

Máš nějaké zkušenosti s energií, Jani?

Chápu to tak, že se v té energii ani na okamžik nebahnil, ale hned ji poslal dál tím způsobem, který považuje za nejoptimálnější - přes Podstatu k ostatním bytostem.
Píše, o tom, jak to u něho probíhá a ne o vysledcích u ostatních.

Právě tahle představa, že pro druhé bude štěstím (blahem) když půjdu cestou mimo štěstí a blaho, se mi jeví jako naprosto nesmyslná.

Jistě, to je totiž tvoje představa, Jani.

Opravdovým blahem je energii blaha nedržet, nýbrž ji nechat neustále proudit - mezi všemi, mezi vším.

Výsledkem je, že zůstává "cesta" energie otevřená (neuzavře se, jak je to obvyklé) a spojení stále trochu zůstává. Opakováním se to posiluje a stává samozřejmým.

[Petra]

Pokud s tím máš, Péťo, zkušenost, tak je Ti jasné, že jakmile se na blahu a štěstí osobně ulpí, tak je to pryč.

No, tu zkušenost bohužel, Jani, nemám, protože jsem na blahu a štěstí neulpěla.

Je to vědomé opravdu jen, když je to osobní sakumprásk odevzdáno podstatě, Bohu.

Až budu mít něco osobního, tak budu přemýšlet, co s tím udělám...To bude jistě velmi zajímavé, až mi bude něco osobně vědomé.

[Petra]

je jedno, že na svou osobu nijak nemyslím, neulpívám na představách o ní, ale je možné ulpět na představách o osobě někoho jiného, na představách, že ta osoba by měla být jiná, než je a rázem jako by se vědomí stáhlo, jako by vědomí lásky se uzavřelo a s tím zároveň mizí vědomí blaha.

Tak to nedělej, Jani, když se ti potom vědomí lásky a blaha zavře, a ty to tak nechceš mít.

A stejný mechanismus to vědomí otevírá, tedy vědomí, že myšlenka je jen myšlenka a není skutečností.

Takové vědomí nemá valnou cenu, když je závislé na nějakých lidských výmyslech o myšlenkách a skutečnostech.

,