Tchýně

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » stř 11. led 2012 3:44:56

Ještě jeden opis
Lída píše: Zdá se, že pořád platí staré dobré "všechno souvisí se vším"
Nakoukla jsem na Poradnu a tam právě v diskusi o příšerné tchýni někdo napsal:
"Cokoli nepřijímám, nemohu se od toho nic naučit, a vyučován jsem potom jaksi i proti svojí vůli.
Pokud se někdo má za lepšího, vědomějšího, než je bližní jeho, pak to vyučování dostavuje občas velmi brzy a bývá často dosti bolestné."
Taky mám zkušenost, že člověk nejprve různě dlouho zkouší drsné nebo i jemné válčení se vším nežádoucím v sobě nebo v druhých. Dřív nebo později objeví, že je možné přijímat to, s čím předtím válčil, a otevírá se tak možnost transformace obsahů vědomí v to, z čeho vznikly - v energii.
* k tomu Atman píše:
To by si měla přečíst především ta tchyně, protože se považuje za lepší a vědomější - a zatím je poznat, že tu dobu, co je déle na světě než její snacha, nevyužila k tomu, aby se naučila inteligentně jednat s druhými.
Ale zajímavé je, že se toto inteligentní chování očekává od snachy - i když měla podstatně kratší dobu na zkušenosti než tchyně, která by jí tedy už měla jít příkladem a ne ji ztěžovat život.
Jsem taky tchyně, ale nikdy by mě nenapadlo plést se mladým do života nebo do výchovy mé vnučky. Asi proto, že jsem měla sama bezvadnou tchyni, která mi předvedla, jak se to dělá správně. Ale zřejmě jen málo snach má takové štěstí.
(opsané z Jitřní země)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2497
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Mílo

Nový příspěvekod nula » stř 11. led 2012 10:13:29

No vždy si treba uvedomiť, že s manželom si berieme aj jeho rodinu a tú si nevyberieš. Podľa toho, čo píšeš, sa nechystáš využívať služby babičky na hlídaní. Budú vaše styky teda len na úrovni občasných návštev? Ak áno, tak sú tvoje obavy zo zasahovania do výchovy možno trocha prehnané. Výchovu dieťaťa budeš mať potom v rukách ty a manžel a tie občasné návštevy na tom veľa nezmenia. Iné by to bolo, ak by si chcela babičku využívať na "väčší uväzok". V tom prípade si zváž pre a proti a čo ti stojí zato. Inak ti naozaj neviem dať inú radu, ako naučiť sa s tchýní žiť. Možno je dobré si hneď na začiatku uvedomiť, že je to matka tvojho muža a povedz si prečo si si ho vzala, čo všetko na ňom miluješ. Potom si uvedom, že je to aj jej zásluha, že je v tých pozitívach taký, aký je. Ona ho predsa vychovávala, tak nemôže byť len zlá. Snaž sa na každom hľadať jeho dobré stránky, každý ich má, určite aj tvoja svokra. A ak ti to nejde, tak tie občasné rodinné návštevy snáď dokážeš vydržať. Ber to ako tréning sebaovládania. Mám celoživotne podobný problém s manželovou najstaršou slobodnou sestrou, ktorá je takpovediac za 10 tchýní a ide to. Išlo hlavne o to, aby som ja zmenila svoj postoj, ju meniť nemôžem.
Uživatelský avatar
nula
 
Příspěvky: 51
Registrován: ned 02. říj 2011 21:06:45

Re: Tchýně

Nový příspěvekod orog » čtv 12. led 2012 14:02:28

To by si měla přečíst především ta tchyně, protože se považuje za lepší a vědomější - a zatím je poznat, že tu dobu, co je déle na světě než její snacha, nevyužila k tomu, aby se naučila inteligentně jednat s druhými.
Ale zajímavé je, že se toto inteligentní chování očekává od snachy - i když měla podstatně kratší dobu na zkušenosti než tchyně, která by jí tedy už měla jít příkladem a ne ji ztěžovat život.

Délka současného života nehraje roli, protože současný život ve fyzickém těle je pokračováním předchozích životů. Záleží na tom, kam duše ve svém vývoji dospěla. Můžeme někdy vidět děti, které se chovají zralejším způsobem než mnozí dospělí, a naopak potkáváme nezralé lidi, kteří jsou sice fyzicky dospělí, ale chovají se sobecky a projevují dětinskou sebestřednost.
orog
 
Příspěvky: 140
Registrován: pát 04. lis 2011 15:18:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Petra » čtv 12. led 2012 20:22:30

orog píše:
To by si měla přečíst především ta tchyně, protože se považuje za lepší a vědomější - a zatím je poznat, že tu dobu, co je déle na světě než její snacha, nevyužila k tomu, aby se naučila inteligentně jednat s druhými.
Ale zajímavé je, že se toto inteligentní chování očekává od snachy - i když měla podstatně kratší dobu na zkušenosti než tchyně, která by jí tedy už měla jít příkladem a ne ji ztěžovat život.

Délka současného života nehraje roli, protože současný život ve fyzickém těle je pokračováním předchozích životů. Záleží na tom, kam duše ve svém vývoji dospěla. Můžeme někdy vidět děti, které se chovají zralejším způsobem než mnozí dospělí, a naopak potkáváme nezralé lidi, kteří jsou sice fyzicky dospělí, ale chovají se sobecky a projevují dětinskou sebestřednost.


Tím chceš zřejmě říct, že když je tchyně nezralá duše, tak se od ní nedá nic očekávat. Ok.
Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost, tak se dá očekávat, že za dobu jedné generace by se mohl člověk něco naučit.
Jsi starší, jsi moudřejší... (nebo že by ne? 8) )
:)
Petra
 
Příspěvky: 1640
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod přihlížející » čtv 12. led 2012 22:04:11

Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost


Kde by se vzalo. Nikdy na Zemi nebyl větší rozdíl ve stupních zralosti jedinců, kteří se teď rodí. A dá se to přímo pozorovat. Člověkem zabité zvíře se příště zrodí v lidské podobě. A současně se dnes rodí tolik lidí zralých k sebepoznání, jako nikdy předtím, včetně těch, kteří jim k tomu pomáhají.
přihlížející
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Petra » pát 13. led 2012 6:57:04

přihlížející píše:
Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost


Kde by se vzalo. Nikdy na Zemi nebyl větší rozdíl ve stupních zralosti jedinců, kteří se teď rodí.


Ty rozdíly ve zralosti shrnul Johann Kössner do 7 rovin vědomí a tam se vejde opradu všechno. Podle něho se nachází 95% lidstva na těch prvních čtyřech, ale nejvíc - 2/3 - je na té třetí.
To podle mě odpovídá.

přihlížející píše:A současně se dnes rodí tolik lidí zralých k sebepoznání, jako nikdy předtím,

To je ta 4.rovina. Ale že by jich na ní bylo tolik, jsem si nevšmla. Asi jsi optimista/tka.
:)

P.S. Vzrůstající zájem o ezoteriku/probuzení je spíš jen modní záležitostí - nová zábava pro ego.
Petra
 
Příspěvky: 1640
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod amiable » stř 18. led 2012 11:59:59

přihlížející píše:
Ale když ca. 60% - 70% obyvatelstva má stejnou či podobnou zralost


Kde by se vzalo. Nikdy na Zemi nebyl větší rozdíl ve stupních zralosti jedinců, kteří se teď rodí. A dá se to přímo pozorovat. Člověkem zabité zvíře se příště zrodí v lidské podobě. A současně se dnes rodí tolik lidí zralých k sebepoznání, jako nikdy předtím, včetně těch, kteří jim k tomu pomáhají.

Je možné si všimnout, že od druhé poloviny dvacátého století se díky informačnímu propojení lidstvo začíná spontánně dělit do dvou skupin: těch, kdo se k sebepoznání blíží, z toho část pouhým utrpením, vědomím bezmoci a tak zmenšováním ega, a těch, co jsou čím dál bezcitnější, jiným působí utrpení a ve svém sobectví a pocitech moci se stále víc utvrzují. Přitom duchovní zkušenost se paradoxně může stát příčinou pádu, vede-li k sebepovyšování nad "ostatní nevědomé".
amiable
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jarda Malej » stř 18. led 2012 12:47:22

Člověkem zabité zvíře se příště zrodí v lidské podobě

..a naopak.

:D
Jarda Malej
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » stř 25. říj 2017 8:04:19

Zdravím,

moc se mi líbí Vaše reakce, připomínky a rady a i já se připojuji s problémy se svou tchýní. S manželem jsme spolu 8 let, náš vztah je "unikátní" v tom, že v počátcích naší známosti manžel po dopravní nehodě strávil v nemocnici v kómatu několik měsíců a další půlrok se pomalu vracel zpět k běžnému životu. Na manželovi zranění nezanechalo žádné trvalé následky, jak psychické, tak fyzické, nicméně já prožívala cca půl roku ve strachu, že umře a další půl roku ve strachu, že jsem o něj přišla jako o partnera, když k lásce k člověku se nedá nutit. Nicméně vše dopadlo dobře, manžel je pro mě teď už mohu říci oporou se vším všudy, naučili jsme se spolu vycházet a navzájem respektovat. Bohužel to se nedá říci o manželově matce a bohužel i manželovo otci. S tchýní nemám vůbec dobrý vztah, při jakékoli návštěvě, ať u ní doma nebo u nás mě neustále ignoruje, všímá si pouze svého syna a ptá se ho na věci, které se týkají pouze jeho osoby, já pro ně funguju jen jako služka, která jim podstrojuje, a to jsem zapomněla zmínit její vražedný pohled, kterým mě vždy uvítá mezi dveřmi. Nevoláme si, nebavíme se spolu, pokud náhodou manžel z místnosti odejde, nastane hrobové ticho, nemáme žádnou společnou řeč, takže vždy mluví o svém synovi, když byl malý. K narozeninám, svátku dostanu vždy nějaký dar, který je užitečný i pro jejího syna - několikadenní pobyty v hotelu pro dva, věci do kuchyně, na úklid, čokolády, alkohol atd. Mně samotné se na můj život, přání, sny, problémy nezeptá. Když si něco nepřeju, tak to nerespektuje, dříve tímto způsobem bojovala za mými zády, teď už mi to dává na vědomí přímo přede mnou. Chodí na nevítané návštěvy, vždy je to však podle jejího názoru v pořádku, nic špatného nedělá, v ideálním případě pošle svého manžela dopředu a sama se schovává v blízkosti našeho domu, takže se manžel zvedne a jde za ní. Mám pocit, že trpí tzv. opičí láskou ke svému synovi a já to odnáším. Z našeho vztahu nemá radost, vnímá mě jako osobu, která jí bere jejího syna, neustále by ho chtěla mít u sebe, když jsme jí oznámili naše zásnuby, neřekla k tomu nic, i přes 7 let našeho vztahu byla překvapená, že svatba musí být. Pro názorný příklad, oba s manželem dojíždíme do práce každý den, manžel má v práci kolegu, který bydlí ve stejném městě jako tchýně s tchánem a jednou na návštěvě tchýni mezi zuby ujela otázka, proč manžel nebydlí u nich doma a nedojíždí s ním - nevím, jak do takového způsobu života zapadám já...Potřebuje lidi kolem sebe ovládat, manipulovat, vše musí být podle jejích představ, ale já jsem člověk, který si todle nenechá líbit. Manžel po několika peripetiích už stojí při mně, nicméně pořád je to jeho máma a je pro něj těžké s ní bojovat, je moc hodný, i tak mám někdy pocit, že mě řekne něco jiného a své matce také. Několikrát jsem chtěla vztah ukončit právě kvůli tchýni, ale nedokážu to dotáhnout do konce - i kvůli výše zmíněné tragické události, která manžela postihla. Stále mám na paměti ten strach, utrpení a bolest, kdy můžete přijít nadobro o milovanou osobu a ve srovnání s tím jsou jakékoli problémy nijaké...Nevím ale, jak dál. Bolí mě, když vidím, jak vztah tchýně-snacha může být příjemný, nevím, proč jsem pro svoji tchýni takovým nepřítelem. Jejího syna jsem neopustila ani v nejtěžších chvílích jeho života, díky mně a mé podpoře má vysoké vzdělání, práci snů, ani já nejsem žádným "blbem", má pracovní pozice je velice vážená, o jejího syna se starám v podstatě jako o děcko, má na růžích ustláno, mohl skončit mnohem hůř. Ani chování mého tchána není o nic lepší, ten se mnou nebojuje, nicméně je příkladný podpantoflák, takže nikdy nevystoupí proti své ženě a tiše takové chování toleruje. Vztahy se natolik vyostřili, že jsem řekla manželovi, že jeho rodiče už nechci nikdy vidět, ani u nás ani k nim už nikdy nepřijedu. Manžel mé rozhodnutí naprosto chápe, neřekl žádného slova proti tomu, ví, jaká je jeho matka. Bojím se ale, že když má dojít ke konfliktu s jeho mámou, nikdy jí nedokáže ustoupit, je až moc hodný, jeho máma ví, co na něho může použít, sama ho k tomu vychovala. Tchýně o mém rozhodnutí ví, nic si z toho ale nedělá, nejdůležitější je pro ní, že uvidí svého syna, což zdůrazňuji, že jsem svému manželovi nikdy nezakázala. Řekla jsem mu, ať si za rodiči jezdí, jak chce, ale mě z toho vynechá, což tchýni naprosto vyhovuje – až mě překvapilo, s jakým nadšením toto uvítala, a jak jí nechybím, což v synovi ještě donedávna vzbuzovala. Nevím, co dál...Vím, že tchýně s tchánem tady vždy budou a takové řešení není ideální. Oni už ale jiní nebudou a už vůbec ne kvůli tomu, že si něco já přeju. S manželem ještě nemáme děti, ale pokoušíme se o ně. Bojím se, že s dětmi se náš vztah jen vyostří. Jen chci šťastné a klidné manželství..které mám, dokud se na něm nepodepisuje vliv příšerné tchýně - takové označení jsem použila kvůli stejnojmennému filmu. Asi takový vztah je mezi mnou a mou tchýní. Jak s tímto naložit?
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 25. říj 2017 9:02:46

Viktorie píše: S tchýní nemám vůbec dobrý vztah, při jakékoli návštěvě, ať u ní doma nebo u nás mě neustále ignoruje, všímá si pouze svého syna a ptá se ho na věci, které se týkají pouze jeho osoby, já pro ně funguju jen jako služka, která jim podstrojuje, a to jsem zapomněla zmínit její vražedný pohled, kterým mě vždy uvítá mezi dveřmi. Nevoláme si, nebavíme se spolu, pokud náhodou manžel z místnosti odejde, nastane hrobové ticho, nemáme žádnou společnou řeč.

V její přítomnosti se necítíš dobře a pravděpodobně ona je na tom podobně. Nejspíš si také myslí, že za váš nedobrý vztah můžeš ty.
Jak bys to řešila na jejím místě? Jak by to ona měla řešit na tvém?

Vím, že tchýně s tchánem tady vždy budou a takové řešení není ideální.

Nebudou. Pravděpodobně je přežiješ. Jaké řešení by bylo ideální?
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » stř 25. říj 2017 14:22:47

Je mi jasné, že ona si toto myslí, koresponduje to i s její povahou. Pokud bych to měla brát z jejího pohledu, tak já být v její kůži - tedy já osobně a s mým myšlením - bych nedospěla ve vztahu k takové snaše do takového vyhroceného vztahu, neměla bych důvod, naopak, byla bych vděčná, že si můj syn vybral takovou manželku, která ho podržela i při těch nejtěžších chvílích jeho života a byla bych si vědoma toho, že hodně hodně hodně díky ní se syn vrátil zpátky.
V této fázi vztahu mi rozum říká, že obě bychom si měly promluvit a nastavit pravidla. Já jsem ale emotivní a tvrdohlavý člověk, takto se ke mně chová nejméně 5 let a když vidím, kam až to může zajít za takové časové období, nevidím vůbec světlo na konci tunelu, žádné šťastné řešení. S tchýní se nedá mluvit, žádný problém si neuvědomuje, její chování vůči mně jí přijde naprosto v pořádku, naopak neví, jak lépe by se ještě ke mně měla chovat. Pokud je s námi nějaký další nezúčastněný člověk, dělá ze sebe herečku, přetvařuje se, jak může, případně mě za mými zády pomluví a já zas vypadám jako ta špatná. Ví, že se mi nějaké věci nelíbí, řeknu jí to já i manžel, nerespektuje ani jednoho z nás a dělá, co chce - jak s takovým člověkem jednat?? Nevím...Kvůli všemu tomu, jak se ke mně chová, jí opravdu nedokážu přijít na jméno. Co od ní čekám je asi to, že se mi za své chování omluví, slíbí mi, že mě bude respektovat, dodržovat má pravidla v mé domácnosti, neútočit na mou osobu a pomlouvat mě před cizími a hlavně to, že mi poděkuje za to, co všechno jsem udělala pro jeho syna, čehož jsem se do dneška nedočkala.
Musím trochu polemizovat s tím, že tchýně a tchán tady budou pořád - a to v myšlení mého manžela, sám manžel naše sváry nese špatně, mrzí ho to, prozatím je na mé straně. Samozřejmě má rád své rodiče, ale miluje i mě. Když se postaví na jednu strany, ví, že ublíží druhé,což ho zase ničí. Je proto otázka, jak dlouho to může ještě takhle vydržet. Manžel nemá rád konflikty, bagatelizuje je a myslím, že si ani neuvědomuje vážnost takové situace. Pravidelné telefonáty 2x v týdnu a každodenní maily od jeho matky ho dokážou zvyklat.
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jana » stř 25. říj 2017 15:40:20

Viktorko,

můžeš zkoumat, co ke spokojenému životu potřebuješ. Jestli potřebuješ, aby byla Tvá tchýně ve Tvé přítomnosti ráda, bylo jí s Tebou dobře, nebo jestli stačí, aby bylo dobře Tobě, jestli k tomu potřebuješ její přítomnost, jestli se potřebuješ trápit přemýšlením o tom, jaká by tchýně měla nebo neměla být, nebo jestli tyhle myšlenky můžeš hodit za hlavu a radovat se z lásky, kterou si uvědomuješ třeba ke svému manželovi.

To, co si o Tobě tchýně myslí, nemá s Tebou ve skutečnosti až tak moc společného. To, co si myslíme o druhých, nevypovídá tak moc o nich, jako o nás.

Podle jedné studie vědců způsob, jakým posuzujeme druhé lidi, vypovídá především o kvalitě našeho vlastního života.

Zajímavá věc je třeba také tady.

Ve skutečnosti nemůžeme za naše geny, nemůžeme za prostředí ve kterém vyrůstáme, za naše zkušenosti, nemůžeme žít život lépe, než žijeme, kdybychom to uměli, tak to děláme.

Lépe, než právě teď žijeme, neumíme, ale můžeme se to učit.

Co nám může přinést úlevu, je přestat sebe i druhé vinit z toho, že nesplňujeme něčí očekávání a představy a mít život rádi takový, jaký je.

Vlastně jediné, co můžeme, je zvyšovat úroveň lásky v nás samotných. Tím se zvyšuje nejen kvalita našeho života, ale i kvalita života našich blízkých, kteří právě s námi život sdílí.

Asi to nejdůležitější je si uvědomit zákonitost, že na co zaměříme pozornost, to posílíme. Tedy pokud se pozornost zaměří na problémy, tak je naše mysl plná problémů,

pokud svou pozornost zaměříme na lásku, zesiluje úroveň lásky v našem životě, život plný lásky, je krásný.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10539
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » čtv 26. říj 2017 8:15:38

Jestli tedy tomu rozumím dobře - mám dojem, že v mé situaci a s mou náturou a náturou mé tchýně není možný žádný kompromis a řešení, tedy když se nebudu ani snažit nalézt nějakou schůdnou cestu, nevadí? Nemám řešit vztah tchýně-snacha. Nebo spíše nezaobírat se neřešitelným? Svou energie vkládat do něčeho příjemného a hledat nějaký svůj smysl života?
Mé rozhodnutí, že rodiče svého manžela nechci vidět, v podstatě, že je škrtnu ze svého života, ale s podmínkou že i oni mi do mého života nebudou zasahovat, je v pořádku? Asi bych byla za takovou situaci nejradši, jak takový stav bude mít dopad na mé manželství a případně rodinu. Vždy se dostaneme do konfliktu, když něco budu chtít já a něco tchýně, např. plánované narozeniny - návštěvy, koho si má manžel vybrat?, a přece dětem nemůžu zatrhnout babičku a pokud budou u tchýně vím, že je bude stavět proti mně a za mými zády dělat to, co si nepřeju, už jen z principu...
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. říj 2017 9:12:51

Mně v tvrdých kontroverzních vztazích pomohlo tohle

http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/ ... edomi.html
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 26. říj 2017 9:23:52

Když na ostatní lidi vyvíjíme nátlak, aby udělali to, co si přejeme, automaticky to odmítají, protože se snažíme je k tomu přimět. Čím víc na ně tlačíme, tím víc vzdorují.


Co s tím?

viewtopic.php?f=132&t=6261&start=10#p123083
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků