Tchýně

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. lis 2017 16:16:53

Ať tomu budete věřit nebo nebudete

Věřím. Vlastně spíš vím, že takhle to opravdu v nás funguje.

I mně regrese pomáhají. Využívám tuhle možnost dodnes, když se mi objevují nějaké emoce, které jsou natolik silné, že zřejmě mají příčinu někde v minulosti.
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 03. lis 2017 12:20:01

"ano řešit situaci, beru...
ale jak už jsem tady napsala jedná se o vztah, jeden nezmůže vše, musí chtít oba.."

Když ten jeden nechce, tak co?
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 03. lis 2017 12:58:16

Když ten jeden nechce, tak co?

Dokud člověk věří, že "jeden nezmůže vše, musí chtít oba", bude to, čím trpí, beze změny pokračovat dál a dál.

Tak dlouho, dokud si neuvědomí, že tohle jeho přesvědčení je naprosto mylné, že to tak není. Bude dál hluchý ke všemu, co mu říkají a píšou ti, kteří vlastní zkušeností zjistili, že opak je pravdou: že úplně stačí zpracovat vlastní bariéry vůči druhému. Například

Návštěvník píše:Byla jsem jedináček, vymodlené dítě svých rodičů. Velký kus života jsem, vlastně jsme - žili s mamkou spolu v řekněme boji. Ne jako dítě, ale od mých dospěláckých let, kdy jsem se stala v 18-ti letech manželkou, záhy i matkou. Problém spočíval v tom, že i když jsem již byla dospělá, sama matkou, mamka mne pořád brala jako svou (malou) dceru, která se musela každou chvíli hlásit, vysvětlovat, navštěvovat. Musela. Jinak tu byly výčitky z její strany. Ten vztah mne doslova ničil, šíleně mi to lezlo na nervy. Dokud jsem "poslouchala", "hlásila se", bylo vše v pořádku, v momentě, kdy se tak nedělo, výčitky a slova jako že žije celý život jen pro mne atd. a že jsem nevděčná. Chjo. Znovu se mi to období připomíná a je to, vlastně bylo to, těžké. Pro mne ale i pro ni.
Pak jsem se asi ve svých 40 letech účastnila víkendového sebepoznávacího kurzu, kde jsme měli alegoricky, tzn. pomocí obrazů, nakreslit sebe, svou matku a svého otce. Sebe jsem nakreslila jako slunce. Otce jako tajícího sněhuláka, pod kterým je již spousta vody a mamku jako hromadu černého kamení....
S lektorem jsme společně obraz rozebrali a když jsem mu popsala své pocity, týkající se rodiny (otce a mamku), popsala jsem mu náš nezdravý vztah s mamkou, jen se mne zeptal, proč jsem to tak dalece nechala dojít. Já.
Ta slova byla pro mne jako rána do palice.
Zanedlouho jsem šla ke kamarádce na odblokování. Nebylo naplánováno žádné konkrétní téma. To téma se rozkrylo samo.
Prožila jsem si v regresi svůj prenatál, zakoušela jsem své pocity coby duše, čekající na vstup do lůna, zažívala jsem pocity mé mamky, svého otce, to, jak si přál spíše kluka, než dceru, osamělost mamky, pro kterou otec nikdy nebyl oporou atd. Bylo by to nadlouho....
Regrese vyústila do zvolání: "Nejsem dítě!!!!!" A několikrát za sebou, nejdříve ve vzdoru, nahlas, silně: "Nejsem dítě!!!!!" a nakonec s úlevou a tichým, vnitřním úsměvem: "Nejsem dítě!".... :-)

Ať tomu budete věřit nebo nebudete, ale aniž bych musela cokoli říkat, náš vztah s mamkou se sám (!) změnil. Jakoby ze dne na den. Najednou tu vedle sebe (ne proti sobě), ale vedle sebe stály dvě ženy. A obě volné a svobodné. A obě milující...

Držím Ti Viktorie palce, abyste váš vztah vyřešili. Pro sebe, ale i pro vaše okolí. ♥

Taky držím palce :)
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » pát 03. lis 2017 14:51:58

Zajímavý článek, i když z jiného pohledu:

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-se ... aluji.html

Problém jménem mama hotel aneb Když potomci své osamostatnění nezdravě oddalují
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 03. lis 2017 22:31:02

Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod nop » sob 04. lis 2017 8:43:46

když potomci své osamostatnění nezdravě oddalují

Ale to závisí od možností.
Když se v 60-tých letech stavěla panelová výstavba bytů, ve kterých V. Havel viděl králikárny, pak prezident Novotný řekl, že "bytový problém je v podstatě vyřešený" a přesto se stavělo dál, takže nebyl. Někdo byt nesehnal, někdo neměl peníze a tak byl nucený "nezdravě oddalovat".
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2487
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 14. lis 2017 17:57:15

Návštěvník píše:
Prožila jsem si v regresi...

http://www.regresniterapie.eu/o-hlubinn ... rapie.html

Regresní terapie, vycházející z hlubinné abreaktivní psychoterapie, umožňuje nacházet a zpracovávat příčiny fyzických i psychických problémů, jimiž lidé trpí, a vracet jim zdraví.Psychoterapie nevyžaduje užívání žádných psychofarmaka a vzhledem k tomu, že je schopna jít daleko do minulosti, umožňuje nalézat a zpracovat příčiny, k nimž se jiné, konzervativní psychoterapeutické postupy vůbec nedostanou. Kniha obsahuje řadu příkladů z praxe, které velice názorně možnosti hlubinná abreaktivní psychoterapie demonstrují.

Obrázek

Úryvek z úvodu:
Ráda bych vás seznámila se zajímavou metodou, pomocí které se můžete zbavit spousty svých problémů. Jedná se o potíže jak psychické, tak fyzické, které obtěžují a znesnadňují, nebo zcela znemožňují kvalitní prožívání života.
(…)
Jedná se o regresní terapii, přesně však nazývanou „Hlubinná abreaktivní psychoterapie“. Název plně vystihuje její podstatu. Hlubinná – jde do hloubky, ke skutečné podstatě, příčině problému. Abreaktivní – česky dost krkolomně znějící odreagovávací znamená, že cílem je skutečné odreagování, tedy odeznění nepříjemných pocitů. Psychoterapie – skládá se ze dvou slov: psyché znamená duše, terapie znamená léčba, celé dohromady znamená, že léčba probíhá na úrovni duše, bez použití jiných prostředků, tzn. „léků“, bylin, čajů, masáží apod. Cílem je, aby se člověk co nejrychleji zbavil potíží bez následné potřeby dalších pomůcek. Tedy, aby se stal zdravým.

http://www.1-lekarna.cz/regresni-terapi ... a-valdova/
Návštěvník
 

Re: regresní terapie

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. lis 2017 13:13:07

Návštěvník
 

Re:

Nový příspěvekod reseek. » ned 31. pro 2017 13:34:03

toho druhého klidně bereme takového, jaký je, a nemáme potřebu ho k něčemu přimět nebo ho o něčem přesvědčit...

Cílem tedy není být moudrý a přimět tím toho druhého, aby se změnil. Můžeme ale zkusit pochopit, jak to v nás všech ve skutečnosti funguje a začít si všímat svého neuvědomovaného chtění, které vyvolává v tom kdo nás nesnáší odpor. Pochopit, že tady jde o určitou přírodní zákonitost, která funguje bez ohledu na to, co si o ní myslíme... tak jako ostatní přírodní zákonitosti.

Opravdu není snadné si plně uvědomit, že každé moje chtění, aby se ten druhý začal choval jinak, vyvolá v něm odpor i se všemi nepříjemnými důsledky.

Taky mám tuhle zkušenost. Byla jsem zvyklá kamarádkám pomáhat a když jsem viděla, v čem ve svých vztazích lítají, říct jim, co by jim podle mé zkušenosti mohlo pomoci - i když se mě na to nezeptaly. Jejich reakce obvykle byla "Já vím, ale..." nebo "Vím, že to myslíš dobře, ale..."

Nakonec (že to ale trvalo!!!) mi zaplapámbu konečně došlo, že není možné druhému pomoci, dokud si neuvědomí, že někde zřejmě šlape vedle a dokud nezačne sám mít zájem zjistit, co s tím. Protože dokud je o něčem skálopevně přesvědčený a bere to jako samozřejmost, bude se v tom dál a dál utvrzovat, tím víc, čím víc mu budu jeho vlastním zájmu nabízet něco, o čem z vlastní zkušenosti vím, že by mu pomohlo; jen se tím znovu rozběhne sebeobranné perpetuum mobile jeho vnitřního Dítěte, které využije cokoliv, jen aby si nemuselo uvědomit svou zraněnost, původní příčinu, proč se jeho situace tak vyhrotila. V soukromých kontaktech lidi na sebelepší nevyžádanou radu zareagují většinou uhýbavě, v diskusích i agresivně.

Taky mám zkušenost, že když něco pochopím, neznamená to ještě, že se dokážu podle toho i chovat.

Přesně tak. I když mi bylo už úplně jasné, že druhému svým přesvědčováním v nejlepším úmyslu nejen nepomůžu, ale že je to pro něj vítaná příležitost, aby se mohl ve svém dosavadním přesvědčení ještě víc zakopat, ze začátku můj mnohaletý zvyk druhým radit tom v nejlepším úmyslu pokračoval i navenek. Pak, postupně, proběhnul už jen uvnitř, a po nějaké době začalo docházet ve vztazích k druhým k zajímavé změně. Asi ze mě už necítili snahu je o něčem přesvědčovat - a k mému překvapení se někdo tu a tam sám zeptal, jestli mi nenapadá něco, co by mu pomohlo.
reseek.
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 02. bře 2018 2:11:11

Návštěvník píše:
Bobina píše:
Návštěvník píše:...takovýto jednostranný pohled může pak dotyčného dovádět k pocitům nedostačnosti, viny a k sevření ...


Koho to může dovádět k pocitům viny, Návštěvníku?
Tuhle Mílu:
"vhodný k připomenutí k někomu, kdo si neuvědomuje, že má co řešit, což Míla evidentně není"

nebo máš na mysli nějakou jinou Mílu? ;)


Bobino, zdůraznil jsem, že co jsem psal bylo v obecné rovině :)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků