Tchýně

Re: Tchýně

Nový příspěvekod .Petra » čtv 02. lis 2017 14:14:06

Viktorie píše:a opět opakuji, není důležité, že tchýni připadá,


Tobě to není důležité, ale jí to je důležité. Jedna proti druhé. Kdo asi vyhraje?
.Petra
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » čtv 02. lis 2017 14:19:07

opravdu teď nevím, co mi tím chcete říci..
její syn, můj manžel je se mnou šťastný a dokonce to své matce řekl a říká.. kde je problém - zase u mě?
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod .Petra » čtv 02. lis 2017 14:19:16

Viktorie píše:jak byste asi reagovali na tchýni, která by si tady stěžovala na svou snachu?


Pokud by hledala pomoc, dostala by ty samé informace o mezilidských vztazích jako ty.

:)
.Petra
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » čtv 02. lis 2017 14:22:30

a kdo je lepší - ten, který problém vidí, nebo ten, který ho nevidí?
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod .Petra » čtv 02. lis 2017 14:25:54

Viktorie píše:opravdu teď nevím, co mi tím chcete říci..
její syn, můj manžel je se mnou šťastný a dokonce to své matce řekl a říká.. kde je problém - zase u mě?


Copak nechápeš, že to ti k ničemu nepomůže?

Třeba existuje forum, kde jde o to nadávat na tchyně - zřejmě to, co hledáš.

Tady dostaneš jen informace, jak bys mohla svůj problém s úspěchem řešit.

:)
.Petra
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. lis 2017 14:26:31

Viktorie píše:jak byste asi reagovali na tchýni, která by si tady stěžovala na svou snachu? - že má tchýně hledat chybu v sobě a řešit problém nalezením jiné lepší cesty ke své snaše? nebo byste byli na její straně a usvědčovali ji v tom, jak je tchýně svatá, nikdy nedělá nic špatného a snacha se musí přizpůsobit, jinak padá z kola ven? zamyslete se i nad tímto...

Dokud člověk považuje různé možnosti, které jsou k dispozici, ne za možnosti, ale za něco "správného" nebo naopak "špatného", co se "musí" nebo "nemá/nesmí", dokud popisování toho, co se děje, vnímá jako usvědčování, stranění jednomu nebo druhému, reaguje jen jeho emoční tělo, které kdekoho obviňuje z kdečeho, obhajuje svoje postoje a je aktivitou té části našeho mozku, která stejně jako u zvířat zajišťuje pouze naši sebeobranu.

Naše základní reakce na ohrožení řídí savčí, resp. emoční mozek. Na rozdíl od počítačů je v našem mozku rychlejší vývojově starší část, neboť plní funkci přežití. Z toho důvodu neustále pracuje a na impulzy, které vyhodnotí jako ohrožující, reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez velkého přemýšlení.

Je vědecky dokázáno, že v takových chvílích vyhlásí limbické centrum (zejména její součást amygdala) tísňovou situaci a převezme velení nad ostatními částmi mozku. Prostě sesadí dosavadního velitele, naše myšlení.

https://psychologie.cz/kdyz-za-nas-mysli-had/

Schopnost vnímat, o čem je ve skutečnosti řeč, je tudíž zatím v nedohlednu.
Návštěvník
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Viktorie » čtv 02. lis 2017 14:29:23

ano řešit situaci, beru...
ale jak už jsem tady napsala jedná se o vztah, jeden nezmůže vše, musí chtít oba..
Viktorie
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Jana » čtv 02. lis 2017 14:46:21

Viktorie píše: není důležité, že tchýni připadá, že by její syn byl s někým jiným šťastnější, ona nežije jeho život..je důležité, aby její syn byl šťastný s tím, koho si vybere jako svou partnerku na celý život
pokud si tchýně přeje štěstí svého syna, musí být šťastná nebo minimálně spokojená s tímto stavem


Viktorie píše:a opět opakuji, není důležité, že tchýni připadá, že by její syn byl s někým jiným šťastnější, ona nežije jeho život..je důležité, aby její syn byl šťastný s tím, koho si vybere jako svou partnerku na celý život
pokud si tchýně přeje štěstí svého syna, musí být šťastná nebo minimálně spokojená s tímto stavem


Viktorko, s tím se dá souhlasit. Pro Tebe a Tvého manžela je důležité, že jste spolu šťastní. Jak by si štěstí Tvého manžela představoval někdo jiný, není váš problém a pokud s tím má někdo problém, tak si to musí řešit sám u sebe, ne snahou změnit někoho jiného.

Tedy pokud ani Ty nemáš problém s tím, že tchýně má s tím problém, tak nemáš co řešit. Máš právo stýkat se s lidmi, se kterými si rozumíš, se kterými Ti je dobře a vůči tchýni, která Tě nepřijímá, nemáš žádné závazky.

Možná důležité je si uvědomit, že na co se zaměří pozornost, to se posiluje a že je tady svobodná možnost výběru. Tedy pokud bude Tvá pozornost zaměřená na láskyplnost šťastného manželství, tak se bude posilovat láska a štěstí, pokud se zaměří pozornost na konflikty a problémy s tchýní, tak se posílí konfliktnost a problémy.

Je to tak jak tady píše jeden s návštěvníků, ze špajzu života si můžeš vybírat to, co Ti chutná a nebrat si z něj ze setrvačnosti to, co Ti nedělá dobře.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9140
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Tchýně

Nový příspěvekod .Petra » čtv 02. lis 2017 14:52:57

Viktorie píše:ano řešit situaci, beru...
ale jak už jsem tady napsala jedná se o vztah, jeden nezmůže vše, musí chtít oba..


Ale ty přece víš, že tě tchyně nechce. Takže je vše na tobě nebo to musíš vzdát.

:)
.Petra
 

Re: Tchýně

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. lis 2017 15:00:37

Byla jsem jedináček, vymodlené dítě svých rodičů. Velký kus života jsem, vlastně jsme - žili s mamkou spolu v řekněme boji. Ne jako dítě, ale od mých dospěláckých let, kdy jsem se stala v 18-ti letech manželkou, záhy i matkou. Problém spočíval v tom, že i když jsem již byla dospělá, sama matkou, mamka mne pořád brala jako svou (malou) dceru, která se musela každou chvíli hlásit, vysvětlovat, navštěvovat. Musela. Jinak tu byly výčitky z její strany. Ten vztah mne doslova ničil, šíleně mi to lezlo na nervy. Dokud jsem "poslouchala", "hlásila se", bylo vše v pořádku, v momentě, kdy se tak nedělo, výčitky a slova jako že žije celý život jen pro mne atd. a že jsem nevděčná. Chjo. Znovu se mi to období připomíná a je to, vlastně bylo to, těžké. Pro mne ale i pro ni.
Pak jsem se asi ve svých 40 letech účastnila víkendového sebepoznávacího kurzu, kde jsme měli alegoricky, tzn. pomocí obrazů, nakreslit sebe, svou matku a svého otce. Sebe jsem nakreslila jako slunce. Otce jako tajícího sněhuláka, pod kterým je již spousta vody a mamku jako hromadu černého kamení....
S lektorem jsme společně obraz rozebrali a když jsem mu popsala své pocity, týkající se rodiny (otce a mamku), popsala jsem mu náš nezdravý vztah s mamkou, jen se mne zeptal, proč jsem to tak dalece nechala dojít. Já.
Ta slova byla pro mne jako rána do palice.
Zanedlouho jsem šla ke kamarádce na odblokování. Nebylo naplánováno žádné konkrétní téma. To téma se rozkrylo samo.
Prožila jsem si v regresi svůj prenatál, zakoušela jsem své pocity coby duše, čekající na vstup do lůna, zažívala jsem pocity mé mamky, svého otce, to, jak si přál spíše kluka, než dceru, osamělost mamky, pro kterou otec nikdy nebyl oporou atd. Bylo by to nadlouho....
Regrese vyústila do zvolání: "Nejsem dítě!!!!!" A několikrát za sebou, nejdříve ve vzdoru, nahlas, silně: "Nejsem dítě!!!!!" a nakonec s úlevou a tichým, vnitřním úsměvem: "Nejsem dítě!".... :-)

Ať tomu budete věřit nebo nebudete, ale aniž bych musela cokoli říkat, náš vztah s mamkou se sám (!) změnil. Jakoby ze dne na den. Najednou tu vedle sebe (ne proti sobě), ale vedle sebe stály dvě ženy. A obě volné a svobodné. A obě milující...

Držím Ti Viktorie palce, abyste váš vztah vyřešili. Pro sebe, ale i pro vaše okolí. ♥
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník