Tchýně

[.Petra]

a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Ty to vidíš jako zábavu, příjemnou zábavu? Nic proti tomu, i když mě to trochu udivuje.

Já to vidím jako snahu najít správnou cestu - cestu ke spokojenosti všech zúčastněných.

[Návštěvník]

Tak ne teoretizovat o tom, co si přát?

[Návštěvník]

a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Ty to vidíš jako zábavu, příjemnou zábavu? Nic proti tomu, i když mě to trochu udivuje.

Tím je míněno ulpívání na pouhém teoretizování, které člověku plně stačí k osobnímu uspokojení a vede k posilování toho, co by se dalo nazvat "vědoucí osobní já".

[nop]

a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Ty to vidíš jako zábavu, příjemnou zábavu? Nic proti tomu, i když mě to trochu udivuje.

Já to vidím jako snahu najít správnou cestu - cestu ke spokojenosti všech zúčastněných.

a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Existuje ale i možnost začít se zajímat o příčiny, t.j. o naše vlastní navyklé reakce, které jsou příčinou, proč naše vnitřní disharmonie v konkrétním vztahu pokračuje; teprve pak se v nás může objevit skutečný zájem o to, co je možné v sobě rozpoznat a transformovat, aby se situace změnila k lepšímu.

Příjemnou zábavou (míněno ironicky) je také doplňování textů psaných před lety muži, kteří jakoby neviděli, že se lidé skládají také ze žen.
Tedy když se píše "obrátit srdce otců", by žena nemusela své srdce obracet, jestliže ta žena není otcem. Pro ženu pohoda a relax.


Vážná je otázka: jsem-li správný v nezbožném prostředí, stačím zlepšit situaci pro ostatní?

[Návštěvník]

Ulpívání na pouhém teoretizování má za následek, že člověk který pořád jen teoretizuje, pod vlivem všech svých nerozpoznávaných motivací si vybírá ze všech dostupných informací jen to, co jemu samému vyhovuje, aniž tuší, proč se tak pod vlivem všech svých podvědomých motivací rozhodl. To, co si vybral, pak považuje za obecně platné, za správné, a s tímhle přesvědčením posuzuje i všechno a všechny kolem.

[nop]

a můžeme si přát ...

Teoretizování a vytváření konceptů, co si přát a jak by věci měly správně být, může být docela příjemná zábava. Nic proti tomu.

Existuje ale i možnost začít se zajímat o příčiny, t.j. o naše vlastní navyklé reakce, které jsou příčinou, proč naše vnitřní disharmonie v konkrétním vztahu pokračuje; .....

PS. Nejde jen o vědění, jde přímo o změnu vlastních zkušeností.

Jak hluboká může taková změna být i ve vnímání všeho existujícího, píše např. tady http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste Ivan Odilo Štampach.

-poznámky ke Štampachovu článku:
konkrétně k pojmu Tyran na nebesích a k radosti, když se trápí druhý.

1/ V církvi se odráží doba a její zmatky. Ten Tyran na nebesích (Pantokrator, doslova Vševládce) je reakce církve v prostředí bojů se šlechtou, aby si církev udělala mezi feudály místo k žití.
Kostel stavěl feudál na jeho půdě za jeho peníze a kněze (duchovní) považoval proto za své poddané až do doby vzniku „farské soustavy“ v X. století, když se podařilo ustálit vědomí, že kněz je poddaný biskupa.
Pantokrator (Vševládce, nikoliv tyran) na fresce připomínal feudálovi „je někdo mocnější než ty“.
2/ radost z trápení jiného je součástí myšlení té doby a škodolibosti lidí vůbec

[Viktorie]

Věřte mi, že já bych si přála mít se svou tchýní dobrý vztah.
Nemyslím si, že má důvod mě nesnášet, udělala jsem a stále dělám pro jejího syna hodně. Náš vztah s manželem není vůbec typickým a bohužel jsem měla tu "příležitost", že jsem musela překonat nelehké věci, aby jsme byli tam, kde jsme. I to je tchýni málo, kdy ona bude spokojená???? Nenapsala jsem vše, co mi provedla a provádí, vše, co se mi nelíbí, to není ani možné takto vylíčit. Vztah, který teď s ní mám, se postupně vyvíjel, celých 8 let, a to do špatného.
Vaše rady, že vše začíná nejprve u mě, že mám změnit nejprve sebe a pak se to zlepší, nedokážu přijmout, resp. se jimi řídit. Opravdu s čistým svědomím si myslím, že moje tchýně nemá žádný důvod mě nesnášet. Kdekoli jinde, v jiné rodině by mě uvítali s otevřenou náručí. S ostatními kamarády, známými, rodinou, kolegy v práci atd. nemám vůbec žádné problémy, asi mým charakterem to tedy nebude... Nikdo se ke mně nechová tak hnusně jako ona. A proč? Protože je chyba ve mně? Já jsem toho názoru, že svého syna miluje opičí láskou, nezdravou láskou, kterou ho ničí, potřebuje ho ovládat, manipulovat, žádná manželka by jí nebyla dost dobrá, bude spokojená jen tehdy, když její syn zůstane u ní doma, ikdyž on z toho bude nešťastný (vždy je pak pro mě zvláštní, že když je její syn na návštěvě, nikdy ho neobejme, nedá mu pusu, dokonce se stává, že uteče do jiného pokoje a telefonuje si se svým druhým synem, nikdy mu neřekla, že ho ráda vidí, případně že by ho pozvala na návštěvu, že ho chce vidět, vždy to jsou jen intriky)...Todle přece já změnou svého myšlení neovlivním. Ona musí pochopit, že její syn má svůj život a na prvním místě bude JEHO RODINA - jeho manželka a jeho děti.
Přece takhle to za normálních okolností funguje, děti se postaví na své nohy, založí rodinu, ale nikdy to neznamená, že jejich rodiče přestali existovat. Ve většině rodin to jde skloubit, proč je to takový problém u mě?

[Návštěvník]

Jak hluboká může taková změna být i ve vnímání všeho existujícího, píše např. tady http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste Ivan Odilo Štampach

Vědomí jako prosvětlené bytí

U tohoto bezprostředního prožitku vědomí jako bezčasého prosvětleného bytí, jež je zdrojem veškeré zkušenosti a skutečnosti, kosmické, tělesné i duševní nemusí vždy jít o ostrou kritiku náboženství. Může jít o přiznané výpůjčky například z buddhismu, s oblibou především sótó zenu a jeho rychlé cesty, a také z indické advaita védanty. Ti, kdo to činí, se však obejdou bez orientálních rekvizit. Oceňují tyto zdroje pro jejich radikalitu a metodickou důslednost.

Angličan Rupert Spira (*1960), povoláním hrnčíř, se při svých seminářích obejde bez indického kulturního koloritu, nemá potřebu se dovolávat hinduistických linií tradice (parampara). Mluví prostě o neduální kontemplaci, o životě v přítomnosti, bezprostředním vědomí sama sebe (the true Self). Jde mu o revoluční prolomení omezeného ega, onoho stínového já, které nás odděluje od skutečnosti. Ukazuje, jak každý můžeme zažít jednotu subjektu a objektu.

Američan Steven Gray (*1962) přijal indické jméno Adyshanti (znamenající Prvotní mír). Prošel východními směry a spojil podobnou bezprostřední zkušenost s křesťanstvím, avšak bez opory v konkrétní církvi. V knize Resurrecting Jesus: Embodying the Spirit of a Revolutionary Mystic (Sounds True: Incorporated, 2014) čteme, jak ono všepronikající Vědomí, zažité zprvu jako prázdnota (ode všech objektů), může být prožíváno jako Plnost. Duch revolučního mystika tak může být vtělen a Ježíš může být znovu vzkříšen.

Immediatismus se pozvolna ujímá i v českém prostředí. Vedle zmíněné publikace Sama Harrise vyšla před třemi roky kniha Adyashantiho pod českým názvem Pád do milosti s podtitulem Cesta k vnitřnímu probuzení (Praha: Synergie, 2014).

Čeští příznivci takové duchovní praxe o sobě dávají vědět prostřednictvím webového zdroje Vědomí přítomnosti. Najdeme tam odkazy na kompletní českou publikaci pod názvem Život v přítomnosti zdarma ke stažení v elektronické podobě, která je výborem českých překladů textů dvanácti autorů, které můžeme označit jako immediatisty. Dále tam najdeme odkazy na jiné překlady kratších textů včetně úryvků z knih tohoto okruhu, pozvánky na setkání a kurzy a na videozáznamy z nich...

http://denikreferendum.cz/clanek/26393- ... mediatiste

[.Petra]

Ona musí pochopit

Ona nemusí vůbec nic. Čím dřív to pochopíš, tím dřív se se svou situací srovnáš a najdeš pro sebe řešení.

[Návštěvník]

Ona musí pochopit

Ona nemusí vůbec nic. Čím dřív to pochopíš, tím dřív se se svou situací srovnáš a najdeš pro sebe řešení.

[Viktorie]

Tak tím pádem já nemusím také vůbec nic...

[.Petra]

Tak tím pádem já nemusím také vůbec nic...

Samozřejmě, že nic nemusíš, když ti všechno vyhovuje tak, jak to je.

[Jana]

Vaše rady, že vše začíná nejprve u mě, že mám změnit nejprve sebe a pak se to zlepší, nedokážu přijmout, resp. se jimi řídit.

Tak zkusme vypočítat, co se dá a co se nedá změnit.

Je možné vyměnit partnera za jiného a s ním se vymění logicky i tchýně, ale není možné vyměnit partnerovi jeho matku.
Může se změnit projev, myšlení, mohou se vyměnit části těla, ostatně od početí se během života vymění prakticky veškerá hmota tvořící buňky v těle, ale v žádném případě přitom nemůžeme vyměnit sami sebe.

To, co skutečně jsme, se ve skutečnosti změnit nedá. Všechno, co se změnit dá, není naše skutečné pravé já.

Proč je to takový problém u mě?

Problém může být jen v naší mysli. Když o tom zrovna nepřemýšlíme, tak žádný problém nenalézáme.

Ideální řešení?

Osvícená mysl - v ní žádný problém neexistuje, jelikož jí nezaclání ego, to nejlepší možné řešení, které je právě k dispozici, se dostavuje samo.

Jinak dokud našemu životu vládne ego, tak je náš život složitý, komplikovaný, těžký a samý problém. Sotva se jeden problém zdá vyřešený, objeví se další.

K osvobození od iluze ega může pomoci meditace, modlitba, láska.

Jedna taková modlitba, která by mohla pomoci, je:

„Bože, dej mi sílu, ať změním věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, ať snáším věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, ať obojí od sebe odliším.“

[Návštěvník]

K osvobození od iluze ega může pomoci

"opravdová pokora, která je nutná k tomu, abychom uznali své omyly.
Takový postoj nám prospěje i tím, že opravíme svůj směr a zeslabíme ego.

Pokud začneme vidět své chyby, začneme si být vědomi sami sebe."

Paul Brunton

[Návštěvník]

Pokud nemáme pokoru, potom ať následujeme jakoukoliv cestu, veškeré úsilí bude zbytečné.

http://zivotni-energie.cz/ego-a-pokora- ... onano.html

[Jana]

K osvobození od iluze ega může pomoci

"opravdová pokora,..."

Ano, díky.

[nop]

....
Vaše rady,, že vše začíná nejprve u mě, že mám změnit nejprve sebe a pak se to zlepší, nedokážu přijmout, resp. se jimi řídit. ..... uteče do jiného pokoje a telefonuje si se svým druhým synem,..

Má široký záběr, srdce

.....Todle přece já změnou svého myšlení neovlivním. ...
Přece takhle to za normálních okolností funguje, děti se postaví na své nohy, založí rodinu, ale nikdy to neznamená, že jejich rodiče přestali existovat. Ve většině rodin to jde skloubit, proč je to takový problém u mě?

Na druhé straně Pavel říká: pokud je to na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.
Tady to začíná u víc než jednoho člověka.

[Návštěvník]

Vaše rady, že...

Ono jde spíš o zjištění, jak to v lidské psychice funguje - obecně. Když mi někdo řekne, jak funguje nějaký fyzikální nebo psychologický zákon, k čemu co vede a proč, nevnímám to jako radu; beru to jen jako informaci, která se mi může i hodit. A faktem je, že člověk, se kterým jsme v disharmonickém vztahu, protože se chová neuvěřitelně sobecky, na jakékoliv sebeoprávněnější přání, aby se začal chovat jinak, zareaguje vždycky jen odporem a ve svém dosavadním chování se ještě víc utvrdí. Mně trvalo 16 let, než mi tohle konečně došlo. Ale díky tomu se jeho chování začalo postupně měnit, i když to taky trvalo dost dlouho, protože návyky v lidech nevymizí ze dne na den, je tu určitá setrvačnost. Nakonec se ale jeho reakce - i po tolika předchozích disharmonických létech - změnily. Právě proto, že ve mně úplně zmizelo jakékoliv chtění a očekávání, že se změní.

Proto tyhle poznatky, jak to v nás funguje, není třeba brát jako radu nebo doporučení, spíš jen jako informaci. Když ji vezmu v úvahu, může mi napomoci při rozhodování, jak v tom vztahu dál. Nebo ji vzít v úvahu nemusím, a pak je možné alespoň začít si v praxi všímat a postupně si vlastním pozorováním v jednotlivých kontaktech s dotyčným člověkem ověřovat, jestli to tak opravdu je. Jestli očekávání, že se ten druhý konečně začne chovat tak, jak by měl, ho opravdu v jeho dosavadním chování naopak posílí.

Nejlíp se to dá udělat po každém takovém setkání dodatečně, protože dokud jsme s ním právě v kontaktu a konfliktní situace probíhá, jsme plní emocí a moc nám to nemyslí. Ovládají nás emoce, které přesto, že jsou plně oprávněné, i beze slov aktivují agresivní a odmítavé emoční reakce v tom druhém.

[nop]

Situaci snachy a tchyně je obtížné posoudit beze slov té tchyně, když máme k dispozici jen výrok snachy, že tchyně je divná, jiná a nesnesitelná.
A tak jsem kouknul na začátek.
Jde o dvojí: o současný stav a o budoucí stav při výchově vnučky.
Snacha zmínila žehlení a večeři. Ostatní nesrovnalosti nejsou vykreslené, jen to, že tchyně při návštěvě svého syna nelíbá. Tomu se nedivím, je dospělý.

Než napíši více, musím psát o mně.
Všímal jsem si, kolik je to práce se žehlením a někdy jsem pár kousků vyžehlil. Vůně zahřáté bavlny mi připomínala dobu, když žehlila babička a my dvě děti jsme vdechovaly tu páru, evokovala vůni domova – bez umělých vláken, PES, nemačkavých úprav atd., to tehdy nebylo. A proto jsem někdy nostalgicky požehlil něco, ne moc – abych pomohl, ale se příliš neunavil.
A všiml jsem si, že při každé košili oblékám nátělník a to je kousek navíc, který se také musí vyprat.

Zvykl jsem si nebrat si tričko nebo nátělník ale brát si čistou košili přímo na holé tělo.
Také jsem mluvil s jednou starou ženou v sousedství, která pamatovala první republiku před válkou. Dělala služku v německé rodině a tím pádem také žehlila.
Němci jsou spořivý národ, nerozhazují. A tam jí řekli, že je zbytečné žehlit celou délku košile, stačí jen vpředu, kde je to vidět, ušetří se práce a teplo.
Poučil jsem se od ní, a když jsem se věnoval žehlení já, dělil jsem to:
v létě, když jsem chodil v košili bez saka, jsem žehlil celou košili, i vzadu.
Když jsem bral košili pod svetr nebo k saku, žehlil jsem jen límec a kus předku, případně i manžety.

Tak mne napadlo, že tchyni také někdo učil udržovat domácnost, i žehlení, a tak jak ji naučili, tak to předává dál, hezky staročesky s vůní vyhřáté bavlny.

A pak jsem si všiml slov o večeři.
U nás je zásadní věc teplá večeře. Jsme 4 už dospělí a jsme na to zvyklí. Někdy je málo času a může se improvizovat, ale jídlo má být zásadně teplé. I uvařený buřt je v podstatě teplá večeře, ale má se zapít teplým pitím, ne studeným pivem, které v žaludku vysráží tuk do tuhého stavu a zhorší trávení.

A tak mi trklo:
Tchyně chce, aby snacha dala manželovi teplou večeři? No to jí schvaluji. Může tento postup naučit také vnučku. je to vhodné pro zdraví.

[Návštěvník]

"opravdová pokora,..."

Jak vypadá opravdová opravdová pokora před despotickou tchyní?