od Viktorie » stř 01. lis 2017 13:03:51
Věřte mi, že já bych si přála mít se svou tchýní dobrý vztah.
Nemyslím si, že má důvod mě nesnášet, udělala jsem a stále dělám pro jejího syna hodně. Náš vztah s manželem není vůbec typickým a bohužel jsem měla tu "příležitost", že jsem musela překonat nelehké věci, aby jsme byli tam, kde jsme. I to je tchýni málo, kdy ona bude spokojená???? Nenapsala jsem vše, co mi provedla a provádí, vše, co se mi nelíbí, to není ani možné takto vylíčit. Vztah, který teď s ní mám, se postupně vyvíjel, celých 8 let, a to do špatného.
Vaše rady, že vše začíná nejprve u mě, že mám změnit nejprve sebe a pak se to zlepší, nedokážu přijmout, resp. se jimi řídit. Opravdu s čistým svědomím si myslím, že moje tchýně nemá žádný důvod mě nesnášet. Kdekoli jinde, v jiné rodině by mě uvítali s otevřenou náručí. S ostatními kamarády, známými, rodinou, kolegy v práci atd. nemám vůbec žádné problémy, asi mým charakterem to tedy nebude... Nikdo se ke mně nechová tak hnusně jako ona. A proč? Protože je chyba ve mně? Já jsem toho názoru, že svého syna miluje opičí láskou, nezdravou láskou, kterou ho ničí, potřebuje ho ovládat, manipulovat, žádná manželka by jí nebyla dost dobrá, bude spokojená jen tehdy, když její syn zůstane u ní doma, ikdyž on z toho bude nešťastný (vždy je pak pro mě zvláštní, že když je její syn na návštěvě, nikdy ho neobejme, nedá mu pusu, dokonce se stává, že uteče do jiného pokoje a telefonuje si se svým druhým synem, nikdy mu neřekla, že ho ráda vidí, případně že by ho pozvala na návštěvu, že ho chce vidět, vždy to jsou jen intriky)...Todle přece já změnou svého myšlení neovlivním. Ona musí pochopit, že její syn má svůj život a na prvním místě bude JEHO RODINA - jeho manželka a jeho děti.
Přece takhle to za normálních okolností funguje, děti se postaví na své nohy, založí rodinu, ale nikdy to neznamená, že jejich rodiče přestali existovat. Ve většině rodin to jde skloubit, proč je to takový problém u mě?
