Tchýně

[Návštěvník]

...takovýto jednostranný pohled může pak dotyčného dovádět k pocitům nedostačnosti, viny a k sevření ...

Koho to může dovádět k pocitům viny, Návštěvníku?
Tuhle Mílu:

"vhodný k připomenutí k někomu, kdo si neuvědomuje, že má co řešit, což Míla evidentně není"

nebo máš na mysli nějakou jinou Mílu?

Bobino, zdůraznil jsem, že co jsem psal bylo v obecné rovině

[Návštěvník]

zkoušel jsem si zadat do vyhledávače téma jak vyjít s tchyní a je vidět, že je to vskutku žhavé téma co trápí velkou spoustu žen i mužů ... vylítlo mi velké množství různých odkazů a typů a triků

a taky jeden příběh, který se mi moc líbí

"Jed pro tchýni

Před zhruba padesáti lety žili v Číně muž a žena. Vzali se, a když se novomanželka nastěhovala do mužova domu, okamžitě se začala hádat se svou tchýní o spoustu maličkostí, které souvisely s chodem domácnosti. Postupně se jejich konflikty rozrostly do té míry, že obě ženy nedokázaly jedna na druhou ani pohlédnout. Novomanželka vnímala svou tchýni jako hádavou, starou čarodějnici, zatímco ta si myslela, že snacha je arogantním děckem bez špetky úcty ke starším. Nebyl přitom žádný objektivní důvod k tomu, aby jejich nesnášenlivost nabrala takové rozměry.

Zloba mladé ženy se nakonec vystupňovala až k rozhodnutí, že se tchýně stůj co stůj zbaví. Šla tedy k doktorovi a požádala ho o jed, který by mohla přimíchat své příbuzné do jídla.

Lékař ji vyslechl a souhlasil, že jí jed poskytne. „Kdybych ti ale dal něco, co účinkuje okamžitě,“ vysvětloval, „každý by ta tebe hned ukázal a řekl by: Otrávila svou tchýni! Zjistili by také, že jsi dostala jed ode mne, a to by nebylo dobré ani pro jednoho z nás. Takže ti dám jemný jed, který bude působit velmi pozvolna, aby ta žena neumřela hned.“

Poradil jí také, aby se ke své tchýni chovala velice mile, až jí jed bude podávat. „Každé jídlo jí dávej s úsměvem,“ nabádal. „Řekni, že doufáš, že jí pokrm chutná, a zeptej se, jestli jí můžeš ještě něco přinést. Buď uctivá a milá, aby tě nikdo nepodezíral.“

Mladá žena souhlasila a donesla si jed domů. Ještě toho večera ho začala přidávat tchýni do jídla, které jí pak s milým úsměvem přeložila. Po několika dnech, když snacha projevovala staré ženě náležitou úctu, začala na ni tchýně měnit názor: „Možná, že nakonec není tak arogantní.,“ říkala si. „Třeba jsem se v ní spletla.“. A pozvolna se začala chovat ke snaše vstřícněji. Pochválila jí její vaření i způsob jakým se stará o domácnost, a občas si dokonce vyměnily nějaký ten drb a legrační historku.

Jak se měnilo chování staré ženy, měnil se samozřejmě také přístup manželky jejího syna. Napadlo ji: „Možná moje tchýně není tak zlá, jak jsem si myslela. Ona je vlastně docela milá.“

Takhle to pokračovalo asi měsíc, dokud z obou žen nezačaly být opravdu dobré přítelkyně. Vycházely spolu tak výborně, že novomanželka nakonec přestala tchýni dávat do jídla jed. Pak si ale uvědomila, že za tu dobu už jí dala jedu příliš mnoho, a že pravděpodobně stejně zemře.

Běžela tedy k doktorovi a svěřila se mu: „Udělala jsem chybu. Moje tchýně je ve skutečnosti velmi příjemná osoba. Nechci ji otrávit. Pomozte mi, prosím, a dejte mi protijed, který bych jí mohla podat.“

Doktor tiše seděl a naslouchal. „Je mi to velmi líto,“ řekl potom, „ale nemůžu ti pomoct. Neexistuje protijed.“

Dívku jeho odpověď rozrušila, začala plakat a přísahala, že se zabije.

„Proč by ses zabíjela?“ zeptal se lékař.

„Protože jsem otrávila tak milou paní,“ odvětila dívka. „A ona teď zemře. Musím si vzít život, abych odčinila tu strašnou vinu.“

Doktor se začal potichu smát.

„Nemusíš se trápit,“ odpověděl. „Protijed neexistuje, protože jsi své tchýni nikdy žádný jed nepodala. Dal jsem ti jen neškodné byliny.“"

[Návštěvník]

Malej Jarda:

Ahoj Mílo.
Nešlo by se s tvojí tchyní trochu spřátelit?
Je-li její chování nestandarní jak říkáš (čímž rozumím že je ti protivná) řeší si jím asi nějaký svůj problém, jak to obyčejně bývá.
Já bych zkusil se o ní zajímat. Když uvidí že se zájmem posloucháš co říká (na což možná není zvyklá)
a že jí dáš sem tam i doplňující otázku, a z tvých reakcí pozná že máš zájem jí chápat,
mohli by jste se třeba trochu zblížit, což by mohlo pomoci vytvořit situaci, kdy by na oplátku byla schopná
naslouchat tomu, co říkáš ty.

[Návštěvník]

Dnes jsem potkala svou kamarádku a mezi jiným jsem se jí zeptala na jejího čtyřletého vnoučka, kterého má moc ráda. Vyprávěla mi, jaký je a jak si s ním výborně rozumí. Vzpomněla jsem si na tady tu debatu a zeptala jsem se jí, jak vychází se snachou. Moje kamarádka nebývala dříve moc oblíbená, protože všem říkala do očí své - dost často tvrdé až neomalené - posudky o nich. Řekla, že by si svoji snachu za přítelkyni nevybrala, ale že jí do ničeho nemluví, i když je to někdy velmi těžké. Je si vědoma toho, že vnouček je má obě rád a že kdyby mezi nimi nebyla pohoda, že by tím trpěl, a to mu nechce v žádném případě udělat. A navíc je snaše vděčná za to, že jí vnoučka porodila.

P.S. Kéž by bylo víc takových tchyn.

[Návštěvník]

beru to v obecné rovině a v té také byla moje reakce psaná, že to co jsi psala Míle je jednostranný pohled a takovýto jednostranný pohled může pak dotyčného dovádět k pocitům nedostačnosti, viny a k sevření ...

Tato jednostrannost je dost typická pro ezoteriky. Asi se jim líbí zahánět druhé do pocitu jednostranné zodpovědnosti a viny. Přitom je jasné, že na mezilidském vztahu musejí pracovat vždy dva. Jeden to nikdy sám nemůže zachránit. Může dát jenom nějakou dobu druhému šanci. Ale když ji ten druhý nevyužije, tak se nedá nic dělat.

[Návštěvnice]

Změň sebe, změníš Svět.

[Návštěvník]

Přesně tak.

na mezilidském vztahu musejí pracovat vždy dva. Jeden to nikdy sám nemůže zachránit.

Moje zkušenost je jiná. Nebylo to snadné, ale dopadlo to podobně jako v povídce o snaše, která chtěla otrávit tchýni. I tam se snacha začala důsledně chovat ke tchýni jinak a tchýně na to jen reagovala.

U mě nešlo o vztah s tchýní, ale s jiným blízkým členem naší rodiny. Když jsem na jeho hrubosti reagovala vždycky klidně a přátelsky, i když jsem mu nikdy neustupovala jen proto, aby byl klid, po nějaké době se ke mně začal chovat jinak a náš vztah byl nakonec bez problémů. Stačí když na tom pracuje jeden, ten druhý pak nemá na vybranou.

[Bobina]

Ano, moje zkušenost je stejná.

[Návštěvník]

Stačí když na tom pracuje jeden, ten druhý pak nemá na vybranou.

To neodpovídá mé zkušenosti. Ten druhý má na vybranou - bud šanci ke změně využije anebo ne.

[Návštěvník]

Ježíš musel být proti vám žabař. Přestože byl s Jidášem neustále ve styku, nedokázal ho změnit. Ale vy byste mu to předvedli.

[Návštěvník]

Kolik bylo kolem něho Jidášů a kolik těch ostatních? Kterým pomáhalo jeho nabádání odpouštět a neoplácet zlé zlým?
Kdo žije mezi samými Jidáši - a to není náhoda - má pak zkušenost jako Ježíš s Jidášem.

[Návštěvník]

"Stačí když na tom pracuje jeden, ten druhý pak nemá na vybranou."

To neodpovídá mé zkušenosti. Ten druhý má na vybranou - bud šanci ke změně využije anebo ne.

přesně tak, není to o tom, že druhý nemám na vybranou - buď šanci ke změně využije anebo ne ...

[Návštěvník]

Ježíš musel být proti vám žabař. Přestože byl s Jidášem neustále ve styku, nedokázal ho změnit. Ale vy byste mu to předvedli.

Proč si myslíš, že Ježíš chtěl Jidáše měnit?

[Návštěvník]

"Stačí když na tom pracuje jeden, ten druhý pak nemá na vybranou."

"To neodpovídá mé zkušenosti."

Asi záleží na tom, jaký ten druhý je. Jestli je primitiv a hulvát, nehne s ním nic. Ale něco na tom je, že ve většině případů ten druhý nemá na vybranou. Klidný, přátelský a věcný přístup, o kterém se tu psalo, mi taky funguje, dokonce i na rozmrzelé prodavačky v obchodech. Přitom taková prodavačka nemá zájem navazovat dobré osobní vztahy se zákazníky, spíš je věčně nastražená, protože obvykle na ni promluví, jen když něco nemůžou najít, nebo když nějaké zboží chybí.

Její reakcí nemám na mysli profesionálně sladký přístup, kterým prodavačka ze začátku povinně zareaguje, než se začne chovat normálně.

[Návštěvník]

"

Asi záleží na tom, jaký ten druhý je. Jestli je primitiv a hulvát, nehne s ním nic. Ale něco na tom je, že ve většině případů ten druhý nemá na vybranou. Klidný, přátelský a věcný přístup, o kterém se tu psalo, mi taky funguje, dokonce i na rozmrzelé prodavačky v obchodech. Přitom taková prodavačka nemá zájem navazovat dobré osobní vztahy se zákazníky, spíš je věčně nastražená, protože obvykle na ni promluví, jen když něco nemůžou najít, nebo když nějaké zboží chybí.

Její reakcí nemám na mysli profesionálně sladký přístup, kterým prodavačka ze začátku povinně zareaguje, než se začne chovat normálně.

určitě záleží na tom, jaký ten druhý je jak moc už je u něho rozvinutý potenciál k otevřenosti a také k empatii ...

mně se zase zatím nejvíce osvědčuje otevřený přístup ke druhým a to, že se vyjadřuji zásadně za sebe co cítím, co vnímám a pod a nepředjímám, jak by se měl chovat ten protipol, abych mi to vyhovovalo ... tenhle přístup mne naučily systematické konstelace a ukázal se mi skutečně jako funkční jak ve vztahu k pradavačkám tak ve vztahu k partnerovi, přátelům, potomkům a pod.

není to vždy o klidném a věcném přístupu, kolikrát zafunguje i rázný razantní zásah, je to o otevřeném a upřímném přístupu k sobě i k druhým ... takový přístup dává šanci chovat se v souladu se sebou a také dát druhému dostatek prostoru pro to, aby i on mohl zůstat v souladu se sebou a nenutil se do něčeho na co ještě nemá potenciál ... zůstat sám sebou a brát druhého takový jaký je a ne ho manipulovat a ne se nechat manipulovat ... je to podle mne o respektu ... a pokud je ten respekt vzájemně oboustranný, tak se zázraky dějí a situace se harmonizují tak nějak přirozeně a samovolně ...

je přirozeně rozdíl, když jsme v krátkodobém kontaktu například s prodačkou než když jsem ve vztahu s blízkými tj. rodinnou nebo zda jsme ve vztahu pracovním - nadřízení, podřízení ... na to je třeba naučit se citlivosti a jasnosti naslouchání intuici ... a to není zrovna lehké, u mne to jde přes pokusy a omyly

[Návštěvník]

už to tu někdo zmínil, ale jde také o to naučit se respektovat vlastní hranice intimity a tím ctít i hranice intimity druhého ... naučit se říkat ne a naučit se říkat ano ... je to vysoká škola mezilidských vztahů ... která pochopitelně vychází z toho, jaký mám přístup sám k sobě, jestli jsem si vědom vlastní hodnoty a mám se rád ... pak toto zrcadlím přirozeně i ve směru k druhým ... není to procházka růžovým sadem, ale cesta poznání, která nás kolikrát provádí trnovými keři

[Bobina]

... zůstat sám sebou a brát druhého takový jaký je a ne ho manipulovat a ne se nechat manipulovat ... je to podle mne o respektu ... a pokud je ten respekt vzájemně oboustranný, tak se zázraky dějí a situace se harmonizují tak nějak přirozeně a samovolně ...

Ano, pokud se dokážu uvolnit, přijmout v klidu, nejen to, jak se někdo chová a co říká, ale především to, co je za tím,
a co se mi tím vlastně snaží říct. Pokud k tomuto pochopení a uvolnění opravdu dojdu, vždy se "uvolní" i ve vztahu,
v jakékoli nepříjemné situaci.

[návštěvník J]

Ano, pokud se dokážu uvolnit, přijmout v klidu, nejen to, jak se někdo chová a co říká, ale především to, co je za tím,
a co se mi tím vlastně snaží říct. Pokud k tomuto pochopení a uvolnění opravdu dojdu, vždy se "uvolní" i ve vztahu,
v jakékoli nepříjemné situaci.

Ahoj Bobino

Máš pravdu … primární je to uvolnění, protože to dá šanci se na celou situaci podívat v globále a takříkajíc v klidu, tedy bez emočního pnutí ve smyslu odporu či naopak přilnavosti …

Pak lze zjistit, že to jak se někdo chová (tedy i já) bývá ovlivněno podvědomými prográmky, někdo používá termíny vzorci, které nám nejsou vlastní, nýbrž jsou převzaté od rodičů, společnosti atd. a také vyplývají z různých naprosto individuálních zkušeností kdy se nám cosi stalo a jak jsme se s tím byli schopní či nebyli schopní vyrovnat … a tyto vzorce nás potom manipulují k formám projevů a reakcím … nejsme to tedy my co bychom se naschvál chovali tak jak se chováme … k tomu už je jen krůček uvědomit si jednak ty naše prográmky, čímž se stávají vědomými a to nabourá automatismus a zároveň také k tomu, že postihujeme prográmky u druhého a vidíme, že to jak se k nám chová je tím zkresleno a nebereme si to osobně, spíše pro něho máme pochopení a rozvíjí se tak soucítění, empatie ve smyslu, že se dokážeme na něho nacítit a podívat se jeho očima … a tohle samozřejmě zase má odezvu i na něho … protože podvědomě může zachytit, že tam není od nás osobní zaujatost nýbrž otevřenost a pochopení a vstřícnost …

ne vždy to ale může znamenat, že on se vůči nám začne chovat také otevřeně a vstřícně …

u některých lidí to naopak vyvolá pocit ohrožení z toho, že jsou prohlédnuti a zareagují agresí nebo odstupem … ale co je podstatné je to, že u člověka, který ví o co jde, to nevyvolává negativní odezvy a emocionální reakce odporu, stísněnosti a napětí a tudíž je zde dostatečný prostor zareagovat intuitivně, tak jak je v dané situaci nejoptimálnější …

Toto primární uvolnění si nelze vnutit pomocí vůle … u mne se skutečně velmi osvědčila metoda systematických konstelací … tak za sebe je mohu doporučit i s tím, že tato metoda je pro lidi, kteří jsou ochotni a schopni otevřít se a podívat se zpříma na svoje kostlivce a taky projít očistnou katarzí a zůstat v kontaktu se vším co to provází, včetně bolesti, strachu a různých negativních emocí dokud nedojde k uvolnění … a k tomu je ještě taky nutná ochota odevzdat se s důvěrou inteligenci pole a následovat jeho vedení …

[nop]

Kdysi bylo zvykem, že se udělal den, kdy každý byl na chvíli někým odlišným. Většinou v zimě, když nehrozily práce na poli. Používaly se převleky a zůstal z toho nyní maškarní bál. Tam jsem se mohl v ten den stát jiným člověkem, čím jsem chtěl, třeba námořníkem, i když jsem občan suchozemského státu a pod. Ta možnost být na chvíli někým jiným a při tom neklamat, jen se vyjadřovat, může být pomáhající.
Herman Melville popisuje také zkušenost, kterou zažil na jedné lodi, kde se lidé opili. Každému vylezlo na povrch co utajoval nebo odsunoval, držel pod pokličkou. Zbožná anglická stará panna sprostě nadávala, kapitán, kde by se to nejméně čekalo, klečel na podlaze a v slzách se modlil k Matce Boží.

[Bobina]

...u některých lidí to naopak vyvolá pocit ohrožení z toho, že jsou prohlédnuti a zareagují agresí nebo odstupem …

Pokud na mne někdo zareaguje odstupem, či agresí, vím, že mám ještě cosi na práci tedy moje přijetí zřejmě nebylo úplné.
Vždy jde o vzájemnou interakci, reagujeme nejen na slova, ale také energii se kterou jsou slova vyřčena. A často dochází k tomu,
že máme za to, že jsme otevření a vstřícní, ale ve skutečnosti tomu tak úplně být nemusí. Ono ta vzájemná komunikace nebývá
občas úplně snadná ani mezi dvěma lidmi, kteří mají dobrou vůli sami se sebou něco udělat, pracovat na sebezlepšení, natož....
Ale i v případě, že je to jen jeden ze zúčastněných kdo se měnit chce, postupně se tím otevírá stejný, tj. volný, nezatížený
prostor i pro toho druhého. A když už opravdu není do čeho se trefit, nepamatuji se, že by pak druhý nepřestal pálit.
No, a dokud nejsme úplně „prostupní“, tak je tady pořád práce dost a dost.