Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.
v praxi je tohle neproveditelné ... v tu chvíli, když člověka popadne vztek (hněv, rozzlobí se), není schopen ten stav jen pozorovat (je tou emocí pohlcený) ... pozorovat hněv začne až ve chvíli, když začne ta emoce opadat...
O tomhle někde mluví pěkně Osho...
Jako první fázi doporučuje toto Tvé... tedy ve chvíli, kdy hněv opadá ho jen pozorovat (neodsuzovat se za něj, ani ho nijak nechtít měnit, jen si ho uvědomit... ano, je (byl) to hněv
Tato fáze by měla přejít ke druhému stupni, kdy je zachycen moment,který signalizuje možnost nástupu hněvivé reakce (a ten moment dává svobodu seberozhodnutí, zda hněvu podlehnu, či ne... (aniž by došlo k potlačení té emoce, prostě dojde ke svobodnému výběru reakce---
A třetí fází je stav, kdy k (sebedestruktivně) hněvivé reakci vůbec nedochází nedochází... stále je žitý stav pohody... bytí nad věcí...