Priessnitz

[irulan]

Ahoj Nope,
ono to Peťovo "uvolni se" není uplně od věci, ty jsi fakt hodně přemýšlivej, ale taky mi připadáš tím pádem dost úzkostlivej, aby všechno bylo "dobře". Jsi fajn, uvolni se

[Návštěvník]

Ne když pomine, ale když právě se mnou mává, dá se ji v té chvíli uvidět jako pohyb Energie... a je tu najednou jen Energie v pohybu

Jako se rozpozná zlato v nádobě jakéhokoliv tvaru, který se objeví

PS. V tom momentu se rozpustí nasranost, "tvar nádoby" přestal mít vliv, když všechno je zlato

[Návštěvník]

PS. V tom momentu se rozpustí nasranost, "tvar nádoby" přestal mít vliv, když všechno je zlato

PPS. Vznikne "jen" totální přijetí, které nastane rozpoznáním Podstaty jevu

[irulan]

Vypadá to chytře a přesvědčivě, ale věříš tomu skutečně?

Proč by ne ?

....

jo, máš pravdu, proč by ne.
Přijde mi to prostě zbytečně a neověřeně degradující tu vlastní zkušenost, jako když Janina vyhodnocuje svůj stav spokojenosti jako "nejvyšší" či "osvícení" či podobně.

[Návštěvník]

To je dzogčen v praxi - nastane rozpoznání Podstaty jevu coby pohybu Energie

V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti. Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje. To míníme samoosvobozováním.

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

Teprve až objevíme, že ve všech různých zkušenostech je stav ryzí přítomnosti, můžeme pochopit, co to znamená být mimo dualismus. Skutečný stav existence se projevuje v různých formách – čistých nebo nečistých – aniž se mění jeho pravá přirozenost. Proto se říká, že je neduální. Když začneme mít skutečnou zkušenost se stavem kontemplace, je třeba ji integrovat se všemi denními aktivitami, s chůzí, jídlem, mluvením a tak dále. Je třeba být v uvolněném stavu, ale smysly musí být bdělé a pozorné, protože jsou to jakési brány jasnosti. Není nic, co bychom měli měnit nebo odstraňovat.

http://www.dharmagaia.cz/kniha/21-namkh ... onaly-stav

[Návštěvník]

To bylo k

Vznikne "jen" totální přijetí, které nastane rozpoznáním Podstaty jevu

[Návštěvník]

Dilgo Khyentse Rinpoche:

"Každodenní praxe dzogčhenu znamená prostě rozvinutí plného, bezstarostného přijímání, neomezenou otevřenost všem situacím.

Měli bychom dojít k plné otevřenosti vůči hřišti našich emocí a při kontaktech s lidmi být otevření, beze snahy o manipulování a taktizování.

Nikdy bychom se neměli stahovat do sebe jako svišť do své nory, všechno bychom měli prožívat plně. Tento přístup uvolní obrovské množství energie, obvykle zadržované procesem obrany zafixovaných názorů. Vztahovat se k něčemu je proces, kterým se odtahujeme od přímého prožívání každodenního života.

Přítomnost v daném okamžiku může zpočátku vyvolávat obavy. Ale přivítáním pocitů obav s plnou otevřeností můžeme prolomit bariéry, vytvořené navyklými emočními schématy.

Když se věnujeme objevování prostornosti, můžeme v sobě rozvinout pocit plného sebeotevření celému vesmíru. Můžeme se otevřít s absolutně jednoduchou a nahou mysli. Je to běžná a účinná praxe upouštění od masky sebeobrany."

[Pavla]

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

v praxi je tohle neproveditelné ... v tu chvíli, když člověka popadne vztek (hněv, rozzlobí se), není schopen ten stav jen pozorovat (je tou emocí pohlcený) ... pozorovat hněv začne až ve chvíli, když začne ta emoce opadat...

O tomhle někde mluví pěkně Osho...

Jako první fázi doporučuje toto Tvé... tedy ve chvíli, kdy hněv opadá ho jen pozorovat (neodsuzovat se za něj, ani ho nijak nechtít měnit, jen si ho uvědomit... ano, je (byl) to hněv
Tato fáze by měla přejít ke druhému stupni, kdy je zachycen moment,který signalizuje možnost nástupu hněvivé reakce (a ten moment dává svobodu seberozhodnutí, zda hněvu podlehnu, či ne... (aniž by došlo k potlačení té emoce, prostě dojde ke svobodnému výběru reakce---
A třetí fází je stav, kdy k (sebedestruktivně) hněvivé reakci vůbec nedochází nedochází... stále je žitý stav pohody... bytí nad věcí...

[Pavla]

fuj jo ,. proč? mně to tak ale funguje... ... když vím, že někoho za nějaké situace můžu poslat do háje, ale můžu se i rozbrečet sebelítostí nebo se můžu začít vztekat, nebo to nějak napravovat a všechno ostatní,, tak jsem nad věcí a nerozhodí mě ta situace nijak, a navíc mám sílu ji nějak zharmonizovat ve prospěch (směrem k uklidnění emocí) i toho druhého (nebo se ti nezdá můj popis oslabeného ega?)

No jo, já to chápu,

ale ta možnost že si můžeš vybrat,

to je prostě uvolněné ego,

což je lepší nežli sevřené ego,

větší pocit svobody...

jo, to jo, je to o uvolněném já...

[Pavla]

Správně (dle mého názoru) by mělo být, že si nemůžeš vybrat, že nemůžeš nic,

a to proto, protože at uděláš to či ono,

vůbec to nebude k ničemu,

nic nezískáš,

to je řekněměe absolutní svoboda : nemohu nic udělat, protože nemohu nic získat...

hezký.... mně z toho vychází jediná reakce - mlčení ... Ale když je řeč o běžné každodenní komunikaci /doma,v práci, v autobuse, na nákupu/, kdy je třeba nějak reagovat, tak je toto proveditelné ? Mně se zdá, že v jakékoli mezilidské komunikaci je vždycky jednáno z ega a pak je lepší naučit se jednat jako ego svobodné...ale teď nevím...

[Návštěvník]

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

v praxi je tohle neproveditelné ... v tu chvíli, když člověka popadne vztek (hněv, rozzlobí se), není schopen ten stav jen pozorovat (je tou emocí pohlcený) ... pozorovat hněv začne až ve chvíli, když začne ta emoce opadat...

Zpočátku ano. Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání. Pohlcení tou emocí ustane okamžitě, i když je emoce divoká, ne až když začne opadat. Nechává se pak dál probíhat v plné síle, může dokonce ještě zesílit a po nějaké chvíli začne samo docházet jejímu slábnutí.

Pak ji možná necháme být a začneme se zabývat něčím jiným, tím ale zapadne zbývající část energie oné emoce do podvědomí - k použití pro příště. Je proto užitečné ji nezaujatě pozorovat a nechat probíhat až do jejího úplného vymizení.

[Návštěvník]

:-)))

Mně to přijde spíš jako rozumný postup, jako při silném nadýmání: nechat všechno vyprdět... a bříško je pak v pohodě

Probíhá v nás přirozené přírodní dění, podobně jako u počasí

Jde vlastně jen o příčiny a důsledky, co proč vzniká a k čemu to vede, nic "duchovního" :-)

[Pavla]

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

v praxi je tohle neproveditelné ... v tu chvíli, když člověka popadne vztek (hněv, rozzlobí se), není schopen ten stav jen pozorovat (je tou emocí pohlcený) ... pozorovat hněv začne až ve chvíli, když začne ta emoce opadat...

Zpočátku ano. Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání. Pohlcení tou emocí ustane okamžitě, i když je emoce divoká, ne až když začne opadat. Nechává se pak dál probíhat v plné síle, může dokonce ještě zesílit a po nějaké chvíli začne samo docházet jejímu slábnutí.

Pak ji možná necháme být a začneme se zabývat něčím jiným, tím ale zapadne zbývající část energie oné emoce do podvědomí - k použití pro příště. Je proto užitečné ji nezaujatě pozorovat a nechat probíhat až do jejího úplného vymizení.

ale to se pořád motáš v začarovaném kruhu a emoce hněvu tě stále ovládá (i když ji jen pozoruješ)... Ten emoční výboj vyčerpává a příště v situaci vyvolané podobným spouštěčem bude opět reagováno hněvivě... zřejmě totiž stále nedošlo k odstupu od daného spouštěče, který hněv vyvolává...
Ale mluvím o tom, že když je tahle první fáze dokonale provedená, přirozeně se ve vědomí objeví schopnost odstupu...
a pak jde reagovat následovně
:

Tato fáze by měla přejít ke druhému stupni, kdy je zachycen moment,který signalizuje možnost nástupu hněvivé reakce (a ten moment dává svobodu seberozhodnutí, zda hněvu podlehnu, či ne... (aniž by došlo k potlačení té emoce, prostě dojde ke svobodnému výběru reakce---
A třetí fází je stav, kdy k (sebedestruktivně) hněvivé reakci vůbec nedochází... stále je žitý stav pohody, přestože spouštěče emocí jsou stále stejné...

[Pavla]

Pokud nechce použít tu technologii na kterou odkazuji co je tam popsána,

no tak jo,

pak tedy postupujete dualitně...

jakou technologii? myslíš to přijetí všeho do vědomí?

Já s tebou souhlasím, je podle mě je potřeba nejdříve se naučit zacházet se svým egem, aby něco takovýho bylo vůbec k něčemu a nedošlo k podobnému, co tady prezentuje Jana...z toho se pak člověk snadno nevymaní). Aby to přijetí bylo prostě opravdový, ne vymyšlený na základě nějakýho zalíbení v nějakém duchovím popise

[Návštěvník]

Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání.

a pozoruje se prostorovým vědomím uvnitř vědomí.

To jsi popsal výstižně:
"Samosvobozuje se to... vše je ve vědomí a vše je vědomí"

Jen tam nějak chybí to "jsem" vědomí - prostě je jen vědomí a to to pozoruje

[Pavla]

Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání.

a pozoruje se prostorovým vědomím uvnitř vědomí.

To jsi popsal výstižně:
"Samosvobozuje se to... vše je ve vědomí a vše je vědomí"

Jen tam nějak chybí to "jsem" vědomí - prostě je jen vědomí a to to pozoruje

v tomto případě vědomí pozoruje a zároveň se vzteká... to, o čem psl Návštěvník sebedestrukční je - (je, protože se stále opakuje situace,kdy je léta pozorován přicházející hněv (emoce), které se nechávají stále probíhat a pozoruje se to......- přijetí té emoce stále není úplné)

Jinými slovy, když něco můžu (přijala jsem cele, že emoce vzteku je v pořádku a vztekat se můžu), tak to už nemusím (když přichází emoce vzteku, ihned mám na výběr, jestli zareaguju vztekem, nebo se zasměju, nebo nezareaguju nijak = svoboda

dalším stavem, který se už projeví sám sebou je ten, že vztek už nepřichází vůbec

[Návštěvník]

Prostě a jednoduše,

je třeba se dostat k neduálnímu nazírání věcí a jevů...i sebe sama..

K tomu slouží právě to "přijmutí do vědomí"

Dualitní hra probíhá i dál, nekonečné vědomí při ní pozoruje svoje pohyby

a to je celé

[Pavla]

Jinými slovy, když něco můžu (přijala jsem cele, že emoce vzteku je v pořádku a vztekat se můžu), tak to už nemusím (když přichází emoce vzteku, ihned mám na výběr, jestli zareaguju vztekem, nebo se zasměju, nebo nezareaguju nijak = svoboda

No když můžeš, tak klidně můžeš, no ne ?

Co ti v tom zabrání...?

No ale taky nemusíš...

No ale proč ne ???

Proč ne ???

protože mi to je jedno, pak se ta reakce vybere tak nějak sama... nejspíš

[Návštěvník]

Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání.

a pozoruje se prostorovým vědomím uvnitř vědomí.

To jsi popsal výstižně:
"Samosvobozuje se to... vše je ve vědomí a vše je vědomí"

Jen tam nějak chybí to "jsem" vědomí - prostě je jen vědomí a to to pozoruje

v tomto případě vědomí pozoruje a zároveň se vzteká... to, o čem psl Návštěvník sebedestrukční je - (je, protože se stále opakuje situace,kdy je léta pozorován přicházející hněv (emoce), které se nechávají stále probíhat a pozoruje se to......- přijetí té emoce stále není úplné)

Jinými slovy, když něco můžu (přijala jsem cele, že emoce vzteku je v pořádku a vztekat se můžu), tak to už nemusím (když přichází emoce vzteku, ihned mám na výběr, jestli zareaguju vztekem, nebo se zasměju, nebo nezareaguju nijak = svoboda

dalším stavem, který se už projeví sám sebou je ten, že vztek už nepřichází vůbec

V praxi je to tak, že pozorováním se rozpouští jen právě vystalá emoce, pozorovaná vědomím ve vědomí - ne její zbývající zásoby, uložené v podvědomí. Něco dalšího se z nich se objeví, kdykoliv se to nějakou současnou situací zaktivuje. Tahle obrovská podvědomá zásobárna obsahuje emoce i z minulých inkarnací... Takže všechno, co se v minulosti nepřijalo a potlačilo se to, postupně vyvstává. Přijme se to... tím se ta zásobárna trochu zmenší

[Návštěvník]

Prostě a jednoduše,

je třeba se dostat k neduálnímu nazírání věcí a jevů...i sebe sama..

K tomu slouží právě to "přijmutí do vědomí"

Dualitní hra probíhá i dál, nekonečné vědomí při ní pozoruje svoje pohyby

a to je celé

Jaká dualitní hra ???

Vše je vědomí

Vědomí v klidu pozoruje "dualitní hru" = vědomí v pohybu, i s vyvstávajícími reakcemi, které jsou jeho pohybem

není co získat, co ztratit, co hrát nebo nehrát,

co si užívat, co volit apd.

je jen dění, zmizela iluzorní osoba (byla taky dočasným výtvorem vědomí), která by mohla něco získat nebo ztratit