Ne když pomine, ale když právě se mnou mává, dá se ji v té chvíli uvidět jako pohyb Energie... a je tu najednou jen Energie v pohybu
Jako se rozpozná zlato v nádobě jakéhokoliv tvaru, který se objeví
PS. V tom momentu se rozpustí nasranost, "tvar nádoby" přestal mít vliv, když všechno je zlato
vostalpetr píše:Vypadá to chytře a přesvědčivě, ale věříš tomu skutečně?
Proč by ne ?
....
V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti. Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje. To míníme samoosvobozováním.
Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.
Teprve až objevíme, že ve všech různých zkušenostech je stav ryzí přítomnosti, můžeme pochopit, co to znamená být mimo dualismus. Skutečný stav existence se projevuje v různých formách – čistých nebo nečistých – aniž se mění jeho pravá přirozenost. Proto se říká, že je neduální. Když začneme mít skutečnou zkušenost se stavem kontemplace, je třeba ji integrovat se všemi denními aktivitami, s chůzí, jídlem, mluvením a tak dále. Je třeba být v uvolněném stavu, ale smysly musí být bdělé a pozorné, protože jsou to jakési brány jasnosti. Není nic, co bychom měli měnit nebo odstraňovat.
http://www.dharmagaia.cz/kniha/21-namkh ... onaly-stav
Vznikne "jen" totální přijetí, které nastane rozpoznáním Podstaty jevu
Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.
vostalpetr píše:fuj jo ,. proč? mně to tak ale funguje... ... když vím, že někoho za nějaké situace můžu poslat do háje, ale můžu se i rozbrečet sebelítostí nebo se můžu začít vztekat, nebo to nějak napravovat a všechno ostatní,, tak jsem nad věcí a nerozhodí mě ta situace nijak, a navíc mám sílu ji nějak zharmonizovat ve prospěch (směrem k uklidnění emocí) i toho druhého (nebo se ti nezdá můj popis oslabeného ega?)
No jo, já to chápu,
ale ta možnost že si můžeš vybrat,
to je prostě uvolněné ego,
což je lepší nežli sevřené ego,
větší pocit svobody...
vostalpetr píše:Správně (dle mého názoru) by mělo být, že si nemůžeš vybrat, že nemůžeš nic,
a to proto, protože at uděláš to či ono,
vůbec to nebude k ničemu,
nic nezískáš,
to je řekněměe absolutní svoboda : nemohu nic udělat, protože nemohu nic získat...
Pavla píše:Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.
v praxi je tohle neproveditelné ... v tu chvíli, když člověka popadne vztek (hněv, rozzlobí se), není schopen ten stav jen pozorovat (je tou emocí pohlcený) ... pozorovat hněv začne až ve chvíli, když začne ta emoce opadat...
Návštěvník píše:Pavla píše:Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.
v praxi je tohle neproveditelné ... v tu chvíli, když člověka popadne vztek (hněv, rozzlobí se), není schopen ten stav jen pozorovat (je tou emocí pohlcený) ... pozorovat hněv začne až ve chvíli, když začne ta emoce opadat...
Zpočátku ano. Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání. Pohlcení tou emocí ustane okamžitě, i když je emoce divoká, ne až když začne opadat. Nechává se pak dál probíhat v plné síle, může dokonce ještě zesílit a po nějaké chvíli začne samo docházet jejímu slábnutí.
Pak ji možná necháme být a začneme se zabývat něčím jiným, tím ale zapadne zbývající část energie oné emoce do podvědomí - k použití pro příště. Je proto užitečné ji nezaujatě pozorovat a nechat probíhat až do jejího úplného vymizení.
vostalpetr píše:
Pokud nechce použít tu technologii na kterou odkazuji co je tam popsána,
no tak jo,
pak tedy postupujete dualitně...
Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání.
Návštěvník píše:Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání.
a pozoruje se prostorovým vědomím uvnitř vědomí.
To jsi popsal výstižně:
"Samosvobozuje se to... vše je ve vědomí a vše je vědomí"
Jen tam nějak chybí to "jsem" vědomí - prostě je jen vědomí a to to pozoruje
vostalpetr píše:Prostě a jednoduše,
je třeba se dostat k neduálnímu nazírání věcí a jevů...i sebe sama..
K tomu slouží právě to "přijmutí do vědomí"
vostalpetr píše:Jinými slovy, když něco můžu (přijala jsem cele, že emoce vzteku je v pořádku a vztekat se můžu), tak to už nemusím (když přichází emoce vzteku, ihned mám na výběr, jestli zareaguju vztekem, nebo se zasměju, nebo nezareaguju nijak = svoboda
No když můžeš, tak klidně můžeš, no ne ?
Co ti v tom zabrání...?
No ale taky nemusíš...
No ale proč ne ???
Proč ne ???
Pavla píše:Návštěvník píše:Když ale - po létech - se stane pozorování vyvstávajících emocí v každodenním životě běžné, k uvědomění a rozpoznání i prudké zuřivosti dojde hned po jejím vyvstání.
a pozoruje se prostorovým vědomím uvnitř vědomí.
To jsi popsal výstižně:
"Samosvobozuje se to... vše je ve vědomí a vše je vědomí"
Jen tam nějak chybí to "jsem" vědomí - prostě je jen vědomí a to to pozoruje
v tomto případě vědomí pozoruje a zároveň se vzteká... to, o čem psl Návštěvník sebedestrukční je - (je, protože se stále opakuje situace,kdy je léta pozorován přicházející hněv (emoce), které se nechávají stále probíhat a pozoruje se to......- přijetí té emoce stále není úplné)
Jinými slovy, když něco můžu (přijala jsem cele, že emoce vzteku je v pořádku a vztekat se můžu), tak to už nemusím (když přichází emoce vzteku, ihned mám na výběr, jestli zareaguju vztekem, nebo se zasměju, nebo nezareaguju nijak = svoboda
dalším stavem, který se už projeví sám sebou je ten, že vztek už nepřichází vůbec
vostalpetr píše:Návštěvník píše:vostalpetr píše:Prostě a jednoduše,
je třeba se dostat k neduálnímu nazírání věcí a jevů...i sebe sama..
K tomu slouží právě to "přijmutí do vědomí"
Dualitní hra probíhá i dál, nekonečné vědomí při ní pozoruje svoje pohyby
a to je celé
Jaká dualitní hra ???
Vše je vědomí
není co získat, co ztratit, co hrát nebo nehrát,
co si užívat, co volit apd.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 11 návštevníků