Pozitivní opak slova "bát se" / "mít strach"

[vostálník]

Může být život jednodušší?

Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.

Ramesh S. Balsekar
25.května, 2009

[Jana]

co jinýho by ta blaženost mohla behjt, nežli pocit,

V hlubokém spánku těla a mysli beze snů nejsou vůbec žádné pocity, není vůbec žádné vztahování k tělu a k mysli, a přitom je ta blaženost vědomá. Jenom JE. Vůbec nic jiného není. Není vůbec nic, k čemu lze něco takového vztáhnout, čím to omezit. Proto je tak jasné, že je věčná, na těle a mysli nezávislá, proto je jasné, že smrtí těla nemizí. S tímhle poznáním je jasné, čím skutečně jsme.

Když máš nějaký pocit něčeho, tak to ještě není skutečné probuzení, pocity můžeš mít i ve snu, ve spánku, můžeš mít pocit, že ses potento a teprve při probuzení si můžeš uvědomit, jestli ten pocit informoval o pravdivé skutečnosti.

Když sedíš doma a říkáš: "Mám pocit, že prší," tak to ještě nemusí znamenat, že prší.Je to jen pocit. Teprve když se podíváš z okna, vyjdeš ven, můžeš říct: "Jo, uvědomuji si to, není to jen pocit, prší doopravdy."

[Jana]

104. Zažil jsem velikou blaženost.
Tak jen jdi dál a podruhé se podívej, kdo ji vlastně zažil. To je ten, kterého hledáš, ne blaženost.

Jde o to, skutečně poznat, kdo JSI. Ten, kdo poznává své pravé Já, je vždycky šťastný, jak říká E. Tomáš. Blaženost není jen vzpomínkou, minulým zážitkem, nemizí, stejně jako nemizí vědomí, jako nemizí bytí, protože blaženost, bytí a vědomí jsou jedním. To "JSEM, KTERÝM JSEM" je nositelem toho.

S poznáním toho, kým skutečně jsi, zmizí všechny Tvé vasány. Objevuje se poznání, že to věčné a neměnné, na těle a mysli nezávislé, kým skutečně jsi, absolutně žádné vasány mít nemůže. Vasány může mít ta psychosomatika, může je mít tělo, ta bytost, do které ses oblékl, může mít všechny možné projevy, stejně jako všechny bytosti, které kdy existovaly. Už v těch bytostech nevidíš vůbec žádnou připoutanost, protože poznáváš, že jsou tímtéž, co Ty. Je Ti jedno, jaké mají boty, které obuly, jednou je tak jako tak každý sundá, nic se neděje, nejsou k nim připoutaní.

Jak by Vědomí mohlo mít nějaké vasány? Je to jen sen mysli. A ze snu se probudíme.

Když spíš, zdá se Ti sen a probudíš se do něj, tak je jasné, že Tebe se ta snová záležitost nijak nedotýká.

[Jana]

Když bude jasné, že prší, nebudeš říkat: "Mám pocit, že prší", ale rovnou řekneš: "Prší", protože si uvědomuješ, že to je skutečnost.

pozorovatel, pozorování, pozorované

Uvědomující, uvědomování, vědomí jsou jedním.

[vostálník]

Jak by Vědomí mohlo mít nějaké vasány? Je to jen sen mysli. A ze snu se probudíme.

Když spíš, zdá se Ti sen a probudíš se do něj, tak je jasné, že Tebe se ta snová záležitost nijak nedotýká.

Jak můžeš napsat takovouhle pitomost ???

Jestliže se probudíš do snu, tak se do něj probudíš asi proto, protože jsi k tomu snu připoutaná,

protože kdybys nebyla k tomu snu připoutaná, tak se neprobudíš do snu,

a vůbec zde nebude žádný sen a žádné probuzení...

Takže probuzení do snu znamená, že jsou zde vasány jenž tě poutají k tomu snu,

i Ramana říkal že je zde připoutanost, parabha karma jenž jej váže ke snu, ale že mu tato připoutanost nevadí...

[vostálník]

To, že venku prší není žádná skutečnost-.....

[Návštěvník]

Ahoj vostálníku

Eduard Tomáš o tom pocitu blaženosti říkal, že se dostavuje při vnitřním zklidnění jenom zpočátku, stává se to jenom začátečníkům.
To znamená, že se nesmíme k pocitu blaženosti nějak vázat či připoutávat.
Neměli bychom se obecně vázat k ničemu, ke vztahům, k příbuzným a přátelům, ale ani k hmotným nebo duchovním statkům.
Neměli bychom se logicky ani vázat k nějakým svým pocitům a emocím.

Můžeme si definovat strach jako pocit, který je produkován nepozornou neklidnou myslí.
Můžeme tedy předpokládat, že opakem strachu bude pocit, který je produkován pozornou klidnou (čistou, prázdnou) myslí.
Problém je v tom, že prázdná mysl je prázdná, tedy je bez myšlenek a pocitů.
Opakem pocitu strachu je tedy patrně (ne)pocit či spíše stav klidné pozornosti.

Zdravím

proto taky těm kdo těm kdo opěvovali že zažívají blaženost říkal


"Tak jen jdi dál a podruhé se podívej, kdo ji vlastně zažil. To je ten, kterého hledáš, ne blaženost."

stejně jako Míla upozorňuje na to, že zažívaní blaženosti je přechodnou fází a rozhodně ne něčím co by znamenalo realizaci a osvobození

"Musíme se sami stát jedním bodem. Mysl a celé naše vědomí soustředíme do jednoho bodu, a když se nám to dokonale podaří, zažijeme sat-čit-ánanda. A právě toto ánanda je sférou veliké blaženosti, ve které nám budou pět všichni andělé.

Jestliže pokročíme dál, překročíme andělskou sféru blaženosti, opustíme i tento nepatrný bod a zažijeme to, co je nad ní - přítomnost boží.""

[Návštěvník]

" ...„on je tím nekonečným vědomím“ a to je velice krásné. Odtud se málokomu chce pokračovat dál, protože to je taková krásná, svatá a blažená jistota - plno krásných přívlastků byste tam mohli dát.

A přece jednou se i toto musí překročit!

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já."

z přednášky Míly Tomášové

[vostálník]

Super,

tak to tady máme vysvětlený,

stejně tak mluví i mistr Eckhart když říká že lepší je vyprázdněnost nežli láska,

pan Vacek kterej napsal podle mne nejlepší knihu o bhakti na závěr přechází k džnáně...

[vostálník]

Vzpomínám si, jak mi tehdy Fráňa Drtikol docela hrubě řekl: „Nakopni to!“ A dobře udělal. Jednou se to tedy musí překročit. Vzdát se tohoto vnímání - nekonečně krásného, blaženého, šťastného, svatého a vědoucího. To největší pokušení je vědomí – „já vím“ – „já“ - ještě pořád je tam to maličké, byť svaté a čisté já."

furt tu Janu nakopáván a furt nic ....

Možná bych měl kopnout do vrtule a odfrčet v nekonečný prostor...

[radazdarma]

Sekulární nirvána - Jak západní medicína objevila jádro Buddhova učení

„A kolik těch lidí s chronickou bolestí vyléčíte?“
„Upřímně řečeno, je to menší část, zbytek má bolesti dál, menší nebo větší.“
Takhle nějak začal rozhovor Jona Kabat-Zinna, tehdy mladého biochemika, s jedním z lékařů, kteří se zabývali léčbou chronické bolesti na zdravotní škole University of Massachusetts.
Bylo to koncem sedmdesátých let minulého století a Jon Kabat-Zinn se již několik let věnoval buddhistické meditaci všímavosti (též zvané meditace vhledu, vipassana). Hlavním cílem této meditace není dosažení stavů extáze, ale cvičení všímavosti (anglicky mindfulness) – schopnosti plně prožívat přítomnost. Díky rozvinuté všímavosti je pak možné lépe porozumět příčinám psychické bolesti. Mladého vědce tehdy napadlo, že by buddhistická meditace mohla prospět i lidem trpícím fyzickou bolestí. Vždyť fyzická bolest vyvolává bolest psychickou.

Jon Kabat-Zinn, zakladatel sekulárního přístupu k meditaci všímavosti

Jen si představte, že cítíte bolest tak silnou, jako je například bolest zubů, ale žádný zubař vám nedokáže pomoci. Jaké emoce byste prožívali? Možná strach? (Jak jen budu tu bolest zvládat?) Nebo bezmocný vztek? (Ať už ta hrozná bolest konečně přejde!) Nebo sebelítost? (To se může stát jenom mně.) Nebo depresi? (Život už pro mne nemá smysl, kvůli té bolesti se nedokáži z ničeho radovat.) Na fyzickou bolest se jakoby nalepí vrstvy bolesti psychické. Ta je důsledkem stresu. Stres je přirozená reakce na ohrožení. Problém nastává, když stres trvá příliš dlouho a stává se chronickým. Fyzickou bolest je někdy těžké vyléčit, ale se stresem se pracovat dá. Je možné změnit, jak se k bolesti postavím, jak na ni reaguji. A to je právě hlavním cílem meditace všímavosti.
Ve vysoce kritickém lékařském prostředí, navíc v nábožensky dosti konzervativních Spojených státech, je nutné prezentovat léčebné programy čistě sekulárně – tedy světsky, nezávisle na náboženství. Kabat-Zinn tedy vyloupl z buddhistické meditace jádro, které mohlo pomáhat všem lidem bez ohledu na jejich duchovní orientaci. Vytvořil osmitýdenní kurz, který pojmenoval zcela neutrálně: Na všímavosti založené snižování stresu (Mindfulness-based stress reduction, MBSR). Lékaři, kteří nedokázali trpícím pacientům pomoci, nakonec tento program experimentálně povolili – koneckonců nic horšího už se pacientům stát nemůže. A ukázalo se, že kurz funguje – do jisté míry snižoval fyzickou bolest, ale hlavně snižoval míru stresu, kterou lidé kvůli bolesti pociťovali. Bolest už nebyla hrozivá noční můra, nesmiřitelný nepřítel, který ničí veškerou radost ze života. Lidé, kteří programem MBSR prošli, dokázali bolest lépe zvládat – nepotlačovat ji, neutíkat od ní, ale přijímat ji bez rezignace, prostě jako přirozený proces, který je součástí jejich života.
Ukázalo se, že tento kurz je úspěšný nejen u pacientů, kteří trpí chronickou bolestí, ale i u lidí, kteří trpí depresemi, úzkostmi, nemocemi oběhové soustavy a řadou psychosomatických onemocnění, kde hlavní roli hraje stres. A nejen to – ukázalo se, že tyto kurzy pomáhají zvládat stres i lidem, kteří nemají žádnou klinickou diagnózu. Téměř všichni lidé zápasí se stresem v práci či ve vztazích a chtějí být vyrovnanější, dělat více věcí pro radost, méně se obávat neúspěchu a být přátelštější k sobě i druhým.
Po celá osmdesátá léta byl program MBSR pečlivě vědecky testován na University of Massachusetts. Postupně začaly vycházet první studie v seriózních vědeckých časopisech. A v devadesátých letech se k výzkumu připojili i neurovědci a přinesli důkazy, že cvičení všímavosti mění funkci i strukturu mozku. U meditujících se například snižuje aktivita pravé přední mozkové kůry, spojené s negativními emocemi a pocity vyčerpání, a posiluje se aktivita stejné části mozku na levé straně, která je spojena s pocity štěstí, nadšení a energie. Zobrazení mozku magnetickou rezonancí prokázalo po kurzech všímavosti zvýšení koncentrace šedé kůry mozkové v oblastech, které se podílejí na paměti, regulaci emocí, empatii, sebeuvědomování a zaujímání postojů.
Díky vědeckému výzkumu se zvýšila důvěra, že meditace všímavosti není jen nějaká další alternativní léčba, ale seriózní a efektivní metoda zvládání stresu. Díky desítky let trvající, poctivé a trpělivé práci se Kabat-Zinnovi a jeho kolegům podařilo začlenit meditaci všímavosti do mainstreamového zdravotnictví.
Od devadesátých let se programy MBSR a jejich varianty úspěšně šíří po celém světě. A to nejen ve zdravotnictví. Pomáhaly a pomáhají snižovat stres sociálním pracovníkům i jejich klientům, vězňům, učitelům i jejich studentům, vojákům a zaměstnancům velkých firem.
Po roce 2010 se ve Spojených státech a v západní Evropě „mindfulness“ stalo módním slovem. Knih o všímavosti přibývá exponenciální řadou a nepíší je již jen psychologové a lékaři, ale i politici, byznysmeni a celebrity ze světa médií.
A co na to buddhisté?
Asi nejvýznamnějším představitelem buddhismu, který vědecký výzkum meditace a její sekulární využití podporuje, je Dalailama. V jednom rozhovoru prohlásil:
Pokud se jedná o zvládání emocí, nejlepší metodou je takzvaná meditace. Ne kvůli příštím životům. Ne kvůli tomu, abychom přišli do nebe. Ale kvůli každodenní pohodě.
…Můj hlavní zájem nepatří těm, kteří meditují kvůli své náboženské víře. Zajímám se zejména o to, co nazývám sekulární etikou. Lidé, kteří se nezajímají o náboženství a víru, také chtějí žít šťastný život. Tyto lidi a zejména mladou generaci bychom měli naučit zvládat negativní emoce čistě na základě zkušeností, které jsou každému dostupné, a zdravého rozumu opřeného o vědecké poznatky.1
Nicméně mnozí buddhisté Dalailamův postoj nesdílejí a bojí se, že sekulární verze mindfulness udělá z buddhistické moudrosti psychologický fast food – McMindfulness. A dlužno říci, že tyto obavy jsou do jisté míry oprávněné. Psychologové, koučové a různí poradci osobního rozvoje, kteří si sotva přečetli jednu příručku o všímavosti, hned chtějí dělat vlastní kurzy všímavosti. Jedním z důvodů je, že se z mindfulness, zejména v prostředí velkých korporací, stává slušný byznys. Rychlokvašeným učitelům meditace, ale chybí soustavná meditační praxe, a proto nechápou do hloubky, co vlastně všímavost přináší. Není to jen stabilnější soustředění, vyšší pracovní výkon a schopnost pracovat ve stresujícím prostředí. Všímavost přináší v první řadě schopnost pochopit, co je pro mne v životě opravdu důležité. Pokud dělám práci, která je v souladu s mými hodnotami, možná se můj pracovní výkon skutečně zvýší. Ale pokud tomu tak není, může mi všímavost pomoci zvládnout strach z nejistoty a prosadit v práci změny nebo z ní odejít. A to se netýká jen práce, ale mezilidských vztahů obecně.
Nejvyšší cíl buddhistické cesty je nirvána – osvobození od psychické bolesti. A to je, podle Buddhy, možné již v tomto těle, v tomto životě. Neznamená to, že nebudeme prožívat nic nepříjemného, ale spíš to, že nás emoce nebudou ovládat. I když se o nirváně na kurzech všímavosti přímo nemluví, zkušení učitelé zdůrazňují právě toto – nemučit se nepříjemnými emocemi a nelpět na těch příjemných.
Stará modlitba říká: Bože, dej mi vyrovnanost, abych přijímal věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit. Současná neurověda potvrzuje, že všímavost nám dává vyrovnanost, odvahu i moudrost, abychom mohli žít plnější, radostnější a smysluplnější život. Všímavost ovšem není boží milost či nadpřirozená moc, je to přirozená schopnost, kterou každý z nás může po celý život rozvíjet.
Buddhovo učení se úspěšně šíří již 2,5 tisíce let právě díky tomu, že se dokáže přizpůsobit praktickým potřebám a světovému názoru různých kultur. A Západ si našel jednu z hlavních cest k jádru Buddhova učení právě díky sekulární meditaci všímavosti.
http://praveted.info/sekularni_nirvana

[arikiran]

EXPERIMENT PRO VŠÍMAVÉ

ty, který přečets tenhle článek a myslíš si, žes všímavý...
1- na kterou stranu od bot máš v předsíni deštník?
2- kterou nohu s dnes ráno strkal první do gatí?
3- zamíchals si dnes ráno kafe lžičkou doprava nebo doleva?
a 4- jaxe menuje autor článku?

...VXL...

[petr.v]

1- na kterou stranu od bot máš v předsíni deštník?

Jak to mám proboha vědět, já jsem rád že najdu ty boty

- kterou nohu s dnes ráno strkal první do gatí?

Tak to vím naprosto přesně, žádnou,

nebot v čem spím, v tom i přes den chodím

3- zamíchals si dnes ráno kafe lžičkou doprava nebo doleva?

Tak to vím naprosto přesně, nebot v rámci zjednodušení života dělám vždy všechno zleva do prava,

tak jak jsem se naučil ve škole psát a číst

4- jaxe menuje autor článku?

Jakej článek ?

[arikiran]

Ahoj Peto
Dik, ze ses zapojil do Experimentu, neni to tady az tak obvykle...super
Pokud jsi se svymi odpovedmi spokojen, neni co resit
Zdravim a hodne stesti a ssily
...vxl...

[radastar]

K čemu to potřebuješ?

Z čeho máš strach?

Proč z toho máš strach?

Je to špatně?

Kdy je nejlepší moment začít?

[Pelvan]

Ahoj

Vy jste se teda rozjeli.:-)

ECKHART TOLLE píše v knize MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU toto o začátku svého duchovního probuzení:

"...
Následujících pět měsíců jsem žil ve stavu hlubokého klidu a blaženosti. Později ten pocit

trochu zeslábl, nebo se mi to jen zdálo, protože to byl můj přirozený stav...

...Avšak ani nejkrásnější zážitky netrvají věčně. Mnohem důležitější než jakýkoli zážitek je

hluboký vnitřní klid, který mě nikdy neopustil.
..."

Prostě "to chce klid", jak tohle geniální rčení lid český vložil do úst Josefu Švejkovi.
Nejsem jako Tolle, občas mne klid opouští, ale jsem rád, když ho zase nalézám.

A zdravím

[Pelvan]

PS:


MOC

PŘÍTOMNÉHO

OKAMŽIKU

KNIHA O DUCHOVNÍM OSVÍCENÍ

ECKHART TOLLE


"Jednoho dne se možná přistihnete, jak se usmíváte na svůj vnitřní hlas, jako byste se usmívali

na skotačení malého dítěte. To znamená, že už neberete obsah své mysli tak vážně, neboť

víte, že (jenom) na tom nezávisí vaše identita."

[Jana]

Paula Coppel: Žiješ i nadále ve stavu blaženosti a míru, který jsi pocítil během tohoto probuzení?

Eckhart Tolle: Ano, v základě je tento mír neustále přítomen. Co se mění, je jeho intenzita. Na počátku to byla po velmi dlouhou dobu – týdny, měsíce, roky – velice intenzivní zkušenost. Jednalo se o určitý druh blaženosti, avšak bylo to blažeností pouze v porovnání s tím, co bylo předtím. Nyní je mi tento mír normálním stavem. Když se blaženost stane běžnou věcí, není to už vlastně blaženost, je to prostě mír.
http://www.jogin.cz/o-duchovnim-probouz ... em-tollem/

[Pelvan]

Ahoj

Skouknul jsem poslední video JZH a připadá mi vhodné k tomuto tématu:

Chápu to tak, že jsme lidé různí. Někdo je blaženej pořád a někdo jiný zase není blaženej vůbec.
No a co má bejt?
"Tak už to chodí", by řekl Robin Hood.

Zdravím

[Jana]

Pelvane,

vypadá to jako nespravedlnost, ale v hloubi nitra je v každém z nás stejný klid a mír, stejné blaho existence, stejný přirozený stav.

Dalo by se říct, že tohle je náš věčný úděl, který je tady pořád. Možná se pak děje to, že je to tak stejné, že pro zvýšení extáze se propadáme na čas do dvojnosti, trápení. Něco jako kombinace horké sauny a ledové vody a pak ten klid je to pravé ořechové.

Ber to tak, že teď máš tu vzácnou možnost chvíli prožívat i něco jiného, až budeš vědět, že to opravdu stačí, přijde zase ten Božský klid.