miluju kněze

miluju kněze

Nový příspěvekod zlatuše » sob 10. srp 2013 21:13:21

Mám životní a snad i osudovou lásku, ale je tu jeden problém...z mého důvěrníka, kamaráda, člověka do nepohody.... se stal můj milenec, ale je to láska zakázaná a tajná... on je římskokatolický kněz. Vím, že nikdy nebude jen můj, ale jsem vděčná za každý okamžik, kdy můžeme být spolu. Co s tím...
zlatuše
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 10. srp 2013 22:10:21

Povídka "Máří Magdaléna ze Skrobely" z knížečky "Spolu opustíme den" od Ankera Larsena .
Vydalo nakladatelství AVATAR

Vřele doporučuji.
Návštěvník
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. srp 2013 0:10:55

Na Strahově pod Petřínem klášter stojí.
A tam jako v kleci ptáček
pláče malý strahováček
pro dívenku svoji.

Pro panenku svoji vzlyká bez přestání,
i když kráčí ku oltáři,
i když čítá v breviáři,
myslí jenom na ni.

Neplač, neplač, strahováčku, zanech nářku.
Dobrá fara všechno spraví,
dostaneš dívenku svoji
k sobě za kuchařku.

http://www.ujdeto.cz/lyrics/slapeto/strahovacek-cz/
Návštěvník
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod malpan » ned 11. srp 2013 8:08:49

zlatuše píše:Vím, že nikdy nebude jen můj. Co s tím...

možná ti to bude znít studeně, nemožně, ale možností je dost:
- nechtít jej vlastnit, ale dál jej milovat (popřít svou myšlenku, že musíte být spolu i oficiálně - to ale znamená změnu jen u tebe)
- nechtít držet se toho, že kněz nemůže milovat i fyzicky - to ale není moc čisté
- jeho opuštění kněžství pro omezující kněžská pravidla (stejně je nedodržuje) a žití lidské lásky (v náručí boha)
- opustit myšlenku, že nikdy nebude tvůj, ale spíš věřit tomu, že může být tvůj - tedy když budete chtít najít řešení - pochopitelně oba
- ...určitě je jich víc, ale všechny stojí na ujasnění si toho, co skutečně chcete žít
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod nop » ned 11. srp 2013 23:49:14

malpan píše:
zlatuše píše:Vím, že nikdy nebude jen můj. Co s tím...

možná ti to bude znít studeně, nemožně, ale možností je dost:
- nechtít jej vlastnit, ale dál jej milovat (popřít svou myšlenku, že musíte být spolu i oficiálně - to ale znamená změnu jen u tebe)
- nechtít držet se toho, že kněz nemůže milovat i fyzicky - to ale není moc čisté
- jeho opuštění kněžství pro omezující kněžská pravidla (stejně je nedodržuje) a žití lidské lásky (v náručí boha)
- opustit myšlenku, že nikdy nebude tvůj, ale spíš věřit tomu, že může být tvůj - tedy když budete chtít najít řešení - pochopitelně oba
- ...určitě je jich víc, ale všechny stojí na ujasnění si toho, co skutečně chcete žít

Nechci radit, jen konstatuji. Celibát vznikl z organizačních důvodů až okolo roku 1220, aby se nerozdávala půda farnosti dědicům (církevní půda soukromníkům, synům kněží). Později to mohlo být zrušeno, ale nikdo to neudělal. Dnes stejně není co dědit.
Jan Pavel II. byl spíše pro utužení celibátu. Ačkoliv ve své disertaci "Zodpovědnost v manželství" píše: "Vztah ženy a muže je sice založený na biologickém základě, ale v manželství tento základ obdivuhodným způsobem překračuje".
Jan Hus psal, že kdysi bylo možné dosáhnout všech sedmi svátostí, ale teď jen šest. Kdo chce dosáhnout svátosti kněžství, potřebuje se zříci svátosti manželství a naopak.
Někdo z kněží to řeší tak, že se přece ožení a neopustí službu. To tehdy, najde-li se kolega - kněz, který ho oddá. Takové manželství je ovšem platné, jako každé oddané knězem. Jistě ho církev nepropustí, kněží je málo. Také jsem v Čechách vidět kněze s krásnou ženou tlačícího kočárek.
Ve Švýcarsku existuje asociace ženatých katolických kněží, s počtem cca 3000 členů.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod johanka » pát 14. lis 2014 2:25:21

Já Te chápu. Umírám laskou ke knězi Před rokem a půl mě poprvé objal, bojovala jsem s tou láskou . Před půl rokem jsme se viděli naposledy . Když nejsem sama, zahraji dobrou náladu, ale je to jen divadlo.Nikdo mi stejně nemůže pomoci. Už nejsem co jsem bývala, jsem svým stínem. Trápí mě stesk, bezmoc a beznaděj . Prosím Boha o smrt, ale nechce mne vyslyšet a tak jen tajne pláču Nikdy jsem tak nemilovala.On mi řekl, že třeba nám dá Bůh to štěstí, když teď trpíme a po smrti budeme spolu. Vím, že ne, v Písmu se to nepíše. Nesouhlasim s celibátem.Mnoho lidí činí nešťastnými a mnoho lidi musel zničit . Něco takového od Boha není.
johanka
 
Příspěvky: 1
Registrován: pát 14. lis 2014 2:09:01

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod .Petra » pát 14. lis 2014 6:59:54

Jana píše: ...Ve Tvém životě se začne dít zázrak...V každém případě budeš za tuhle zkušenost vděčná.


Je velmi nezodpovědné něco takového slibovat. Tak nějak fungují sekty.
.Petra
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod .Petra » pát 14. lis 2014 7:23:01

johanka píše: Nesouhlasim s celibátem.


Ale on se pro něj rozhodl. Nikdo ho k tomu nenutil.
.Petra
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod .Petra » pát 14. lis 2014 7:30:30

Jana píše:
.Petra píše:
Jana píše: ...Ve Tvém životě se začne dít zázrak...V každém případě budeš za tuhle zkušenost vděčná.


Je velmi nezodpovědné něco takového slibovat. Tak nějak fungují sekty.


Pokud nevíš o čem píšu, tak jsou Tvé komentáře k ničemu.


Tak to připadá někomu, kdo nezná Boha.

Jana píše:Johanka nevytvoří nějakou sektu, ale nalezne spojení s Bohem.


Ne.
.Petra
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod .Petra » pát 14. lis 2014 7:33:03

malpan píše:
zlatuše píše:Vím, že nikdy nebude jen můj. Co s tím...

možná ti to bude znít studeně, nemožně, ale možností je dost:
- nechtít jej vlastnit, ale dál jej milovat (popřít svou myšlenku, že musíte být spolu i oficiálně - to ale znamená změnu jen u tebe)
- nechtít držet se toho, že kněz nemůže milovat i fyzicky - to ale není moc čisté
- jeho opuštění kněžství pro omezující kněžská pravidla (stejně je nedodržuje) a žití lidské lásky (v náručí boha)
- opustit myšlenku, že nikdy nebude tvůj, ale spíš věřit tomu, že může být tvůj - tedy když budete chtít najít řešení - pochopitelně oba
- ...určitě je jich víc, ale všechny stojí na ujasnění si toho, co skutečně chcete žít


Nebylo by na škodu se zeptat: "Proč jsem se zamilovala zrovna do kněze?
.Petra
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. lis 2014 8:08:12

Jana píše:
.Petra píše:
Jana píše: ...Ve Tvém životě se začne dít zázrak...V každém případě budeš za tuhle zkušenost vděčná.


Je velmi nezodpovědné něco takového slibovat. Tak nějak fungují sekty.


Pokud nevíš o čem píšu, tak jsou Tvé komentáře k ničemu.

Johanka nevytvoří nějakou sektu, ale nalezne spojení s Bohem.


To by musela tu svou lásku ke knězi vrátit Bohu, ať si s tím tedy poradí sám, když to zvoral a nechal toho hambatýho okřídlenýho kluka s lukem ruce. dělat rošťárny a střílet po lidech, co se k sobě vůbec nehodí.. ...
Návštěvník
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod nop » pát 14. lis 2014 8:56:07

.Petra píše:
johanka píše: Nesouhlasim s celibátem.


Ale on se pro něj rozhodl. Nikdo ho k tomu nenutil.

Není pravda, že nenutil. Verdikt je takový: chceš se věnovat lidem , pomáhat jim ve víře a starat se o ně? Dobrá, vítáme tě, ale nebudeš mít ženu k sobě.
Budeš mít jen všeobecně lidi. Ti budou tvá rodina.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod nop » pát 14. lis 2014 9:04:49

Jana píše:
Návštěvník píše:
To by musela tu svou lásku ke knězi vrátit Bohu, ať si s tím tedy poradí sám, když to zvoral a nechal toho hambatýho okřídlenýho kluka s lukem ruce. dělat rošťárny a střílet po lidech, co se k sobě vůbec nehodí.. ...


Když se láska obrátí do zdroje, odkud vychází, tedy když se miluje samotná láska, tak se vrací Bohu a dochází při tom k té alchymii, že to, co bylo původně zdrojem trápení, nalézá naplnění.

Slova "milovat tu lásku" jsem tu četl vícekrát, přihodilo se to Petru Vostálovi. Ale píše sprostě, tak třeba je už zakyselený.

Jana aplikuje to, čemu Buddha říkal "neorientujte se na osobní, orientujte se na neosobní."

Ale ta rada "vrátit Bohu" je zajímavá. Jako "do rukou Tvých poroučím srdce své". Také je možné poslechnout vnitřní hlas, ale chce to uklidnění.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Jarda Malej » pát 14. lis 2014 9:07:50

Verdikt je takový: chceš se věnovat lidem , pomáhat jim ve víře a starat se o ně? Dobrá, vítáme tě,
ale nebudeš mít ženu k sobě.

Tak pitomou podmínku k tomu aby si lidé mohli pomáhat, dokáže ovšem stanovit jen člověk.
A bůh?
Ten mu umožní její uskutečnění, protože to je zase ten jeho džob.



:)
Jarda Malej
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Aves passeri » pát 14. lis 2014 9:15:04

Jana píše:
.Petra píše:Tak to připadá někomu, kdo nezná Boha.


Znamená to, že znáš Boha a proto rozumíš tomu, o čem píšu ?

Rozumíš také tomu, že spojení s Bohem, tedy láska k Bohu, je zdrojem toho největšího možného štěstí ?

Máš tu zkušenost ?

Nebo je pojem Bůh z Tvého pohledu jen představa, která nemá se životem nic společného ?


Já tu zkušenost mám a hned dvojnásobnou. To jak se utrpení z lásky, která je nenaplnitelná, dokáže změnit ve štěstí z lásky. Vděčnost z toho, že člověk tu lásku vůbec poznal a mohl prožít. Objeví zdroj, ze kterého může dávat, nemá pak ani důvod trpět tím, že by chtěl něco, co nemůže mít. Vždyť co víc by ještě mohl chtít, než to, co skrze lásku získal??? Při té první zkušenosti se utrpení po x letech přerodilo jen ve vděčnost za tu lásku, která už člověka netrápí, ačkoliv ji k tomu člověku pociťuje stále. Při té druhé zkušenosti, která je velmi čerstvá, je to taková oscilace, utrpení, štěstí, utrpení, štěstí, utrpení se krůček po krůčku snižuje a zkracuje, štěstí se krůček po krůčku prohlubuje a prodlužuje.
Aves passeri
 
Příspěvky: 33
Registrován: pát 19. črc 2013 10:10:24

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Jarda Malej » pát 14. lis 2014 9:37:58

Při té druhé zkušenosti, která je velmi čerstvá, je to taková oscilace, utrpení, štěstí, utrpení, štěstí, utrpení se krůček po krůčku snižuje a zkracuje, štěstí se krůček po krůčku prohlubuje a prodlužuje.

Zkráceně se tomu oscilování mezi štěstím a utrpením říká: "lidský úděl."
Dobrá zpráva je, že si tohle pendlování mezi štěstím a utrpením můžeme zkrátit
jakmile pochopíme, že smyslem utrpení je ..naučit se netrpět.



:)
Jarda Malej
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod nop » pát 14. lis 2014 10:15:03

Jarda Malej píše:
Verdikt je takový: chceš se věnovat lidem , pomáhat jim ve víře a starat se o ně? Dobrá, vítáme tě,
ale nebudeš mít ženu k sobě.

Tak pitomou podmínku k tomu aby si lidé mohli pomáhat, dokáže ovšem stanovit jen člověk.
A bůh?
Ten mu umožní její uskutečnění, protože to je zase ten jeho džob. :)


1/ Jak jsem už psal: "..Celibát vznikl z organizačních důvodů až okolo roku 1220, aby se nerozdávala půda farnosti dědicům (církevní půda soukromníkům, synům kněží). Později to mohlo být zrušeno, ale nikdo to neudělal. Dnes stejně není co dědit.
Jan Pavel II. byl spíše pro utužení celibátu. Ačkoliv ve své disertaci "Zodpovědnost v manželství" píše: "Vztah ženy a muže je sice založený na biologickém základě, ale v manželství tento základ obdivuhodným způsobem překračuje".
Jan Hus psal, že kdysi bylo možné dosáhnout všech sedmi svátostí, ale teď jen šest. Kdo chce dosáhnout svátosti kněžství, potřebuje se zříci svátosti manželství a naopak.
Někdo z kněží to řeší tak, že se přece ožení a neopustí službu. To tehdy, najde-li se kolega - kněz, který ho oddá. Takové manželství je ovšem platné, jako každé oddané knězem. Jistě ho církev nepropustí, kněží je málo. ..."

2/ pravoslavné církve se to netýkalo, ale jen římské, protože se obě rozdělili roku 1054 kvůli neshodám, které provázely obě už 150 let. Papež tedy už neměl vliv na Byzanc, Řecko, Kyjevskou Rus ani na Malou Azii, a tam se všude kněží žení.

3/ tlak na rozšíření celibátu vyvíjeli na sněmech vytrvale římští kněží a tak na sněmu konaném v Cařihradě okolo 850 se už dohodlo:

a/ pokud se muž ožení a jen potom přijme svěcení, pak zůstává ženatý, ale kdyby ovdověl, podruhé se neožení, leda by pojal vdovu po knězi (jáhnovi).
Pokud přijme svěcení jako svobodný, už se nežení.
Tuto praxi má pravoslavná církev. Usnesení z let 850 se dodržuje a tak se mládenci žení před skončením bohosloveckého studia. Nosí pak bílé roucho. Ti neženatí nosí černé rouchu (řízu) a současně přijímají řeholi jako mniši. Proto černorizec = mnich.

b/ pokud je ženatý kněz zvolený nebo jmenovaný biskupem a přijme biskupské svěcení, manželku pošle do kláštera, kde bude žít jako jeptiška a může dosáhnou i svěcení na jáhenku. Živobytím ji v klášteře opatří její manžel biskup, bude ji tam živit svým nákladem, protože je manžel a to se neruší.

4/ nesouhlas s plošným celibátem vyjádřili už husitští kněží , ženili se a vrátili se do právního stavu před rokem 1200.
Za reformace nastal všeobecný návrat do doby před celibátem.
Někdy okolo 1860 se odtrhla část kněží a založili Starokatolickou církev, která odmítla neomylnost papeže, mariánské dogma a celibát. U nás jsou hlavně ve Šluknovském výběžku, biskup Hejbal sídlí v Praze, kde mají tři kostely , viz http://www.starokatolici.cz/, přešel k nim také publicista Odillo Štampach, dříve dominikánský mnich.

5/ římský kněz s osobní láskou k ženě tak má na výběr zvolit si starší formu bytí ve službě. Nejblíže k římské církvi mají starokatolíci, pravoslavní a husité. Jinde to už není tak podobné. Takzvaná řeckokatolická církev má ženaté kněze a za hlavu má papeže, ale ten nepovoluje přechod z římskokatolické do řeckokatolické, takže by se musel odtrhnout od Říma a to mnohý nechce.

6/ abychom také citovali zdroje od začátku samotného křesťanství, opisuji:
První dopis Pavla do Korintu:
1K 7:1 Se strany pak toho, o čemž jste mi psali, dobré by bylo člověku (muži) ženy se nedotýkati.
2 Ale z příčiny smilstva, jeden každý manželku svou měj, a jedna každá měj muže svého.
3 Muž k ženě povinnou přívětivost prokazuj, podobně též i žena k muži...
6 Ale toto pravím podlé dovolení, ne podlé rozkazu (jak je vidět, papež překročil konání Pavla a vydal rozkaz, ne dovolení),...

7 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já (Pavel byl svobodný putující kazatel a organizátor), ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, kdyby zůstali tak jako já.
9 Pakliže se nemohou zdržeti, nechať ve stav manželský vstoupí; neboť lépe jest ve stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10 Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, [řka:] Manželko od muže neodcházej.
11 Pakliže by odešla, zůstaniž nevdaná, aneb smiř se s mužem. Taktéž muži nepropouštěj své ženy.

...25 O pannách pak přikázaní Páně nemám, ale však radu dávám, jako ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
26 Za to pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, [totiž] že jest dobré člověku tak býti. (pozn. čekal se brzký konce světa).
27 Přivázán jsi k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi prost od ženy? Nehledej ženy.
28 Pakli bys se i oženil, nezhřešil jsi, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; já pak vám povoluji.
(to byly směrnice z I. století).
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Aves passeri » pát 14. lis 2014 10:42:32

Jarda Malej píše:Zkráceně se tomu oscilování mezi štěstím a utrpením říká: "lidský úděl."
Dobrá zpráva je, že si tohle pendlování mezi štěstím a utrpením můžeme zkrátit
jakmile pochopíme, že smyslem utrpení je ..naučit se netrpět.



:)


Přesně :)
Aves passeri
 
Příspěvky: 33
Registrován: pát 19. črc 2013 10:10:24

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. lis 2014 11:00:15

vostalpetr píše:Když ji miluješ, není co řešit... :D


Obrázek
Návštěvník
 

Re: miluju kněze

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 14. lis 2014 11:13:37

Aves passeri píše:Já tu zkušenost mám a hned dvojnásobnou. To jak se utrpení z lásky, která je nenaplnitelná, dokáže změnit ve štěstí z lásky. Vděčnost z toho, že člověk tu lásku vůbec poznal a mohl prožít. Objeví zdroj, ze kterého může dávat, nemá pak ani důvod trpět tím, že by chtěl něco, co nemůže mít. Vždyť co víc by ještě mohl chtít, než to, co skrze lásku získal??? Při té první zkušenosti se utrpení po x letech přerodilo jen ve vděčnost za tu lásku, která už člověka netrápí, ačkoliv ji k tomu člověku pociťuje stále. Při té druhé zkušenosti, která je velmi čerstvá, je to taková oscilace, utrpení, štěstí, utrpení, štěstí, utrpení se krůček po krůčku snižuje a zkracuje, štěstí se krůček po krůčku prohlubuje a prodlužuje.


i já tím procházím a doslova na vlastní kůži poznávám, že utrpení z nenaplnitelné lásky pochází z toho, že chci mít to co mít nemůžu ... (tak je to ale vždycky ... trpíme když chceme něco jinak než to je) a když si toto uvědomuji, tak mizí ta potřeba mít a místo toho se objevuje vděk za tu lásku samotnou :)
Návštěvník
 

Další

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků