Protivná kamarádka

[Anonymka321]

Dobrý den, potřebovala bych poradit. mám jednu kamarádku. Nebo takhle, jako, nevim jestli je to kamarádka, protože pravým kamarádům dokážeme odpustit, a nejsme na ně věčně naštvaní. Jenže. Když jsem přestoupila před třemi lety na jinou školu, tak jsem tu holku poznala. Už od začátku až do teď jsem s ní měla věčné spory, a moc si nesedneme, ale jenže mám nejlepší kamarádku ve třídě, která se s ní taky trochu kamarádí. A tak se s tou holkou protivnou bavím, protože moje kamarádka taky. Je věčně protivná, už mě hrozně štve. Dělám schválně to, že se bavím úplně se všemi, kromě jí. Ona mi to oplácí svou ignorací, kterou zvládá úplně na jedničku. Fakt se asi nemáme rády, ale já bych se s ní chtěla už konečně usmířit a chci, aby dala už pokoj. Jak to mám udělat ? Protože už si z ní trhám vlasy

7děkuji moc, za každou radu. ....Za každou co by se dala splnit prosím..děkuji

[šelma]

Ahoj Anonymko321,

funguje to takhle: někdo z vás musí začít a budeš to zřejmě Ty. Když ji budeš mít ráda úplně přesně takovou, jaká je, jí potom nezbude, než udělat to samé.

[Návštěvník]

Ahoj Anonymko321,

funguje to takhle: někdo z vás musí začít a budeš to zřejmě Ty. Když ji budeš mít ráda úplně přesně takovou, jaká je, jí potom nezbude, než udělat to samé.

Jenže jak na to? Není to snadné, brát druhého takového, jaký je.

Taky mám zkušenost, že být opakovaně naštvaný není nic příjemného, ať už se naštvu docela oprávněně, nebo ne. A tak jsem si řekla, proč bych si měla sama kazit náladu tím, že je mi někdo protivný? Kromě toho jsem si všimla, že někteří lidi dokážou reagovat docela v pohodě a bez naštvanosti i na ty, co jim nesednou.

Sice jsem brala svoje naštvané reakce v takových chvílích jako docela přirozené a pochopitelné, tak by zareagoval kdekdo, ale bylo mi přitom jasné, že moje trvale pokračující naštvanost je pro mě hrozně nepohodlná a navíc, že toho druhého kritickým přístupem nezměním, že on naopak jen ještě víc přitvrdí. Začala jsem se tedy zajímat, jak to dělají ti, co jsou evidentně v pohodě, i když se setkávají s někým, kdo jim vůbec nesedne. A tím pádem si nedělají z takových lidí nepřátele.

Po nějaké době mi došlo, že berou prostě druhého člověka takového, jaký je. Nemají pak potřebu dávat mu najevo, co si o něm myslí, protože není co, oni ho neposuzují, stejně jako neposuzují, když se na výletě najednou objevil kamenitý terén, nebo najednou začalo pršet. I když si člověk v takovém momentě nejdřív překvapeně povzdechne, ach jo, ty šutry tady, to je teda síla, současně ale bere ten neschůdný terén jako holý fakt, že to prostě je, jaké to je, a pak vcelku v pohodě hledá, kudy teď nejlíp dál.

Od té doby se učím brát druhé lidi takové, jací jsou, tak jako přírodní úkazy, a hodně to moje vztahy zlepšilo.

[Petra]

Dobrý den, potřebovala bych poradit. mám jednu kamarádku. Nebo takhle, jako, nevim jestli je to kamarádka, protože pravým kamarádům dokážeme odpustit, a nejsme na ně věčně naštvaní. Jenže. Když jsem přestoupila před třemi lety na jinou školu, tak jsem tu holku poznala. Už od začátku až do teď jsem s ní měla věčné spory, a moc si nesedneme, ale jenže mám nejlepší kamarádku ve třídě, která se s ní taky trochu kamarádí. A tak se s tou holkou protivnou bavím, protože moje kamarádka taky. Je věčně protivná, už mě hrozně štve. Dělám schválně to, že se bavím úplně se všemi, kromě jí. Ona mi to oplácí svou ignorací, kterou zvládá úplně na jedničku. Fakt se asi nemáme rády, ale já bych se s ní chtěla už konečně usmířit a chci, aby dala už pokoj. Jak to mám udělat ? Protože už si z ní trhám vlasy

7děkuji moc, za každou radu. ....Za každou co by se dala splnit prosím..děkuji

Nejdříve si to představuj v sobě - jak se zdravíte, normálně spolu mluvíte, jste k sobě přátelské atd. Představuj si to tak často, jak jen to jde, hlavně před usnutím a ráno po probuzení.
Také si můžeš říkat a často opakovat: S ... (její jméno) máme přátelský vztah, dobře si rozumíme (= afirmace).
Tím se v tobě zlomí ten hrot nepřátelství, který k ní cítíš, a to, co si představuješ, se stane skutečností. Trochu to trvá (hlavně dokud v tom nemáš cvik), ale funguje to.

[Návštěvník]

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.

[malpan]

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.

i když to na první pohled vypadá jako odměřená, až arogantní odpověď, líbí se mi nejvíc, protože je nejblíže skutečné podstatě.

Dokážeš si představit, že někdo může mít skutečně rád člověka, kterého ty ráda nemáš? Pochopitelně ano.
Každý z nás ty druhé okolo sebe posuzuje na základě svých měřítek a pak jej tak i vidí.
Kdyby bylo pravdou, že ten druhý je takový (či makový), pak by jej přeci tak vnímali všichni (bez rozdílu).


Hledej tedy v sobě, proč je tu ta neláska - je to jen odraz tvého (myšlenkového) nitra, tvého přístupu - Někdo to nazývá vyzařováním, jiný zrcadlem... ale vše je to totéž, jen popsané jinými slovy...
Z toho je jasné, že je to tedy naopak, než je obecně zažité

[Návštěvník]

Když snadnější je hledat chybu venku.

[Petra]

I když v tobě někdo vidí chybu, nelam si s tím hlavu. Někdo pořád vidí chybu jen v tom druhém.

[nop]

.... mám jednu kamarádku. .. Už od začátku až do teď jsem s ní měla věčné spory,.... Je věčně protivná, už mě hrozně štve. Dělám schválně to, že se bavím úplně se všemi, kromě jí. Ona mi to oplácí svou ignorací, kterou zvládá úplně na jedničku.

Co když jde o to, že ona nic nechce a nic nedělá, ale Ty to bereš tak, že k Tobě něco chce (být protivná)?
A ta její ignorance může být prostý nezájem, tedy "nic", takže to ani nemusí zvládat na jedničku. Co když nezájem nemusí být zvládaný, ale ten nezájem jednoduše je, bez námahy?