Když se kluk bojí

[Anonymka321]

Ahojky, možná se líbim jednomu klukovi, a on mě docela taky, chtela bych si s nim pokecat, akorát, že mám pocit, že se mě bojí a bojí se mi i napsat :// jak mu mám dát najevo, že se mě nemusí bát, že ho neodmítnu ?
děkuji

[Návštěvník]

Nebo hodně lačně.

[Návštěvník]

Kluky odpuzuje, když má holka žebrající psí oči. Kluci nechtějí mít holku psa, ale kočku.

[malpan]

Ahojky, možná se líbim jednomu klukovi, a on mě docela taky, chtela bych si s nim pokecat, akorát, že mám pocit, že se mě bojí a bojí se mi i napsat :// jak mu mám dát najevo, že se mě nemusí bát, že ho neodmítnu ?
děkuji

neznám lepší radu, než mu říct, že si s ním chceš popovídat. Pokud si při tom setkání stále budeš myslet, že si je málo jistý a budeš tam vnímat ty sympatie, klidně řekni, že se líbí on tobě, aniž bys mluvila o jeho strachu. Pak uvidíš, co z něj vypadne...

Já bych si klidně nechal od něj poradit, jestli by mi mohl pomoct jako kluk - jak by takovou situaci řešil on - šel bych tomu prostě vstříc a že se jedná o něj, to by se dozvěděl hned (popř., hned jak by potvrdil své sympatie)

Na mládí je krásné to tápání, kdy se bojí otevřeně říkat, co říct chce...

[nop]

Kluci se obvykle bojí holek, které vypadají příliš dokonale.

Může v tom být prosté nezapojení, nezájem, jiné směřování.
Přečti si malou knížku "Breviář moderního děvčete". napsala Dita Hajná, vyšlo Práce 1975.
(je také knížka Breviář správného chlapce, napsal Antonín Zázvorka, 1975, ale mně se nezdá tak zajímavý, neprozrazuje moc o duši, ale o tom, jak se šikovně vyznat „ve vnějším světě“, včetně SPZ).
O Breviáři správného děvčete rezumé říká: "Vedle otázek týkajících se správného oblékání, líčení, chování ve společnosti, hostitelských povinností a ostatních důležitých věcí, které by měla dívka znát, zabývá se malý průvodce také účelným využíváním volných chvil apod. Praktické rady prokládá vyprávěním o významných ženách minulosti i současnosti, povídkami, aforismy, básněmi a testy.".
Jsou tam i krátké psychologické příběhy, poučné o nitru.
Tam se píše také, že projev dívky (přiznání nebo lákání) by měl být dobře načasovaný. Mohou nastat dvě chyby.
Dívka se projeví příliš brzy, jeho ještě dost neupoutala a proto "nezabere".
Dívka promeškala chvíli jeho zájmu, projevila se příliš pozdě a on už nemá ten zájem, který měl před nedávnem.
Nehledě na jiné vlivy a kombinace, které mohou nastat a přispět k prohloubení zájmu kladně.
Uvedu mou příhodu.
Začal jsem jezdit na duchovní kroužek, který je max. jednou za měsíc v trvání až na tři dny (tedy víkend). Na poslední přestup na autobus se čeká v malém městečku s lípami na náměstí se sloupem, na kterém je svatý.
Jedna žena tam čekala také, ale ptala se mne, kdo je na sloupu, jestli Jan Nepomucký, nebo Panna Marie. Nevěděl jsem, že není zdejší, ale že je zdaleka a tak jsem jí řekl "vy jste dobrá, můžete se podívat". Měla krásné bleděmodré šaty, řekl jsem jí "vy se mi líbíte" (v tom byla i ta neznalost o sloupu) a pomohl jsem jí potom s kolečkovou taškou až na místo s ubytováním ve starém zámku.
Druhý den si mne našla na pokoji mezi ostatními muži a pohovořila. Neměl jsem moc zájmu, dovezl jsem si sebou životopis jedné jeptišky a dočítal jsem to tam, a zdálo se mi podivné, že se tak projevila a vzpomenul jsem si na tu poučku s tím "projevit se příliš brzy". Nezabral jsem. Chtěl jsem dočíst o jeptišce, meditovat a nemluvit. Každý tam jezdí pro poučení a práci v duši, a ona se chce bavit?? Nějak mi to nebralo.
Jezdili jsme tam oba nezávisle, ona o šest let dříve než já. Po čase mi řekla, že manžel ji opustil před osmi lety a také toto: nevíš, co to udělá s nezadanou ženskou, když jí mužskej řekne "vy se mi líbíte".
Bylo v tom tedy nedorozumění a na mé straně neznalost jak (opatrně) jednat se ženou, když jí neznám. A tak to je dodnes, neumím se pro ni zaujmout, protože nedbala na pravidlo "ne příliš brzo" (a dokonce to bylo "mimo", byl jsem zaujatý životopisem Marie Wardové). A situace se nezlepšuje, i když mi rozum vše jasně chápe.

[papadev]

Muz jedna primo,zena oklikou

Protoze sem muz,moc ti nepomohu...parkrat se mi stalo,ze mi byvale spoluzacky teprve na srazu po mnoha letech s povzdechem vysvetlovaly,ze sem musl byt velmi slepy,kdyz sem si nevsiml,jejich jemnych naznaku,ze o me stoji...

Na druhe strane tusim,ze kdyby na me tenkrat na rovinu vybalily,ze se mnou chcou chodit,tak bych asi utek...

Tve dilema tedy jakz takz chapu

Zacal bych nejakym malym cilem,napr abyste si vymenili cisla mobilu,ci mu cosi nutne potrebujes napsat na fejs,nebo ukol do skoly,nebo se nahodou objevis v jeho krouzku,oddilu...zkratka-kontakt,blizskost,potrebnost...

Uplne idealni by bylo,kdybyste uvizli tak na tyden spolu ve vytahu-to by v tom byl cert,kdyby ani teto situace nevyuzil

Drzim palce
... ... ... ... .
x

[nop]

Rozdíl v chápání je také v tom, že žena a dívka je stále zaměřená citově. a naopak muž pozitivně, na činnost.
Který kluk by při potkání citu napsal do deníku. "můj milý deníčku, už přišla láska".
Zájem u kluka jde mimo jeho osobu (na fotbal, společnost, přírodu j.), zájem dívky jde do jejího srdce. A mimochodem narážky a nepřímá řeč není vždy od muže pochopená, a neumí tak mluvit ani poslouchat. Je třeba dost času a opakované kroužení okolo předmětu, aby on pochopil, že se něco zatajeného říká.