Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 14:07:37

Ego usuzuje na reakce druhých podle sebe. Proto je naivitou druhým omílat, co si o nich samo představuje.
Ale co by bez takové zábavy dělalo? Muselo by zavřít klapačku a to je to poslední, co se mu chce udělat.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 14:21:08

Hodněkrát mi pomohlo vidět vedle sebe dva různé projevy zdánlivě stejné, pojednávající o zdánlivě tomtéž a přece byl každý jiný.Každý z nich vyvěral z jiného místa, byl psán jiným nástrojem.
Ten rozdíl byl alespoň pro mne zcela zřetelný. Možná jste to také už zažili.
Např. texty z pera jednoho dosud žijícího údajně Mistra, který se považuje za následovníka jiného už nežijícího Mistra - porovnat si, jak tyto dvě osobnosti píšou. Jedna ovládána egem, pocitem vyjímečnosti, žijící v dualitě mezi dobrem a zlem, sršící síru na své nepřátelé, kteří odpadli od pravé stezky, projev druhé osobnosti tuto agresi postrádá.

Že je dobré vidět a vědět, kdy je u moci ego a kdy není - jak to vypadá kdy je a kdy není, je dobré, na tom se snad shodneme :-)
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 14:28:21

vostalpetr píše:
Že je dobré vidět a vědět, kdy je u moci ego a kdy není - jak to vypadá kdy je a kdy není, je dobré, na tom se snad shodneme :-)



No to určitě ne, v mém přépadě určitě ne...

I to je možné :-)
Já to za důležité považuji. Čím více lidí si bude uvědomovat důsledky konání ega, hlavně svého ega (ale musím to nejdříve vidět, abych si to uvědomil a viděl i ty důsledky) světu by se hodně ulevilo.
Ale chápu, že anarchisticky založenému jedinci jako jsi ty, kdy je vše na hovno, ať žije smrt, po mě potopa, je jedno, jak se chovám, protože stejně je všechno ego (nebo láska), to asi jedno skutečně je.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 14:33:40

Důležitá je informace, ne ten člověk....

Ale samozřejmě že je důležitá ta informace (což je ale zase je jakýsi jev) ale ona nese v sobě náboj, který nějak působí.

Jedna může vést ke "spojení", druhá k ještě většímu vyhranění.

Je to jedno?
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Anim » čtv 03. led 2013 14:42:43

Ten náboj si ovšem dokreslí každý po svém, podle toho, co sám odsuzuje nebo preferuje. To si na dotyčný výrok nevědomky promítá a podle toho ho pak posuzuje. Proto užitečnější než tahle domnělá jasnozřivost a vidění nábojů je zamést si před vlastním prahem.

Návštěvník píše: Čím více lidí si bude uvědomovat důsledky konání ega, hlavně svého ega...

To má smysl, na rozdíl od obviňování druhých, že jednají z ega.

Návštěvník píše:Ego usuzuje na reakce druhých podle sebe. Proto je naivitou druhým omílat, co si o nich samo představuje.
Ale co by bez takové zábavy dělalo? Muselo by zavřít klapačku a to je to poslední, co se mu chce udělat.

:yes:
Anim
 
Příspěvky: 23
Registrován: pát 16. zář 2011 16:41:43

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:03:45

Náboj je to, čím ho při čtení sám nabije a pak tím argumentuje jako faktem. Je to super útočná strategie, svoje představy donekonečna otloukat o hlavu ostatním.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:21:23

Návštěvník píše:Náboj je to, čím ho při čtení sám nabije a pak tím argumentuje jako faktem. Je to super útočná strategie, svoje představy donekonečna otloukat o hlavu ostatním.

Když stojíš "vedle" nějakého projevu a jen ho vnímáš, v tichu ho vnímáš, vnímáš, jaký je - je-li agresivní nebo není agresivní, vnímáš, co vyjdřuje o duši, z které se line, můžeš vnímat i více, můžeš vědět i proč tomu tak je... tiše stojíš a to všechno vnímáš...

Nebo můžeš to, co tady píšeš:
Náboj je to, čím ho při čtení sám nabije a pak tím argumentuje jako faktem. Je to super útočná strategie, svoje představy donekonečna otloukat o hlavu ostatním.
, kdy znáš a uznáváš jen sebe.

To všechno lze...
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:33:34

Návštěvník píše:Když stojíš "vedle" nějakého projevu a jen ho vnímáš, v tichu ho vnímáš, vnímáš, jaký je -
To všechno lze...

jen když zmizelo ego i se svou potřebou sebeobrany. Dokud existuje, chtě nechtě v nás nevědomky probíhá - místo linutí se a tichého naslouchání

vědomé i nevědomé promítání a připisování vlastních žádoucích i nežádoucích psychických procesů a vlastností, záměrů a tendencí jiným osobám


http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.p ... sychologii
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:36:24

http://psychologie.doktorka.cz/projekce ... -prozradi/

Každý z nás nějak reaguje na osoby a na situace, s nimiž se střetává v každodenním životě. Naše reakce jsou kladné i záporné.

Tento základní princip platí bez rozdílu, ať už jde o náš vztah k rodině, přátelům a spolupracovníkům nebo třeba k poště, daním či špatnému počasí. A právě z těchto reakcí se můžeme dozvědět sami o sobě věci, které nám dosud zůstávaly utajeny. Pak hovoříme o projekci. Je ironií, že si zvláštních způsobů a všech možných pošetilostí všímáme spíš u druhých a oni zase vidí ty naše. Vypo­zorovat je u sebe je o něco složitější.

Přesto je vypozorovat musíme a měli bychom se o to i snažit. Jak jinak bychom mohli poznat vlastní já? Jak chceme předejít nehoráznému plýtvá­ní energií, jímž bezesporu jsou naše snahy vinit z vlastního rozladění ty druhé? Jak jinak chceme dosáhnout vnitřního míru a uvolněnosti, než tím, že se naučíme vidět skutečnost okolo nás i v nás samotných? A právě toto je podstatou projekce.

První krok: Až budete příště reagovat na něčí chování, respektive až bude­te chtít kritizovat něco, co se stalo nebo bylo řečeno, zkuste si uvědomit, nač myslíte a co cítíte. Zkuste „ukázat prstem“ a řekněte si: „Jsou příšerní, nadutí, arogantní...“ a tak dál. Čím víc vlastností, které vás popuzují, odha­líte a pojmenujete, tím lépe.

Druhý krok: Zamyslete se nad tím, kdy jste se naposled cítili stejně. Je přitom důležité, abyste si přesně vybavili konkrétní vzpomínku nebo da­tum. Někdy to může chvíli trvat, jindy vám paměť okamžitě promítne zá­znam. Můžete jí pomoci svými pocity. Dejte volný průchod zlosti, strachu nebo zklamání, a tímto způsobem se pokuste evokovat svůj prožitek.

Třetí krok: Vzpomeňte si, kdy jste se vy sami zachovali způsobem, který vás teď u někoho jiného popudil. I zde platí: vybavte si konkrétní vzpomín­ku nebo datum. Svůj prožitek můžete ještě rozšířit. Pokud vás například rozzuřila reportáž večerních zpráv pojednávající o spáchaném zločinu, je pravděpodobné, že vás vyvedl z míry sám fakt násilí. Jistě jste sami nikdy nikoho nezastřelili ani jste se nedopustili fyzického útoku, ale třeba si vzpo­menete na to, že jste se k někomu chovali hrubě nebo urážlivě. K něčemu podobnému určitě došlo, jinak by vaše reakce nebyla právě taková. To je zákon projekce.

Čtvrtý krok: Tento krok je ze všeho nejdůležitější. Zpytujte svědomí: jak často se tímto způsobem chováte sami k sobě? Kdy jste k sobě agresivní? Kdy se nenávidíte a jste na sebe zlí? Nestačí odpovědět: „Pořád.“ Nalezně­te konkrétní příklady a všimněte si, jaký dopad má vaše jednání na vás i na ostatní lidi. Tím odstartujete uvědomovací proces. Na základě chování těch druhých, které se mi nelíbí nebo kterým opovrhuji, mohu i u sebe rozpo­znat povahové rysy, k nimž se nechci znát.

Přistupujeme-li k projekcím zodpovědně, začneme mít časem víc pochope­ní pro sebe i pro jiné. Zjistíme, že když na někoho ukazujeme prstem, na­skýtá se nám skvělá příležitost vidět, slyšet a studovat sebe.

Projekce nalezneme všude. Ať už si pustíme televizi, otevřeme noviny, zajdeme si do kina, vyslechneme něčí rozhovor, zatelefonujeme příbuz­ným nebo jen vyhlédneme z okna. Jak už bylo řečeno, existují projekce negativní i pozitivní. Vše, co se nám líbí u druhých, čeho si u nich vážíme a co obdivujeme, nalezneme také u sebe. I pozitivní projekce nám prozradí leccos o nás samých.

Když se vám podaří pochopit a ovládnout techniku projekce, nebudete napříště plýtvat energií a obviňovat či zesměšňovat jiné. Budete schopni během okamžiku přesměrovat energii jinam. Místo abyste se hněvali na někoho nebo na něco, pocítíte vděčnost, vstřícnost a porozumění, protože budete vědět, že vaše podrážděná reakce má původ ve vás. Jistý jungovský psychoanalytik se jednou nechal slyšet: „Ti druzí? Jací druzí?“ Všichni jsme jedno a totéž. Vy jste mnou a já jsem vámi, odrážíme navzájem jeden druhého jako zrcadlo.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:41:23

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Když stojíš "vedle" nějakého projevu a jen ho vnímáš, v tichu ho vnímáš, vnímáš, jaký je -
To všechno lze...

jen když zmizelo ego i se svou potřebou sebeobrany. Dokud existuje, chtě nechtě v nás nevědomky probíhá - místo linutí se a tichého naslouchání

vědomé i nevědomé promítání a připisování vlastních žádoucích i nežádoucích psychických procesů a vlastností, záměrů a tendencí jiným osobám


http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.p ... sychologii

Tak přece jen existuje rozdíl mezi pro-jevem a pro-jevem.

jen když zmizelo ego i se svou potřebou sebeobrany. Dokud existuje, chtě nechtě v nás nevědomky probíhá - místo linutí se a tichého naslouchání


Sláva, třikrát hurá. Hurá, hurá, hurá :-)

Ale Péťa bude stále tvrdit, že všechny projevy pocházejí z ega nebo jsou psány z ega nebo jak psal, všechny bez vyjímky. :)
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 15:42:38

Všechny nesou prvek agresivity. Všechny.

Tím vlastně říká.

A já si to nemyslím. :)
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 16:06:27

Ego přesvědčené, že ono samo rozpozná, kdy už je bez ega a kdy vidí druhé objektivně, je plně vydané na milost a nemilost svému podvědomí. Ovládne ho

samolibé přesvědčení o vlastní pravdě, neschopnost sebereflexe, pohrdlivé odsuzování a výsměch... Něco, co známe asi všichni. Prací na sobě lze ale toto přetavit do soucítění a pokory.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 16:16:18

Agresivita je jen jedním z mnoha projevů sebeobrany ega. Existuje i řada dalších.

Jestliže se podvědomě snažíme ovládat obsah a směr komunikace, nebo když naopak chceme zamaskovat obavu, že se hovor vyvíjí jinak, než bychom si přáli, "Aniž si to přiznáváme, podvědomě se většinou snažíme manipulovat interakci s druhými lidmi tak, abychom hovor vedli ´naším směrem´", říká americká psycholožka Susan Campbell a dodává: "Mé výzkumy ukazují, že téměř 90% veškeré lidské komunikace vychází právě z nevědomého záměru mít věci pod kontrolou nebo se aspoň nenechat zranit. Jenže většina lidí nedokáže přesně rozlišit, kdy při komunikaci jednáme se záměrem mít něco pod kontrolou a kdy nasazujeme obranné mechanismy. V každém případě jen málokdy vyjadřujeme své pocity a myšlenky přímo, tedy opravdu jen proto, abychom je vyměnili nebo sídleli se svým protějškem."

Manipulativní i obranné snahy nás mají primárně chránit před situací, kdy jsme sami někým ovládáni, resp. před pocity zranění, odmítnutí či opuštění: "Problém je v tom, že pokud se více soustředíme na sebeobranu nebo vyhnutí se nepříjemným pocitům než na samotnou komunikaci a naslouchání druhému, nejsme ve skutečnosti přítomni. Zůstáváme ponořeni ve vlastních myšlenkách. Je to, jako bychom hráli šachovou partii - když já udělám tenhle tah, soupeř zřejmě udělá tamten… Takový způsob podvědomého taktizování nás udržuje v neustálých obavách a nejistotě a dobrou komunikaci od základu narušuje. Dokud se vědomě neotevřeme a neuvolníme, nezačneme chápat, co se mezi námi a naším partnerem skutečně odehrává...

Nevědomé komunikační mechanismy se nejčastěji projevují i jinak, např. promyšlenou vlídností nebo vstřícností...


http://www.evalabusova.cz/clanky/pozvani.php
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 16:24:03

Egem se obecně nazývá jen pocit individuálně existujího já, které vnímá samo sebe jako něco jiného, než jsou ti kolem, a snaží se svou jedinečnou duševní i fyzickou formu obhajovat a udržet naživu. Na rozdíl od významu slova Atman a Brahman. Když tohle budeme zaměňovat, zmizí možnost se domluvit, protože každý budeme mluvit o něčem jiném a z jiné úrovně. Pochybuju, že by duchovně probuzený obhájce použil u soudu argument, že zločinec ve skutečnosti nikoho nezavraždil, protože on i jeho oběť jsou projev jediného Brahmy, který je vším, co existuje.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 16:32:49

Ne každý projev je veden z ega (potřeby uchovat nebo dokonce posílit svou výlučnost, vyhraněnost).

A o tom tu je dnes odpoledne řeč, o ničom jiném :)
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod irulan » čtv 03. led 2013 16:37:18

Tak koukám, ze se tady nějak zapomnelo na Tifani...jestli tohle vlákno ještě čteš a jsi z toho třeba i smutná (což já jsem chvíli byla), třeba zrovna po téhle frašce přijde pochopeni, ze každy máme nejaké problémy a trápení. Tys to aspoň přiznala. A chceš s tím něco dělat. Díváš se sama na sebe. Možna budeš na tom lip, než ti, co ti chtěli radit.
Buďme uprimni sami k sobě.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 16:38:55

Ale Péťa má opravdu pravdu. Brahman jako celek si je také vědom sebe - má své já,, na nižší úrovni Átman se je také vědom sebe - má své já . Při příslušné kontemplaci se o tom můžete sami přesvědčit.

Používáte-li slovo ego, které má význam já, pro něco jiného, tak ho holt používáte špatně. :crazy:

V mém slovníku a chápání je ego přesně toto, co píše Návštěvník:

Egem se obecně nazývá jen pocit individuálně existujího já, které vnímá samo sebe jako něco jiného, než jsou ti kolem, a snaží se svou jedinečnou duševní i fyzickou formu obhajovat a udržet naživu.
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 16:48:25

irulan píše:Tak koukám, ze se tady nějak zapomnelo na Tifani...jestli tohle vlákno ještě čteš a jsi z toho třeba i smutná (což já jsem chvíli byla), třeba zrovna po téhle frašce přijde pochopeni, ze každy máme nejaké problémy a trápení. Tys to aspoň přiznala. A chceš s tím něco dělat. Díváš se sama na sebe. Možna budeš na tom lip, než ti, co ti chtěli radit.
Buďme uprimni sami k sobě.


Ono je nejlepší přejít na jiné myšlenky, najít si nějaké kamarádky, třeba na internetu, a probírat něco úplně jiného, než v čem se zrovna utápí.
V mnoha městech jsou kynologické kluby a cvičiště pro psy, kde by mohla učit psa , aby tak netáhl na procházkách, třeba najde kamarády tam.

O svých dalších zájmech nic nenapsala, takže moc radit nemohu. :what:
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:06:45

Mě tyhle podobné příspěvky jako je ten od Tifany nebo před tím od té Mahuleny nezhulené nebo jak se jmenuje nebo jmenovala dívčina někde u vleku na horách, přijdou ze stejné líhně a jsou nastrčené. Tak je aspoň vnímám, nejvíce se u nich rozproudí hovor a někdy se i objeví hodnotná zamyšlení, které dříve nebo později vystřídají známé červené plakáty.

Každý ze sebe ukáže, co v něm je, pokud se chytí :)
Návštěvník
 

Re: Nemám nic a nikoho, cítím se sama

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 03. led 2013 17:57:12

Návštěvník píše:příspěvky jako je ten od Tifany ............. jsou nastrčené. Tak je aspoň vnímám...........

Podezíravý za vším vidí nějaké podstrkování. Proč?

Projekce si můžeme popsat jako tendenci vnímat u druhých lidí (a jiných objektů) vlastnosti, které jsou pro nás silně příznačné, ale z nějakého důvodu si to neuvědomujeme. Prostě do nich promítáme (projikujeme) to, co je pro nás typické.

Projekce působí zrádně, protože si ji zpravidla vůbec nejsme ochotni přiznat. Druhé tak používáme jako promítací plátno, na němž se zobrazují naše vlastní témata.

Proč vlastně k projekcím dochází? Důvod bývá prostý: nevědomé složky osobnosti se snaží proniknout do vědomí, tudíž si hledají co nejpřijatelnější cestu. Jinak řečeno se to, co se nachází ve stínu, chce dostat na světlo. Jenže této tendenci začne oponovat jiná tendence: snaha udržet vnitřní rovnováhu, zachovat klid, celistvost. Kdyby se totiž některé impulsy prodraly na povrch a my jsme nevěděli, co si s nimi počít, náš svět by se mohl rozpadnout, rovnováha (někdy těžko uměle udržovaná) by se mohla rozpadnout.

Platí to především pro záporné vlastnosti. Nechceme si je připustit, odmítáme je, proto je však ve zvýrazněné podobě vnímáme u druhých...........
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Poraďte mi

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků