PRVNÍ JÁ, vnějšek není důležitý
![Nový příspěvek Nový příspěvek](./styles/prosilver/imageset/icon_post_target_unread.gif)
Na začátek chci poprosit aby do tohoto threadu psali pouze ti co jsou už na úrovni, kdy opravdu docílili stavu do kterého se snažím přesunout a píši tady o něm.
Všechny ostatní prosím aby odolali touze tady diskutovat o nečem co nepoznali z vlastní zkušenosti... a psali by to jen dohady "jak to asi je". Děkuji
Už pár týdnů se snažím přesunout v uvažování od automatického jednání, kdy si neustále hlídám - jestli to co dělám bude mít dobrý dopad na můj image, úspěch.
Prostě je to automatické hledání uznání v druhých lidech a vnějším světě. Osobní štěstí je tak vloženo do rukou druhých lidí a je dle jejich soudu se pak cítíme dobře nebo špatně.
Snažím se to zvrátit, ale mám možná úspěch ve 3% případů.
V situacích, kdy se o něčem rozhoduji, nebo o něčem uvažuji - snažím si sobě dávat otázku:
Přichází pak nápady jak to má být.
Tohle funguje při vší upřímné snaze, jen občas. A v mysli vládne velmi důrazně zaměření se, aby to co dělám se líbilo druhým lidem.
Uvažování je stále primárně nastaveo/zaměřeno na vnější svět. Je tam silná ale zároveň prázdná touha dělat něco co by bylo populární, nebo "co by šlo dobře na odbyt" chcete-li. Ovšem zdůrazňuji to slovo "prázdná" touha. Je to prázdné, protože to člověka neudělá šťastným. Vzít práci jen kvůli tomu že je dobře placená a nemít k ní žádný vztah, touhu do ní dát srdce.
Prostě není to správné rozhodnutí - dát svoje štěstí do rukou druhých lidí.
Zaprodávám sám sebe. Ale i těď když si to uvědomuji, k žádnému posunu nedochází.
Teď bych si své šťěstí rád vzal zpět k sobě. Ale moc mi to zatím nejde.
Budu rád za rady od těch, kteří toho dosáhli, jsou dál než já, když tu poradí konkrétní rady, děkuji
A.
Všechny ostatní prosím aby odolali touze tady diskutovat o nečem co nepoznali z vlastní zkušenosti... a psali by to jen dohady "jak to asi je". Děkuji
Už pár týdnů se snažím přesunout v uvažování od automatického jednání, kdy si neustále hlídám - jestli to co dělám bude mít dobrý dopad na můj image, úspěch.
Prostě je to automatické hledání uznání v druhých lidech a vnějším světě. Osobní štěstí je tak vloženo do rukou druhých lidí a je dle jejich soudu se pak cítíme dobře nebo špatně.
Snažím se to zvrátit, ale mám možná úspěch ve 3% případů.
V situacích, kdy se o něčem rozhoduji, nebo o něčem uvažuji - snažím si sobě dávat otázku:
jak bych to chtěl především já? Jak to má vypadat - kdyby to bylo jen pro mě?
Přichází pak nápady jak to má být.
Tohle funguje při vší upřímné snaze, jen občas. A v mysli vládne velmi důrazně zaměření se, aby to co dělám se líbilo druhým lidem.
Uvažování je stále primárně nastaveo/zaměřeno na vnější svět. Je tam silná ale zároveň prázdná touha dělat něco co by bylo populární, nebo "co by šlo dobře na odbyt" chcete-li. Ovšem zdůrazňuji to slovo "prázdná" touha. Je to prázdné, protože to člověka neudělá šťastným. Vzít práci jen kvůli tomu že je dobře placená a nemít k ní žádný vztah, touhu do ní dát srdce.
Prostě není to správné rozhodnutí - dát svoje štěstí do rukou druhých lidí.
Zaprodávám sám sebe. Ale i těď když si to uvědomuji, k žádnému posunu nedochází.
Teď bych si své šťěstí rád vzal zpět k sobě. Ale moc mi to zatím nejde.
Budu rád za rady od těch, kteří toho dosáhli, jsou dál než já, když tu poradí konkrétní rady, děkuji
A.