Poradna zdarma

Včera jsem šla domu, ale problém byl v tom, že se mi hrozně chtělo srát.
Začala jsem běžet abych to stihla, ale pak už jsem to nevydržela. Musela jsem si zaběhnout asi pět metrů od silnice do velkého keře. Ouups. Po sobě jsem tam zanechala dvě velká a smradlavá hovna, které jsem ještě propíchla klacíkem. Připomínalo mi to lodičku. Chystala jsem se odejít, ale v tom jsem spatřila nějakého muže jak mě pozoruje. To mě jako pozoroval celou dobu??? Rychle jsem vyběhla, smrad z hoven, byl cítit až ven (pryč z toho zrádného a průhledného keře). Ježiši nééé! Pomyslela jsem si. Ten chlápek na mě začal řvát ať si ty hovna ihned uklidím, protože už byl u toho keře a viděl je. zakroutil hlavou, vyndal si mobil a začat ťukat do klávesnice nějaké číslo. Pak si mobil přiložil k uchu a přitom si naštvaně pobrukoval: Ti malý haranti!!! Vzpamatovala jsem se z šoku, že mě někdo viděl jak seru do keře a zdrhla jsem. Prosimvás pomožte mi! Nevím co mám dělat? Poznal mě ten chlap. Já nevím kdo to byl...
Díky moc!!!

ahoj maringotko
zajímavá historka
taky sem v životě párkrát kadil,ale nenapadlo mě z toho udělat bestseler...

přemýšlíš někdy?(přemýšlení mě zajímá trochu víc než sraní)
jestli jo,napiš nám o tom,
určitě to bude počteníčko

On ten maringotka docela rozumě usoudil, že když už mluvit o hovně,
tak nejlépe jasně a srozumitelně.
Ještě by to chtělo, obstarat náležitýho šmajlíka.

Prosimvás pomožte mi! Nevím co mám dělat?

Prostě se na to maringotko vyser.

A až se tady objeví jeden co si říká Petr Vostál, můžeš se ho zeptat, jestli ti radím blbě.

Není se čeho bát.