Pes nebo mimino?
Napsal: stř 28. bře 2012 14:23:06
Dobrý den, poprosím Vás o názor.
S manželem čekáme miminko (2.), plánované, oba se moc těšíme. Vlastně většina lidí z okolí se těší, až na mojí tchýni. Vím, že na tchýni si stěžuje kde - kdo, někdo jim vyčítá, že se do všeho pletou, že moc pomáhají a radí .... Tak já mám pravý opak. Nejenže totálně ignoruje mě, což by se ještě dalo pochopit, přece jen jsem cizí, ale i naši první dceru a svého vlastního (prvorozeného syna) a vidím, že ani druhé mimino jí neprobudí a ignorace bude vesele pokračovat dál...... Je to o to zoufalejší, že švagr (29 let), který je v podstatě lempl, tak toho zase skáče o 106, vaří mu teplé večeře každý den a nosí mu je až pod nos a denně mu venčí psa, chodí mu uklízet, pere mu (on si za 5let samostatného života nestihl koupit pračku ) a žehlí apod. Já jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla na pozorování kvůli nějakým komplikacím v těhotenství, nejenže nezavolala, jak to dopadlo, ani se nestavila, natož, aby mi s něčím pomohla, když ví, že manžel domů jezdí až pozdě večer..... Kdybychom si aspoň něco udělaly, ale ona je vždy, když se uráčí zjevit, samý med, usměvavá, manžel je v sedmém nebi, že si matinka vzpomene 1x za čtvrt roku (bydlíme od ní úplně stejně daleko jako švagr) a já nemám chut´ dělat scény. Mám si dál hrát na to, že je to vlastně OK nebo jí už konečně říct, že je to studený čumák, at´se zamyslí nad tím, komu jednou dá opětovně přednost: jestli psovi a švagrovi nebo dětem/ svým vnoučatům?
S manželem čekáme miminko (2.), plánované, oba se moc těšíme. Vlastně většina lidí z okolí se těší, až na mojí tchýni. Vím, že na tchýni si stěžuje kde - kdo, někdo jim vyčítá, že se do všeho pletou, že moc pomáhají a radí .... Tak já mám pravý opak. Nejenže totálně ignoruje mě, což by se ještě dalo pochopit, přece jen jsem cizí, ale i naši první dceru a svého vlastního (prvorozeného syna) a vidím, že ani druhé mimino jí neprobudí a ignorace bude vesele pokračovat dál...... Je to o to zoufalejší, že švagr (29 let), který je v podstatě lempl, tak toho zase skáče o 106, vaří mu teplé večeře každý den a nosí mu je až pod nos a denně mu venčí psa, chodí mu uklízet, pere mu (on si za 5let samostatného života nestihl koupit pračku ) a žehlí apod. Já jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla na pozorování kvůli nějakým komplikacím v těhotenství, nejenže nezavolala, jak to dopadlo, ani se nestavila, natož, aby mi s něčím pomohla, když ví, že manžel domů jezdí až pozdě večer..... Kdybychom si aspoň něco udělaly, ale ona je vždy, když se uráčí zjevit, samý med, usměvavá, manžel je v sedmém nebi, že si matinka vzpomene 1x za čtvrt roku (bydlíme od ní úplně stejně daleko jako švagr) a já nemám chut´ dělat scény. Mám si dál hrát na to, že je to vlastně OK nebo jí už konečně říct, že je to studený čumák, at´se zamyslí nad tím, komu jednou dá opětovně přednost: jestli psovi a švagrovi nebo dětem/ svým vnoučatům?