Pes nebo mimino?

[Jolanda]

Dobrý den, poprosím Vás o názor.

S manželem čekáme miminko (2.), plánované, oba se moc těšíme. Vlastně většina lidí z okolí se těší, až na mojí tchýni. Vím, že na tchýni si stěžuje kde - kdo, někdo jim vyčítá, že se do všeho pletou, že moc pomáhají a radí .... Tak já mám pravý opak. Nejenže totálně ignoruje mě, což by se ještě dalo pochopit, přece jen jsem cizí, ale i naši první dceru a svého vlastního (prvorozeného syna) a vidím, že ani druhé mimino jí neprobudí a ignorace bude vesele pokračovat dál...... Je to o to zoufalejší, že švagr (29 let), který je v podstatě lempl, tak toho zase skáče o 106, vaří mu teplé večeře každý den a nosí mu je až pod nos a denně mu venčí psa, chodí mu uklízet, pere mu (on si za 5let samostatného života nestihl koupit pračku ) a žehlí apod. Já jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla na pozorování kvůli nějakým komplikacím v těhotenství, nejenže nezavolala, jak to dopadlo, ani se nestavila, natož, aby mi s něčím pomohla, když ví, že manžel domů jezdí až pozdě večer..... Kdybychom si aspoň něco udělaly, ale ona je vždy, když se uráčí zjevit, samý med, usměvavá, manžel je v sedmém nebi, že si matinka vzpomene 1x za čtvrt roku (bydlíme od ní úplně stejně daleko jako švagr) a já nemám chut´ dělat scény. Mám si dál hrát na to, že je to vlastně OK nebo jí už konečně říct, že je to studený čumák, at´se zamyslí nad tím, komu jednou dá opětovně přednost: jestli psovi a švagrovi nebo dětem/ svým vnoučatům?

[Jarda Malej]

Mám si dál hrát na to, že je to vlastně OK nebo jí už konečně říct, že je to studený čumák,..

Není třeba si na to hrát. Ono je to takhle opravdu O.K.
Jestli ale chcete aby to bylo celé trochu vzrušivější, tak paní tchyni (opětovně) řekněte že je tenhleten psí čumák ..atd.
Pak třeba zjistíte, jak to dosud bylo vlastně O.K.

Rozhodně lze mít současný model vztahů s matkou vašeho manžela za o hodně přijatelnější,
než bývá model tchyně, která je u mladých "pečená vařená" přičemž dává důrazně najevo,
jaké si vzal její mazánek neschopné nemehlo a jaké naopak mohl udělat terno, kdyby jí poslechl
a vzal si tu milou a šikovnou Vlastičku od nich z práce, co měla o něj zájem a modré z nebe by mu snesla.
Ale to on néé, on na dobré rady svojí mámy nikdy nedal, ..tak teď má co chtěl,

[Jolanda]

No, možná máte pravdu, ale tenhle stav udržitelný není a v pohodě taky , ono se to špatně dceři vysvětluje, proč babička 1 (moje máma) za ní chodí a ona k nim a babička 2 (tchýně) nemá čas, protože se musí starat o strejdu ?

[Návštěvník]

No, možná máte pravdu, ale tenhle stav udržitelný není a v pohodě taky , ono se to špatně dceři vysvětluje, proč babička 1 (moje máma) za ní chodí a ona k nim a babička 2 (tchýně) nemá čas, protože se musí starat o strejdu ?

stačí dceři říct, jak to je, bez příměsy toho, jak to považujete za ne v pohodě - protože to je to co pak dětem motá hlavu

[Návštěvník]

Kdybych se ocitla ve stejné situaci jako Vy, Jolando, zkusila bych prostě vzít jako fakt, že máme každý jinou povahu.
A vysvětlila bych dceři, že babičky jsou prostě různé a že nic z toho není špatně.

[Návštěvník]

Mám si dál hrát na to, že je to vlastně OK nebo jí už konečně říct, že je to studený čumák, at´se zamyslí nad tím, komu jednou dá opětovně přednost: jestli psovi a švagrovi nebo dětem/ svým vnoučatům?

to si budete muset rozhodnout sama

pokud vás to hodně žere, že se tchyně nevěnuje vaší rodině, ale je zaměřená na podporu druhému synovi, tak je tu možnost si s ní o tom otevřeně promluvit

aby to mělo smysl - tak vyjádřit, jak se cítíte vy, tedy v kontextu například že je vám líto, že s vámi netráví více času ... a uvidíte co bude ...

pokud to povedete směrem, že jí řeknete co si o ní myslíte a za co jí pokládáte - tedy za studený čumák, který opečovává syna lempla a jeho psa ... tak s velkou pravděpodobností nastane to co psal malej jarda

[Jarda Malej.]

No, možná máte pravdu, ale tenhle stav udržitelný není..

Co je na něm neudržitelného? Stačí ho akceptovat.
Nebo chcete vychovávat tchyni?

ono se to špatně dceři vysvětluje, proč babička 1 (moje máma) za ní chodí a ona k nim a babička 2 (tchýně) nemá čas, protože se musí starat o strejdu ?

Proč myslíte, že musíme dětem pořád něco vysvětlovat, předžvýkávat, aby přebíraly beze zbytku naše vidění vztahů, světa atd.?
Babička číslo 1 chodí, a babička číslo 2 nechodí. To je celý.
Dítě to umí vzít na vědomí pružněji, než bychom předpokládali, když o tom ovšem zbytečně nemluvíme.
Je adaptabilnější než my, protože ještě neví "jak by věci měly být správně."
Potíž bývá zpravidla v tom, že o před ním "o tom" dospělí hovoří, jsou při tom takoví nějací rozladění
a tak do něj nenápadně stěhujeme naše neurózy jednu po druhé,
které pak chceme řešit, jako by šlo o neurózu těch dětí. Čímž věc ještě komplikujeme.
Když vyřešíme sebe, je zpravidla daleko méně práce s řešením těch ostatních,
..pokud vůbec nějaká zbude.

[Jolanda]

, no každopádně "vybouchnout" by byla změna, já si totiž nechávám dost věcí líbit a jsem na to moc přísně vychovaná, než abych si dovolila jí to říct, tak, jak to cítím, ale jen si to představím, musím se smát . To, že mě mrzí, se nevěnuje mé rodině jí říct můžu, ale jsem si absolutně jistá, že to žádný efekt mít nebude, takže vyloženě zbytečné plýtvání silami, protože já jsem rozumná a statečná a všechno zvládnu a pochopím i to, že musí pomoct druhému synkovi ....

[Jolanda]

Ne, tchýni vychovávat nebudu, svý práce mám dost a to měl udělat někdo jiný hodně dávno . Děti si o vysvětlení světa říkají samy: "A proč?" od nich uslyšíte často.... a s "protože se nespokojíů. Ale máte obrovskou pravdu v tom, že až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

[Jarda Malej]

To, že mě mrzí, se nevěnuje mé rodině jí říct můžu, ale jsem si absolutně jistá, že to žádný efekt mít nebude, takže vyloženě zbytečné plýtvání silami,

No vidíte, jak jsme to tady společně sfoukli k rozumnému závěru. Ta dostanu třicet korun
..a važte si klidu, který takhle máte. Alespoň myslím, že ho máte.
Hlavní je, že ty děti nejsou ukradený vám mladejm. To by pak bylo horší.
"Starý" ať si žijou jak uměj´

[Jolanda]

, svatá pravda, at´každý dělá, co umí. I když si to umím rozumově zdůvodnit, že je to její volba apod., stejně je mi to svým způsobem líto. I vůči manželovi...., mám máma je absolutně jiná, nedělá mezi mnou a sestrou rozdíly, prostě mám v hlavě "jiný model" maminky .

[Jarda Malej]

..stejně je mi to svým způsobem líto.

Co když vaše děti na tom spíše "vydělaly?"
Protože jak víte, někteří prarodiče umí vnoučata docela zkazit, jak se říká.
Docela umějí sabotovat rodičovskou výchovu a třeba zrovna od téhle babičky co "nechodí"
není zase až tak nutné okoukávat některé manýry. Jak o tom svědčí její současné životní postoje.
A děti jsou vopice, rády napodobují. To vám nemusím říkat.

[Jolanda]

Mno, uklidňovat se tím můžu ........

[Návštěvník]

:D , svatá pravda, at´každý dělá, co umí. I když si to umím rozumově zdůvodnit, že je to její volba apod., stejně je mi to svým způsobem líto. I vůči manželovi..,..

Jolando líto vám to může být... to je přirozená reakce

mně to taky občas zamrzí, že můj otec nemá a v podstatě nikdy neměl zájem o mně, ani o naší rodinu

pořád je to ale můj otec, je takový jaký je, dá se to plně akceptovat, nejsem soudcem jeho života, mám ho rád i tak nicméně právě tohle mne činí citlivějším vůči mým dětem i vůči partnerce a tchýni

máma je absolutně jiná, nedělá mezi mnou a sestrou rozdíly, prostě mám v hlavě "jiný model" maminky .

tak zaplať Bůh o to se můžete opřít

[Návštěvník]

To, že mě mrzí, se nevěnuje mé rodině jí říct můžu, ale jsem si absolutně jistá, že to žádný efekt mít nebude

V tom máte asi pravdu. Záleží totiž na tom, jestli sdělení, že se nevěnuje vaší rodině, bude znít jako přání vídat se s ní častěji, anebo jestli v tom zazní výčitka. A vemte na to jed, že právě tak to tchýně určitě bude vnímat, pokud se váš pohled na ni napřed nezmění a nepřijmete ji takovou, jaká je. Což obvykle nejde udělat přes noc. Dost pomáhá dostat ze sebe svoje námitky vůči ní ve chvíli, kdy jste sama, vychrlit do zdi nahlas svoje obvinění, že se nechová jako správná babička, jasně prožít svůj odpor a výčitky a odmítání, nebo vybrečet svou lítost, že je taková "ty babo jedna....." - ale nenechat se tím strhnout úplně: současně při tom sledovat, jak to vychází ven, jako by si člověk opakovaně strkal prst do krku a zvracel - taky přitom sleduje, jestli má v tom pokračovat, nebo jestli už je to venku všechno. Ta chvíle se pozná, celé vaše chrlení námitek Vám začne být najednou k smíchu a ucítíte velkou úlevu - váš trýznivý pocit je pryč. Odreagovalo se to.

A pak se můžete znovu podívat na její jednání novým pohledem: ona prostě má svou povahu, svoje potřeby a názory, které se liší od povahy, názorů a potřeb, jaké mám já. To je přece normální, ne?
Kde se ve mně bere představa, že ona by to měla vidět stejně jako já? To je přece nemožné, nemáme stejné geny

Někdy je nutné, když se nám po čase znovu objeví výhrady, to celé zopakovat. Obvykle to pak trvá kraší dobu a k rozpuštění odporu dojde dřív. Je to jeden ze způsobů, jakým se dají rozpustit pocity, které nám komplikují život: že sice už vím, že ona za to nemůže, ale pořád mě to štve.

[Jarda Malej]

Mno, uklidňovat se tím můžu ..

Vidím tady dnes spíše náměty k zamyšlení, než k pouhému uklidňování.

[Návštěvník]

Děti si o vysvětlení světa říkají samy: "A proč?" od nich uslyšíte často.... a s "protože se nespokojíů. Ale máte obrovskou pravdu v tom, že až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

jo ... děti kladou otázky, protože je to jeden z jejich způsobů přijít na kloub tomu co obnáší tenhle svět a jak se v něm pohybovat ...

tak není vůbec od věci na otázku Proč babička 2 k nám nechodí a nehraje si s náma a místo toho chodí za strejdou a jeho psem - říct na rovinu, prostě to tak je. A když se dítě ptá Proč to tak je ? na rovinu odpovědět - nevím, nerozumím tomu. Když dítě sdílí, že se mu stýská po babičce 2, ujistit ho, že i mne to mrzí ...

Když s dětmi tímhle způsobem komunikujeme, tak ony nemaj problém brát život tak jak jde a viděj, že se nemusí vždycky všemu rozumět, všechno chápat, všechno vědět, že můžou být smutní, že nemusej všechno vždycky za každou cenu zvládnout na jedničku ... o to víc si pak dokážou užít i toho když se daří, když jsou věci pochopitelný a jasný ...

ať se nám to líbí nebo ne, život neběží a nebude běžet vždy podle našich představ a podle nějakýho vzoru jak by to mělo optimálně být ... nejsme dokonalí, máme svoje omezení, chyby, na druhou stranu i silný stránky a potenciál rozvoje a když si toto uvědomuje a umíme se i pořádně všemu od srdce zasmát, tak děti se doslova opičej a poznaj svojí hodnotu a jedinečnost

Jolando mějte se pěkně, netrapne se tím co nemůžete změnit, spokojená máma je pro děti to nejlepší co může být i když občas si dovolí být naštvaná nebo smutná

[Petra]

Kdybychom si aspoň něco udělaly, ale ona je vždy, když se uráčí zjevit, samý med, usměvavá, manžel je v sedmém nebi, že si matinka vzpomene 1x za čtvrt roku

A zvete ji nebo jen čekáte, až přijde sama, protože si myslíte, že to její povinnost chodit za vnoučaty a pomáhat vám?
Třeba čeká na pozvání, nebot se nechce sama víckrát než jednou za čtvrt roku vnucovat.
Zkusila jste ji už požádat o pomoc? Odmítla vás?
Ví to vůbec, že byste ji rádi viděli častěji?

[Jolanda]

Zveme jí, ale koho to má bavit být stále odmítán se slovy "no, jo když on J* (švagr) potřebuje vyvenčit psa a potřebuje to a to a to..."? Už si připadám, že trapně. A nemyslím si, že je neomalé zvednout telefon a vlastních příbuzných se zeptat, jestli se sejdeme, v "mý" půlce rodiny to alespoň funguje .... Prostě je to jen a jen o prioritách, na psa čas má na vnouče (a syna) už ne.... Nejhorší je, že já s tím nic nenadělám, může mě to maximálně mrzet. A líto je mi to dost

[Návštěvník]

Nejhorší je, že já s tím nic nenadělám, může mě to maximálně mrzet... Ale máte obrovskou pravdu v tom, že až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

Svatá pravda. A samotné pochopení nepomůže, pocity nespokojenosti proto ještě nezmizí. Bývají velmi vytrvalé a objevují se pořád znovu. Nezbývá než objevovat konkrétní způsoby, jak se s tím začít srovnávat. A začít to zkoušet. Pár návodů tu zaznělo.