Pes nebo mimino?

[Jarda Malej]

..až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

Nu a paní matinka co "nechodí" se třeba začne zajímat čím to je, aby jí něco neušlo.
Když se jí oba při té příležitosti sem tam svěříte s nějakými zajímavými plány,
(aniž by jste na ní žádali aby vám pomáhala s jejich řešením)
může se stát jí zvědavost nedá, a bude chtít být průběžne informovaná a třeba i být u toho.

Tak ji občas pozvete coby dámu s nějakou tou životní zkušeností ..a další se uvidí.
Zeptáte se jí sem tam na nějaké praktické věci související s vařením a tak,
důležité prostě je, aby návštěvy nebyly formální, neodbývaly se pouze v obyváku na sedačkách,
s pohoštěním před sebou.
Dobré je skamarádit se coby ženské, které spolu mají co řešit. Ztratit dosavadní odstup.
To samozřejmě jenom tak improvizuju na dané téma, neříkám že to má být zrovna takhle.
Asi chápete co chci říct.
Ona má paní máti třeba návštěvy u vás spojené s něčím, co jí moc nechybí a tak to nevyhledává.
Přičemž jí naopak v životě něco chybí, možná ani neví co to je, nicméně když by k tomu přičuchla,
mohlo by jí to vytrhnout ze zajetých stereotypů.
Člověk chce být oceňován, chce aby ho někdo doopravdy potřeboval a ten "lempl" ji potřebuje,
protože je líný starat se o sebe sám.
Když dostane pocit že si jí vážíte, máte jí rádi a že vás zajímají některé její životní zkušenosti,
může díky vám ztrácet pocit že už se nehodí k ničemu jinému,
než venčit synovi psa a prát mu prádlo.
Když říkáte:

až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

tak si všimněte, že tenhle stav pocitu štěstí a klidu bývá nakažlivý a někteří se rádi vracíme
tam, kde ho můžeme s někým zažívat, kdo ho na nás přenáší.
A když ve styku s paní tchýní budete trochu uvolněnější, spokojená a bez starostí, ona to pocítí.
Znáte to, lidi pořád mluví o nějakých starostech, problémech, o bordelu ve státě a tak.
Dobrá nálada je lepší a pomáhá ty problémy rozplétat.

:-)

[teonik]

ahoj
proč jsou někdy vztahy na prd,nevím
vzpomínám,že se mi párkrát podařily vztahy zpočátku špatné vylepšit
a také pamatuji na vztahy,které se,aniž bych věděl proč,zhoršily

rodinné vztahy jsou nejvíc na ráně a jsou-li špatné,může to bolet

v dané situaci bych volil cestu dopisu
tam bych napsal,že ve vztahu k tchyni se cítím nedobře a bolí mě že není lepší a zdali by se tedy lepším mohl stát,co pro to mám udělat já a co by pro to mohla udělat tchyně??
žádné výčitky,žádné poukazování na šváru

doporučuji písemnou formu,protože při kontaktu by mohlo dojít k výše uvedenému i k hádce

zdarec
@
................

[Návštěvník]

kdyby tu byl skutečný zájem o to pobýt v přítomnosti tchýně více času, tak by se místo zvaní na návštěvu dal udělat výlet i za ní třeba i na přepadovku to zkusit s tím, že jste šli někam na výlet poblíž jejího bydliště, takže jste zkusili, jestli není doma nebo se domluvit, vzít dceru a společně s tchýní jít na procházku i s tím pejsanem

dá se ozkoušet ledasco ... nemá ale cenu se do něčeho vysloveně nutit a hrát divadlo před sebou nebo před rodinou, to pak končí frustracema a následným výbuchem

[Návštěvník]

taky by se dal projevit zájem jestli tchýně nepotřebuje s něčím pomoc prostě se dá vyzkoušet co jde a když to vyjde vniveč, tak to vzít jako fakt a nechat dveře otevřený ... nikdo nikdy nevíme k jakým dojde změnám

[Návštěvník]

až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

tak si všimněte, že tenhle stav pocitu štěstí a klidu bývá nakažlivý

[Jolanda]

Díky za názory ,
je to fajn, slyšet, co si o tom myslí myslí nezaujatí lidé.... Určitě jsem vděčná za návrhy...., jen za těch jedenáct let, co s manželem spolu žijeme (nejdřív "na hromádce", později sezdáni) jsem se fakt už dost vyšťavila..., trochu něco jako syndrom vyhoření a rezignace. Já jí dovedu pochopit, jen si myslím, že tento přístup do budoucna uškodí hlavně jí: jediní příbuzní, kteří se o ní budou schopni postarat jsme my (já a manžel) a vnoučata k ní žádnou citovou vazbu mít nebudou, když jí v podstatě nebudou znát, tak zůstane sama, protože od švagra se opravdu ničeho nedočká (ani žádného "díky" ). A vůbec "každý svého štěstí strůjcem" , takže to budu muset pojmout čistě racionálně: pokud to tak příjde košer většině (tchýně a manžel), menšina (já) se budu asi muset přizpůsobit a čekat, co na to Osud a později i karma .....

[Návštěvník]

..až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

Nu a paní matinka co "nechodí" se třeba začne zajímat čím to je, aby jí něco neušlo.
Když se jí oba při té příležitosti sem tam svěříte s nějakými zajímavými plány,
(aniž by jste na ní žádali aby vám pomáhala s jejich řešením)
může se stát jí zvědavost nedá, a bude chtít být průběžne informovaná a třeba i být u toho.

Tak ji občas pozvete coby dámu s nějakou tou životní zkušeností ..a další se uvidí.
Zeptáte se jí sem tam na nějaké praktické věci související s vařením a tak,
důležité prostě je, aby návštěvy nebyly formální, neodbývaly se pouze v obyváku na sedačkách,
s pohoštěním před sebou.
Dobré je skamarádit se coby ženské, které spolu mají co řešit. Ztratit dosavadní odstup.
To samozřejmě jenom tak improvizuju na dané téma, neříkám že to má být zrovna takhle.
Asi chápete co chci říct.
Ona má paní máti třeba návštěvy u vás spojené s něčím, co jí moc nechybí a tak to nevyhledává.
Přičemž jí naopak v životě něco chybí, možná ani neví co to je, nicméně když by k tomu přičuchla,
mohlo by jí to vytrhnout ze zajetých stereotypů.
Člověk chce být oceňován, chce aby ho někdo doopravdy potřeboval a ten "lempl" ji potřebuje,
protože je líný starat se o sebe sám.
Když dostane pocit že si jí vážíte, máte jí rádi a že vás zajímají některé její životní zkušenosti,
může díky vám ztrácet pocit že už se nehodí k ničemu jinému,
než venčit synovi psa a prát mu prádlo.
Když říkáte:

až já se stímhle stavem srovnám, budu šťastnější a mnohem klidnější.....

tak si všimněte, že tenhle stav pocitu štěstí a klidu bývá nakažlivý a někteří se rádi vracíme
tam, kde ho můžeme s někým zažívat, kdo ho na nás přenáší.
A když ve styku s paní tchýní budete trochu uvolněnější, spokojená a bez starostí, ona to pocítí.
Znáte to, lidi pořád mluví o nějakých starostech, problémech, o bordelu ve státě a tak.
Dobrá nálada je lepší a pomáhá ty problémy rozplétat.

:-)

Ano. Ale není to snadné. Začíná to tím, že přestanu posuzovat, co dělají špatně ti druzí.
Osud mě neustanovil jejich kurátorem. Ani učitelem. Ostatně - jak by se líbilo mně, kdyby se někdo z nich stavěl do takové pozice vůči mně?
Změnilo by mě to? Těžko. Jen by mě to ještě víc zatvrdilo v mých navyklých postojích.
S pocitem "Co jim je do mně? Ať se každý stará o sebe!"

Jenže obrátit pozornost k sobě a ke svým postojům, pracovat na sobě a přestat druhé odsuzovat - to člověk udělá, až když je mu tak zle, že nic jiného nezbývá. Přesto, že jen změna vlastního přístupu k okolí vede ke skutečnému řešení a změnám ve vztazích.
Vím to z vlastní zkušenosti.

[Jarda Malej]

jediní příbuzní, kteří se o ní budou schopni postarat jsme my (já a manžel) a vnoučata k ní žádnou citovou vazbu mít nebudou,
když jí v podstatě nebudou znát,

Jsem Jolando přesvědčený, že už sama tahle vaše motivace (která nebývá u každého samozřejmostí),
je schopna ty vztahy časem ovlivnit do příznivější podoby. (A to ne že ty ztahy by byly zase až tak špatné žejo?)

Když si člověk přestane představovat jak by věci měly být aby byly "lepší", je méně flustrován,
tím pádem se může lépe všímat co vlastně darů každým dnem dostává, kterých si dříve nevšímal
a začne být za to všechno svému životu víc vděčný, někdy se říká "být spokojen s málem."
A to je největší bohatství jaké může být.
Vím že to není někdy lehké, (vzláště v těchhle časech), ale zkusil bych méně myslet na budoucnost.
Když, tak spíše na tu bezprostřední, kterou je třeba právě organizačně řešit.
Ale ne tolik na to, "co bude potom."
Když se to člověk naučí, tak se pak dějou věci, které by předtím ani nevymyslel. Myslím tím dobré věci.
Když si jeden přestane lámat hlavu s budoucností, nemyslí před spaním v obavách na to jak něco dopadne,
ráno vstane odpočatější, přes den je uvolněnější, má dobrou náladu, méně zdravotních potíží a nezřídka
se stává, že k němu pak rádi lidi chodí na návštěvu, aby si tak trochu odpočali sami od sebe.
Ale bacha na takový, co si sednou a dvě hodiny ze sebe sypou svoje stesky na to jak jim všichni ubližujou.
Ti pak když to všechno vyblili na svý posluchače, odcházejí spokojení, lehký jako pírko,
a blbě se pro změnu cítí ti, co to všechno ochotně vyslechli, případně se k těm steskúm přidali.

Jak vidíte, nejsou tohle nějaký rady, protože to všechno sama dobře znáte.
Jenom třídíme věci jakoby na hromádky, aby to bylo přehlednější.

[Jolanda]

"Ale není to snadné. Začíná to tím, že přestanu posuzovat, co dělají špatně ti druzí.
Osud mě neustanovil jejich kurátorem. Ani učitelem. Ostatně - jak by se líbilo mně, kdyby se někdo z nich stavěl do takové pozice vůči mně?"
----------------------------------------------------------------------------------

Pravda. Ale, co když nechci nikoho nic učit ani na něj dohlížet? Mám si nechat vše líbit, jen kvůli tomu, že druhá osoba nemá minimum empatie? a říct někomu názor přece není věc výuky, ale je fakt, že málokdo umí příjmout kritiku bez pocitu poučování...., je tedy lepší mlčet, protože osud to tak chce???

P. S.: musím teprv přijít na to, jak se cituje, pardon.....

[Návštěvník]

Ale, co když nechci nikoho nic učit ani na něj dohlížet? Mám si nechat vše líbit, jen kvůli tomu, že druhá osoba nemá minimum empatie? a říct někomu názor přece není věc výuky, ale je fakt, že málokdo umí příjmout kritiku bez pocitu poučování...., je tedy lepší mlčet, protože osud to tak chce???

základ je, řešit sebe - tedy kde mne to žere, bolí, kde cítím napětí, kde nejsem srovnaná sama se sebou ... to je základ a má to smysl

už tu to byla nastíněno jak to jde

pokud se chcete vydávat směrem měnit druhého, aby se nechoval tak jak se chová, aby se choval tak jak by to mělo být optimální, tak je to boj s větrnými mlýni, pak na sebe nebudete mít už prostor vůbec

podle toho co jste psala vás tchýně nijak neomezuje, nezasahuje vám do rodiny, do způsobu vašeho života, aby jste se museli přizpůsobovat nebo čelit její manipulaci, aby bylo nutné vymezit hranice jejím atakům ... tak co si nechcete nechat líbit ? to že nevěnuje svou péči vašemu synovi a vnučce, že se věnuje druhému synovi a svým potřebám ?
nebo si nechcete nechat líbit, že možná kdesi v budoucnosti, nastane možnost, že nebudu soběstačná a bude potřebovat péči od rodiny a že to padne na vás, což by bylo nespravedlivé, když se vám teď nevěnuje ? to jsou všechno jen úvahy a představy o tom co bude a jak bude a co by mělo být a co by nemělo být aby ... je to stresující faktor. vy nevíte co se stane ani za pět minut, tak můžete udělat všechno co dokážete a jak to nejlíp dokážete, jak to cítíte uvnitř, aby jste s tím byla srovnaná a to dělat, ať se to vyvíjí jak chce, vždycky aktuálně reagovat na to co je ...

říct názor, tedy co si o tom myslíte a jak by to mělo být jinak, samozřejmě můžete, a to jak svému muži, tak své matce, kamarádkám, dcerce i tchyni ... jestli cítíte, že je to to správné ořechové, tak to udělejte ... s jakým výsledkem uvidíte sama

nabízel jsem tu možnost otevřeně vyjádřit co cítíte, když už to není možné v sobě držet, bývá to schůdnější a otevřenější komunikačně, než ta první možnost ... ale není samozřejmě možné druhé nutit, aby vám naslouchali ani aby s vámi soucítili plní empatie a aby vám vyhověli, to prostě není možné ... i kdybychom se uvztekali, ubrečeli, umluvili jak to má být správně ... když někdo nemá k tomu potenciál, tak holt nemá a budete mluvit do větru nebo se zhádáte a vzájemně se budete obviňovat a vyčítat a obhajovat ...

jistě by to bylo krásné, kdybychom si všichni naslouchali, chápali se, žili pospolitě, nezištně si pomáhali - dokonalé vztahy, plné otevřenosti a lásky základem je začít, ale u sebe a srovnat se sám v sobě, pak se uleví nejen vám, ale i dětem, partnerům, přátelům, všem co se octnou ve vaší přítomnosti i tchýni ... je to totiž mimořádně inspirující a nakažlivé, ta vnitřní pohoda, už o tom psal malej jarda

držím palce, aby se vám dařilo

[Návštěvník]

Mám si nechat vše líbit, jen kvůli tomu, že druhá osoba nemá minimum empatie?...je tedy lepší mlčet, protože osud to tak chce???

Jedna věc je, když někdo cizí hrubě zaútočí, podvede, ať je to kdokoliv. Pak je na místě rázně zareagovat.

Ale v příbuzenských vztazích jde většinou o jiný druh nesouladu. Dokud očekávám, že druhý bude empatický, jsem neustále znovu zklamaný jeho jednáním a pořád jsem jakoby v defenzivě, protože cítím, že chyba je na straně toho druhého, který se podle mě nebo podle obecně vžitých názorů chová nepatřičně. Takže odmítám to, co dělá/nedělá, posuzuju to jako "špatné". Jenže právě tím neúmyslně přilévám další a další negativní energii do kontaktů mezi námi. I když mu to výslovně neřeknu, ten druhý se cítí kritizovaný, obviňovaný. Je to znát dokonce i z mého " Vítám vás, pojďte dál", protože mimoslovní projevy našich pocitů nejdou skrýt, druzí je vnímají, ať chci, nebo nechci. Okamžitě vycítí můj kritický postoj k němu a podle toho pochopitelně zareaguje. Taky negativně. I když třeba zpočátku s líbezným úsměvem.

Mně to v životě funguje tak, že si ani "nenechám líbit", ani se nebráním. Přejdu prostě na jiné, přátelské pole. Jasně si uvědomím, že ten člověk/partner, tchýně.../ nemá zlý úmysl, jen má určité sklony jako my všichni a podle nich jedná a nemůže si pomoci.

Přijmu to jako fakt - právě tím se úplně změní atmosféra mezi námi. On vycítí, že ho neodsuzuju, a to samo stačí. Otevírá to možnost začít s druhým komunikovat způsobem, jaký tu popisoval Jarda.

P. S.: musím teprv přijít na to, jak se cituje, pardon.....

Vlevo nahoře je řada nabídek, mezi nimi i Quote. Stačí zkopírovat a začernit text, který chci ocitovat, a kliknout na Quote.

[Návštěvník]

Jolando ! já vás plně chápu, takovou tchýni mít to je hrůza !!!

Naprosto nechápu, jak je možné dávat přednost psovi před dětma

Chudák váš muž a děti !!!

Někdo by s ní měl pořádně zatřást, aby se vzpamatovala, dokud není pozdě

[Jolanda]

Jasně si uvědomím, že ten člověk/partner, tchýně.../ nemá zlý úmysl, jen má určité sklony jako my všichni a podle nich jedná a nemůže si pomoci

Jo, tohle je velká pravda.

[Návštěvník]

Dobrý den, poprosím Vás o názor.

S manželem čekáme miminko (2.), plánované, oba se moc těšíme. Vlastně většina lidí z okolí se těší, až na mojí tchýni. Vím, že na tchýni si stěžuje kde - kdo, někdo jim vyčítá, že se do všeho pletou, že moc pomáhají a radí .... Tak já mám pravý opak. Nejenže totálně ignoruje mě, což by se ještě dalo pochopit, přece jen jsem cizí, ale i naši první dceru a svého vlastního (prvorozeného syna) a vidím, že ani druhé mimino jí neprobudí a ignorace bude vesele pokračovat dál...... Je to o to zoufalejší, že švagr (29 let), který je v podstatě lempl, tak toho zase skáče o 106, vaří mu teplé večeře každý den a nosí mu je až pod nos a denně mu venčí psa, chodí mu uklízet, pere mu (on si za 5let samostatného života nestihl koupit pračku ) a žehlí apod. Já jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla na pozorování kvůli nějakým komplikacím v těhotenství, nejenže nezavolala, jak to dopadlo, ani se nestavila, natož, aby mi s něčím pomohla, když ví, že manžel domů jezdí až pozdě večer..... Kdybychom si aspoň něco udělaly, ale ona je vždy, když se uráčí zjevit, samý med, usměvavá, manžel je v sedmém nebi, že si matinka vzpomene 1x za čtvrt roku (bydlíme od ní úplně stejně daleko jako švagr) a já nemám chut´ dělat scény. Mám si dál hrát na to, že je to vlastně OK nebo jí už konečně říct, že je to studený čumák, at´se zamyslí nad tím, komu jednou dá opětovně přednost: jestli psovi a švagrovi nebo dětem/ svým vnoučatům?

Připravila jste tchýni o syna a to nemůže překousnout. Časem se to spraví v klidu a míru.

[rosada]

No, možná máte pravdu, ale tenhle stav udržitelný není a v pohodě taky , ono se to špatně dceři vysvětluje, proč babička 1 (moje máma) za ní chodí a ona k nim a babička 2 (tchýně) nemá čas, protože se musí starat o strejdu ?

No možná je nejlepší říct dceři, že to nevíte. Jak tu někdo psal:jedna babička je jiná než druhá. Ono to nejspíš neví ani babička sama, že se třeba na vás zlobí, že jste ji vzala syna, tak si honem hýčká toho, který ji zbyl.
Pokud vás to opravdu štve, tak nemlčte a zeptejte se jí, jestli si toho taky všimla a že vnučka by ji ráda viděla častěji.
Jak tu taky někdo psal, třeba je potřeba s ní trochu zatřást (i to se dá udělat citlivě) a vy se můžete naučit, jak se ozvat, když se vám něco nelíbí.

[Petra]

Jak tu někdo psal:jedna babička je jiná než druhá.

Právě. Kromě toho babička nemá k vnoučatům - na rozdíl od rodičů - žádné povinnosti. Svoje děti vychovala a ted má právo dělat jen to, co ji těší. A když se chce raději starat o druhého syna, tak proč ne? Pořád stokrát lepší, než kdyby se mladým do všeho pletla.