Poradna zdarma

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:A vůbec,
nepostihlo někoho z vás čirou náhodou v posledních týdnech nějaké to krvácení z nosu a to zcela bez příčiny?

Hmm?

Mě jo. Ale jenom malounko. Hmm, tak to asi neprojdu.

Jana píše:Tou největší překážkou je ztotožnění s představou těla a mysli, s představou iluze oddělenosti, tedy s představou: "Já jsem muž a Ty jsi žena."

Zdeněk píše:

vostalpetr píše:vždyt i negování je ono samo

Nemůže negovat, není čím.

Popovídáme si o tom tam na druhé straně, až na nás dojde řada.

vostalpetr píše:

Malpanova slova jsou z reality, ze života, ostatní jen interpretované vyčteniny....

Já ti dám interpretovaný vyčteniny ty životní nádhero,

já píšu čistou antiduchovnost,

kterou v žádný pitomý knížce nenajdeš...

Nebo už jsi snad někde četla, že se máš ztotožnovat s negativními pocity ?

nop píše:2/ neodpustí si údery a dodyčeky na druhé lidi mimo Tvé téma a je to pokračování z bojů jinde načatých, zde např. také podceňování žen,

Zdeněk píše:

nop píše:2/ neodpustí si údery a dodyčeky na druhé lidi mimo Tvé téma a je to pokračování z bojů jinde načatých, zde např. také podceňování žen,

Já tedy ženy nepodceňuju, neboť trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, praví Kazatel.
Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.
Tak bacha nope.

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:A tak tu všechna vlákna končí... srandičky, srandičky, ale smích přejde :-)

vostalpetr píše:Polibek prdele by nebyl ?

Já s tou smrtí až tak moc nepospíchám,

zatím jen zabíjím čas

a

čas zabíjí mě...

meko píše:No jo, ale to není lehké. Mám takový pocit, že ani ten strach ze smrti tak z bolesti nikdy neprekonam.
Bojím se hlavně toho (to jsem tam zapomněl napsat), že nestihnu udělat všechny věci, které chci dokonce života zvládnout nebo alespoň polovinu znich. Samozřejmě se koukam na většinu výpovědí lidí co zažili klinickou smrt, ale mohl to být jen sen když umírání je skoro jako usínání.

nop píše:meko,
měl bych Tě upozornit na situaci /bodově/ :
1/ na diskuzi se často vyskytuje fakt, že se lidé hádají o věcech, o kterých jsi se neptal, např. o "prázdnotě", což je specifický pojem v advaitě a buddhismu a vůbec není prázdný, Tím uklouznou úplně mimo.

2/ neodpustí si údery a dodyčeky na druhé lidi mimo Tvé téma a je to pokračování z bojů jinde načatých, zde např. také podceňování žen,

3/ ber na vědomí, že i noviny mají svou rubriku "humor", zde kašpárka dělá Vostálník, čili Petr Vostál, ve všech tématech. Nesmíš ho brát doslova. Možná, že i na moje psaní se ozve, aby mi odporoval. To nechej tam, prostě přeskoč.

4/ probírej se vším a vybírej si moudrosti, jako když proud připlaví perlu, a to bahno nechej bez povšimnutí.

malpan píše:

meko píše:No jo, ale to není lehké. Mám takový pocit, že ani ten strach ze smrti tak z bolesti nikdy neprekonam.
Bojím se hlavně toho (to jsem tam zapomněl napsat), že nestihnu udělat všechny věci, které chci dokonce života zvládnout nebo alespoň polovinu znich. Samozřejmě se koukam na většinu výpovědí lidí co zažili klinickou smrt, ale mohl to být jen sen když umírání je skoro jako usínání.

Není to lehké z jediného důvodu: jsi přesvědčený o tom, že to není lehké, proto ti to takto funguje

Strach obecně (nemusí to být jen ze smrti) není potřeba překonávat. Stačí jej (situaci) pochopit, nebránit se jí. Představ si to jako překážku na cestě - tu potřebuješ "překonávat" tak dlouho, dokud ti nedojde, že to není problém, že se to dá obejít... nebo přeskočit... nebo na ní budeš balancovat jako na kladině a trénovat svou rovnováhu... - ale není potřeba se zaobírat tím, že je to překážka. Vždyť nevíš, jestli při jejím obcházení nepotkáš pěknou holku... přeskok tě může inspirovat ke sportování... u balancování si můžeš uvědomit, že bys chtěl dělat nějaká vystoupení pro děti... nebo, nebo, nebo - všechno je to jen o tom, jak se na věci díváš. O tom, že umřeme se rozhodlo už při oplození vajíčka spermií - všechno, co má svůj začátek, musí mít i svůj konec ...A věci, které nedokážeš změnit, tak ty nestojí ani za pozornost

Každý z nás - včetně tebe - neudělal dosud všechny věci, co udělat chtěl. Už jako dítěti se ti určitě stalo, že tě máma domů naháněla k jídlu a ty jsi nedohrál s klukama fotbal, nedostavěl sněhuláka, nedokreslil obrázek, nenašel plný koš hub... atd a přesto žiješ a neubylo tě, žádná tragédie se neodehrála.
Čím víc plánů budeš mít, tím je vyšší pravděpodobnost, že se na všechny prostě nedostane. Je to velice jednoduchá matematika nebo logická úvaha. Pokud teda chceš něco stihnout, pak vybírej, která z těch přání to budou. Je lepší si ty jednotlivé zážitky užít, než u každého myslet, že už bys chtěl být jinde, aby ti něco neuteklo. Tak jsi myšlenkama stále někde v budoucnosti a nedokážeš si užívat to jediné, co skutečně můžeš žít - a to je přítomný okamžik

meko píše:Já to mám do života rozvrhnute tak, že mám 3 základní věci co chci Udělat\ dokázat v životě. Od tech tří věcí se pak odvíjejí další "menší věci" co chci dokázat\udelat. Že se mi nepovede nějaká ta menší věc je mi jedno, ale aspoň ty 3, které si fakt moc chci splnit.
Mimochodem: Když jsem si nedokreslil obrázek mohl jsem se k němu po tom jídle vrátit, jenomže po smrti si asi nepujdu kreslit obrázek atd. Chapes ne?